Paradox BEZLEPKOVÉ stravy
LEPEK
- Paradox bezlepkové stravy
(texty z knihy ‚Skryté nebezpečí zdravých potravin‘ – The Plant Paradox, autor Dr. Steven R. Gundry, nakl. Grada Publishing, a. s., Praha 2019)
https://www.grada.cz/skryte-nebezpeci-zdravych-potravin-10240/?gclid=EAIaIQobChMIhrK7obiO7gIVhUeRBR2e3g_YEAQYAiABEgLvr_D_BwE
„Jak už nyní víte, lepek je bílkovina obsažená v pšenici, ječmenu, žitě a často i v ovsu, a je pouze jednou z forem lektinů, které si v posledních letech vysloužily obří podíl pozornosti. Konzumace kterékoli z těchto 'zdravých potravin' může vést ke vzniku celiakie, což je nemoc ohrožující nás na životě. U některých lidí se citlivost vůči lepku projevuje v podobě široké škály symptomů, včetně zamlženého vnímání, bolestí kloubů a zánětů.
Všechny potraviny obsahující lepek obsahují zároveň i lektiny, ovšem ne všechny potraviny obsahující lektiny obsahují zároveň i konkrétní rostlinné bílkoviny označované jako lepek. Ještě horší je však skutečnost, že všechny obiloviny a pseudoobiloviny obsahují lektiny podobné lepku. Existují tisíce dalších lektinů – standardní americká dieta, trefně označovaná zkratkou SAD (což v češtině znamená smutný), je bohužel lektiny přímo napěchovaná. Navíc je řada lektinů mnohem škodlivější než
lepek. Takzvané bezlepkové produkty jsou ve skutečnosti plné lektinů, neboť obsahují různé druhy mouky z kukuřice, ovsa, pohanky, merlíku i dalších obilnin a pseudoobilnin, sójových bobů či dalších luštěnin. Tím se vysvětluje, proč tolik lidí, kteří přicházejí do mé ordinace, trpí problémy se zažíváním a dalšími zdravotními potížemi, včetně nadváhy a podváhy, i přesto, že ze stravy vyloučili ječmen, žito, oves a pšenici, zejména pokud jedí 'bezlepkové' (ovšem nikoli bezlektinové) produkty... Bezlepková strava přináší i další problémy: Všichni lidé mají v trávicím traktu bakterie, které se živí lepkem, pokud ho však vynecháte z jídelníčku, vezmete jim zdroj potravy a tyto bakterie odumřou. Když se pak s lepkem znovu setkáte někdy později, což téměř jistě nastane, už vám bude působit potíže.“ /str. 46/
Mnozí se domnívají, že v takzvaných bezlepkových potravinách nejsou žádné obiloviny. Není to pravda. Bezlepkové potraviny sice neobsahují pšenici, žito ani ječmen, ale podíváte-li se na jejich složení, zjistíte, že tyto obiloviny byly nahrazeny kukuřicí, rýží nebo miličkou habešskou, jejich součástí je mnoho druhů lektinů podobných lepku, například zein, oryzenin, panicin, kafirin a pennisetin. Tyto produkty také často obsahují sójovou mouku nebo jiné luštěninové mouky, v nichž samozřejmě nechybí lektiny. A navíc bývá mezi ingrediencemi zastoupen nějaký druh cukru, obvykle v hojném množství.
Existuje i další důvod, proč si lidé myslí, že problémy s chlebem a dalšími pekařskými výrobky jim způsobuje lepek. Od roku 1950 se v průmyslových pekárnách ve Spojených státech používá místo kvasnic transglutamináza, která slouží nejen jako kypřicí prostředek, ale také jako pojivo. Ale když jsem v Evropě a dám si zde bílé pečivo připravené z kvasnic, nezpůsobí nadýmání ani se nedostaví žádná podobná reakce.
Překvapí vás, že kváskový chleba, při jehož přípravě dochází k fermentaci bakterií a kvasnic, je dlouhodobě považován za jeden z nejbezpečnějších a nejméně škodlivých druhů chleba z hlediska kolísání hladiny krevního cukru? Bakterie a kvasnice společně 'stráví' lektiny a velkou část cukrů!
Většina 'bezlepkového' pečiva se ošetřuje transglutaminázou, aby vypadalo nadýchaněji a atraktivněji.... Z to
ho důvodu je velice škodlivá a často bývá příčinou nemoci známé pod označením glutenová ataxie, jež se podobá Parkinsonově chorobě.
Transglutamináza zvyšuje citlivost vůči lepku i u lidí, kteří nejsou na lepek citliví. To znamená, že ačkoli se domníváte, že jste citliví vůči lepku, protože po konzumaci pečiva z obchodu nebo jiných produktů obsahujících pšenici trpíte urč
itými symptomy, může se ve skutečnosti jednat o reakci na transglutaminázu.
A konečně, do průmyslově vyráběných celozrnných potravin, mezi něž patří i pečivo a snídaňové cereálie, se musí p
řidávat nebezpečné konzervanty jako butylhydroxytoluen (BHT), které zabrání oxidaci polynenasycených olejů v celozrnných produktech. Butylhydroxytoluen působí stejně, jako kdybyste si do pečiva přidávali estrogen. Tyto oleje se nacházejí v obilném klíčku. Na rozdíl od nasycených tuků, jako je například kokosový olej, stále číhají na atomy kyslíku, na něž by se mohly navázat, a když se jim to podaří, může tuk žluknout. Žluklý chléb nebo krekry chutnají … no, zkrátka žlukle. /str. 53-54/
Zkušenost – Mýtus o bezlepkových potravinách:
Robert V. se vyléčil z cukrovky druhého typu díky změnám jídelníčku. Nicméně když jsem mu později diagnostikoval celiakii, začal jíst bezlepkové pečivo a sušenky, které jsou kalorickou bombou plnou cukru a tuku. Není tedy překvapením, že se mu cukrovka vrátila. Jakmile pochopil, co se stalo, přestal jíst tyto potraviny a podařilo se mu obě nemoci zkrotit. Tím ale Robertův příběh nekončí. Cukrovka u něho zapříčinila velmi nízkou hladinu testosteronu. Ujišťoval tedy svou ženu, které bylo dvaačtyřicet let, že je neplodný, a nedělali si starosti s antikoncepcí. Jenže když se vyléčil z cukrovky tím, že omezil příjem cukru a živočišných bílkovin, hladina testosteronu se mu zvýšila a jeho žena otěhotněla. Nebylo to právě příjemné překvapení pro pár, jehož děti už začaly chodit na univerzitu. Naštěstí jsou nyní šťastní a vděční za nečekaný přírůstek do rodiny – i za Robertovo zdraví. /str. 47/
Pesticidy v zemědělství
Až do padesátých let minulého století využívala většina lidí při pěstování rostlin bio postupy, hnojila plodiny hnojem a používala mulčovací kůru, aby chránila kořeny rostlin i mikroby v půdě před extrémním chladem. Kvůli petrochemickým hnojivům volným kapacitám výrobců munice po skončení druhé světové války a vynálezu chlazených železničních vagonů začaly v polovině dvacátého století tradiční plodiny ustupovat hybridním odrůdám šlechtěným semenářskými společnostmi pro potřeby komerčních pěstitelů.
Protože ryto rostliny postrádaly přirozenou obranu, zemědělci se začali spoléhat na intenzivní využívání biocidů (pesticidů, insekticidů a herbicidů). Dalším krokem k větší účinnosti a ziskovosti moderního zemědělství byly genetické úpravy. Do laboratorně modifikovaných rostlin je lektin přidáván uměle. /str. 51/
Takto chemicky ošetřené obiloviny se používají rovnou k potravinářskému zpracování. Obilí se čistí. Pokud se zbaví otrub a klíčků, zůstane vnitřní bílé zrno, které se mele na mouku. K velkému překvapení je však v bílé mouce méně chemických látek a lektinů než v celozrnné. Celozrnné produkty (lépe řečeno – celozrnný obal obiloviny) obsahují větší množství minerálů a vitaminů než bílé, ale zároveň více chemických látek. Minerály a vitamíny často nevykompenzují chemii z celozrnného obalu. Proto lidé, kteří začnou konzumovat ve větší míře celozrnné výrobky, často končí na bezlepkové dietě, jelikož se jejich organismus nedokáže vyrovnat s vysokým obsahem toxických látek.
Otruby a klíčky z takto chemicky ošetřeného obilí se prodávají jako ‚zdravotní‘ v prodejnách zdravé výživy. Jejich dopad na zdraví však není pro organismus přínosem.
Zdravější alternativou by mohly být BIO celozrnné potraviny, ale i v nich se vyskytují lektiny, které mohou některým lidem škodit. Nejmenší podíl lektinů a chemických látek mají tyto bezlepkové obiloviny – jáhly, pohanka, amarant – jen BIO.
Více je v seznamu povolených a doporučených potravin v knize ‚Skryté nebezpečí zdravých potravin‘, autor Dr. Steven Gundry.
Aglutinin z pšeničných klíčků v pečivu
„Lepek se v posledních letech stal strašákem ve světě výživy a důvodem zvýšeného zájmu o nízkosacharidové diety propagované doktorem Robertem Atkinsnem a doktorem Arthurem Agatstonem (autorem tzv. Plážové diety – South Beach Diet). Doktor William Davis, autor knihy Život be pšenice, a doktor David Perlmutter, autor knihy Moučný mozek, propagují vyloučení obilovin ze stravy a upozorňují na problematiku závislosti na pšenici, avšak oba se zaměřují na pšeničný lepek. Ve skutečnosti je však lepek jen malým dílkem ve složité skládačce.
V pšenici číhá zlodějský padouch nazývaný aglutinin z pšeničných klíčků. Pro upřesnění doplním, že aglutinin z pšeničných klíčků nemá spojitost s lepkem, ale nachází se v otrubách. To znamená, že bílé pečivo obsahuje lepek, avšak neobsahuje aglutinin z pšeničných klíčků, zatímco v celozrnném pečivu najdeme obě pohromy najednou!
Aglutinin z pšeničných klíčků je velmi malou bílkovinou v porovnání s ostatními lektiny, jež jsou relativně velké. Může tak procházet střevními stěnami snáze než jiné lektiny i v případě, že nedojde k narušení slizniční bariéry. To je však pouze jeden z mnoha škodlivých účinků konzumace aglutininu z pšeničných klíčků. K těm dalším patří:
- chová se jako inzulin a narušuje normální funkci žláz s vnitřní sekrecí tím, že pumpuje cukr do tukových buněk, kde se brzy promění na tuk. Důsledkem je nadváha a inzulinová rezistence.
- Blokuje zásobování svalových buněk cukrem, čímž způsobuje ukládání tělesného tuku a omezuje výživu svalů.
- Narušuje trávení bílkovin.
- Podporuje vznik zánětů uvolňováním volných radikálů, což může způsobit ztenčení slizniční bariéry ve střevech.
- Křížově reaguje s jinými bílkovinami, čímž vznikají protilátky, jež mohou vyvolat autoimunitní reakce. Tyto protilátky se liší od těch vytvořených reakcí na lepek.
- Překonává hematoencefalitickou bariéru a váže na sebe další látky, čímž způsobuje neurologické potíže.
- Zabíjí buňky, přičemž nerozlišuje normální buňky od rakovinných.
- Narušuje šroubovici DNA.
- Způsobuje aterosklerózu, tedy kornatění tepen, k němuž dochází v důsledku nahromadění usazenin (což konvenční medicína nikde neuvádí).
- Umožňuje průchod virů chřipky a dalších virů způsobujících nemoci ze střev do těla tím, že se váže na kyselinu sialovou ve střevní výstelce.
- Přispívá k rozvoji nefritidy neboli zánětu ledvin.
Jak se tedy vyhnout aglutininu z pšeničných klíčků? Jednoduše nejezte celozrnné pečivo ani jiné celozrnné produkty. /str. 48-49/
Vynechte jak pšenici, tak glukosamin
Lektin aglutinin z pšeničných klíčků je obzvláště náchylný k usazování v kloubních chrupavkách a stimuluje imunitní reakci, jež způsobuje napadení kloubů. Zánět a s ním související bolest lze dočasně potlačit pomocí volně prodejných nesteroidních protizánětlivých léčiv, jakou jsou například spirin, ibuprofen, naproxen nebo ketoprofen. Lékař vám ovšem může předepsat i další přípravky z této skupiny, mimo jiné značky Celebrex, Zorvolex, Indocin či Feldene.
Všechny tyto léky mohou poskytnout krátkodobou úlevu, ale mají škodlivé vedlejší účinky na střeva. Glukosamin je přirozeně přítomný v lidském těle a najdeme ho v tekutině, která obklopuje a chrání klouby, přičemž slouží jako jeden ze stavebních bloků chrupavek. Glukosamin se váže na aglutinin z pšeničných klíčků, zmírňuje nebo eliminuje zánět, a tím pádem i bolest. Užívání glukosamin sulfátu jako doplňku stravy má u mnoha lidí příznivé účinky, není však pro každého. Není účinný proto, že by zázračně ulevoval od bolesti kloubů, ale proto, že na sebe váže aglutinin z pšeničných klíčků a další lektiny ve střevě, které tím eliminuje dříve, než proniknou dále do těla. Chcete-li přerušit bludný kruh užívání protizánětlivých léků za účelem snížení vedlejších účinků aglutininu, jednoduše vypusťte z jídelníčku pšenici a další potraviny obsahující lektin. Výsledky vás šokují a zároveň potěší. /str. 51/
LEPEK
- Paradox bezlepkové stravy
(texty z knihy ‚Skryté nebezpečí zdravých potravin‘ – The Plant Paradox, autor Dr. Steven R. Gundry, nakl. Grada Publishing, a. s., Praha 2019)
„Jak už nyní víte, lepek je bílkovina obsažená v pšenici, ječmenu, žitě a často i v ovsu, a je pouze jednou z forem lektinů, které si v posledních letech vysloužily obří podíl pozornosti. Konzumace kterékoli z těchto 'zdravých potravin' může vést ke vzniku celiakie, což je nemoc ohrožující nás na životě. U některých lidí se citlivost vůči lepku projevuje v podobě široké škály symptomů, včetně zamlženého vnímání, bolestí kloubů a zánětů.
Všechny potraviny obsahující lepek obsahují zároveň i lektiny, ovšem ne všechny potraviny obsahující lektiny obsahují zároveň i konkrétní rostlinné bílkoviny označované jako lepek. Ještě horší je však skutečnost, že všechny obiloviny a pseudoobiloviny obsahují lektiny podobné lepku. Existují tisíce dalších lektinů – standardní americká dieta, trefně označovaná zkratkou SAD (což v češtině znamená smutný), je bohužel lektiny přímo napěchovaná. Navíc je řada lektinů mnohem škodlivější než lepek. Takzvané bezlepkové produkty jsou ve skutečnosti plné lektinů, neboť obsahují různé druhy mouky z kukuřice, ovsa, pohanky, merlíku i dalších obilnin a pseudoobilnin, sójových bobů či dalších luštěnin. Tím se vysvětluje, proč tolik lidí, kteří přicházejí do mé ordinace, trpí problémy se zažíváním a dalšími zdravotními potížemi, včetně nadváhy a podváhy, i přesto, že ze stravy vyloučili ječmen, žito, oves a pšenici, zejména pokud jedí 'bezlepkové' (ovšem nikoli bezlektinové) produkty... Bezlepková strava přináší i další problémy: Všichni lidé mají v trávicím traktu bakterie, které se živí lepkem, pokud ho však vynecháte z jídelníčku, vezmete jim zdroj potravy a tyto bakterie odumřou. Když se pak s lepkem znovu setkáte někdy později, což téměř jistě nastane, už vám bude působit potíže.“ /str. 46/
Mnozí se domnívají, že v takzvaných bezlepkových potravinách nejsou žádné obiloviny. Není to pravda. Bezlepkové potraviny sice neobsahují pšenici, žito ani ječmen, ale podíváte-li se na jejich složení, zjistíte, že tyto obiloviny byly nahrazeny kukuřicí, rýží nebo miličkou habešskou, jejich součástí je mnoho druhů lektinů podobných lepku, například zein, oryzenin, panicin, kafirin a pennisetin. Tyto produkty také často obsahují sójovou mouku nebo jiné luštěninové mouky, v nichž samozřejmě nechybí lektiny. A navíc bývá mezi ingrediencemi zastoupen nějaký druh cukru, obvykle v hojném množství.
Existuje i další důvod, proč si lidé myslí, že problémy s chlebem a dalšími pekařskými výrobky jim způsobuje lepek. Od roku 1950 se v průmyslových pekárnách ve Spojených státech používá místo kvasnic transglutamináza, která slouží nejen jako kypřicí prostředek, ale také jako pojivo. Ale když jsem v Evropě a dám si zde bílé pečivo připravené z kvasnic, nezpůsobí nadýmání ani se nedostaví žádná podobná reakce.
Překvapí vás, že kváskový chleba, při jehož přípravě dochází k fermentaci bakterií a kvasnic, je dlouhodobě považován za jeden z nejbezpečnějších a nejméně škodlivých druhů chleba z hlediska kolísání hladiny krevního cukru? Bakterie a kvasnice společně 'stráví' lektiny a velkou část cukrů!
Většina 'bezlepkového' pečiva se ošetřuje transglutaminázou, aby vypadalo nadýchaněji a atraktivněji.... Z toho důvodu je velice škodlivá a často bývá příčinou nemoci známé pod označením glutenová ataxie, jež se podobá Parkinsonově chorobě.
Transglutamináza zvyšuje citlivost vůči lepku i u lidí, kteří nejsou na lepek citliví. To znamená, že ačkoli se domníváte, že jste citliví vůči lepku, protože po konzumaci pečiva z obchodu nebo jiných produktů obsahujících pšenici trpíte určitými symptomy, může se ve skutečnosti jednat o reakci na transglutaminázu.
A konečně, do průmyslově vyráběných celozrnných potravin, mezi něž patří i pečivo a snídaňové cereálie, se musí přidávat nebezpečné konzervanty jako butylhydroxytoluen (BHT), které zabrání oxidaci polynenasycených olejů v celozrnných produktech. Butylhydroxytoluen působí stejně, jako kdybyste si do pečiva přidávali estrogen. Tyto oleje se nacházejí v obilném klíčku. Na rozdíl od nasycených tuků, jako je například kokosový olej, stále číhají na atomy kyslíku, na něž by se mohly navázat, a když se jim to podaří, může tuk žluknout. Žluklý chléb nebo krekry chutnají … no, zkrátka žlukle. /str. 53-54/
Zkušenost – Mýtus o bezlepkových potravinách:
Robert V. se vyléčil z cukrovky druhého typu díky změnám jídelníčku. Nicméně když jsem mu později diagnostikoval celiakii, začal jíst bezlepkové pečivo a sušenky, které jsou kalorickou bombou plnou cukru a tuku. Není tedy překvapením, že se mu cukrovka vrátila. Jakmile pochopil, co se stalo, přestal jíst tyto potraviny a podařilo se mu obě nemoci zkrotit. Tím ale Robertův příběh nekončí. Cukrovka u něho zapříčinila velmi nízkou hladinu testosteronu. Ujišťoval tedy svou ženu, které bylo dvaačtyřicet let, že je neplodný, a nedělali si starosti s antikoncepcí. Jenže když se vyléčil z cukrovky tím, že omezil příjem cukru a živočišných bílkovin, hladina testosteronu se mu zvýšila a jeho žena otěhotněla. Nebylo to právě příjemné překvapení pro pár, jehož děti už začaly chodit na univerzitu. Naštěstí jsou nyní šťastní a vděční za nečekaný přírůstek do rodiny – i za Robertovo zdraví. /str. 47/
Pesticidy v zemědělství
Až do padesátých let minulého století využívala většina lidí při pěstování rostlin bio postupy, hnojila plodiny hnojem a používala mulčovací kůru, aby chránila kořeny rostlin i mikroby v půdě před extrémním chladem. Kvůli petrochemickým hnojivům volným kapacitám výrobců munice po skončení druhé světové války a vynálezu chlazených železničních vagonů začaly v polovině dvacátého století tradiční plodiny ustupovat hybridním odrůdám šlechtěným semenářskými společnostmi pro potřeby komerčních pěstitelů.
Protože ryto rostliny postrádaly přirozenou obranu, zemědělci se začali spoléhat na intenzivní využívání biocidů (pesticidů, insekticidů a herbicidů). Dalším krokem k větší účinnosti a ziskovosti moderního zemědělství byly genetické úpravy. Do laboratorně modifikovaných rostlin je lektin přidáván uměle. /str. 51/
Takto chemicky ošetřené obiloviny se používají rovnou k potravinářskému zpracování. Obilí se čistí. Pokud se zbaví otrub a klíčků, zůstane vnitřní bílé zrno, které se mele na mouku. K velkému překvapení je však v bílé mouce méně chemických látek a lektinů než v celozrnné. Celozrnné produkty (lépe řečeno – celozrnný obal obiloviny) obsahují větší množství minerálů a vitaminů než bílé, ale zároveň více chemických látek. Minerály a vitamíny často nevykompenzují chemii z celozrnného obalu. Proto lidé, kteří začnou konzumovat ve větší míře celozrnné výrobky, často končí na bezlepkové dietě, jelikož se jejich organismus nedokáže vyrovnat s vysokým obsahem toxických látek.
Otruby a klíčky z takto chemicky ošetřeného obilí se prodávají jako ‚zdravotní‘ v prodejnách zdravé výživy. Jejich dopad na zdraví však není pro organismus přínosem.
Zdravější alternativou by mohly být BIO celozrnné potraviny, ale i v nich se vyskytují lektiny, které mohou některým lidem škodit. Nejmenší podíl lektinů a chemických látek mají tyto bezlepkové obiloviny – jáhly, pohanka, amarant – jen BIO.
Více je v seznamu povolených a doporučených potravin v knize ‚Skryté nebezpečí zdravých potravin‘, autor Dr. Steven Gundry.
Aglutinin z pšeničných klíčků v pečivu
„Lepek se v posledních letech stal strašákem ve světě výživy a důvodem zvýšeného zájmu o nízkosacharidové diety propagované doktorem Robertem Atkinsnem a doktorem Arthurem Agatstonem (autorem tzv. Plážové diety – South Beach Diet). Doktor William Davis, autor knihy Život be pšenice, a doktor David Perlmutter, autor knihy Moučný mozek, propagují vyloučení obilovin ze stravy a upozorňují na problematiku závislosti na pšenici, avšak oba se zaměřují na pšeničný lepek. Ve skutečnosti je však lepek jen malým dílkem ve složité skládačce.
V pšenici číhá zlodějský padouch nazývaný aglutinin z pšeničných klíčků. Pro upřesnění doplním, že aglutinin z pšeničných klíčků nemá spojitost s lepkem, ale nachází se v otrubách. To znamená, že bílé pečivo obsahuje lepek, avšak neobsahuje aglutinin z pšeničných klíčků, zatímco v celozrnném pečivu najdeme obě pohromy najednou!
Aglutinin z pšeničných klíčků je velmi malou bílkovinou v porovnání s ostatními lektiny, jež jsou relativně velké. Může tak procházet střevními stěnami snáze než jiné lektiny i v případě, že nedojde k narušení slizniční bariéry. To je však pouze jeden z mnoha škodlivých účinků konzumace aglutininu z pšeničných klíčků. K těm dalším patří:
- chová se jako inzulin a narušuje normální funkci žláz s vnitřní sekrecí tím, že pumpuje cukr do tukových buněk, kde se brzy promění na tuk. Důsledkem je nadváha a inzulinová rezistence.
- Blokuje zásobování svalových buněk cukrem, čímž způsobuje ukládání tělesného tuku a omezuje výživu svalů.
- Narušuje trávení bílkovin.
- Podporuje vznik zánětů uvolňováním volných radikálů, což může způsobit ztenčení slizniční bariéry ve střevech.
- Křížově reaguje s jinými bílkovinami, čímž vznikají protilátky, jež mohou vyvolat autoimunitní reakce. Tyto protilátky se liší od těch vytvořených reakcí na lepek.
- Překonává hematoencefalitickou bariéru a váže na sebe další látky, čímž způsobuje neurologické potíže.
- Zabíjí buňky, přičemž nerozlišuje normální buňky od rakovinných.
- Narušuje šroubovici DNA.
- Způsobuje aterosklerózu, tedy kornatění tepen, k němuž dochází v důsledku nahromadění usazenin (což konvenční medicína nikde neuvádí).
- Umožňuje průchod virů chřipky a dalších virů způsobujících nemoci ze střev do těla tím, že se váže na kyselinu sialovou ve střevní výstelce.
- Přispívá k rozvoji nefritidy neboli zánětu ledvin.
Jak se tedy vyhnout aglutininu z pšeničných klíčků? Jednoduše nejezte celozrnné pečivo ani jiné celozrnné produkty. /str. 48-49/
Vynechte jak pšenici, tak glukosamin
Lektin aglutinin z pšeničných klíčků je obzvláště náchylný k usazování v kloubních chrupavkách a stimuluje imunitní reakci, jež způsobuje napadení kloubů. Zánět a s ním související bolest lze dočasně potlačit pomocí volně prodejných nesteroidních protizánětlivých léčiv, jakou jsou například spirin, ibuprofen, naproxen nebo ketoprofen. Lékař vám ovšem může předepsat i další přípravky z této skupiny, mimo jiné značky Celebrex, Zorvolex, Indocin či Feldene.
Všechny tyto léky mohou poskytnout krátkodobou úlevu, ale mají škodlivé vedlejší účinky na střeva. Glukosamin je přirozeně přítomný v lidském těle a najdeme ho v tekutině, která obklopuje a chrání klouby, přičemž slouží jako jeden ze stavebních bloků chrupavek. Glukosamin se váže na aglutinin z pšeničných klíčků, zmírňuje nebo eliminuje zánět, a tím pádem i bolest. Užívání glukosamin sulfátu jako doplňku stravy má u mnoha lidí příznivé účinky, není však pro každého. Není účinný proto, že by zázračně ulevoval od bolesti kloubů, ale proto, že na sebe váže aglutinin z pšeničných klíčků a další lektiny ve střevě, které tím eliminuje dříve, než proniknou dále do těla. Chcete-li přerušit bludný kruh užívání protizánětlivých léků za účelem snížení vedlejších účinků aglutininu, jednoduše vypusťte z jídelníčku pšenici a další potraviny obsahující lektin. Výsledky vás šokují a zároveň potěší. /str. 51/
https://www.grada.cz/skryte-nebezpeci-zdravych-potravin-10240/?gclid=EAIaIQobChMIhrK7obiO7gIVhUeRBR2e3g_YEAQYAiABEgLvr_D_BwE