Základy "Přátelství, manželství"
Žili byli dva stavitelé. A ti stavěli chrám. Spolu. Trvalo to dlouho, ale nakonec ho společným úsilím vystavěli… Nejdůležitější asi byly základy. Nejsou sice vidět, ale čas ukáže, jak pevně jsou položeny. A pravda, museli sice občas každý něco obětovat, svůj čas, možná pohodlí… snad museli každý udělat občas ústupek, když se nemohli dohodnout na konečné podobě chrámu. A nejednou jeden z nich stavěl špatně. Pak ho ten druhý upozornil, aby bylo všechno v pořádku. I stavěli dál. Spolu. Někdy nepřálo počasí a stavělo se pomalu a obtížně, jindy svítilo sluníčko a práce jim šla pěkně od ruky. Až dostavěli. Tedy, možná si snad mysleli, že dostavěli. Opak byl pravdou… přišly povodně, zemětřesení, kroupy pobořili střechu a začlo do ní zatékat…
Takový je chrám přátelství. Ale díky Bohu není jen takový. Nechci mluvit o tom, že když se základ položí na skálu, na Krista, pak je vše úžasné a dokonalé a ve zdi chrámu se nikdy neobjeví prasklinka. A opravdu… objeví. Ba i dvě. Do střechy zatéká. Zdi se bortí…
Ti stavitelé si možná mysleli, že když položili dobré základy, je vystaráno a nic zlého se nemůže stát… A co se pak dá dělat, když přijde pohroma? Oba jsou smutní, jeden brečí a druhý šel ze vzteku něco rozbít. Mají snad obviňovat jeden druhého, že ten nebo ten postavili tuhle či onu část chrámu a ta se pak ukázala být slabým článkem, až se chrám zbořil? Ne… odhrnuli pomalu sutiny… a že jim to chvíli trvalo… A co nezjistili! I když všechno ostatní padlo, základy zůstaly! I přišli ti dva na dobrou věc. Že mohou začít stavět znovu. Spolu. A měli z toho oba radost. A dali si sklenku vína:-)
