9. 3. 2014
Abrahámovská náboženství jsou ty náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem. Jedná se především o judaismus, křesťanství, islám a bahá'í, tedy světová náboženství, která jsou přímo či nepřímo ovlivněna starověkým židovským náboženstvím.
Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry (misie).
http://cs.wikipedia.org/wiki/Abrah%C3%A1movsk%C3%A1_n%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD
Hospodin řekl Abramovi:
„Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání.
Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abram se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.
Gn 12,1-4a
Jak máme definovat úryvek z dnešní neděle? Snad Hospodinův monolog? Abram přece neřekne ani slovo. Navzdory tomu nelze říci, že by Hospodinova výzva zůstala bez odpovědi. Naopak, můžeme zde klidně mluvit o dialogu. Abram totiž Hospodinovi odpovídá, a to tím nejlepším způsobem, jak může člověk odpovědět na Boží výzvy.
Hospodinova výzva adresovaná Abramovi je veskrze nelogická, vždyť Abram je starý muž a už se jednou s celým svým klanem vlekl z Uru Chaldejců do Charanu (viz Gn 11,31). Můžeme si jen stěží představit, jak zas s námahou balí stany, shromažďuje celé příbuzenstvo i dobytek a vydává se do neznáma... bez jakýchkoliv námitek či argumentů.
Abram nezná Hospodinovy záměry. Nedostává do ruky žádné GPS, kompas, ba ani obyčejnou zažloutlou mapu. Spokojí se s neurčitým příslibem, že Hospodin mu ukáže zemi, do níž má jít. Právě jeho podřízenost a odevzdanost je však zdrojem požehnání pro všechna pokolení.
Abram jde ve svých 75 letech. Pro Boží království není nikdy pozdě. Abram odchází s manželkou, zůstává za svou rodinu zodpovědný. Sice odchází z rodného domu, ale neutíká od povinnosti postarat se o ty, které má na starosti. Pečuje o to, co mu bylo svěřeno – na začátku bible se přece říká, že muž odejde ze svého rodného domu se svou ženou. Abram sice odchází ze svého otcového domu, ale neodchází od manželky a nezříká se odpovědnosti. Abramův odchod z domu není odchodem do kláštera. Právě proto, že Abram uvěřil Božímu zavolání, uvěřil smysluplné budoucnosti, kterou zaslibuje Bůh, proto bere sebou své blízké. Ježíš říká: kdo miluje svého syna nebo dceru více nežli mne, není mne hoden. Štěpán Hájek tuto větu doplnil: Kdo miluje Boha a Ježíše více, než své děti, jde za ním právě se svými dětmi. Abram řišel do zaslíbené země a postaviltam oltář. vděčnosti. Za to, že Hospodinovo slovo došlo naplnění. Abram zažil, že se kolem něj děje Boží království.
2.
neděle postní
EVANGELIUM
Mt 17,1-9
Ježíšova tvář zazářila jako slunce
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."
„Medzináboženský dialog“
„Medzináboženský dialóg“ – povedal kardinál Tauran – „nás naučí byť pozornými, nepodávať negatívny obraz o iných náboženstvách na miestach ako sú školy a univerzity, prostredníctvom masmédií, ale najmä v náboženských prejavoch. Dialóg nás učí neznižovať náboženské presvedčenie druhých, najmä v ich neprítomnosti. Učí nás uvažovať o rozmanitosti vo všetkých jej aspektoch, či už etnických, kultúrnych alebo názorových, ako o bohatstve, nie ako o hrozbe.“
Francúzsky kardinál pripomenul, že v centre záujmu musí byť ľudská osoba. Muži a ženy majú byť predmetom pozornosti politických a náboženských vodcov. „Každý z nás je občan a veriaci, nie občan, alebo veriaci. Každý z nás patrí do rovnakej ľudskej rodiny. To znamená, že zdieľame rovnakú dôstojnosť, že sme konfrontovaní s rovnakými problémami, s rovnakými právami, ktoré užívame a že sme vyzvaní, aby sme plnili rovnaké povinnosti.“
Vychádzajúc z tohto kontextu zástupca Svätej stolice poukázal na „inteligenciu srdca“ ako na protiklad k znevažovaniu ľudskej dôstojnosti. Ako povedal, „inteligencia srdca“ nás podnecuje k úcte k tomu, čo Boh koná v každom človeku a aby sme si vážili tajomstvo, ktorým každý človek je. Varoval tiež pred strachom či povýšenectvom. Aj k prekonaniu kultúrnych a náboženských predsudkov dospejeme vďaka načúvaniu srdcom, ktoré je rovnako podstatou dialógu.
Vychádzajúc z tohto kontextu zástupca Svätej stolice poukázal na „inteligenciu srdca“ ako na protiklad k znevažovaniu ľudskej dôstojnosti. Ako povedal, „inteligencia srdca“ nás podnecuje k úcte k tomu, čo Boh koná v každom človeku a aby sme si vážili tajomstvo, ktorým každý človek je. Varoval tiež pred strachom či povýšenectvom. Aj k prekonaniu kultúrnych a náboženských predsudkov dospejeme vďaka načúvaniu srdcom, ktoré je rovnako podstatou dialógu.
„Ak sa zaoberáme predstavami o druhých, znamená to tiež pohľad do vlastného vnútra. Musíme sa zbaviť uzavretosti pred tým, čo je nové a pravdivé. Pozrieť na druhého tiež znamená, že prijmeme možnosť diskusie o vlastnej viere a že budeme svedčiť o tejto viere. Premýšľať o druhom takisto znamená schopnosť spolupráce s ľuďmi dobrej vôle pre spoločné dobro” – povedal kardinál Tauran v závere svojho príhovoru na pôde Medzinárodného centra pre medzináboženský a kultúrny dialóg v rakúskom hlavnom meste.
Uskutočňuje sa tak i predpoveď pápeža Benedikta XVI. a viacerých náboženských predstaviteľov: „Ak sa nám spoločne podarí vykoreniť zo sŕdc nenávisť, postaviť sa proti každému druhu netolerancie a odporovať každému prejavu násilia, zahatáme prívaly krutého fanatizmu, ktorý ohrozuje životy mnohých ľudí a je prekážkou nastolenia mieru vo svete. Je to veľmi náročná, ale nie nemožná úloha. Veriaci človek totiž vie, že napriek vlastnej krehkosti môže rátať s duchovnou silou modlitby.“ (Benedikt XVI. v Kolíne na stretnutí s moslimskou komunitou dňa 20. augusta 2005)
