2005 Podyjí - Hnanice
Cyril s Metodějem a Jan Hus nám přeje. Zařídili nám opět prodloužený víkend. Jupí. Pár týdnů už máme zamluvenou chatku blízko Znojma, v obci Hnanice na česko-rakouských hranicích. Hned vedle by měli mít vlastní koně s možností projížděk. Což máme samozřejmě předběžně domluveno. To až Emča uvidí, bude štěstím bez sebe. Zbytek bychom měli strávit poznáváním místních památek místního okolí i místního vína.
Na tuto dovolenou jedeme přesně 5 pracovních dní po 14-ti denním putování jihem Evropy, takže celkem nápor na přípravu i finance. Rozhodujeme se tentokrát s sebou kola nebrat.
2. 7. 2005 - sobota
Vyjíždíme, tak jak musíme na většinu výletů, přes D5, směr Praha. No vlastně pojedeme tou samou cestou na Znojmo přes tu blbou objížďku Želetavy jako nedávno do Chorvatska. Hned za Prahou, na tachometru „předpisových“ 150, leží v levém pruhu oranžové horské kolo. Protože je sucho a dobrý počasí stačíme zbrzdit a udělat myšku do prostředního pruhu před jen taktak zpomalivší BMW X5. Ještě 20 km jsem vyklepanej v pravém pruhu mezi kamiony. Před měsícem jsem na dálnici o 20 km dále v opačném směru přejel pneumatiku i diskem, poctivá 195-ka. Bohužel tehdy pršelo, bylo mokro.
Na trase stavíme v Jihlavské ZOO na zvířátka. Chvíli nám tedy trvá, než se ve městě zorientujeme a zahradu najdeme. Hned u vchodu máme štěstí na dva škádlící se tygry. Na konci prohlídky je postavená replika africké vesnice Matongo. Hned vedle je park s atrakcemi s Emmou zkoušíme jít k takovému válci, který se pohybuje na ložiskách. Tam se nám zamotá hlava a nameleme si kokos. Po dlouhém, dlouhém váhání a rozhodování se také spouštím po skluzavce z vysoké věže.
K večeru přijíždíme do Hnánic, projíždíme Sklepní ulicí k naší chatičce. Sklepní se jmenuje proto, že ji z obou stran lemují vinné sklípky. Dvě stejné dřevěné chatičky, každá má dva pokoje společnou kuchyň, no a ty ostatní důležité místnosti jsou tam také. V chatce jsme sami, což nás těší. Vedlejší je rovněž obydlená. Stáj i výběh pro koníky je hned proti chatce, ne víc než 50 m. Majitel nás informuje o okolí a při zmínce, že vinice Šobes je necelých 5 km od nás je jasné kam jdeme zítra.
3. 7. 2005 - neděle
Dnes jsme se rozhodli pro pěší výlet po okolí. Takže podle mapy nacházíme cestičku k neznámější a údajně nejkvalitnější vinici v ČR. K vinici Šobes. Příjemnou procházkou vinicemi, lesem i polem se po pár kilometrech dostáváme k lanovému mostu přes řeku Dyji. Most byl při povodních stržen a po několika letech znovu postaven. Je ideální počasí, litujeme trošku, že jsme si nevzali kola, takový roviny. Vinice je oplocena, kousek od vstupní brány je malý stánek s možností ochutnávky zdejších vín a nákupu suvenýrů společnosti Znovín. Samozřejmě ochutnáváme pár vzorků. Chvíli se procházíme po vinici a pokračujeme. Vracíme se zpět přes most podél Dyje. Na tabuli se dozvídáme, že zde v minulosti bylo a fungovalo 9 vodních mlýnů. Přes obec Havránky se pěšmo dostáváme do Šatova.
Máme štěstí, zdejší zajímavost malovaný sklípek má otevřeno. Před prohlídkou opět nezbytná ochutnávka. Ještě že tu nejsme autem. Odtamtud přes naučnou stezku starých odrůd putujeme k dalšímu zdejšímu proslulému sklípku – Moravskému. No, to je ale ovšem v současné době hospůdka. Nicméně mají vynikající hříbkovou polévku. K nezbytné sklence vína dáváme švestku zabalenou ve slanině a politou slivovicí, nebo tak nějak podobně se to jmenuje. Na naučné stezce jsou vysázeny odrůdy, které se již nepěstují a možná dokonce sloužili jako základ pro šlechtění odrůd nových.
Po cestě ze Šatova domů potkáváme pána s poníkem, který veze malou holčičku. Ema žadoní, žadoní, a když se vrací, ptáme se pána, jestli by Emču nesvezl také. Jde s námi kousek za město a Emča se poprvé veze na koníkovi - poníkovi. Pak pokračujeme po svých, v dálce vidíme naši vesnici. Na pozdější odpoledne máme domluvenou první projížďku na koníkovi. Vyrážíme na hodinovou procházku. Celá projížďka se má tak, že Emča se veze na hřbetě koníka a my ji střídavě držíme za nohu, aby nespadla. Procházíme se mezi okolními vinicemi, kobylka je velice klidná, asi je zvyklá. Po příchodu zpět do stáje se ještě chvíli zdržíme na krmení. Večer si v kuchyňce vaříme svoje dobroty, koukáme na televizi a plánujeme další výlety.
4. 7. 2005 - pondělí
Pondělí věnujeme Znojmu. Nejdříve se jdeme podívat do hradu, který je situován nad řekou Dyjí, bohužel je pondělí a to je zavírací den. Smůla. Nevadí, vracíme se přes areál pivovaru Hostan. Jedná se barokní zámek přestavěný z původního hradu, na jehož nádvoří se nachází románská rotunda sv. Kateřiny.
Kousek od hradu nastupujeme do turistického vláčku, který nás veze po místních zajímavostech a pamětihodnostech. Z vláčku vystupuje na konečné, kterou je Loucký klášter. Jedná se o premonstrátský klášter, který se v průběhu věků pokoušeli přestavět na zámek. Nepodařilo se dokončit. Tady je otevřeno. Kupujeme si vstupenku, v jejíž ceně je jak jinak ochutnávka místních tekutých vzorků. Samozřejmě se jedná o víno ze Znovína. Mimochodem v okolí se vše točí okolo Znovínu. Prohlídka kláštera začíná expozicí, jak jinak, opět Znovínu, poté sejdeme do krypty a nakonec nás zavedou do sklepení, kde jsou uskladněny láhve s vínem. K dnešnímu dni jich je zde 530 805 ks. Nahoře už na nás čeká slíbená ochutnávka. Na každého 5 vzorků. Hm, a já dneska řídím, sakra. Hned vedle je podniková prodejna, zatím nic nekupujeme, protože auto máme na druhé straně města. Nicméně prohlídneme si krámek a uděláme představu, pro co si přijedeme.
Ze Znojma se jedeme podívat na tvrz Bozkovštejn. Goticko-renesanční tvrz, kterou se pokoušeli přestavět na zámek, sloužila svého času i jako obilné silo. Objekt leží uprostřed obce a je v soukromém majetku.
Odtamtud jedeme do nedalekých Jevišovic. V Jevišovicích jsou dva zámky, ten nový je účelově využit. Jedná se o stavbu těžko určeného slohu. Starý zámek je slohu renesančního a jedná se o čtyřkřídlou stavbu s arkádami ležící na skalním ostrohu místní řeky. Začíná se dělat pořádné parno.
Okruh končíme v Plaveči, kde je taktéž zámek. Taktéž účelově využit. Je to malá čtyřkřídlá renesanční stavba, v jehož blízkosti se nachází románská rotunda. V Mikulovicích kde je kostel sv. Petra a Pavla jen přibrzďujeme.
Emča nás žene domů, protože se těší na projížďku. K večeru přichází koník i s pánem až k naší chatce, tentokrát jedeme vinicemi na druhou stranu na vyhlídku odkud je vidět na vinici Šobes. Skoro dvě hodinky v sedle a Emas je čilej a nechce slézt z koníka. Po projížďce jdeme s koníkem zase do stáje nakrmit ho chlebem a jablky. Bohužel na další dny už jsou koníci zamluveni a my to budeme muset nějak prckovi vysvětlit.
5. 7. 2005 - úterý
Vesnice, ve které jsme ubytováni, je asi tři kilometry od přechodu do Rakouska. Rozhodujeme se dnešní den strávit putováním příhraničím našich sousedů. Na hranicích se nás nikdo ani nevšimne. Jejich existenci prozrazují jen malé budky.
Nejprve se vydáváme k hradu Kaja, kde společně se dvěma německými páry zjišťujeme, že je „geschlossen“. Vadí-nevadí, alespoň je zpoza brány výhled na hrad. Zřícenina bývalého hradu leží nad jižním břehem Dyje. Hrad sloužil k obraně rakousko-moravské hranice.
Odtamtud jedeme na hrad Hardegg. Snad budeme mít více štěstí. Nejen, že je otevřeno, ale mají průvodce, tedy papírového, v českém jazyce. Hrad se nachází pár set metrů od hranice na soutoku Dyje s další řekou. Na rozdíl od pěkně zachovalých opravených exteriérů jsou interiéry poměrně chudě zařízeny. Kupujeme si zde rovněž se slevou lístek do nedalekého zámku Riegerrsburg. Obě stavby mají stejného majitele. Od rána není počasí nic moc, a po příjezdu na parkoviště nedaleko zámku začíná docela dobrý slejvák. V zámku jako průvodci pracují hlavně Češi, tudíž máme prohlídku v mateřštině. Respektive jsme dvojjazyčná skupina. Nejprve mladík vykládá v češtině potom v němčině. Viditelně to ty Rakušáci, nebo Němci nesou nelibě. Zámek byl barokně přestavěn, původní stavbou zde byla vodní tvrz na obranu rakouské hranice.
Mapa nám ukazuje ještě jeden zámek v blízkosti hranic. Bohužel zámek Drosendorf slouží nyní jako hotel. Českým názvem se zámek i městečko zove Drozdov.
Za hranicemi děláme ještě krátkou zastávku v Uherčicích, kde absolvujeme prohlídku místního zdevastovaného, ale čile opravovaného a v budoucnu jistě zajímavého zámku. Zámek je v renesančním stylu s klasicistními úpravami interiérů a vznikl přestavbou tvrze. Jak jinak. Přes Vranov nad Dyjí, kde pleníme místní pekárnu a Znojmo se dostáváme zpátky domů.
Po cestě plníme přání mámy i tchýně a kupujeme 4 přepravky meruněk. Pro sebe asi jen dvě kila. Před vjezdem do Znojma totiž lemují silnici stánky se vším možným ovocem. Rovněž se stavíme v Loucském klášteře a kupuji pár lahví vína. Ta, která jsem si při předchozí návštěvě vybral. Rovněž dva poklady z archivu, ročník 1996. Kufr se podezřele naplnil a to máme věci v chatičce.
6. 7. 2005 - středa
Cestou domů se stavíme ve Znojmě k prohlídce místního podzemí. Minule se na nás nedostalo, protože se nesešel dostatečný počet návštěvníků. Tentokrát je jich zase víc než dost.
Prohlídka není dlouhá. Potom se zastavíme se u zámku Kravsko. Zámek je, jak jinak opět účelově využit. Tuším, že je zde domov důchodců. Prvním panským sídlem v obci byla tvrz. Posléze byl vystavěn v klasicistní budovu s mansardovou střechou.
Před měsícem nás na této trase zaujala značka „hrad Sádek“, takže po pár kilometrech plynule odbočujeme. Perfektní značení po celé trase a v areálu hradu je škola. To je snad vtip. Po té co původní hrad vyhořel, bylo torzo barokně přestavěno do podoby jednopatrové čtyřkřídlé budovy. Dole pod hradem je vinohrad s příjemnou restaurací a vinotékou. Kupuji si dvě láhve zaručeného místního bílého. Doma zjišťuji, že víno pochází ze Španělska a je to pěknej patok. Cesta domů probíhá bez jakýchkoliv potíží. Ještě rozvezeme meruňky našim mamkám.
Září 2005
V červenci jsem se na dovolené po večerech připojoval k internetu pomocí PCMCI karty a posílal maily, pracoval a samozřejmě i zabrouzdal nepracovně. Když přišlo vyúčtování ve výši asi dvaceti tisíc k mé SIMce tak se zjistilo, že jsem se nevědomky připojoval na nějakou rakouskou síť. Kdo to má vědět. Naštěstí se nic nedělo, protože jsem byl v ČR, ale alespoň se odhalila tato eventualita a tak jsme si všichni zrušili roaming.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
Podyjí – Znojemsko, svazek č. 16, vydáno 1997
KČT, turistické mapy 1:50 000
Střední Podyjí, č. 81, vydáno 1997
Podyjí Vranovská přehrada, č. 82, vydáno 2001
KČT, cykloturistické mapy 1:100 000
Podyjí a Znojemsko, č. 22, vydáno 2000
Kartografie Praha, turistické mapy 1:100 000
Českomoravská vrchovina, č. 32, vydáno 1994
Jižní Morava, č. 39, vydáno 1992
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář