2010 Hřebenem Velké Fatry aneb jak se vyhnout dnu na hoře
Během loňského putování jsme se domluvili, že vytvoříme tradici a budeme každý rok vyrážet během červencových svátků někam na hory. Předsevzetí jsme dostáli a od jara začali plánovat kdy, kam a na jak dlouho. Jana se nám v průběhu plánování sekla s tím, že nikam nepojede. Tak jsme ji chvíli přemlouvali. Nicméně jsme měli připravený plám, že pojedeme bez ní. S námi měl jet nějaký Mončin známý.
Jak se čas blížil, tak jsme precizovali trasu a nakonec se Jana rozhodla jet a na poslední chvíli se měl přidat i její známý. Nakonec jsme vyjeli v pěti kusech.
30. 6. 2010 - středa
Emča již druhý týden leží v nemocnici s lymskou boreliózou a mají ji pustit domů v pátek. Kdyby ji nepustili, svoji účast bych zrušil. Odpoledne jedu naposled do nemocnice. Po příjezdu balím připravené věci do batohu, když jej převažuji vypadá to na 17 kg. To celkem jde.
1. 7. 2010 - čtvrtek
Protože nám kolem třetí hodiny jede z Ružomberoka do Vyšné Revůce (720 m) autobus musím být v Jistebníku mezi 10-11 hod. Jinými slovy to znamená, že když budu počítat s nějakým časem na spaní a zastávku pro pečivo musím vyjet v 5 hodin ráno. Jedu přes Tábor, tak jako poslední rok téměř vždy. První zastávku dělám v Olomouci v Olympii a kupuji zde chleba. Pak jedu už rovnou k holkám.
Po loňské zkušenosti již věci nevynáším do patra, ale nechávám je v kufru. S sebou beru jen věci na převlečení. Seznamuji se s Bohdanem. To je letošní Janin doprovod. Jana, ten blázen peče kachnu. Jdeme tedy s Bohdanem koupit do nedalekého obchůdku pivko. Po návratu se snažíme lehce naznačit, že čas kvapí. Tak nějak to zůstává bez povšimnutí. Po obědě jdeme naskládat naše věci k Bohdanovi do auta. Do kufru oktávky hatchbagu musíme teď nacpat 4 velké batohy + 3 malé a nějaké to příslušenství. V Ostravě nás ještě čeká naložit pátého účastníka. To bude další bágl. Přichází Monika, náklad je uložen ve voze a mi stále čekáme na Janu. Ten náskok, kvůli kterému jsem přijel tak brzo je fuč! Pomlouváme ji a propíráme až to nejspíš musela cítit a přichází. Nadchází čas odjezdu. Po pár minutách Bohdan zjišťuje, že nemá hůlky. Jedeme tedy ještě do Karviné. Vůbec se neorientuji kudy jezdíme. V Ostravě k nám přistupuje poslední člen výpravy Láďa. Máme naloženo a konečně můžeme jet.
Cesta ubíhá standardně a stavíme až v Ružomberku před domem, kde máme mít zaparkované auto. Parkování jsem zamlouval asi před měsícem. Paní nás již očekávala a navádí nás otevřenými vraty do zahrady. Tady parkujeme, převlékáme se a obouváme těžkou obuv. Zatímco Bohdan odpojuje baterku, my se ptáme kudy na autobusové nádraží. Čeká nás asi desetiminutový pochod. Vzhledem k tomu, že nám moc času do odjezdu nezbývá, čeká nás nejspíš poklus. Autobus přijíždí pár vteřin po našem příchodu.
Vystupujeme v Liptovských Revůcach a téměř hned začínáme stoupat. Po cestě potkáváme nefalšovanou salaš, plnou ohradu ovcí i ohradu, kde se ovce stříhají. První větší odpočinek si dopřáváme v sedle pod Ploskou. Potom už jdeme rovnou k chatě pod Borišovem, kde máme zamluvené ubytování. Rozvěšujeme naše mokré oblečení okolo krbu a drobně večeříme. Padla i nějaká ta kofila, ale nic velkého neboť ráno brzy vyrážíme dál. Zjišťuji, že zde není žádný signál a proto se nemůžu ohlásit domů. Za svitu čelovky se přesouváme do patra spát.
2. 7. 2010 - pátek
Ráno se balíme a po snídani vyrážíme vstříc dalším kilometrům. V plánu je dojít do Donoval kde máme další ubytování. Loučíme se s Chatou i s Borišoven, který se nad ní tyčí a míříme na Ploskou (1532,1 m). Jdeme po červené, po vrstevnici zaříznuté do kopce. Jako kdybychom šli loukou, které je pod úhlem. Je krásně teplo, svítíčko už sluní a my vycházíme na skutečnou louku. Další kóta je Chyška (1340,3 m). Tady potkáváme mladíka s psíkem, který se vrací, protože potkal méďu. Stojíme u rozcestníku a zvažujme co a jak. Po nějaké chvíli se domlouváme, že budeme pokračovat. Po malém výstupu vcházíme do kosodřeviny. Začínáme se bavit nahlas a poklepávat o sebe holemi. Před námi v dálce je něco divného. Na tu vzdálenost se jen těžko domníváme oč jde. Ještě by to šlo z Chyšek po žluté dolů. Pokračujeme a někteří začínají békat lidové písně. Koniarky mají kótu (1377 m) a Suchý vrch (1549,6 m). Znalejší ví, že se pod Suchým vrchem nachází salaš.
Činíme zde přestávku. U nedalekého pramene doplňujeme vodu. Někteří vyndavají vařič a začínají opékat slaninu. Po lehké dietní svačině zvedáme bágly a pokračujeme k Ostredku (1592 m). Bohdan, který už delší dobu brblá, zde má krizi. Rozhodujeme se cestu zkrátit. Na Križné (1574,3 m) tak pokračujeme stále po červené. Přes Rybovské sedlo a Repiště scházíme do Prašnického sedla, kde sundáváme opět krysy ze zad. Nejhnusnější je ale Šturec potažmo sedlo Velký Šturec. Poté už scházíme na asfaltku vedoucí do Donoval. Chvíli šlapeme po silnici, mimochodem je to pěkný opruz, až se nám podaří stopnout auto. To nás vyveze na dvakrát do Donoval až k penzionu, kde hodláme přespat.
Na večeři jdeme do Bistra Donly, kde kujeme další plány. Holky znají v chatu Kožiar, která leží v Demanovské Dolině. Volají tam a máme štěstí na volné pokoje. Něco popijeme a jdeme spát.
3. 7. 2010 - sobota
Busíkem jedeme do Ružomberka pro auto. Loučíme se s paní, u které jsme parkovali. Než se přemístíme do chaty, jedeme se trochu kulturnit.
Nedaleko se nachází, kdysi dávno mohutný, hrad Likava. Obec se jmenuje Likavka a bydlí zde kolega z práce. Hrad je taková rozlehlá zřícenina. Původní gotický hrádek byl renesančně přestavěn. Určitý čas sloužil jako vězení. V hradní mučírně zkoušíme středověké mučící nástroje. Prohlídka je bez průvodce. Máme jej projitý za chvíli. Máme celý volný den a tak není kam spěchat.
Další kulturní zastávkou jsou nedaleké Kalameny. S Láďou dáváme přednost k procházce k nedalekému Liptovskému hradu. Ostatní se koupu v díře s termální vodou. Cesta nám nějaký čas zabere, ale je korunována nádhernými výhledy do krajiny. Z hradu samozřejmě skoro nic nezbylo. Několikero obvodového zdiva, základy věže a nějaká okna či dveře. Sluníčko nám pět přeje. S sebou máme jen půllitrovou láhev v ruce. Chtěl bych říct, že jsme se po návratu schladili, ale v horké vodě to moc dobře nešlo. Pobyli jsme nějaký čas, zrelaxovali a odjeli na ubytování.
Po ubytování a vybalení nezbytných věcí jsme si na chodbě udělali kofilu a hráli přitom v kostky. Moc dlouho jsme nevydrželi. Samozřejmě jsme ale stačili naplánovat zítřejší výlet.
4. 7. 2010 - neděle
Po snídani vydáváme sedlem Poľany. Zpočátku nezáživná cesta se po výlezu z lesa mění v nádheru. Stoupáme korytem vzhůru a před námi se otvírá panorama. Tím, že jsme v sevření údolí je zatím omezené, ale s přibývajícími metry se nádherně otevírá. Čas od času si ofrkneme, ale přestávku si necháváme až na Poľanu. Od značky Tri vody to máme po žluté 1,45 h. Turistů moc nepotkáváme, ani žádného chlupáče. Na hoře už turistů potkáváme víc. Před tím, než se vydáme na Chopok, uléháme do trávy. Vůbec zde máme celou dobu štěstí na počasí. Jdeme na Chopok (2023,6 m), který je třetí nejvyšší horou Nízkých Tater.
Letos nepotkáváme žádného kamzíka. Pokračujeme dál k Ďumbieru ( 2043 m), který je nejvyšší horou Nízkých Tater. Loni jsem na něj nešel, tak letos je ten správný čas. Na vrchol jdeme jen s Láďou. Fotíme se navzájem u trojramenného kříže a jdeme za ostatními. Sestupujeme Širokou dolinou. Krajina jako stvořená na setkání s huňáčem. Dole nastupujeme na bus a trochu si tím krátíme cestu.
Večer trochu popaříme a částečně zabalíme, protože zítřejším dnem náš výlet končí.
5. 7. 2010 - pondělí
Házíme batohy do Bohdanova kufru a směřujeme k západu. Bohužel, pro tentokrát. Poslední zastávkou před návratem je Oravský hrad nacházející se v obci Oravský Podzámok. Tak s tímhle jsem měl do teď problém. Vždycky jsem si myslel, že je to podzámok, ne hrad.
Hrad je dominanta celého okolí vypínající se na skalním ostrohu nad řekou Oravou. Parkujeme na sběrném parkovišti a čeká nás poslední výstup ke hradu. Před tím ještě kupujeme lístky. Hrad se skládá s dolního, středního a horního hradu. Nejstarší částí je horní hrad, který tvoří obranná citadela. Střední hrad jsou obytné paláce a dolní je opět obranný se třemi hradními branami. Je zde i kaple a fara.
V Jistebníku jdeme ještě na bramborák do bufíku. Mně už pak čeká jen cesta domů.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
SKY, Turistický průvodce
Velká Fatra, vydáno 2004
Nízké Tatry, vydáno 2001
KST, turistické mapy 1: 50 000
Nízké Tatry - Chopok, č. 122, vydáno 2006
Nízké Tatry - Kráľova Hoľa, č. 123, vydáno 2002
Velká Fatra, č. 121, vydáno 1994
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář