2014 Západní Čechy pod stanem
Léta jsem Emče sliboval, že pojedeme spolu pod stan. Když jsme o tom opět mluvili, slyšel nás Oťas. Ten o tom pak pořád brblal, až jsme určili termín a rozhodli jsme se vyjet. Jet jsme chtěli do Českého ráje, ale protože hlásili nepříznivou předpověď počasí, tak jsme změnili destinaci za Františkovy Lázně, více méně podle mapy s předpovědí počasí.
12. 8. 2014 - úterý
Den „D“ se blížil, ale i tak počasí nevěstilo nic pěkného. První zastávku jsme udělali v Kladrubech u Stříbra. Tady se nachází bývalý benediktinský klášter, který byl vybudován na začátku 12. století. Poslední přestavba se uskutečnila v 18. století, z kterého pochází současná podoba. Dominantou kláštera je kostel, přestavěný do podoby barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. Ten měl prsty snad ve všech známých církevních památkách. Po skončení prohlídky se nebe začíná zatahovat a objevují se první kapky. Naší další zastávkou je Svojšín a jeho nově zrekonstruovaný zámek. Ten také procházíme, ale expozice se týká spíše druhé světové války. Při opravě byla odkryta mezi zámkem a kostelem sv. Petra a Pavla tvrz. Po prozkoumání ji ale opět zasypaly a její přítomnost připomíná už jen naučná cedule. Po zámku v Ošelíně zbylo jen torzo budovy. Jednalo se o menší zámek, který vznikl přestavbou tvrze. Místní nás pozorují, protože mnoho exotů toto torzo asi nenavštěvuje. Pokračujeme do Boru. Zdejší zámek je opraven jen z části. Na místě gotického vodního hradu nechali majitelé vzniknout pseudogotický zámek, kterému nechali neobvyklou bílou barvu. Na prohlídku musíme počkat asi 20 minut. V Plané navštěvujeme štolu Ondřej Šlik, do které jsme po krátké instruktáži vpuštěni sami. Štola byla vykopána ručně, aby se zjistil případný výskyt stříbra. V Chodové Plané fotíme jen Nový zámek. Bohužel je za plotem a nepřístupný. Novorenesanční stavbu byla postavena začátkem 20. století. Většinu svého času sloužil jako ubytovna pohraničníků. Starý je bohužel pod lešením a opravuje se. Někde za městem by se měl nacházet lovecký zámek Berchembogen. Nežli jej ale najdeme, tak úsek jeho výskytu projíždíme třikrát. A až napočtvrté odbočujeme na lesní cestu a i přes zákaz vjezdu pokračujeme. Dobře jsme udělali hned ze dvou důvodů. Za prvé cesta vedla k zámku a za druhé z areálu vyběhl velký pes. Kdybychom šli pěšky, tak by mohly být problémy. Jen fotíme a jedeme. Jedná se o dvoupatrový lovecký zámeček, který je vystavěn v pseudogotickém stylu. Zámek je pravděpodobně v soukromých rukou. Teď už jedeme rovnou do kempu, kde máme zamluven plac.
Kemp Amerika nacházíme jednoduše, po zaplacení si jedeme najít místo k rozbití stanu. Po těch letech s ním trochu zápasím, ale nakonec stojí. Na vařiči si vaříme večeři i čaj pak jdeme do sprch a nakonec se projít po okolí kempu. Kemp je situován u stejnojmenného rybníka, bohužel nebudeme mít příležitost se v něm vykoupat. Nedaleko je i lesopark s malou ZOO, kterou jistě ještě budeme mít příležitost navštívit. Po návratu se soukáme do spacáků. Pro Otíka je to premiéra, ale vypadá spokojeně a šťastně. Uvidíme v noci a pak ráno.
13. 8. 2014 - středa
V noci trochu pršelo, ale přežili jsme v suchu. Než oba potomky vyženu z pelíšků, tak jim jdu připravit snídani. Znamená to vyndat a rozložit stůl i židle, připravit vařič, dojít pro vodu a nachystat nádobí, příbory a jídlo. První vylézá Otík, Emu musím vyhnat. Tráva je ještě mokrá, ale vypadá to, že dnes bude pěkně. V plánu máme navštívit hlavně Cheb, pak se uvidí. Balíme i věci do bazénu. Parkujeme nedaleko Chebského hradu, který je naší první zastávkou. Z původní stavby zůstaly celkem dochované hradby a některé samostatné budovy jako je černá věž a kaple. Areál obcházíme kolem dokola. Na protějším břehu řeky Ohře hledáme něco, co mohlo zbýt po Václavském hradu. Nezbylo asi nic. Tak se tam jdeme podívat. Řeku přecházíme krytou dřevěnou lávkou. Po hradu nezbylo opravdu nic. Údajné místo výskytu identifikujeme pouze pomocí fotografie z internetu. Zpět řeku překonáváme na jiném místě a dostáváme se ke kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Jedná se o trojlodní kostel. Tušíme, že nedaleko již je náměstí s dominantou Špalíčkem. Úzkou uličkou mezi domy procházíme tam i zpět a pokračujeme vzhůru náměstím, až usedáme do jedné z restaurací ke stolu. Cheb nás nezklamal, náměstí je pěkně opravené.
Po obědě míříme do Starého Hrozňatova, asi jediného zámku, který jsme s této lokalitě ještě nenavštívili. Zámek, který vznikl přestavbou hradu, je pravděpodobně v soukromých rukou. Soudě tak z masivního nového oplocení a přítomných cedulí. Z původního hradu zbyla vysoká okrouhlá věž. Abych si mohl objekt odfotit, musíme vyjet po klikatící silnici a pak se pěšky vrátit dolů. Silnice poté pokračuje k Loretánské kapli. Z obce ke kapli vede křížová cesta. Trochu váháme nad další zastávkou. Nakonec se rozhodujeme pro Bismarkovu rozhlednu (637m n. m.). Parkujeme pod mohutnými listnáči a po turistické značce se vydáváme k rozhledně. Do poslední chvíle nevíme, co nás čeká. Vykoukne na nás krásná kamenná rozhledna, která je 18m vysoká. Historie je hodně podobná obdobným stavbám. Nejdříve zde stála dřevěná rozhledna, kterou později nahradila kamenná stavba. Pojmenována je po prvním německém kancléři Oto von Bismarckovi. Po návratu k autu nás na chvíli ještě odvede značka k ruinám kostela sv. Anny. Při pohledu k obloze nám mizí úsměv. Rozhodujeme se proto pro dnešek ukončit naučně-historické putování a jet si zasportovat do Františko-lázeňského aquaparku.
Tady na nás čeká past v podobě automatu na mince. Poblíž není možnost si rozměnit. Já mám jen pár korun v drobných, vyškrabávám vše, co mám někde v autě, a vhazujeme. Tož se uvidí. V bazénu si platíme dvě hodiny a jdeme do útrob lázeňského akvaparku. Uvnitř se nám líbí zejména jeskyně s umělými vlnami. V bazénu je ještě tobogan a venkovní bazén. Když končíme, venku drobně mrholí. To není dobré.
Po příjezdu do kempu na chvíli přestává, tak začínáme vařit večeři. Bohužel opět začíná a déšť nabírá na intenzitě. Balíme fidlátka a stěhujeme se do zděné kuchyně. Objekt se skládá ze dvou samostatných kuchyněk s jídelnou. Jsou zde čtyři varné desky a čtyři umyvadla. Dávám vodu na jeden z vařičů, ešus nechám hlídat Emču a jdu poklidit zbytek věcí do auta. Po návratu je celý objekt okupován skupinou německých puberťáků, kteří hromadně myjí nádobí. Asi tak, že jeden myje a deset na něj kouká. Zabírají veškerý volný prostor i umyvadla. Hlučí a chovají se jako dobytek. Ostatní obyvatelé kempu nemají šanci se sem dostat. Stěží se probojuji k našemu vařiči, abych nám nandal jídlo. Doma by si to nedovolili. Po večeři a umytí nádobí jdeme do stanu. Bohužel už leje.
14. 8. 2014 - čtvrtek
Po propršené noci na nás venku vykukuje sluníčko. Nejdřív se jdeme ještě jednou podívat do mini-pidi zoo a necháváme vyschnout stan. Po sbalení jedeme rovnou do města. Parkujeme vedle lesoparku a jdeme vstříc kolonádě. Procházíme pavilony, chutnáme vodu, ale hlavně jdeme pohladit Fanouše. Ten je neoddiskutovatelně největší atrakcí Frantovek. Stojí se na něj fronta. Taky zde je slyšet víc ruština než naše mateřština. V místním obchůdku kupujeme tradiční lázeňské oplatky, jak balené, tak čerstvou teplou do ruky. Frantovy Lázně jsou nejmenšími z onoho trojúhelníku. Místních více než dvacet pramenů jsou silné alkalické kyselky. Léčí se zde cévní obtíže, problémy se srdcem, pohybové ústrojí i ženské obtíže.
Míříme k našemu nejzápadnějšímu městu, kterým Aš. Vděčná to součást našich křížovek. Na cestě zastavujeme u zámků Libá, Hazlov, Starý Rybník a Skalná, hradů Starý Rybník, Skalná a Ostroh. Samozřejmě většina zastávek je jen a pouze na fotku neboť stavby nejsou přístupné. Ostroh (Seeberg) a Skalnou (Vildštejn) ale i navštěvujeme. Ostroj je stejný jak si jej pamatuji. V interiéru jsou expozice nábytku věnované jednotlivým stylům (Novogotika, Novorenesance, druhé Rokoko, Biedermeier, Empír, Chippendale). Naproti tomu Skalná doznala mnohých změn, zejména oprav. Je zde museum hasičské techniky a taky restaurace. Od poslední návštěvy největší změny (k lepšímu) doznal zámek Libá (Liebenstein). Je pěkně opraven. Ten si nelze splést pro svoji nezaměnitelnou helmici na válcové věži. Rovněž tento tento rokokový zámek vznikl přestavěním z původního hradu. V Aši držíme směr ke sportovnímu areálu, odkud jdeme k rozhledně Háj (758m n. m.). V tomto kraji je to naše druhá rozhledna a je rovněž kamenná. Tato mohutná stavba se do roku 1918 jmenovala po německém kancléři Oto von Bismarckovi. Děti mají chuť na pizzu, tak hledáme pizzerii. Cedule nikde, tak přichází na řadu moderní technologie v telefonu.
Poslední zastávkou na cestě k domovu je národní přírodní rezervace SOOS. Stezka vede po dřevěném chodníku na dně vyschlého jezera. Zajímavostí jsou mofety, takové malé sopky, ze kterých bublá CO2. Trasa je dlouhá 1,2 km a jsou na ní dva prameny. Císařský pramen, což je železitá voda a pramen Věra. Úplně nejlepším zážitkem jsou ovšem dvě krůtí rodinky. Na louce totiž potkáváme malé krůty, které se před námi snaží schovat v trávě. Druhá rodinka má své mladé již odrostlejší.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – červená edice
Západočeské lázně, svazek č. 1, vydáno 2001-2002
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Ašsko a Chebsko, č. 1, vydáno 1999
Slavkovský les a Mariánské Lázně, č. 2, vydáno 1998
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Krušné hory, č. 1, vydáno 1991
Západočeské lázně, č. 2, vydáno 1991
Tachovsko a Český les, č. 45, vydáno 1992
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář