FARNÍ list kraslické farnosti únor 2015 – 02

mobil: 724 204 702;  www.farnostkraslice.estranky.cz  e-mail: fara.kraslice@seznam.cz

14.2. so – 18::00 Bublava koncert pěveckého sboru CUBITUS z Lokte

Nový rok už je sice za námi, ale tohle je vydařené přání.

"Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma: 
Přeji volům, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem,
oslům, aby nebyli paličatí a tupí,
ovečkám, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
pastýřům, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jak vypadají,
andělům, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
králům, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě a
Svaté rodině, aby našla teplé místo v srdcích lidí."

O. Zbigniew Czendlik, farář

*          *          *

Do Hořovického almanachu (příspěvek P.Petera Fořta, býv.faráře a vikáře berounského vikariátu).

Každá vzpomínka by měla mít svou chronologii. Během let se každému prožitku dostává pravého významu bez ohledu na datum, kdy se stal. Proto se pokusím vyzdvihnout nejsilnější okamžiky prožité mezi vámi hořovickými. Patří sem dvojí Rybova mše svatá zpívaná o pravé půlnoci mistrem Eduardem Hakenem. Nesměl jsem říci, že je na hořovickém kůru s místním pěveckým sborem i orchestrem. Řekl jsem: Uslyšíme nádherný bas, chybět bude jen Rusalka. Že skuteční přisluhovači Rusů=Sovětů své vykonají, jsme poznali po druhé návštěvě mistra Hakena po dokončené Půlnoční. Ing.JUDr Roman Makarius (sbormistr), který mistra z Prahy přivezl a měl ho odvézt, nalezl své auto s probodanými pneumatikami…. Při velikonoční mši svaté na místním kůru zpíval tenorová sóla mistr Karpíšek, taktéž sólista Národního Divadla. V tomto případě se nekonala národní ostuda. Zcela jiný zážitek jsem směl mít s jiným mistrem slova - Josefem Kemrem. Znal jsem ho z pražské katedrály, kde býval na mši sv. každou neděli v 11:00. Byl jsem tehdy bohoslovcem. To víte, když se vám v kostele pak jako faráři objeví taková osobnost a dívá se na vás z první lavice, není to žádná legrace. Tím spíš, že se po několika větách mého kázání zvedne a odchází! V té chvíli jsem musel kázat dále a  zároveň zpytovat svědomí, co jsem to kecal, že to mistr nevydržel. Po chvíli se pan Josef vrátil, doposlouchal mé kázání a já se poté dozvěděl, že poslal svého řidiče pryč, aby si mohl přijít pro sv.přijímání. Tehdy tam byl bez svého Trabantu;v Hořovicích se točil jeden díl seriálu Nováci s kolotočem. Za 2 dny se ozval na Praskoleské faře telefon: Mluvím prosím s panem děkanem? Dozvěděl jsem se, že na druhém konci drátu je mistr Kemr. Můžeme se sejít v kostele na náměstí za dvě hodiny? Takové setkání se neodmítá! Myslel jsem si ve své naivitě, že se chce mistr vyzpovídat. Ale chyba lávky! Velice skromně mi připomněl část mé promluvy: Zaregistroval jsem, že vám na opravu podlahy druhého kostela sv. Jiljí chybí nějaká částka. Prosím, přijměte ji ode mne. Nestačil jsem ani poděkovat, mistr zmizel. Co mi však zůstalo v dlani byla bílá obálka a v ní 20.000Kč (dnes minimálně 200.000,-Kč)! Za pár týdnů se v tomto opraveném kostele-interiéru konalo biřmování s kardinálem Tomáškem. Tomu jsem o tomto řekl. Víte, co mi nato Otec kardinál řekl? To je celý on, to je mu podobné!  Krásný to člověk svou duší, jinak hrál starce už za mlada. Za to se ale platí: před biřmováním mi členové SNB sebrali řidičák, já musel za pomoci druhých navozit pivo, jídlo a vůbec… Do této mozaiky zapadá i jedna scénka. Můj předchůdce v Hořovicích – P. Josef Pilát – velký to muzikant (hrál mistrně na varhany, housle, violu, skládal a měl i kvartet), měl i hospodyni. Jmenovala se Jindřiška Podleská. Oba už zestárli, pan děkan měl silnou sklerózu, což se tehdejším soudruhům hodilo. To, co teď napíši, nesvědčí o charakteru mocných. Když mi volali věřící, že se něco děje s panem děkanem, ihned jsem jel 5 km z Praskoles do Hořovic a našel pana děkana, jak kupuje v krámku s prádlem podprsenku. Vzal jsem ho na faru a bylo mi ho líto. Ještě více mi bylo líto, že tajemník MěNV soudruh Červený, který mi řekl, že jeho bigotní matka z něho chtěla mít kněze a že on včas prohlédl, civilně oddával tohoto sklerotického hodného kněze na radnici. K tomuto kroku mého předchůdce přemluvili soudruzi. Namluvili mu, že slečna Podleská bude mít větší důchod. Pán Bůh se na to nemohl dívat: slečna tento důchod ani jednou nevzala! Zemřela! Soudruhu Červenému jsem hned brzy mohl říci, že ten sňatek stejně platný nebyl, k němu je potřeba svobodného rozhodnutí a plného vědomí. Vzpomenout se musí nejen Ondřeje Vaculíka, syn Ludvíka Vaculíka, ale i Honzy Tydlitáta evangelického hořovického pastora. Stal se obětí vlastního sboru. Staršovstvo ho 2x odvolalo; výpověď dostal vždy na svůj svátek.  Oba byli mými osobními přáteli, kterých jsem si vážil. Prof. Ivan Slavík byl oceněn na Velehradě; jeho manželka Marie patří k nezapomenutelným postavám, stejně jako Jan Hakl a jeho „pimprlové divadlo“. Všichni jmenovaní, jako i mnozí jiní, byli statečnými a odvážnými lidmi, kteří své křesťanství dokázali žít i navenek a tím byli i příkladem mnohým z nás. Zajímavá byla i událost spojená s tísnivými pocity mladé rodiny, která se z Prahy přestěhovala do Mrtníka nedaleko tamního kostela. Koupili si domek, který byl levný. Jejich přítel Ondřej Vaculík se od nich dozvěděl, že se v domku začali bát. Někdo by řekl, že tam straší. Ondra coby kostelník, se mne ptal, co se s tím dá dělat. Šli jsme spolu celý dům vysvětit, obzvláště místo u schodiště. Poté se rázem vše uklidnilo. Při jedné návštěvě v místní hospůdce se mladí majitelé dozvěděli, proč byl jejich domek tak levný! Stala se tam dvojnásobná vražda! Inu, měli jsme za oběti dvě bohoslužby a tím předali celý problém do boží režie. Ještě jednu perličku: hořovický děkan Kareš a praskoleský farář Chaloupecký se často doprovázeli. Po skončené návštěvě zašli nejprve do hospůdky v Hořovicích, pak zase v Praskolesích a to si zopakovali zhruba do 4:00 do rána. Inu hluboké přátelství.  Tak, jestli jste tohle dočetli až sem, pak si přečtěte ještě jednou ono přání mého polského kolegy na začátku tohoto FL. Tady píši o lidech, kteří nám klidně mohou ty postavičky z Betléma připomenout. Až jednou, nemusí to ani trvat dlouho, napíši něco o postavičkách tj. lidech, které jsem potkal zde mezi vámi. Ale číst se to bude až tady nebudu! I zde potkávám “anděly i ovečky, stejně jako krále s nosem nahoru; o oslech a volech ani nemluvě“! Váš pater Peter