Narození a smrt v české lidové kultuře
Narození a smrt v české lidové kultuře
Narození, křtiny šestinedělí
- Dítě jako dar i nelehký úděl
- „Když dá Pámbů červíčka, tož přidá aj chlebíčka“
- „Vítám vás do kostela, já jsem se dopustila!“
- Raději hřích než světskou hanbu
Svědectví o potratech pomocí nápojů a bylin, vyvolávající krvácení, které prováděly samy ženy nebo porodní babky poskytují knihy útrpného práva, nazývané také krevní
- Těhotenství- čas očekávání, odpovědnosti a hrozeb
- Těhotenství jako stav výjimečnosti
Od zjištění těhotenství byla žena vnímána jako někdo, kdo se ocitl v trvalém ohrožení. Předpokládalo se že je těhotná po celou dobu vystavena působením tajemných a nepříznivých (zlých) sil.
- Přiletí čáp, nebo vrána?
Čáp, popřípadě vrána a porodní babičky jako nositelé dětí se vyskytují všeobecně na našem území. Přísloví: Dobévá se vrána, Chytat vrány, Čáp létá okolo chalupy.
- Těžká hodinka
- „Kamna se nám bourají“
Děti nesměly být v domě. Těžké postavení ženy:
„Žena než začne rodit má obílit světnici, upéci chléb a vyprat.“
- Osudovost zrození
Sudičky u porodu, věštění budoucnosti dítěte
- Báby pupkořezné, babky či hebamky
Porodní babky pomáhaly při porodu omývaly dítě a přestřihávaly pupeční šňůru. „Když dítě bylo dlouho v pánvi, hlavička se mu prodloužila a lidé si přáli, aby babka tu hlavičku zatlačila. Já jsem to nikdy nedělala a chodím už padesát let k robám. Některá babka to zatlačovala, a děti ochořely.“
- Odnesli jsme pohana, přinášíme křesťana
- Přijímací ceremoniály
- Ecce homo- křest: přijetí a patronace
- Kmotrovství- příbuzenství nejen duchovní
Kmotři se zavazují za to, že kdyby se s rodiči něco stalo postarají se o dítě (kmotřence)
- Svatým kmotrovstvím dítku posloužiti
- „Dětské křtěnky“ neboli křtiny
- Rituál první koupele
„Do čisté vody naleje svěcenou vodu, aby ďábel k dítku žádné moci neměl; přidá svěcenou sůl, aby čisté bylo; Sedmikrásu, aby bylo vždy hezké; Dobrou mysl, aby nebylo zlomyslné; Spoříček, aby bylo šetrné, a chlapcovi přidávají ještě Tučného mužíčka a děvčeti Mateřídoušku a ještě mnohé jiné koření. Po vykoupání dítěte vleje a zakopá všecku tu vodu do sklepa, aby jak v temnosti ony věci hníti budou, na dítku světlé jejich vlastnosti se objevovaly.“
- Do kouta nosíme
- Izolace šestinedělek
- Ochrana novorozence
- Do kouta nosíme aneb pocta v šestinedělí
Smrt a pohřbívání
- Představy o duši a posmrtném životě
- Duše v rozměrech světa člověka
- Duše na cestě do světa zemřelých
- Odplata za hříchy
- Odpovědnost živých za zmírnění trestu mrtvých
- Hříšná duše v zatracení- hrůzy pekla
- Zlidovělé peklo: drama i groteska
Polidštění pekla- groteskní čerti
- Smrt v proměnách víry a sociality
- Obraz smrti ve středověkém myšlení
- Smrt v lidové tradici
- Smrt v příslovích a rčeních
- Předzvěsti smrti
- Umírání a smrt
Duše odchází od těla- vylítne jako holubice, bublina, apod.
- Smrt a poslední vůle
V lidové tradici mělo více významů. Hospodář v něm především prováděl vypořádání majetkových poměrů- určoval, komu odkáže movitý a nemovitý majetek, který vlastnil nebo obhospodařoval.
- Mezi smrtí a pohřbem
- Zjišťování a oznamování smrti
Musel to určit lékař, protože se stávalo, že pohřbili někoho za živa, proto jim pak dávali do rakve zvoneček
- Od úmrtí k pohřbu
- Pohřeb
- Rozloučení s domovem
Provádělo se při vynášení mrtvého na márách třikrát poklepáním i futra dveří
- Na poslední cestě
- Uložení do hrobu
Házela se hlína na rakev se slovy: „Ať je ti lehká zem“
- Pohřební hostiny a pohoštění
Po pohřbu se rodina přesunula domů a tam obvykle dlouho do noci jedli, pili a vzpomínali na nebožtíka. Pohřební hostina= kar
- Pohřby svobodných mladých lidí
Mladí lidé se pohřbívali ve svatebních oděvech, protože za jejich krátkého života nedošlo naplnění (svatba)
- Dětské pohřby
Děti se pohřbívaly s nějakou hračkou, která měla být společníkem na cestě do „věčného života“
- Pohřební naříkání a projevy smutku
- K sociálně společenskému aspektu pohřebního obřadu
- Hřbitovy
- Za bránou života věčného
- Svědectví proměn doby a posvátného
- V koho a jak věřím či nevěřím, tam i patřím
- Být sebou
- Magická moc hřbitovů a mrtvých
- Čím jsem byl…
- Revenanti a tzv. nečistí zemřelí
- Přízraky mrtvých
- Návraty spravedlivých
Mnozí se vraceli, poněvadž skonali s někým neusmířeni nebo bez rozloučení, jiní chtěli stanovit poslední vůli nebo prostřednictvím živých napravit a splnit neuskutečněná přání a sliby, dané obvykle v době těžké nemoci.
- Návraty zlovolných duší
- Prostředky proti návratům mrtvých
- Ďábel- našeptávač sebevrahů
- Symboly vyloučení ze společenství
Zvláštním způsobem a mimo hřbitovy byli pohřbíváni nejen různí tuláci, cizinci a osoby tělesně či duševně postižené, ale i kati a rasové- osoby vyvržené na okraj společnosti pro způsob své práce, který je spojoval s krví a tajemnem.
- Kult zemřelých a slavnosti jejich uctívání
- Ochránci domovů
- Pohoštění jako projev úcty zemřelým
- Křesťanské milosrdenství: péče o spásu duše
- Uctívání svatých a památka zemřelých
Ve svátek Všech svatých a dušiček jezdí mnozí lidé stále ještě ke hrobům do svých domovských obcí, mnohdy i za hranice. Pocit domova se u těchto lidí vytvořil teprve tehdy, až na místním hřbitově pochovali někoho z rodiny.
- Svátky zemřelých