2016 Československé opevnění - Brdy, Jordán - II
Zmíní-li se Brdy, tak se většině vybaví především vojenský újezd. Od 1.1.2016 tomu již tak není. První myšlenky na vytvoření národního parku se datují do začátku 20. let minulého století, ale uskutečnit se je podařilo až po 95 letech. Od tohoto data byla na velkém území vyhlášena CHKO. Jedná se již o naši 26 chráněnou krajinnou oblast. Zbylé území bude stále využívat armáda ČR.
Přestože se do tamních míst nesmělo, mnozí jsme tam chodili. Ať sbírat lesní plody nebo zkoumat různé stavby či se kochat přírodou. Zákony se porušovat nemají, ale do těch míst se pouštěli povětšinou nadšenci nebo lidé, kteří k těmto místům měli nějaký vztah.
Je-li nebo bude-li tomu tak i nadále ukáže až budoucnost.
Na Nový rok jsme chtěli jet na naši oblíbenou Šumavu. Ráno se nám ale nechtělo vstávat a tak nás napadlo zajet do Brd. Za prvé krajina je pěkná a natolik podobná Šumavě, že nás to nemusí mrzet. Za druhé jsme na podzim cestovali po bývalém Československém opevnění a v Brdech se nachází zkušební pěchotní srub. Za třetí datum 1.1.2016 je začátkem nové éry Brd. No a za čtvrté je to za rohem. Z mnoha lokalit krystalizuje kvůli bunkru jediná. Jordán.
Projíždíme Zaječov a chceme dojet až k odbočce na letiště, kde máme v plánu nechat auto. U první křižovatky je ale stále cedule zákaz vjezdu. Protože netušíme jestli tato oblast je přístupná nebo nejsou jen odstraněny značky, parkujeme na kraji místní části Dolní Kváň. Nás čeká nevelké stoupání po asfaltové silnici, která vede do Obecnice. Monotónní stoupání k odbočce na letiště u Bílého křížku je korunováno třemi zaparkovanými auty před závorou. Čtvrté vidíme v pravém dolním rohu letiště. Maskuje se za vysokou trávou, naivka. Jedná se o letiště pod Hejlákem, které zbudovali Němci začátkem 40. let. Naši cestu lemují výstražné cedule informující o zákazu vstupu a varující před nevybuchlou municí. Po přechodu letiště nás čeká další stoupání, trochu se nám nelíbí objevující se mlha. I přes ni se před námi brzy objevuje německá pozorovatelna. Tasíme baterky a jdeme bunkr prozkoumat. Na to, že jsem tu asi po páté jdu dovnitř poprvé. Na konci nás čeká pozorovací průzor z kterého vidíme Martinu.
Nad celým prostorem se povaluje mlha a hlavní dominanta zkušební srub není vidět. Když k němu přicházíme je cítit kouř. Nějaký lehkovážný člověk si zde zapálil ohníček a už jej zapomněl uhasit. I zde jdeme prozkoumat vnitřek objektu. Překvapuje nás jak je rozlehlý a hlavně schody vedoucí do spodního patra. Oťas se sápe železného žebříku vedoucího ke zvonu a než ho stačím okřiknout je dva metry vysoko. Venku posvačíme a jdeme po úzké pěšině vzhůru. Cestou míjíme torzo opevnění vz. 36 a na vrcholu Houpáku další pozorovatelnu. Z tohoto místa jsou obvykle nejhezčí výhledy, ale my vidíme pár desítek metrů před sebe, taky fouká silný vítr. Domýšlíme si heliport i dopadové plochy. Sestupujeme opatrně dolů k Jordánu a jdeme se ještě podívat na podzemní objekt, který neumíme identifikovat. Jeli to nějaký ženijní objekt nebo co nevíme. Na internetu je možné dohledat, že se v oblasti nalézá několik desítek ženijních úkrytů.
Mezitím na letišti přibilo jedno vozidlo. Na zpáteční cestě potkáváme asi 15 lidí, pravděpodobně vstávali déle než my.
Tento článek nemá nabádat k porušování vstupu do prostoru. Mějme na paměti, že se stále jedná o nepřístupnou oblast, kde hrozí nebezpečí setkání s nevybuchlou municí!
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Starý most, průvodce Brdy opět otevřené, vydáno 2015
Geodézie On Line, cykloturistické a turistické mapy 1:25 000 Brdy, vydáno 2011
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář