22. 2. 2014
Ztráta paměti není neduh, který by byl vyhrazen pouze starozákonnímu Božímu lidu. Izaiášovská slova útěchy adresovaná Siónu jsou výborným testem paměti pro všechny generace Adamových synů a Eviných dcer. Zapomnětlivý člověk totiž ze zapomnětlivosti vždy obviňuje nejprve svého Boha. A když se už konečně rozvzpomene, kdo na koho vlastně zapomněl, Deuteroizaiáš jej staví před otázku, zda je v jeho jednání znatelný alespoň minimální náznak ochoty napodobovat Hospodinovo bezbřehé milosrdenství.
Boh je, je blízko, je pri mne, ale nastáva čas krízy. Pre slovo kríza existujú v čínštine dva znaky. Prvý znamená nebezpečenstvo a druhý príležitosť. Kríza – nebezpečenstvo a príležitosť. Kríza je bodom zlomu a podľa toho, kam sa človek prikloní, nájde buď nebezpečenstvo, alebo nové možnosti. Kríza mojej viery je šancou, výzvou, volaním. Aj v procese viery dochádza zákonite k pochybnostiam a krízam. Pochybnosti a krízy pohlcujú naše staré vzťahy k Bohu. Ak prichádza kríza, je na to, aby pohltila môj starý vzťah k Bohu a aby sa v nej zrodilo čosi nové. To je ten dynamizmus. Viera môže rásť, zrieť, prehĺbovať sa iba vďaka krízam. Záleží od toho, ako príjmeš bod zlomu. Mnohí ľudia často nechápu a odmietajú krízy viery. Neuvedomujú si, že nikto nemôže povedať zmysluplné a slobodné áno, pokiaľ nemá možnosť povedať aj nie. Je teda veľmi zhubné pokúšať sa, potláčať pochybnosti u ľudí, ktorí prechádzajú obdobím krízy, lebo potláčané pochybnosti sa vracajú a vyrážajú z nich nové korene. Cesta temnotou, pochybnosťami a krízami, aj keď je bolestná,
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu! Iz 49,14-15
V niektorých prípadoch však môže byť označovanie Boha za Otca kontraproduktívne. Najmä malé deti vnímajú Božiu dobrotu podľa dobroty svojho pozemského otca. Ak je alkoholikom a násilníkom, dieťa len s ťažkosťami dokáže vnímať Boha ako milujúceho otca.
Tým, že z Najsvätejšej trojice si ľudia najľahšie dokážu predstaviť Ježiša, ktorý je pre nich vďaka svojej historickej existencii najhmotnejší, prežívajú najintenzívnejší duchovný vzťah práve k druhej božskej osobe. Ježiš však zdôrazňoval, že kto vidí jeho, vidí Otca.
8.
neděle v mezidobí
Matoušovo evangelium napomáhá k rozvinutí Ježíšova kázání o blahoslavenství a jeho modlitby Otčenáš. Je však i vyjádřením osobního vztahu Ježíše k majetku. Ježíš poznal velmi dobře hlavní sociální zla své doby. Naléhal na lidi, aby nehromadili bohatství, dokonce ne vykořisťováním bližních, a aby se nepokoušeli sloužit současně Bohu i mamonu.
EVANGELIUM
Mt 6, 24-34
Nedělejte si starostí o zítřek
Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Bud' jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (nebo co budete pít), ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou - a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte ( jeho ) království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si, proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."
„Nebuďte ustarostení“
Túto nedeľu nám Cirkev na hostine Božieho slova podáva ďalšiu porciu z Ježišovej slávnej reči na hore z evanjelia podľa Matúša. Ježiš nám dnes ponúka obdivuhodné riešenie nášho každodenného problému so živobytím. Zasahuje teda do veľmi citlivej sféry nášho života, ktorú by sme mohli nazvať sociálnou otázkou. Väčšina ľudí každý deň rieši otázku svojho pozemského prežitia. Na život potrebujeme predsa tak veľa vecí: jedlo, šaty, príbytok a hlavne peniaze. Ježiš na tento každodenný problém dáva jasnú odpoveď:
„Nebuďte ustarostení!“ Myslí to naozaj vážne? Aby sme o tom nepochybovali, vypočujme si pre istotu ešte raz jeho slová, ktoré sme pred chvíľou počúvali v evanjeliu, ale pripomeňme si najprv, že v minulosti sa používal nesprávny preklad týchto Ježišových slov a preto namiesto „Nestarajte sa“ dnes správne používame „Nebuďte ustarostení“, alebo prípadne „Nerobte si starosti“, lebo Ježiš nás samozrejme nevyzýva k zanechaniu práce či akejkoľvek aktivity pre zabezpečenie si živobytia, ale k zanechanie či zbaveniu sa teda k odstráneniu zbytočných pocitov strachu a nedôvery voči Bohu a voči životu. Ježiš nám teda hovorí: „Nebuďte ustarostení o svoj život, čo budete jesť, ani o svoje telo, čím sa zaodejete“ /Mt 6,25/. A ďalej pokračuje: „Nebuďte teda ustarostení a nehovorte: "Čo budeme jesť?" alebo: "Čo budeme piť?" alebo: "Čo si oblečieme?"!“ /Mt 6,31/. Tieto výzvy Ježiš končí záverečným uistením: „Hľadajte teda najprv Božie kráľovstvo a jeho spravodlivosť a toto všetko dostanete navyše“ /Mt 6,33/.
autor: Bill Dunn,
