Světlo nebe je světlem v nás

V půl osmé mi zazvonil budík.Celá nadšená jsem vyskočila z postele bohužel žebra už tak nadšená nebyla.Opatrně se mi podařilo obléct modré tílko a teplákové zelené tříčtvrťáky a hned jsem letěla jako splašená k botám. namátkou mi ruka chňapla po modrých teniskách a já ještě rychle proběšhla do koupelny.Tohle není normální.Nikdy se nestarám o svůj vzhled a dnes u zrcadla trávím takovou dobu.Pak už jsem mířila dolů.Bylo něco málo po osmé hodině ale Chris ani kluci tam nebyli.Co se dá dělat.Trochu zklamaně jsem se nasnínadala.Švédský stůl mi dokázal zvednout náladu.Při pohledu ven z okna mi málem vypadl rohlík z ruky.Takový liják!Hromy a blesky spolu soupeřily o sto šest.Chvíli se mi je zachtělo pozorovat ale pak už mě to sezení přestalo bavit a tak jsem se vydaal k recepci.Několik lidí právě vycházelo a zaujatě debatovali jak se dostat do taxíku co nejméně promočení.Recepční měla plno práce s telefonáty avšak mě zaujalo něco docela jiného.Po pravé straně byla dlouhá chodba vedoucí k posilovně,tanečním sálům a bazénu.A velmi slabě byla slyšet jejich hudba.Ihned jsem tam zamířila.Za chvilku už byla zřetejně slyšet píseň Maria.Potichu jsem otevřela bílé dveře s nápisem "nerušit" a vešla dovnitř.Sál byl překrásný.Bílo-žlutá barva na stanách mu dávala takoý vznešený vzhled.Celá polovina sálu byla ohraničena velkými zrcadly s držadly pro balet. na druhé polovině kdy byly dveře se necházely gumové míče a různé pomůcky.Bylo tam také nekolik židlí potažených žlutým potahem.Na jednu jsem tiše usedla a pozorovala je v pohybech.Každou chvilku se smáli a žertovali spolu ale neustále si pomáhali zlepšit figury. Po chvíli začala píseň In the Club už to nohy nevydržely a já se přidala k jejich tanečním pohybům. Všimli si mě sice až v polovině ale pochválili mě za dobré pohyby a snahu. "Hej holky ty to válíš!" usmíval se Izzy a zapískal.Jay s Michaelem se spolu začali domlouvat na pohybech a kluci tam znovu pustili Mariu.Chris ke mě přišel ap ožádal mě o tanec.V páru jsem v životě netancovala ale co.Bylo to neuvěřitelné.Jako by jeden věděl co udělá ten druhý.Improvizovali jsme jako kdybychom to měli secvičené.Kluci se nazávěr přidali a všichni jsme si navzájem zatleskali."Paráda!" křičím nadšená."Teda byli jste skvělí." Richie s Chrisem se usmáli až se mi podlomily kolena."Ty jsi byla taky super.Nebýt nás pět hned bychom tě brali do týmu." utahoval si Jay z kluků."Jasně Jayi.My se tě klidně vzdáme ale fannykám si to vysvětlíš sám." pošťuchoval ho Izzy."No počkej!" a dal se za ním do běhu.Izzy rychel vyrazil ven z tanečního sálu.Za chvíli už bylo slyšet jen Jayovo nadávání.. :D."Nepřidáme se?" ozval se Michael a šibalsky na mě mrkl."Já bych se jim do toho radši nemotala co kdyby..." než jsem to stačila doříct Michael mě chytil a přehodil přes rameno.Pak sprintem vyrazil pryč.richie a Chris je civěli."Ta je moje hoši!" zakřičel se smíchem.Já se snažila vykroutit ale nešlo mi to.Na to že mu bylo včera tak špatně najednou oživl.Kluci už vyrazili za námi ale Michael rychel skočil do výtahu a vyjel až úplně nahoru tam mě postavil a tvářil se strašně vytlemeně."Tak uvidíme jestli vyhrajou oni nebo schody." To už jsem nevydržela ani já a začala se hlasitě smát.Oba jsme si vyprávěli vtipy až byli slyšet dusavé kroky.U schody jsme spatřili totálně vyčerpané kluky."Počkej .. počkej až tě.. až tě .. chytíme." promluvil vyčerpaně Richie a opřel se o zeď.Chris za ním vypadal úplně stejně."Jsi ...mrtvej  Michaele!"promluvil napůl výhružně."No nic já mizím!" a znovu naskočil na výtah.Já tam stála celá omámená.Kluci se za chvíli vydýchali a my v dobré náladě a se smíchem zamířili dolů.Přitom jsme si povídali o jejich nadcházejícím koncertu."Jen škoda že tu nemůžeš zůstat déle." dodal smutně Chris a mě bodlo u srdce."Já vím je to tak krátké."Richie náhle zakopl a my mu pomohli vstát."Ale musíš nás navštívit jasné?" dodal Richie jakmile se otřepal."To určitě musím.Už mám lístky na váš přístí koncert.vzpomínáš na Míšu?" dotázala jsem se a Richie horlivě a s úsmvěm přikývl."Tak ta je má za odměnu.No takže se potkáme za čtrnáct dní v Německu." Kluci si vítězně plácli rukama a pak mě oba zvedli do vzduchu. "Né neblbněté!Jsme moc těžká vy blázni!" Ale oboum to bylo jedno jako bych nic nevážila.Před pokojem mě pustili na zem."Co máš dnes v plánu?" zeptal se Chris a Richie dychtivě natáhl hlavu aby lépe slyšel."No ke koním nemůžu a když prší nevím co budu dělat.nejspíš sedět u noo.. lap topu a koukat na filmy nebo si psát s kamarádkou." a hned se mi začalo po ní stýskat."A co bys řekla tomu jít s námi nakupovat?Máš poslední volný den potom budeš na závodech a těžko už se podíváš po Londýně." navrhl Chris a tvářil se přitom tak kouzelně."Bezva to beru."Kluci si radostně plácli a my se dohodli že se sejdeme u recepce za dvacet minut.Díky bohu za rifle a delší rukávy.Vzala jsem si svoje oblíbené tmavě modré rifle a pruhované bílo-hnědé triko s dlouhým rukávem.Vlasy se mi z gumičky nějak vždycky dostanou takže mi stačilo prohrábnout je hřebenem.Peníze.Kruci nemám moc peněz ale na útratu by to mohlo stačit.U recepce stála ochranka.Bylo jich tu jen pět ale sama bych je nikde potkat nechtěla.Jejich profesionální kamenné výrazy skoro až naháněly strach.V uších měli mikrofony aby se mohli dorozumívat.Když mě uviděli jen mě projeli očima a dál čekali až přijdou kluci.Po chvilce se objevil Richie."Nečekáš dlouho?" se starostí v hlase se zeptal. "Ne to je v pohodě."koukla jsem po schodech."Kde jsou ostatní?" Richie se letmo usmál a pak ke mě přistoupil trochu blíž."No víš mají trocu menší problémy s obsluhou hotelu.Chris říkal že bude když tě doprovodím aspoň já.Já jim říkal že je to špatný nápad s těmi chemickými přípravky." Zářivě se usmál v té černí kožené bundě mu to vážně slušelo."Vaše rámě madam." ozval se kavalýrky a nabídl mi ruku.Já ji se smíchem přijala a my se vydali ven.Ochranka kolem nás kroužila.Nechápu jak z toho kluci nejsou nervózní.Venku stále lilo jako z konve ale někdo nad námi držel deštník.Čekala na nás limuzína.Poděkovala jsme Richiemu ale ten jen mávl rukou.Hned jak jsme nasedli řidič vjel hladce do dopravy."Tak a teď mi vysvětli co zase vymysleli."ptám se úplně zvědavá.Richie si pohodlně přehodil nohu."No na chodbě byl vozík uklizečky.A kluci - teda spíš Izzy, tam vyštrachal nějaké chemické látky.No a Chrise to taky chytlo a že zkusí nějaký ten experiment.Tak tam něco míchali neptej se mě co ale začalo to hořet a bublat.Izzy to ze zoufalství vylil do záchodu.Jenže mísa to nevydržela a ... vybouchla." řekl Richie se smíchem na krajíčku.Já hned vybuchla do nekontrolovatelného smíchu.Po chvilce jsem se zmohla i na nějaké vtipné komentáře.Za chvíli už jsme stanuli na místě.před námi se rýsovala překrásná a obrovská budova.Já ohromením ani nezkoušela zavřít pusu. "Katedrála svatého Pavla?Proč právě tohle místo?" ptala jsem se ohromeně."No víš já jsem trochu nábožensky založený.Ale jestli tam nechceš jít tak počkej v autě a já za chváli přijdu." dodal trochu sklesle."Blázníš?Tohle je úžasné.Nejkrásnější památky jsou podle mého katedrály." Richie vypadal opravdu šťastně že ho nenechávám ve štychu a tak jsme se spolu vydali k ní.už takhle vysoká vypadal překrásně.Zdobené sloupy i vchod.Uvnitř to bylo překrásné.Kdybych to tu měla popsat byly bychom tu do zítra.Vše se tak překrásně lesklo a zářilo.Jestli jste někdo byl v katedrále svatého Víta tak to je oproti tomu čajíček. Navzájem jsme si ukazovali obrázky které se nám líbí a povídali si o náboženství.Po hodině už nás trochu bolely nohy a tak jsme zamířili ven.Ochranka nás sledovala pouze z povzdálí za což jsem vděčná.Lidé si nás vůbec nevšímali."Nechce se mi to vůbec opouštět.Ikdyž nejsem nějaká věřící v Boha věřím.A tohle všechno je překrásné." zdělila jsem richiemu.přátelsky na mě mrkl a já naskočila do limuzíny.Ochranka za námi jela druhým autem."Proč nemůže být víc holek jako ty?" zeptal se s tím svým úsměvem."No nevím jestli by to bylo zdravý." a oba jsme se zasmáli.Pak Richie začal vyprávět o jeho životě aj á ho nechala mluvit.Nevěděla jsem kam jedeme a bylo mi to jedno.Nejsme typ co mu vadí překvapení.Najednou jsem uviděla něco co mě dostalo do kolen."Richie!Podívej to je Westminsterský palác!" a hned jsem se nalepila na okýnko.On si ke mě přisedl a dál se usmíval."A kam si myslíš že jedeme?"já ho prostě musela zlechtat.Za tohle si to zasloužil."celý palác samozřejmě ani shlédnout nejde ale myslel jsem že bychom mohli do sněmovny lordů a taky na big ben." Po hodině chození nám celkem vyhládlo.Památky byly opravdu překrásné.všechno jsem dokumentovala ale nechala si místo i na závody.Zastavili jsme u McDonaldu.Ochranka nám jídlo objednala a přinesla dovnitř.po jídle jsme v limuzíne dělali kraviny a házeli po sobě ubrouskem.nakonec jsme zastavili u nějakých obchůdků.Byly tam různé suvenýry a my s Richiem radostně probírali co komu koupit.Mamce jsem našla sošku trpaslíka na zahradu a taťkovy novou kšiltovku.Pak jsem si koupila knížku o přirozené komunikaci a my se vydali k hotelu."bylo to fajn odpoledne Anet." řekl s upřímným pohledem."Jo to máš pravdu jen škoda že tu nebyl Chris."řekla jsem posmutněle."Hele a já ti nestačím jo?" naoko uraženě se odsunul k okénku a sledoval cestu."Ne to není pravda."letmo jsem mu šáhla na rameno.Otočil se a naše obličeje byly kousek od sebe.Asi jsme oba byli zmatení ale jen jsme tak tak seděli a koukali jeden na druhého.Richie se chtěl naklonit ale váhal stejně jako já.Nakonec se mi podařilo si odsednout."Já.. omlouvám se." "To nic Anet.Víš já nemůžu kvůli Chrisovi a navíc jsi fajn kámoška.O takovou bych nerad přišel." odpověděl s jistotou v hlase."přesně to samé si myslím i já.Víš .. jsi vážně super ale jen jako kámoš.Moje srdce bude vždycky patřit Chrisovi.I kdybychom se měli rozejít." to ze mě vypadlo omylem.Ani spolu nechodíme a já tu takhle plácám.Řidič nám otevřel a já rychle proběhla do hotelu.Schody jsem brala po dovou a utekla do pokoje.Bože!V duchu mi létaly blesky.Já si zoufale posadila na postel ve svém pokoji."Ty seš tak pitomá!" taška s věcmi zůstala u richieho."Do háje!" zula jsem si boty a dala je do předsíně.Pak se mi povedlo nasoukat se do tříčtvrťáků a tílka s mikinou a nakonec jsem usnula.