Otcové a děti
Anděl Gabriel řekl zvláštní věc: Že Jan “obrátí srdce otců k dětem a neposlušné k poslušnosti, spravedlnosti.” Jak tomu máme rozumět? Cožpak správný otec nemá své děti rád? Cožpak nemá pro ně srdce?
Domnívám se, že tu jde ještě o něco hlubšího než o rodičovskou lásku k dětem. Cítím v tom zaslíbení, že Bůh do našich srdcí vloží TOUHU PO DUCHOVNÍCH DĚTECH. Že se rozhoří naše DUCHOVNÍ RODIČOVSTVÍ. Že tak, jako je téměř do každého člověka vložena touha po dětech tělesných, budeme toužit po tom, abychom přiváděli lidi k Pánu Bohu. Budeme toužit a modlit se o to, aby všichni lidé poznali Boží lásku, aby se všichni sklonili před Ježíšem, protože to je to nejlepší, co můžeme v životě udělat.
Bůh má moc obnovit naše duchovní rozmnožovací orgány: Těmi je modlitba, osobní zbožnost a život ve společenství církve. Když se nenecháme otrávit svou vlastní nekrózou, svou lidskou neplodností a neschopností mít potomky, Bůh se nám postará o vzkříšení. Vzkřísí nový život v našich sborech, ve své církvi prolezlé malověrností. Co je cestou k tomuto vzkříšení, to nejsou nějaká “šou” a lákavé nabídky duchovních zážitků. Cesta je prostá: Modlitba a poslušný život. Pokud se vydáme po této stezičce, která bývá mnohdy velice uzounká, nezůstaneme bez ovoce, přijdou i potomci. Nebude to třeba hned, ale my sami začneme vydávat vůni Boží, vůni Boží lásky, vůni Kristovy služby, vůni naděje pro všechny, kdo žijí v bezvýchodnosti. Tato vůně bude lákat nešťastné a opuštěné k tomu obcování svatých, ke společenství s Bohem i se sestrami a bratry v Kristu.
Touha po duchovních dětech, po nově uvěřivších, nevylučuje touhu po tělesných dětech. Když budeme mít Boha na prvním místě, budeme také lepšími otci a matkami. Rodičovská láska bývá často velmi sobecká. Rodiče zamilovaní do svých dětí bývají nekritičtí a své děti kazí. Otec a matka, kteří vědí, že své dítě nevlastní, že je jim pouze svěřeno, že i jejich dítě má své poslání od Boha , takoví rodiče milují své dítě zdravě, nesobecky. Kdo kotví ve svých dětech, dožívá se zklamání. Vkládat naději do jakéhokoliv člověka končí nakonec rozvratem vztahů, odkloněním srdcí. Milováním Boha a závislostí jen na Něm jsme osvobozováni ze závislosti na lidech i na věcech. Bůh nakloňuje naše srdce k sobě a uzdravuje lidské vztahy.
