2012 Kterak český žaludek japonský nonstop na Taiwanu objevil - díl 1.
… hm, asi sem na ten Taiwan ještě chci!
Let první
Jako správný mazák vedu kolegy na jisto do letištní restaurace, kde se tři piva dají pořídit do stokoruny. Nutno podotknout, že jsme na terminálu 1, a jak jsme zjistili od barmanky, tak jsme v baru patřícím letišti. Nikoliv nějakému jinému, komerčnímu subjektu. Začínáme chápat, proč na terminálu 2 za stejný obnos není ani jedno pivo. K pivům přidáváme několik "koníků" slivovice. Jak říká jedna kolegyně: "do letadla střízlivá nejdu". Toho se taky držíme.
Místo mám do uličky a to je hlavní. Ostatně mám místo do uličky vždy, i když jej na palubním lístku nemám vyznačeno. Díky kluci! Cestu v našem Boingu B777-300 snášíme velmi dobře. Zejména nám k tomu dopomáhá silné australské červené víno. Tak mocně, že se nám let docela líbil. Zejména protože nám svižně utekl. Horší to ale bylo při výstupu. Nějak se nám zvedala podlaha.
Let druhý
Tentokrát v Dubaji máme pouhé dvě hodiny. Oproti deseti loňským je to luxus. Na letišti jsme si dali jen a pouze kávu a posléze vodu. Prohlídku letiště necháváme na zpáteční cestu, až se k nám připojí "L". No a rovněž raději sedíme. V tu chvíli netušíme, že následující let bude očistec.
Sedíme v letadle a je to hrůza. Naším dopravním prostředkem je Airbus A330-200. Nevím, jestli jsem někdy seděl a měl míň místa. Jestli jsem si kdy stěžoval na "jumbo", tak se Boeingu omlouvám. Let byl utrpením a už v tu dobu mi bylo zle představy zpátečního letu. Ale...
Let třetí
V Hongkongu si musíme kvapem vyřídit palubní vstupenky a najít náš "gejt". Máme pocit, že zde absolvujeme jarních sto kilometrů. Půl hodinu před odletem usedáváme v baru nedaleko místa našeho odletu a objednáváme si dvě piva a kávu. Na tabuli se objevuje drobný posun našeho odletu a to by mohlo znamenat, že v Taipei nestihneme předat "P" náhradní pas. Ten původní asi někde ztratil. Jakmile vyhlašují náš let, nastupujeme do Boeingu B777-200 a letíme vstříc Taiwanu.
V Taipei, jakmile se "chobotem" dostáváme ven z letadla, tak na nás čeká chlapík z aerolinek, kterému předáváme "P" pas. Dál už přes imigrační úředníky pokračujeme ven z letiště, kde na nás čeká odvoz. Bohužel tu čekáme ještě na někoho z Brazílie, tak v hale trávíme nekonečnou hodinu. Onen neznámý nedorazil a tak konečně nastupujeme do minibusu s trojcípou hvězdou. S jednou zdravotní zastávkou přijíždíme do Taichungu před hotel Splendor. Vybalujeme a jdeme s Rudim na večeři do nedaleké indické restaurace. K nám se přidávají asi další 4 Evropané, rovněž účastníci školení.
První týden
Neděle
Na neděli máme domluvenou projížďku na kole po cyklostezce Tong Fon. Nejlepší je začátek, když vybíráme kola. Nějak na sebe nemůžu sehnat tu správnou velikost. Beru zavděk dámským modelem, který se zdá býti největší. Od Mika fasujeme každý 4 piva na cestu. Kola jsou vybavena takovou kapsičkou na řídítkách akorát na dvě a třetí jde do košíku. To čtvrtý stačíme dát ještě na parkovišti. Začíná náročných 14 dní, upozorňuji, že doma pivo nepiji. Tady nás ale považují za pivopijce a tomu odpovídá i přístup a pohostinnost.
První zastávkou je Shihkang dam neboli místní variace protržené přehrady. Koryto řeky je široké, připravené na období dešťů, kdy je celé zaplaveno. Cesta nás vede podél bývalé železniční dráhy. Tu připomínají na mnoha místech, přítomné vagony. Trasu lemují rovněž ovocné sady národnostní menšiny Hakka, nakonec je korunována jejich museem. Vzdálenost není nikterak náročná, tak zkusíme i druhou cestu skrze úzký tunel, kterým dříve taktéž jezdila mašinka až k jezdeckému areálu. Tam se našinci prohání na hřbetě koně. Cyklostezka je poměrně plná, vidíme různé variace vozítek pro dva (za sebou, vedle sebe). Většina cyklistů využívá elektro-kola. Obědujeme u typického kulatého stolu s mnoha miskami. Na to jsme se těšili snad nejvíc.
Večer jdeme na procházku a na pivo. V jednom baru nalézáme pípu, na které je cedulka „Czech Pilsner“ i dvouocasý lvíček. Pravděpodobně nějaká naše napodobenina, která je ovšem ve výsledku horší než „Taiwan beer“. Korunují to cenou, ta je asi 10krát dražší než normální pivo.
Na zpáteční cestě vcházíme do podniku Seven eleven. Úžasná místní to věc. Obchod, kde je možné pořídit jídlo, pití, drogerii, hračky, kopírují zde, atd… Jedná se o japonský řetězec, který jen na Taiwanu má více než 5000 poboček. Třetinku „Taiwan beeru“ a párek v rohlíku zkonzumujeme na nedalekém zábradlí.
Pondělí
Po celodenním školení se jdeme uvolnit na Feng Chia night market. Zobeme laskominy u stánků a jdeme do místní garáže, kterou známe od minula. Kupujeme dárky. Zelené láhve nám ubírají místo na stole, tak raději končíme a jedeme spát.
Úterý
Večeři máme dlouho domluvenou s Aaronem. Vyzvedává nás u firmy a jedeme společně na místní specialitu „Hot pot“. Jedná se o jinou variantu, než kterou jsme dosud chutnali. Tentokrát v kameninovém hrnci. Do něj se jako obvykle vkládají tenké plátky masa, zelenina v podobě různých trav a lupenů a houby. Postupně se k nám připojují Aaronovi přátelé. Večer je velice příjemný. Vždy jsme vybaveni a tak pro každého máme malou pozornost. Původně měly dárky být pro Aarona, ale s tím se ještě potkáme.
Končíme, na nás ještě brzy, a pro jistotu jedeme ještě do naší plechové garáže na nočním trhu Feng Chia. Řídíme se heslem, že spát můžeme doma. Zde si musíme užívat a nasávat atmosféru.
Středa
Nějak na nás padá únava a zůstáváme jen na hotelovém baru. Dopoledne jsme se s ostatními kolegy ze školení (Portugalsko, Itálie, Lotyšsko, Švédsko, Norsko, Slovinsko a Estonsko) domluvili, že se společně sejdeme na hotelovém baru. Zjišťujeme, že máme v baru pivo zdarma. Tak to začíná lítat. Nějak jsme se hecli a tak jdu na pokoj pro 2 láhve Becherovi vody. Většina o ni již slyšela, někteří i předtím ochutnali.
Zavčasu seanci rozpouštíme a jdeme se projít. Kroky nás vedou do jednoho z všudypřítomných 7/11. Co jsme si objednali? Pivo a párek v rohlíku.
Čtvrtek
Vydáváme se pěšky do Carrefouru. Za ta léta víme, že se zde dobře nakupuje. Po cestě potkáváme restauraci ve stylu barbecue. Je to vízva. Usedáme ke stolu, v jehož středu je zapuštěný plynový gril. Objednáváme podle obrázků. Objednáváme maso, krevety, houby, zeleninu. Užíváme si výborného jídla, jako i zážitku s jeho přípravou.
V obchoďáku chodíme na jisto. Hlavním nákupním artiklem je čaj. Výborný místní zelený i oolong. Krom toho z obchoďáku si kupujeme i ve speciálce. Předtím, ale absolvujeme degustaci, včetně tradiční přípravy. Radost pohledět, radost popít. Končíme v noci v 7/11. Co jsme si asi objednali? Pivo a párek v rohlíku.
Pátek
Poslední den našeho školení se koná společná večeře. Firma vybírá trochu nobl restauraci. Odpoledne jsme se sešli na oficiálním rozloučení s vedením firmy, na kterém jsme každý zástupce jednotlivé země měli krátký proslov s hodnocením. Většina přísedících se taktéž účastnila večeře. Přípitek střídal přípitek. Mezitím se jedlo skvělé jídlo. Po čase se několik hostitelů ztratilo. Bohužel nevydrželi krok! Nebo hlt? V hlavě mi utkvělo, že jedním z chodů bylo skopové, nějaká kost, z jejíž duté kosti jsem brčkem musel vysát morek. Hnus. Ale tu radost, že to nezvládnu, jsem Josephovi nemohl dopřát. Asi bychom pokračovali, ale všichni Taiwanští přátelé jeden po druhém odpadali a pili bychom Evropané a dva Brazilci jen spolu. Na druhou stranu také není špatné se vyspat.
Nekončíme v 7/11.
Sobota
Na dnešní den byl objednán autobusový zájezd do bývalého hlavního města Tainanu. Mimochodem je to jedno z nejstarších měst ostrova. Tainan byl založen holandskou východoindickou společností. Nachází se zde mnoho památek. Tou nejvýznamnější je pevnost Provintia, kterou navštěvujeme. Dále chrám Anping Matsu. Měli jsme i štěstí neboť jsme na ulici potkali průvod bohyně Matsu. Po typickém místním obědě odjíždíme do místa s názvem „Ten drum village“, které leží nedaleko. Zde si vyzkoušíme různé druhy bubnů. Nakonec nás i v učebně učí jednotlivé údery. Završením je vystoupení místních profíků. V podstatě se jedná o podobnou šou jako známější japonské bubny Taiko.
Večer se k nám připojil „L“, který dorazil. No, tak jsme zašli aspoň do „sevnilevnu! Co jsme si objednali? Pivo a párek v rohlíku.
Neděle
Začínáme druhý týden pobytu. I na tuto neděli máme zamluven program. Mike je přesný a vyrážíme tedy směr hory. Protože Choby ví, že mám rád hory, přichystal pro nás překvapení. Naším cílem je Hehuanshan national forest area. Autem jsme dojeli na parkoviště ve výšce 3158 m n m. Teplota zde byla 4,2°C. My jsme v kraťasech a v triku. Nějak jsme si špatně rozuměli. V SMS zprávě mi den před tím psal, že bude 28°C, myšlenka byla 2-8°C, akorát zapomněl pomlčku a mě to netrklo. Z batůžku vyndáváme alespoň šusťákové bundičky. Z parkoviště jdeme prudkou stezkou po sjezdovce na vrchol East Peak 3421 m n m. Tím, že nás vyvezl tak vysoko, jsme bez aklimatizace. Všem je nám špatně bolí nás klouby i hlava. Bohužel je nahoře mlha. Sice se fotíme, ale není moc co vidět. Po cestě jsme potkali i torzo lyžařského vleku. Po chvíli se nahoru vyškrábe i Choby, málem dostal infarkt, ale je šťastný. S nikým jiným by se sem asi netrmácel. Po cestě dolů jsme málem uškvařili brzdy. Asi v polovině kopce jdeme na oběd. Jako předkrm máme sušené červy, následuje ryba. Soudě podle zubů asi nějaká dravá.
Ještě nežli nás vysadí u hotelu, tak jedeme k Chobymu domů na čajový obřad, který pro nás připravila jeho kamarádka. Její rodina vlastní čajovou zahradu. Chutnáme několik druhů čaje. Zatím asi největší paráda. Kupuji si vysokohorský čaj, zelený i oolong.