2017 Vína z celého světa
Náplavka je plocha, která je pod úrovní vlastního nábřeží. Už podle jména je zřejmé, že se počítá s jejím zaplavením. Obvykle slouží k odpočinkovým aktivitám, procházkám a jako kotviště lodí.
Na pražských náplavkách, které lemují část Vltavy, se koná mnoho festivalů a kulturních akcí. Koná se zde i první ročník festivalu „Vína z celého světa“.
Abychom mohli ochutnávat oba, rozhodli jsme se využít služeb Českých drah. Před obědem nastupujeme do osobáku, který nás sveze do Berouna. Vlak přijel bez zpoždění, prostor byl moderně opravený, čistý a klimatizovaný a milý průvodčí nás zkásnul o skoro 400,- Kč (Smíchov a zpět). V Berounu nám to navazuje asi za čtvrt hodiny a přestupujeme tam do rychlíku, který nás vyplivne až na Smíchově. Naše očekávání, že rychlík bude snad ještě lepší než-li osobák je zklamáno. Starý vlak, kde jsou jen přečalouněna sedadla. Jako před 20-ti lety. Klimatizace v podobě otevřených okének. Tak jako v osobáku jsem se šel i zde podívat na WC. Ono, když nejezdíme nijak často, respektive poprvé za mnoho-mnoho let, jsme zvědaví jaká je realita vs. články v novinách. V osobáku bylo WC prostorné a čisté, v rychlíku, no úzké, špinavé fuj!
Pořadatel tuto akci umístil na Smíchovskou náplavku. K té se z nádraží dostáváme pěšky po několika minutách. Míjíme železniční most, po kterém i pěší mohou překonat Vltavu. Za vstupné 75,- Kč dostáváme barevný náramek a skleničku. Vstupujeme do prostoru náplavky. Po stranách jsou stánky z různým občerstvením. Nejen stánky s vínem z mnoha zemí, ale i studené předkrmy různých kuchyní a grilované dobroty.
Jako první nám do oka padla vína Kanadská. Chvíli stojíme u stánku, ale dvojice, přestože nás vidí, se po celou dobu baví s někým od sousedů, tudíž odcházíme. U stánku s Portugalskými víny nás vítá ruský přízvuk. Ten nás potom provází celý den, nejen na náplavce, ale i po Praze. Ochutnáváme růžové Vinho Verde, Sauvignon a růžové cuvée. Kupujeme si sklenku růžového a Sauvignonu a jdeme na lavičku na břehu. Sluníčko pálí, je přes 30°C, to by mohlo být rychlé. Od řeky trochu fouká vítr, tak je místy příjemně. Druhým vzorkem je Sauvignon z Austrálie, ke kterému kupuji ještě olivy. Vedle nás grilují hovězí a jehněčí ve španělském stylu. Nebezpečně to voní. Čtvrtou deci kupuji u stánku s víny Makedonskými. Vzhledem k počasí vybírám Tramín. Byť by mne lákal Vranec z Makedonského dubu. Je to původní černohorská odrůda, s kterou jsme se setkali mnohokrát v Chorvatsku i Černé Hoře. Tam ji říkají Vranac. Ten Tramín je delikatesní! Dalším vzorkem je Naragus ze Sardinie. Opět bílá, svěží, výborná jižní odrůda. Už to nejde vydržet a jdu pro porci grilovaného hovězího. Nádherná záležitost s grilovanou zeleninou a pikantními omáčkami s bílým olivovým pečivem. Maso, jemně krvavé, se na jazyku jen rozplývá. S tím vínem to sice není to pravé, ale vem to čert. V tomhle horku na červené moc chuť není. No, ale dál. Následuje sousední Italský ostrov Sicílie. Víno jsem, po ochutnání tří vzorků, vybral Catarratto. Přišlo mi zajímavé, jemné kořenité. U dalšího stánku pak kupuji espreso na ledu. Toto jsem již zkoušel ve Španělsku a do tohoto počasí je to nádherná osvěžující věc. Vzorky už o sobě dávají vědět. Předposledním je Hybernal od vinařství Plaček. Překvapivě jiný nežli jsem doposud potkával. V suchém provedení, zajímavý. První jsem zkoušel Solaris, ale na mne vysoký cukr. Je na čase se projít, protože bychom jinak byli ve dvě odpoledne na plech. Poslední ochutnávkou je Prosecco. Mohlo by se zdát, co že to pijeme, ale v tomto případě jde částka, kterou zde získají na malého postiženého chlapce.
Z náplavky jezdí na protější břeh MHD v podobě malé motorové loďky. Na Rašínově nábřeží akorát končí farmářské trhy. Jdeme po náplavce až k Mánesu. Od železničního mostu po náplavce pod Palackého a Jiráskovým mostem až vycházíme u Šítkovského vodárenské věže. Ovíněni a slunečními paprsky unaveni přecházíme silnici ke kostelu sv. Vojtěcha. Tady jsem byl před měsícem, když jsem se procházel Novým Městem a objevoval tak místa, okolo kterých jezdíme tramvají nebo procházíme bez povšimnutí. Procházíme Náměstím Václava Havla a noříme se do ulice Karolíny Světlé, z které pokračujeme do nechvalně známé Bartolomějské ulice. Máme štěstí, protože je kostel sv. Bartoloměje otevřen, a můžeme do něj vstoupit. Odtud jdeme tou samou ulicí dále až odbočujeme zkratkou na Betlémské náměstí. Protože vím, že se nedaleko nachází rotunda sv. Kříže jdeme k ní. Je to jedna z nejznámějších rotund vyskytující se i v mnoha filmech. A zároveň jedna ze čtyř, v Praze se nacházejících rotund.
Uličkami se vracíme k bývalému Máji koupit si vodu. Přes kostel sv. Michala v Jirchářích se vracíme na náplavku a míříme k říční MHD. Naloďujeme se a frčíme na protější, Smíchovský břeh. Povážlivě přibylo lidí, přestože sluníčko stále pálí. Okem se zdravíme s těmi prodejci, s kterými jsme prohodili více než pár slov. Jdu rovnou pro moselský Ryzlink. Lahůdka jak se dalo předpokládat. Poslední sklenkou je Sauvignon z Jižní Afriky. Tak jako jsme začínali chybou, tak chybou i končíme. Teplá hrůza, která končí v řece.
Rozhodujeme se stihnout vlak v 17:20 a loučíme se s povedenou akcí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář