Hoi An
Uzasnym luzkovym autobusem jsme dojeli do mesta Hue, kde jsme prestoupili na normalni bus, ktery nas po asi 4 hodinach dovezl do mesta Hoi An. Toto mesto nam doporucovala Lonely, ale i lide, ktery uz tu byli, ale musim rict, ze nas hodne zklamalo. Turistictejsi misto bylo snad uz jen Machu Picchu. Tohle uz neni mesto, ale skanzen pro turisty. Jeden turisticky kramek vedle druheho, vsude prodavaji hadry a nabizeji usiti satu, obleku a bot. Zbytek kramku pak prodava suvenyry. Prostor, ktery nezaplnili kramky, zabraly restaurace. Jedine, co je pozitivni, je, ze tu vsichni celkem slusne mluvi anglicky. Puvodne jsme mysleli, ze zustaneme dele, ale po prvni prochazce jsme si to rozmysleli. Zitra se pojedeme podivat na My Son [podle Lonely to ma byt neco jako vietnamsky Ancor] a vecer se presuneme opet lehatkovym busem do mesta Dalat ve stredozemi. Pocasi nam bohuzel prestalo prat - prsi. Nastesti neni zima, ale jsou celkem silne preprsky. Bohuzel obdobne pocasi hlasi net i pro Mui Ne, coz jsou plaze. Tak uvidime. A konecne posledni spatna zprava - po 12 letech se rozpadly Barciny pohorky 
. Tak si nechala usit tenisky. Maji byt do zitra do odpoledne, tak uvidime - snad to stihnou. Cena je pouhych 400 tisic dongu. A budou to prave Adidasky 
. Za priplatek by tam vysili i moje jmeno misto Adidas, ale rozhodli jsme se neutracet 
.
Tak drzte palce s pocasim a zase priste [mozna uz v novych botach].