2012 Kterak český žaludek japonský nonstop na Taiwanu objevil - díl 2.
Ostrov je obklopen jihočínským, východočínským a Filipínským mořem, které jsou okrajovými částmi Tichého oceánu, jinak největší masy vody na Zemi.
Druhý týden
Pondělí
Ráno nás vyzvedává řidič a přesouváme se z Taichungu a stejnojmenného regionu a jedeme do Tonglua v regionu Miaoli. Zde máme rovněž týdenní školení u dalšího z našich dodavatelů. Ubytovaní jsme v Miaoli, které je hlavním městem oblasti.
Večer se jdeme projít městem a dáváme si jen lehkou večeři. V 7Elevnu kupujeme aspoň plechovky na pokoj.
Úterý
V pořadí druhý večer se chystáme najíst na ulici. Nalézáme stánek, kde dělají regulérní řízky a výborný navrch. Trochu jsme se obávali, že budou sladké. Přes několik tržišť končíme v seven-eleven (7/11). Za vypitá piva, respektive za 100 NTD dostáváme desky s motivem Hallo Kitty. Končíme s docela solidní pyramidou z prázdných plechovek. Naproti hotelu je rovněž 7/11, tak tvoříme další pyramidu. Tentokrát z ovocných piv.
Středa
V pondělí jsme se dozvěděli, že ve středu je státní svátek, něco jako naše dušičky. Firma je zavřená, ale Ann pro nás vymyslela výlet. Ráno nás vyzvedávají společně s manželem a synem. Nejprve jedeme do místa zvaného Nanjiang leisure area. Zde je nevelké jezero a na břehu museum domorodého obyvatelstva. Těmi jsou tyto původní národy Paiwan, Rukai, Puyuma, Bunun, Tsou, Thao, Saisiat, Yami, Atayal, Amis, Truku, Kavaian. Obcházíme jezero a kousek od parkoviště místní farmáři prodávají ve skleničce pyl. Normálně krystalky pylu, který odeberou včelám z nohou. Kromě toho zde lisují olej ze semen čajovníku.
Nedaleko je farma, kde chovají pstruhy. Tady objednáme. Nikoliv však pstruha, ale jesetera, kterého před námi doslova ubijí na zemi klackem. Ve městě je tradiční chrám, naproti kterému prodávají výbornou zmrzlinu. Konají se zde trhy s různými lákadly. My jsme ale plni k prasknutí.
Dál pokračujeme do regionu Hsinchu, který sousedí na severu s Miaoli. Nejprve jedeme na pobřeží. Je odliv a tak můžeme vidět plantáže ústřic, které rolníci, dají-li se tak pěstitelé/chovatelé, nazvat, asi sbírají nebo dělají údržbu. V přístavu, po projití rybího trhu, jdeme pouštět draky. No, není to tak jednoduché. Po louce běháme spolu s místními dětmi. Večeříme v restauraci, kde se servírují jen a pouze krevety. Všech možných velikostí a na všechny možné způsoby. Stovky, možná tisíce těchto živočichů. V našem 7/11 u hotelu si dáváme jedno na spaní.
Čtvrtek
Pokračujeme tréninkem. Co je blbý, že někteří z nás, místo aby byli rádi za získané poznatky i zkušenosti, tak vše vidí negativně. Darovanému koni….
Náš kamarád Mr. Lo se vrátil ze servisu a tak jdeme společně na večeři. Doprovází nás i mladý boss s manželkou a maminkou. Lo má s sebou přítelkyni. Pijeme a pijeme a všímáme si, že jeho přítelkyně pije a vydrží víc. Dokonce se snaží to do nás hrnout. Když je Lo náležitě unaven, tak jej bere do auta, čile usedá za volant a odváží si ho domů.
Pátek
Poslední den se jdu ráno projít sám. Doteď jsme navštěvovali večerní trhy, ale oni existují i ranní. Zboží je víceméně stejné. Ve vytipovaném obchůdku kupuji poslední konvičku i čaj.
Vždy mne lákalo zkusit si jak to je mačetou přeseknout bambus. Protože firma je obklíčena z jedné strany bambusovým lesem, tak sháním mačetu. Přeci jen od naší první návštěvy se firma rozrostla a bambusový les tak padl. Přinesou mi kovový malý nabroušený kus plechu. Není to ono, ale jdu sekat bambus. Není to taková legrace, jak jsem si myslel.
Závěrečná večeře je v tradiční restauraci a je ve velkém obsazení. Srdečně se loučíme a přejeme si brzké setkání. Tady si vždy připadám jako doma.
Sobota
Ráno nás vyzvedává dodávka a míříme do hlavního města. Domluvili jsme si zastávku u notoricky známých, ale stále zajímavých míst. Taipei 101 a Longshan temple. Stojednička byla do roku 2010 nejvyšší budovou světa. Při své první návštěvě v roce 2007 jsem tedy byl na nejvyšší budově světa.
Let čtvrtý
Taipei - Honkong
Šofér nás přiváží asi 4 hodiny před odletem. Zbavujeme se zavazadel a mizíme uvnitř bezcelní zóny utratit zbylé peníze. První utrácíme za "taiwan bír" v jediném baru, který nacházíme. Druhé i třetí peníze utrácíme na stejném místě za stejné zboží. Na chvíli si dáváme rozchod, abychom se potkali v obchodě a koupili si stejná trika. Nebylo to až tak jednoduché, ale ve dvou obchodech jsme ta ona čtyři trika zakoupili. I tady je většina výzdoby ve stylu Hello Kitty. Přesouváme se k našemu odletovému místu. Bohužel zjišťujeme, že náš spoj má hodinové zpoždění. V Honkongu je prý nějaká nehoda, ale ujišťují nás, že spoje na sebe počkají. Na sebevědomí to nepřidá. Nic naplat jdeme zpět do baru. Hodina utíká rychle a konečně sedíme v Airbusu A330 a blížíme se k bývalé britské enklávě.
Let pátý
Honkong - Dubaj
Zpožděným odletem z Taipeie a následně pozdním příletem do Honkongu se nám čekací čas zkrátil na minimum a téměř plynule jsme nastupovali do dalšího letadla. Jsme více nežli příjemně překvapení, protože jsme nastoupili do "třistaosmdesátky". Tedy do Airbusu A380, největšího dopravního letadla světa. Obavy se tedy nenaplnili a let do Dubaje si užíváme.
Let šestý
Dubaj - Praha
Po pěti hodinách procházení se po dubajském letišti se už do letadla těšíme. Posledním strojem, do kterého nastupujeme je Boeing B777-300. Ono se ani nic jiného čekat nedá, protože to může být buď Boeing, nebo Airbus. Na těchto vzdálenostech ani jiné stroje nelítají. Možná kromě sovětských "samaljotů" Iljušin nebo Tupolev. Letadlo je plné Čechů vracejících se z exotických dovolených.
Taiwan, respektive místa kam jezdíme, už docela známe, ale objevovat je stále, stále mnohé. Letos jsme zde byli dva týdny. A to už je dost. Pojali jsme to odlehčeně a téměř každý večer navštívili z recese podniky 7/11.