Sloughi – orientální starobylé plemeno, dokonale přizpůsobené k běhu aerodynamickým tvarem svého těla.

HISTORIE

   Při archeologických výzkumech v severní Africe byly vykopány předměty z doby kolem 3200 př. n. l., na kterých byli vyobrazeni chrti se zavěšenýma ušima.

Pátráme-li po původu plemene, dostaneme se opět do starého Egypta. Ze zlatého věku Nové říše za vlády např. Ramesse II Velikého pocházejí četná vyobrazení psích ras.

Kromě psů se vztyčenýma ušima, snad předci dnešních Faraónských chrtů, také Perských chrtů se vyskytují také Sloughiové. Nálezy koster a mumií tohoto typu však míří mnohem dál do minulosti.

Panují domněnky, že byla zobrazena na Tutanchámově hrobce. Psi typu Sloughi vidíme na staroegyptských malbách z doby více než před třemi tisíci lety, stejně tak jako v Magrebu na antických mozaikách, kde jsou dokonce zachyceni ve stejných barvách, jaké uvádí dnešní standard, pískové, žíhané a s černým pláštěm. Starověké egyptské artefakty nám představují, jak cenní byli v této době sighthoundi.

   Centrum vývoje štíhlých chrtů s dlouhýma nohama a zavěšeným ušním bolcem se nachází v Asii. Tito psi se rychle v Asii šířili, kde pro ně bylo pracovní uplatnění jako lov rychlé zvěře v otevřené krajině. Stepní, polopouštní nebo pouštní podmínky existovaly nejen v jižní Asii, Blízkém východě, ale také Sinajském poloostrově.

Z těchto oblastí známe sice ,, jen´´ přírodní plemeno, ale z pohledu vývoje velmi důležité (z nedostatku vhodnějších pojmenování) bývá uváděno jako Sinajská Sloughi.

Plemeno, které do dnes chovají na Sinaji arabští Beduíni kmene Tarabin. Mezi zdejšími psy lze nalézt i jiné podobné chrty, jindy spíše Saluki.

  Mohli se nějací takový psi, nebo někteří z jejich předků dostat ještě před arabskou invazí na západ do severní Afriky? Před Araby obývali severní Afriku Berbeři a Tuaregové, kteří patří k etnické skupině Semitohamitů, jejíž centrum vývoje bylo při východním pobřeží Středozemního moře. Odtud se ve vlnách šířili příslušníci semitských a hamitských národů do přední Asie, na Arabský poloostrov a do Afriky, podél severního pobřeží a odtud do vnitrozemí. Berbeři přišly do Afriky mezi prvními a jsou zřejmě nejstaršími bělošskými obyvateli černého kontinentu. Chrtovité psy se zavěšeným ušním bolcem mohli do Afriky jako první s sebou přivézt Berbeři. Vyobrazení jejich psů byla

nalezena při vykopávkách. To neznamená, že tito chrti byli předky Sloughi. Jednak se mohli po příchodu Arabů dostat jižněji do Afriky (jejich pozůstatky tu dnes nacházíme v podobě chrtovitých psů se zavěšenýma ušima), ale také mohli zčásti splynout s populacemi chrtů přišlých s Araby. Potom může být Sloughi opravdu chrtem Arabů.

   Předkové dnešního plemene Sloughi přišli do severní Afriky s Araby v 7. stol. n.l., kdy počala jejich expanze směrem na západ a ve stoletích následujících pokračovala.

I pojmenování Arabský chrt, jenž se snad může zdát málo vhodné či nekonkrétní, toho může být důkazem. Dali je plemenu ti, kteří tu byli již dříve v oblastech, do nichž Arabové přišli.

Chtěli tak možná odlišit psy příchozí od těch, kteří tu byli před nimi.

  Sloughi je chrt Arabů z Maghrebu. Tak se nazývá západ arabského světa, severní Afrika. Hranice se dají zhruba vymezit Atlantským oceánem na západě, pobřežím rudého moře na východě a na jihu stepmi v nitru Afriky odkud pochází Azhawašský chrt. Sloughi sice pochází ze severní Afriky, přesto není spřízněna s okcidentálními chrtovitými psy, s chrty se vztyčeným nebo dozadu složeným ušním bolcem. Patří mezi chrty orientálního původu, se zavěšeným ušním bolcem.

  Nepochybně blízkým příbuzným Sloughi je zde již zmíněná Sinajská Sloughi a Saluki, ale i Azawašský chrt a některá další přírodní plemena z oblastí jižní Sahary, Mauretánský chrt z jihovýchodní Sahary atd. Za zmínku stojí, že nejblíže k sobě mají chrt Afgánský a Sloughi. Nese pouze jeden jediný rozdíl v genu šroubovice DNA.

   Názvy se píší v arabštině úplně stejně, jedním způsobem, ale v různých oblastech se různě vyslovuje. Sluri, slughi, sloughi, slougui, saluki, i jinak. V písmu tedy obě plemena vlastně odlišná nejsou, protože znamenají chrta obecně, ale psa lovícího především za pomocí zraku.

Jinými slovy, jedná se o označení stejného pojmu, jako je například v angličtině pojem sighthound. Blízká spřízněnost však neznamená, že by jedno vzniklo z druhého, že by jedno bylo možné z druhého přímo odvozovat. Jde o skupinové příbuzenství, tato plemena se v různé době na různých místech vyvinula z týchž nebo velmi podobných předků.

   Dnes se jako země původu uvádí nejčastěji Maroko, Alžír, Tunis nebo Libye. Tunis bohužel stále není členem FCI. Jedině Maroko je členem FCI a garantem standardu, ovšem klub a plemenná kniha jsou vedeny i v Alžíru při ministerstvu zemědělství. Maroko i Alžír prohlásily toto plemeno za své národní a kulturní dědictví.

   Do Evropy se dostávali už ve středověku, zejména do Francie na královské dvory jako vzácný dar. První Sloughi byla importována do Francie ze severní africko-francouzské kolonie už někdy okolo roku 1800.

Od roku 1850 došlo k rozšíření Sloughi z Francie do celé Evropy především díky knihám vojenského velitele Daumase a také se začaly konat první mezinárodní psí show, na kterých byla Sloughi představena veřejnosti.

Na počátku 19. století se hlavním evropským místem chovů Sloughi stalo Holandsko, a to především díky africkým importům Auguste Le Grase.

První odchovy byly až počátkem 20. století, a to v Nizozemí, ale také v Německu na dovezených importech z Alžíru a Libye.

Po skončení první světové války a následné demisi některých afrických států, se rozpoutala vlna importů do Evropy, především Francouzských a Britských.

Podvědomí o blízkém příbuzenství arabského a perského chrta šlo ve Velké Británii tak daleko, že se zde Sloughi do nedávna neuznávala. Objektivně existovala jen Saluki a to buď osrstěná nebo krátkosrstá. Sloughi byla považována za málo ušlechtilou krátkosrstou Saluki.

Bohužel zákon, který do Afriky přinesli francouzští okupanti s druhou světovou válkou, zakázal lovení s pomocí sighthoundů. Dokonce se volně pobíhající Sloughi mohla beztrestně střílet.

Populace Sloughi tak byla zdecimována a teprve až evropské snahy a nástup volného exportu ze země v šedesátých letech 20. století, pomohly obnovit tuto nádhernou orientální rasu.

Po druhé světové válce se začalo znovu chovat na importech. A to ve Francii, Nizozemí a Německu.

HISTORIE CHOVU A SOUČASTNOST

Pravá Sluga byla do ČSSR dovezena v 70. letech z Německa z chovu Kamar al Akbar.

Do roku 1980 nebyl Azhawakh uznán jako samostatné plemeno a Azhawakh je evidován jako plemeno Sloughi. 

Od roku 1981 je vytvořen nový standard a Azhawakh je nyní evidován po rozdělení se Sloughi na dvě samostatná plemena.

Do té doby byl považován Azawakh s bílými znaky za málo ušlechtilou nebo za ne moc pěknou, či standardní Sloughi.

Československá hlavní plemenné kniha - ČSHPK od začátku evidovala jedince Azawakh a Sloughi pod jedno plemeno. Bohužel při rozdělení plemene došlo k vyřazení některých jedinců z plemenné knihy mezi které se řadil např. další importovaný Sloughi z Německa v roce 1983 pes Talil Min al Bait Said se zápisovým číslem ČsHPK Reg. 4-83/81. 

Při rozdělení na dvě samostatná plemena se řadil k registru. První Sloughi tak nebyly zařazeny do plemenné knihy pod Sloughi, jelikož i původní registrované Sloughi zůstaly v plemenné knize Azawakhů.

Zápisová čísla u plemene Sloughi tak nejsou v původním pořadí. Plemenné kniha Sloughi je znovu vytvořena a spadá nadále pod jedinou hromadnou plemennou knihu - ČSHPK,

1985 Skutečná Sloughi s číslem zápisu 1 byl pes Sahib Bedui of Mutaz-I-Javanadmi. ČsHPK 1-84/85.

1990 je dovezena skupina polo sourozenců z Alžíru pes Irkhouz a feny Ilmarinem a Ithren De Tin-Tazarift, kteří se zapisují v roce 1991 pod Českomoravský kynologický svaz ČKS, který je člen FCI prostřednictvím FVMS - Federální výbor mysliveckých svazů ČSSR .

Až do rozpadu Československa od 5.12.1992 se první odchované Sloughi zapisují pod Českomoravský kynologický svaz ČKS. První odchov v Čechách je na chovatelskou stanici Od Pěti Rybníků v roce 1992.

   Pouze na jediném potomkovi polo sourozenců, feně Amira Od Pěti Rybníků pokračuje linie v některých odchovech v České republice dodnes, ale najdeme je i v liniích po celé Evropě.

Chovatele MUDr. Václava Pechy, kteří se ženou MVDr. Michaelou Pechovou dovezl z Alžíru do Čech jejich rodiče, první registrované Sloughi v Československu, otce Irkouz de Tin Tazarift a matku Ilmarinem de Tin Tazarift společně se sestrou Ithren de Tin Tazarift, kteří byli registrováni na majitelku Dáša Navrátilová, na adresu Hospital De Mazouna v Alžíru, kde žila a zůstala pracovat. Pocházela také z Československé republiky.

Chovatelka Helene Brun Yousfi z Francie, původem z České republiky, ale v té době žijící v Alžíru učinila odchov I de Tin Tazarift, který byl po psovi Z'Tak, jehož majitelka byla Dáša Navrátilová, která psa registrovala v Alžíru. Z´Tak žil nějaký čas v České republice, kde nikdy nebyl zapsán do Československé plemenné knihy, ale poté byl vrácen Gisele Bergmanové a zbytek života prožil v Tunisu. Z´Tak se narodil se v Alžíru v regionu Rezilane poblíž hranic s Tuniskem. Když Jean Francois Chaulet zakládal Alžírskou plemennou knihu, Z´Tak byl druhý registrovaný Sloughi v Alžíru.

Odchov I de Tin Tazarift byl registrován v Alžíru. Je po na fenách Feline a Facia de Tin Tazarift, které se narodily a byly registrováni v Alžíru, následně byly exportovány a zapsány ve Francii, jejichž otcem byl Viddou, první registrovaný Sloughi v Alžíru. Psa Viddou registroval v Alžíru MVDr. Václav Pecha, kterého dostal darem na svých cestách. Při návratu do České republiky ho majitel MVDr. Václav Pecha nikdy nedal zapsat do Československé plemenné knihy a bohužel se ani neví kde zůstal nebo kde pes Viddou zemřel. Matka psa Viddou je Oujda Kahloul de la Treille, která byla odvezena do Polska paní Anně Ciwinské, chovatelské stanice Exodus, jejichž potomky dodnes nacházíme v některých odchovech Německých chovatelských stanic. Fena Oujda, která pocházela z Francie v té době neregistrované chovatelské stanice. Matkou Feline a Facia de Tin Tazarift byla fena Kálí, která nebyla registrovaná v žádné zemi. Existují domněnky, že mohla být Azawakh. Je pravděpodobné, že fena byla narozena v Alžíru a patřila majitelce Helene Brun Yousfi. Je ironií, že první zapsané Sloughi v Alžíru, jsou především zásluhou Českých majitelů a chovatelů.

  Přesto, že po velmi dlouhé či důmyslné, ale jistě i velmi složité cestě je historie především smutná až tragická. Skupina polo sourozenců, z prvních registrovaných Sloughi byli rozprodány.

V roce 1993 fena Ithren de Tin Tazarift sice měla odchov na nového chovatele a novou chovatelskou stanici Aláhův Dar, ale nakonec skončila i se štěňaty v útulku, kde přežila pouze dvě štěňata.

Z útulku si fenu Ithren a její jedinou dceru, která přežila vzala nová majitelka, která byla další chovatelkou s další novou chovatelskou stanicí El-Kou v České republice, ale svůj chov nakonec ukončila.

    To již byla založena plemenná kniha Českomoravské kynologické únie - ČMKU, která zastřešovala klub chovatelů chrtů. Po revoluci a rozpadu Československa tak mnoho členů odchází z klubu chovatelů chrtů a naskýtají se tak nové možnosti pro vznik dalších klubů specializovaných na plemeno chrtů. Vzniká nový klub, pod názvem Klub chrt, který nakonec zanikl.

1994 došlo ke sloučení plemenné knihy a v podstatě založení plemenné knihy ČMKU. Téhož roku 1994 byla ustanovena Českomoravská kynologická jednota - ČLP

1995 je narozen v České republice 3. odchov Sloughi a to v chovatelské stanici Genao.

V chovatelské stanici nyní pod názvem Bohemia Genao jsou odchovávána štěňata dodnes na mnoha různých dovezených importech z mnoha zemí. Někteří potomci jsou v určitých odchovech v dalších chovatelských stanicích v ČR.

    Rozdělením republiky se otevřely hranice a vznikly tak nové možnosti pro dovoz importů, kde jistě stojí za zmínku první dovozy z Francie od roku 1997, které přivezla do České republiky chovatelka Lucie Srpová, chovatelské stanice El Guerrouj. Potomci dovezených importů jsou zakládajícími předky následných odchovů El Guerrouj, kteří se v chovatelské stanici odchovávají do dnes.

Fena z prvního odchovu Afya El Guerrouj dosáhla dvakrát titulu Světového vítěze, je předkem následujících odchovů El Guerrouj.

Titulu Světového vítěze dokázal získat ještě jeden jedinec z Českého chovu. Pes Charon won Habule, chovatelky Kateřiny Pokorné z České republiky a majitelky Zuzany Baumannové ze Slovenska, která se zasloužila o dovoz prvních importů ze země původu v tomto roce na Slovensko.

V roce 1997 byla podána žádost na vytvoření nového klubu specializovaného pouze na Africké chrty, pod názvem Klub Saharských chrtů, byla čekatelem vzniku a v roce 1999 se klub stal členem ČMKU.

  Nyní zde máme 2 kluby: Klub Saharských chrtů-KSCH, který registruje odchovy narozených štěňat na ČMKU a Klub chovatelů chrtů-KCHCH, který registruje odchovy narozených štěňat na ČLP.

Každý klub má pro chov a pro uchovnění jedinců jiné nároky a podmínky. Klub KCHCH nemá v podmínkách chovu žádné povinné lékařské či laboratorní výsledky na vrozené nebo dědičné choroby a pro zařazení jedinců do chovu musí jedinci doložit posudek z výstavy a projít bonitací, při které psa měří, ale i s nestandardní výškou je zařazen do chovu. Výška psů tak dosáhne na 85 cm v kohoutku a je přípustná pro zařazení jedince do chovu.

Oproti specializovanému klubu KSCH kde podmínkou pro zařazení jedince do chovu musí majitel psa nebo feny doložit certifikát na testy ze specializované laboratoře Laboklin nebo Genomia, jiná laboratoř není uznána za platnou. Testy jsou povinné na onemocnění očí PRA a popřípadě jsou vyžadovány i testy DNA. Další podmínkou je účast na jedné klubové výstavě, kde psa vidí poradce chovu pro plemeno a může posoudit nejen charakter, výšku nebo třeba také zdravotní stav. Jinak pro zařazení jedince do chovu musí být posudek ze dvou výstav. Při posouzení psa na výstavě je zkus a prohlídka varlat u samců podmínkou, tudíž je to i nezbytná součást pro zařazení do chovu. Je velmi potěšující, že se na výstavách konečně zase vrací měření kohoutkové výšky u psů. Výška psa by měla být 66-72 cm a u feny 61-68 cm. Hmotnost se ve standardu neuvádí a bývá velice sporná, jelikož záleží na stavbě kostry a celkově na tělesných proporcích. Ale pro představu je u fen v rozmezí od 18 do 28 kg a u samců může hmotnost v dospělosti dosáhnou od 27 kg až třeba do 40 kg.

  Od prvního odchovu uplynulo 30 let za tu dobu tu vniklo 12 chovatelských stanic specializujících se na plemeno Sloughi. 3 z nich nikdy neodchovala štěňata. Pouze 5 chovatelských stanic doposud odchovává plemeno.

Za tu dobu do dnešního dne se zde v ČR narodilo a odchovalo a bylo importováno více jak 385 jedinců plemene Sloughi. Některý jak zde bylo již zmíněno byly z plemenné knihy ztraceny, jiní nikdy nebyly evidovány na plemenné knize. Jiní spadají do pomocného registru, tudíž mají jiná pořadová čísla zápisu.

   V roce 2004 byla importovaná první Sloughi z Čech na Slovensko, kam v průběhu let bylo exportováno 12 Sloughi z České republiky. Časem na Slovensku přibylo dalších 6 importů z různých zemí, z toho 3 Sloughi nikdy nebyli registrováni na Slovenské plemenné knize SPKPK. Na Slovensku jsou 2 chovatelské stanice, ale zatím pouze 1 odchovala štěňata.

CHARAKTERISTIKA A SLOUGHI V ZEMI PŮVODU

  Po staletí ba tisíciletí se patrně nezměnil jejich vzhled ani jejich použití, především jako úspěšného lovce, její rychlost se pohybuje až okolo 55 km/hod.

  Sloughi v zemích původu se využívají jako lovečtí psi, zejména na gazely a zajíce, ale také na lov šakalů, vlků či divočáků. Sloužil k ochraně stád ovcí před predátory a zastával tak i pastevecké využití.

Lovecké upotřebení těchto chrtů je v jejich životě natolik významné, že je to jediné, co se po nich žádá. Arabové, především Bedujínští kočovníci jsou odkázaní na lov jako na jeden ze zdrojů své obživy.

Ačkoliv je v současné době na mnoha místech v Africe lov za pomocí chrtů zakázán, tak na mnoha místech se lov stále využívá. A tak byste mohli být ještě dnes svědky štvanice na antilopy pořádané

podle prastarých obyčejů. Aby se chrt zbytečně neunavil, veze ho lovec před sebou na koni nebo na velbloudu, v poslední době i daleko moderněji v džípu. Pustí jej, když je lovná zvěř v dohledu. Potom už pracuje pes samostatně. Oddělí zvíře od stáda a pronásleduje je tak dlouho, až je dohoní a strhne nebo oběť vyčerpáním padne. Ve smečce si troufne i na levharta či hyenu.

Na ochranu je barví henou, majitelé jim rituálně vypalovali značky na předloktí jako projev urozenosti a původu, a nejlepším jedincům s nejsilnějšími loveckými pudy se obřadně zkracovaly ušní boltce jako prevence před zachycením psa v křovinách nebo před napadnutím šelmou. Nejlepší plemeníci nebyli vypouštěni na lov, aby si v křovinách nepotrhali varlata a pokud byl mladý pes příslibem nadějného samce, majitel mu chránil varlata koženými vaky. Arabové berou Sloughi jako něco víc než psa, jako přítele, pomocníka a byl svým vlastníkem brán jako člen rodiny. Sloughi sdílely se svou rodinou stan a s páníčkem často i za studených nocí jeho přikrývku. V zemi původu je o Sloughi pečováno se stejnou láskou jako o kvalitního arabského koně. Štěňata byla často kojena berberskými ženami, aby se ulevilo kojící feně.

Ztracená Sloughi znamenala, že rodina bude žít několik týdnů ve smutku, jako když zemře člen rodiny. Sloughi byly zdobeny šperky a amulety nespočetné hodnoty.

Výsadní postavení Sloughi v arabské kultuře dobře vystihuje rčení: Aada machi Kelb, aada Sloughi.“ neboli „Tohle není pes, to je Sloughi. Říká se také, že člověk Sloughi nevlastní, že Sloughi vlastní člověka.

Ale na druhé straně žijí chrti spíš vedle lidí než s nimi. Podobně žijící psi ani po generace k člověku v pravém slova smyslu nepřilnou (anebo svérázným způsobem). Na povahovou zvláštnost chrtů orientálního původu je třeba stále pamatovat. Sloughi vždy bude ovládat silný lovecký pud, který jí velí rozběhnout se za čímkoli, co se hýbe, pokud ale pán zareaguje dostatečně včas, není těžké psa odvolat a přivolat k sobě.

Již podle slavného pana Brehma se Sloughi na rozdíl od jiných chrtů naučí menší kořist aportovat.

VŠEOBECNÝ VZHLED, POVAHA, VÝCVIK A SOUŽITÍ

Protože toto přírodní plemeno existovalo od nepaměti, byl standard utvořen podle existujícího plemene a ne naopak.

Existuje varianta horská a pouštní. Pouštní psi jsou štíhlejší, ladní a elegantní, zatímco horský typ je kompaktnější se silnou kostrou. Rozdílný typ mají Sloughi z Tunisu a jiný vzhled má Sloughi z Maroka.

Dokonce šlechtěním Sloughi v Evropě, ale celkově v celém světě můžeme vidět mnoho rozdílných typů. Záleží na chovatelské linii, příbuzenské plemenitbě nebo původu země odkud je Sloughi zařazena do chovu.

Sloughi je aristokratická a inteligentní. Má graciézní pohyb, který ale nepopírá její sílu. Její tělo připomíná hrou svalů arabského koně, stejně jako její jemná kůže a hladká, krátká, hedvábně lesklá srst.

Její hlava má ušlechtilý výraz, je dlouze klínovitá, ale nikterak přejemnělá. Nepřehlédnutelné jsou její tmavě orámované oči jakoby smutně zadumané.

Sloughi je elegantní, hrdý pes se suchým osvalením, neustále zanechávající dojem velmi ušlechtilého zvířete.

Ačkoli působí Sloughi svým hrdým pohledem velmi nepřístupně, je přítulná, mazlivá, citlivá a velmi učenlivá. Sloughi se při výchově v žádném případě nesmí bít, opravdu stačí jen mírně zvýšit hlas, nebo se ,, zle ´´podívat a ona to při své inteligenci pochopí.

Sloughi jsou milující a velmi vnímavá zvířata, která jsou silně vázána na svou rodinu.

Jejich nálada a úmysly jsou dobře patrné z jejich tváře. Jsou jakoby zdvořilé, ale dokáží být v případě nebezpečí pěkně zuřivé.

Hrozí-li nebezpečí jejich pánovi, jeho majetku nebo jim samotným, jsou protivníkem, kterého je nutno brát vážně a neváhá svého pána bránit za každé situace.

Jsou věrnými členy rodiny, velmi trpělivé a tolerantní k dětem, vůči cizím zdrženlivé. Nesnáší zupácký dril, nervózní a zlostné zacházení.

Rozhodně není pravdou, že chrt potřebuje více pohybu než jiná stejně velká plemena, naopak věnuje-li majitel své Sloughi dostatek pozornosti a přiměřené vycházky, chová se doma daleko kultivovaněji než většina stejně velkých plemen. Důležitý je pravidelný pohyb ve vývoji pro správný růst a mechaniku pohybu. Pohyb by měl být ve vývoji hlavně přiměřený, a ne že zvíře, které nemá ještě ani rok už trénuje na dráze. Dostihy jsou skvělou zábavou pro chrty, ale jedinec by měl být fyzicky a psychicky vyzrálý pro tréning a pozdější nebo následující závod. Velká plemena, pod které Sloughi spadá by měla začít trénovat od 18 měsíce věku.

Stejně tak není pravda, že chrta nelze pustit z vodítka a přivolat zpět, zvládnout přivolání potřebuje trpělivou výchovu od štěněte a naučit se přivolat psa včas dříve, než s za něčím rozběhne s plnou vervou.

Sloughi nelze chovat v kotci či trvale na dvoře, jednak proto, že pro zdravou psychiku potřebuje kontakt s člověkem a jednak proto, že ve zdejších klimatických podmínkách by trpěla zimou. Pokud se nepohybuje může trpět zimou už při 15°C o nižší teplotě nemluvě. Nechat ji ležet na betonové či dlážděné podlaze je naprosto nevhodné. Sloughi musí bydlet se svým majitelem v domě či bytě, pohodlí si dokáže vychutnat, například pelíšek má nejraději výše nad zemí, nejlépe na křesle nebo pohovce.

Pro koho se Sloughi hodí? Rozhodně to není plemeno pro každého, jistě ho nepotká módní vlna.

Ovšem ten, kdo dokáže její vzhled vnímat jako živé umělecké dílo a dokáže vychutnat její laskavé partnerství, aniž by vyžadoval otrocké podřízení a strojově přesnou poslušnost, najde v tomto plemeni celoživotní zalíbení.

poznámka autora: Když jsem byla požádána redakcí časopisu o článek na plemeni Sloughi, zadali mi nelehký úkol, který měl spočívat především ve větší části o povaze plemene, soužití a výcviku.

Bohužel to Vám nemohu splnit. Ačkoliv se zde objevují články o povaze a soužití, které naleznete v časopisech nebo dokonce vyhledáte na internetu. Jsou pro mě někdy až odstrašující. Na internetu

se dočtete, jak je Sloughi netečná a v žádném případě se nehodí do rodiny s dětmi. Nevím, co za autora to napsal, ale jeho jméno jsem za 30 let nejen nikde nezaslechla, natož abych ho znala jako majitele Sloughi. Ano jsou jedinci nebo linie kde problémy v povaze najdeme, jako u každého plemene, ale chov spočívá hlavně na zkušenostech a mnozí chovatelé se tak stále učí a snaží se nejen o vzhled a zdraví plemene učinit maximum, ale dbají i na výběru rodičů s charakterem typickým pro plemeno. Vše je zde řečeno již z historie, jaká Sloughi je a nikdo z dlouholetých chovatelů si netroufne tvrdit jaká je Sloughi v povaze. Každá je totiž jiná. Dočtete se o výcviku, jak věci dělat nebo nedělat. Bohužel i zde musím podotknout, že každý jedinec potřebuje individuální přístup, k jeho charakteru. To samé jako typ a vzhled bývá v každém odchovu jiný tak je i jiný odraz v jejich charakteru. Opět zde máme různé linie šlechtění, které hrají velikou úlohu v povaze. Každý odchov, ale i jedinec se narodí s jinou povahou.

Nemám ráda zažité věty. Jaký pán takový pes. Jak si psa vychováš takového ho psa máš. Pes se s povahou narodí, povahu můžete ovlivnit, naučit se psa ovládat, vychovat, socializovat, ale povaha změnit nejde.

Majitele psů si chovatelé pečlivě vybírají. Je důležité aby o plemeni alespoň něco věděli, chtěli opravdu toto konkrétní plemeno a nebyli později zklamáni, že jedinec není dle jejich představ. Bohužel i to se může stát a většinou si chovatelé vezmou své zvíře nazpět, aby neskončil např. v útulku.

Chovatelé se snaží být s majiteli v kontaktu pro veškeré rady ve výchově, krmení, popřípadě budoucího chovu nebo ohledně rady jak zapojit pejska do dostihu nebo na výstavy. Stávají se tak dalšími členy velké rodiny chrtařů. Důležitá je socializace hned od štěněte ať se to týká rušného velkoměsta nebo soužití s domácími mazlíčky, kočka nebo jiný pes by měl být hlavně nekonfliktní k malému štěněti. To samé platí u dětí malých nebo starších, je důležitý kontakt, především přátelský, dítě se musí naučit, že se pejskovi neubližuje, netahá ho za ocásek nebo za uši a také by jej nikdy nemělo trestat. Dítě vždy bude v hyerarchii smečky pod psem. Proto by si dítě mělo se štěnětem co nejvíce hrát ať se jedná o aportování nebo jen běhání na zahradě. Tím se utváří silný vztah s rodinou a pouto mezi členy rodiny. Sloughi dokáže zvládnout základní i pokročilý výcvik, včetně aportování. Při správném zacházení, trpělivosti a důslednosti je velice dobře ovladatelná.

                             Poradce pro plemeno Sloughi K,P,