Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 10
Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 10
,,Jo, a máme jít na oběd, vařila Ewilan, nepochlubila se že umí vařit ale dostali sme to z ní tak pojdte“ řekne Kiyoko, vstanu z postele upravím se a pak všechny vyjdeme z pokoje a sejdeme dolů. Tam už seděj kluci u stolu, my si taky sedneme, Kid se mi vyhýbá pohledem, já jemu vlastně taky tak je to jedno. Hidan se koukne na mě a pak na Kida a vyprskne smíchy, Stein a Howl se k němu přidaj, Kiyoko taky, Ann se zašklebí a Ewilan v klidu dál jí ale cukaj jí koutky. Sním asi půlku a pak to odnesu a umeju talíř. ,,Du se proběhnout“ řeknu a vyjdu ven, pak se rozeběhnu a zaběhnu do lesa, pobýhám všudemožně asi hodinu a pak zjistím že jsem se ztratila a stromy tu jsou nějak moc temný a nechtějí se mnou mluvit. ,,Sakwa...“ zamumlám a sednu si na nějakej šutrák, zajímalo by mě jak se dostanu zpátky, třeba by mě mohli jít hledat? Hm... za tři dny možná.
Po hodině kdy jsem se pokoušela dojít zpátky jsem se stratila ještě víc, nevidím na krok a jsem v lese, no bezva. ,,Haloo?...“ napadne mě hloupě zavolat, samozdřejmě se nic a nikdo neozve ale aspon sem to zkusila. Chjo... hloupá Saia že si šla sama zaběhat, hloupá, hloupá, hlou... počkat! Támhle je nějaký světýlko! Rozeběhnu se směrem odkud vychází světlo, zaběhla jsem až na nějakou skálu a málem spadla dolů, to světlo je obrovská zářící koule, je to příšernej žár, že by to byla hvězda? Ne to nebude, je to něco jinýho. Co to je? ozve se mi nějakej hlásek v hlavě, Cože? Já mam něco v hlavě? Jo máš, jsem tvoje svědomí. Sakra ale já nechci svědomí. To máš smůlu. Rozhodnu se hlásek už nezkoumat a zadívám se na tu obří kouly, oběví se jí obliej, pak ruce a nohy a zadívá se na mě, něco mi říká že bych měla zdrhat a taky to udělám, zem se otřásá takže to obří žhavý něco běhá za mnou. Pořád běžím, už nemůžu, jsem dneska už nějak utahaná ale něco mi říká abych se nezastavovala. No běž! Rychle! Sakra zase ten hlásek, ale poslechu ho a ještě zrychlím. Kdyby to nehonilo mě tak by mi to přišlo směšný, ale takhle mam docela nahnáno. Najednou se předemnou oběví Ewilan, rychle jí strhnu stranou protože tam kde byla právě dopadne noha toho stvoření. ,,Co to?...“ vypadne z Ewilan, ,,Newim ale musíme před tim zdrhnout“ řeknu, čapnu jí za loket a rozběhnu se, taky se rozběhne. Začne po nás flusat nějaký zbraně který hořej, jedna mě zasáhne do ramene ale jenom to skrábne, bolí to jak swin, ale to ignoruju a běžím dál. Proběhneme okolo Howla a Kida a čapnem je a přinutíme taky zdrhat. ,,Co je?“ zeptá se Howl, ,,Něco nás honí!“ křikne Ewilan a všichni běžíme, Kid zahlídne tu potvoru, ,,A doprdele!“ křikne a zrychlí, my ostatní taky. Po chvíli doběhneme k nějaký jeskyni a zapadneme dovnitř, cestou mineme stejnou potvoru akorát zelenou. ,,Taky vás něco honilo?“ zeptá se Kiyoko a hřeje si ruce u ohně, sedneme si a vydýcháváme se, ,,Jo“ řekne Howl. ,,Kams vůbec šla?“ zeptá se Ann, ,,Proběhnout se“ řeknu bezzájmu i když vím že za to že jsme v téhle situaci můžu já. ,,Nemuseli jste mě hledat“ řeknu naštvaně a sednu si co nejdál od ostatních, ,,Si kámoška“ řekne Ewilan, ,,Hm...“ zamumlám, vstanu a přejdu ke vchodu do jeskyně, ,,Co děláš?“ zeptá se Kiyoko, ,,Jdu to vyřešít Hyeno“ řeknu a vyběhnu z jeskyně, ty potvory jsou tam dvě a obě se ted na mě dívají, ,,Vrat se!“ křikne Ewilan a vyběhne taky, holky hned za ní a za nima kluci. ¨,,Ježiš so ste sem sakra lezli?!“ křiknu na ně, ,,Sme kámošky!“ křikne Ann, tamty dvě newim co po nás začnou flusat hořící zbraně, uhýbám a ostatní taky, ,,Jděte pryč!“ křiknu, ,,Ne!“ křikne Ewilan, vyskočím na nějakej strom a skřelím po jednom z tamtěch newim čeho liány, jenom se spálej, Ewilan vzletí a začne dělat nějakej vír, Kiyoko se přemění na nějakýho lva a Ann se oběví luk, Howl se přemění na takovýhotoho ptáka pokud víte, Hidan newimodkud vytáhne kosu, Stein a Kid jenom stojej, asi nevěděj co když tu nemam zbraně. Všichni začneme útočit ale marně, jim to nic neudělá, zaměřej se na Kida a Steina pač ty na ně nijak neútočej, asi si myslej že bude lehký se jich zbavit ale to se mýlili! Skočím před Kida a Steina, ostatní taky, ,,Ewilan, Howle, odneste je do jeskyně!“ křiknu a ty dva mě poslechnou a udělaj to, málem se jim to nepovede protože tamty jdou po nich ale my je zabavíme takže Ewilan i Howl proklouznou do jeskyně. My začneme pořádně útočit ale jim to nic nedělá, po chvíli se k nám připojej Ewilan a Howl a udělaj nějakej vír spolu a to postyvy zpomalý a pokoušej se udržet ve stoje, to je naše šance, začneme hodně útočit jak jen umíme a povede se nám jednoho zničit, prostě se rozpad na kusy, pak se obrátíme všichni na druhýho a povede se nám to, v dálce zahlídnem další, Kid a Stein vyběhnou z jeskyně a všichni začnem zdrhat, stromy my tu řeknou kudy takže běžím první a po pár minutách jsme všichni u chaty a zaplujem dovnitř. Všichni se svezem na podlahu a oddechnem si. Najednou se začne chata otřásat, něco jí zvedne do vzduchu, připadám si jak panenka v domečku pro barbie. Chata se začne otřásat přeběhnu k oknu a kouknu ven, sme asi 20m nad zemí a něco nás nese, někam nás to nese. ,,Sakra...někam nás to nese..“ zamumlá Kiyoko která stojí vedle mě u okna a tak jako já se při otřesech snaží nespadnout, ,,Jo... to je špatný“ řeknu a čumim z okna. Najednou se rozrazej dveře a někdo skočí dovnitř. Newím kdo protože se mi začne motat hlava a upadnu do bezvědomí.
Bolí mě hlava, hodně, zajímalo by mě kde jsem, fain, otevřu oči a kouknu se, ale nechce se mi takže neotevřu a nekouknu se, ale jo kouknu! Otevřu oči a kouknu se kolem sebe, v místnosti jsem sama, najednou se otevřou dveře. Stojí tam nějaká sestřička s příjemným výrazem, až ted mi dojde že to na čem ležím je nějak měkké a je to postel. ,,Ahoj Saio, mám za úkol tě ifnormovat jak se věci mají, naše společnost, Nicka určitě znáš, ten je od nás, on s tímto nesouhlasil ale to je jedno, prostě se naše společnost rozhodla a udělali jsme jakýsi test“ řekne, nechápavě nadzvednu obočí, ,,Na levé ruce na prsteníčku máš prsten, stejný prsten má Kid, odedneška jste oficiálně manželé, u ostatních je to stejné, a ještě jedna věc, každému z kluků jsme odebrali část spermatu a oplodnili vajíčko ve vašich tělích, čekáš Kidovo dítě, Ewilan Howlovo, Ann Steinovo a Kiyoko Hidanovo“ řekne, vykulím oči, ,,Hyena“ řeknu, usměje se. ,,Hele... není dneska apríl?“ zeptám se, ,,Není, proč?“ zeptá se, ,,No... že tohle musí bejt nějaká sranda“ řeknu, ,,Ne to není, váš trénink bude pokračovat dál jako doted, ale budeš mít pokoj s Kidem protože jste manželé a po devíti měsících se ti narodí jeho dítě“ řekne, vyvalím oči a udělá se mi z toho všeho zle, ,,U ostatních je to stejné, ted mě omluv, kdyby se ti udělalo zle, záchod jsou ty dveře tam“ řekne a ukáže na jedny dveře v pokoji. Vstanu a rychle tam naběhnu, udělalo se mi hodně špatně takže hodím šavli do záchoda, pak si v umyvadle vypláchnu pusu, ,,Chci pryč z nemocnice“ řeknu, zamyslí se, ,,Dobře, odvedu tě do pokoje kde budeš odted se svím manželem, záchod tam je kdyby ti bylo špatně“ řekne a vyjde z pokoje, jdu za ní a za chvíli jsme před nějakými dveřmi, ,,Tady to je a já jdu, ostatní chtěli taky na pokoje, kdybys je scháněla tak jsou to ty troje dveře vedle těchto“ řekne a odejde. Kouknu na dveře kde je napsáno moje jméno a jméno Kida a otevřu je, je to velký a je tam manželská poslet, ježiši. Vejdu a dojdu k posteli, jsem nějaká unavená tak si lehnu a usnu.
,,Vstávat!“ ozve se, proberu se a zjistím že u mě na posteli sedí Ewilan, ,,Ahoj...“ zamumlám, ,,Tak co říkáš na to že máš manžela a čekáš dítě?“ zeptá Ewilan, zatvářím se kysele, ,,Jo, chápu“ řekne. ,,Je mi z toho zle...“ řeknu, ,,Nápodobně a holky jsou na tom stejně, Kiyoko řikala že kluci taky nejsou zrovna nadšený“ řekne Ewilan. Udělá se mi zle a odběhnu k nějakejm dveřím, otevřu a zjistím že je to koupelna, vrhnu se k záchodu a začnu zvracet, pak si umeju pusu a jdu zpátky do pokoje. ,,Je to děsný, jak chtěj abychom ted trénovali?“ řekne Ewilan, ,,Taky newim“ řeknu. Otevřou se dveře a vejde Kid, ,,Tak já radši jdu, mějte se“ řekne Ewilan a odejde, Kid za ní zavře a koukne na mě, zatvářím se kysele. ,,Jak ti je?“ zeptá se a sedne si na kraj postele, ,,Špatně“ řeknu a zalezu si pod peřiny, ,,Promin za to na tý chatě..“ řekne, ,,V poho, už sem ti to odpustila“ řeknu a pousměju se, zabloudím pohledem k jeho ruce a prstýnek tam opravdu je, stejnej jako muj, všimne si pohledu a zatváří se kysele, ,,Nejde sundat“ řekne, kouknu se na svůj prstýnek a zkusim to, nejde to. Smutně se usměje a koukne mi na břicho, ,,Jo, tam je omylem tvoje dítě“ řeknu, ,,Vim..“ zamumlá. ,,Promin..“ řekne, ,,Za co?“ zeptám se, ,,No že sem tomu nezabránil“ řekne, ,,A moh si vůbec?“ zeptám se, zavrtí hlavou, ,,No vidíš“ řeknu a pousměju se. Teda... zajímalo by mě jak tohle dopadne...