2015 Beskydy/Javorníky - Huslenky
Letošní rok byl plný změn, kterými jsme si ale nechtěli nechat pokazit léto. Jednou nám známí vyprávěli, jak si vypůjčili loď a spluli Baťův kanál. Takovou ambici jsme neměli, ale navštívit Zlín jsme chtěli již dávno a projet se kanálem by také nemuselo být špatné. Nedaleko jsou taky pěkné hory a rovněž se zde nachází naše poslední nenavštívená ZOO.
1. 8. 2015 - sobota
Zaklaply poslední dveře našeho „rendy“, řadím první převodový stupeň a …. Stále stejné. Je to naše druhá delší cesta novým autem. Z D1 odbočujeme k zámku Český Šternberk. Malé parkoviště podél silnice se již plní, a tak neváháme a stavíme.
Šternberkové patří mezi nejstarší české rody. Moravská větev nedaleko Olomouce si postavila Šternberk a ta česká nedaleko Benešova Český Šternberk. Na nádvoří je malá výstava dravého ptactva. Zatímco kupuji lístky a Oťasovi dáváme do deníčku pamětní razítko vyzývá průvodkyně k prohlídce. Poté co nás vyplivly hradní dveře jdeme se ještě podívat na předsunutou jižní baštu, tzv. Hladomornu. Z té jsou pěkné výhledy po krajině i na řeku Sázavu i na protější Parkhotel. Procházkou sestupujeme a z parkoviště míříme zpět na dálnici. Tak dlouho vymýšlíme kde se naobědvat až, jak už to bývá, přebereme. V bufetu na benzíně Rohlenka je to děs a běs. Obsluha ochota sama, příbory jsme dvakrát vraceli protože vypadali jako použité, jídlo spletli a ještě jedno zapomněli. Máme v plánu navštívit i Kroměříž a nechceme si to nechat zkazit.
V Kroměříži se necháváme navigovat k zámku a pak hledáme místo pro auto. Zámek sloužil jako reprezentativní sídlo biskupům a arcibiskupům z Olomouce. Nachází se zde mnoho skvostně zařízených sálů i jiných místností, kde „skromní“ služebníci boží trávili svůj čas. Zámek je spolu s Květnou zahradou zapsán od roku 1998 na seznamu UNESCO. Zajisté všichni víme co to je. Zkratka anglicky znamená United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, česky Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu a je jednou z 15 odborných organizací pod hlavičkou OSN. Když nás zámek vyplivl ven, šli jsme do zahrady. Mylně jsme se domnívali, že je to ona Květná. Když jsme nenacházeli obrazce známé z propagačních materiálů, tak jsme se zeptali, kde, co a jak. Dozvěděli jsme se, že ta je skutečně jinde, znamenalo to přejet. Zahradu stíháme těsně pře zavíračkou. Noříme se do bludiště, ale podle plánku víme kudy se proplést k Rotundě s Foucaultovým kyvadlem. Bohužel je zavřeno. Mezi květinovými záhonem, tvořícími známé obrazce pokračujeme ke kolonádě. Teprve odsud je na zahradu ten správný výhled.
Pak už jedeme rovnou do Huslenek, kde budeme týden bydlet. Znamená to projet Zlínem i Vsetínem a pokračovat asi patnáct kilometrů. Naše ubytování se nachází na konci obce. K dispozici máme samostatný byt v rodinném domě i vlastní zahradu. V přízemí je kuchyň s velkou jídelnou, koupelna a WC a pod střechou obývák a ložnice. Paráda, od milé paní domácí se dozvídáme, že deset km od nás je přírodní koupaliště. Paráda. Domlouváme se, že budeme-li chtít, můžeme si náš pobyt původně do soboty prodloužit do neděle.
2. 8. 2015 - neděle
Hned první den jedeme do Zlínské ZOO. V podstatě do jednoho z hlavních cílů. Parkujeme na záchytném parkovišti a suneme se do areálu. Zlínská ZOO je určitě zajímavá, zejména svým členěním po kontinentech. Na jednom místě se tak třeba nachází zvířata Asie, na jiném Afriky, atd. Zajímavostí je i zámek Lešná. Ten se nachází přímo v areálu zahrady, a jinak nežli její návštěvou se navštívit nedá. Jedná se o barokní přestavbu z konce devatenáctého století. Za zmínku rozhodně stojí Zátoka rejnoků. V tomto pavilonu je možné nakrmit a dokonce si pohladit malé mořské rejnoky. Těch je u asi 20. Opravdu unikát. Za tu frontu to stojí.
Ze ZOO jedeme do nedaleké Štípy, kde je hrobka Seilernů. To byli majitelé a zakladatelé zámku Lešná, jakož i nedalekého hradu Lukov. Zlín je odtud asi 10 km a tak se jedeme podívat i na Zlínský zámek. Parkujeme nedaleko a jen a pouze se procházíme zahradou. V zámku je museum. Zámek vznikl přestavbou tvrze a má tvar dvoupatrové mohutné budovy. Jak jsme tak rozjeti, tak Malenovice taktéž nejsou tak daleko. Zde se nachází gotický, stejnojmenný hrad. Vystavěn je v kopci nad městem. Gotický hrad s renesančními i barokními prvky je docela zachovalý a je přístupný. Poslední zastávkou před odjezdem domů je klasicistní zámek Klečůvka. Nezajímavá budova ve které je zlínský archiv. Jednopatrová budova ve tvaru L.
Po krátkém odpočinku grilujeme venku na zahradě. Otíka to náramně baví a tak mu přenechávám nejdůležitější činnost. Tou je otáčení klobásek. Jakmile máme většinu ogrilovánu začínáme spolu tavit sýr na raclette. I přes pokročilou hodinu venku je stále parno. Aby ne, když k nám vítr zavál teplo z Afriky. Teploty vysoce přesahují poslední dny hranici 30°C.
3. 8. 2015 - pondělí
Rozhodli jsme se ochladit ve vyšších partií. Náš výlet se dle průvodce jmenuje „Do zadních hor.“ a budeme se motat v Beskydách na hranicích ČR – SR. Auto parkujeme v obci Bílá a v info-centru se ptáme na cestu. Dívčina nás posílá k lesu, ale po pár metrech se mi to nezdá, a tak se jdu raději ještě jednou přeptat. Druhá nás již posílá správným směrem. Prvotní stoupání je korunováno krásnými výhledy z kopce Bobek 871 m n. m. Na hoře se chvíli válíme a oddáváme se lenošení. Cestou míjíme a proplétáme se i státní hranicí.
Z původního plánu upouštíme, protože slunko začíná pražit. V polovině trasy bereme směr Bílá. Bohužel nás čeká dlouhá cesta po asfaltu. Jediná zajímavost po cestě je sirný pramen Smradlava. Název je výstižný. Ťapáme stále po asfaltu okolo loveckého zámečku až k Bílé. Lovecká chata sloužila k oddychu Olomouckým arcibiskupům. To je na této cestě již druhé odpočinkové místo těchto hodnostářů. V parčíku na břehu Ostravice odpočíváme ve stínu na trávě dobrou půlhodinu. Další zajímavostí, která se v obci nachází je dřevěný kostel sv. Bedřicha, který zaujme na první pohled úzkou vysokou věží. Dočetl jsem se, že to není typická stavby Beskyd, ale jedná se o tzv. norský typ.
Naloďujeme se do vyhřátého vozu a směřujeme k rozhledně Čarták, která je nedaleko Bumbálky. Vedro je ukrutné. V místním hotelu se zkoušíme ochladit kofolou, ale moc to nepomáhá.
Jedeme domů. Máme čas a víme, že ve Velkých Karlovicích je termální bazén. Věci máme preventivně s sebou, tak jedeme rovnou do areálu. Na recepci platíme za nás 4 dost přes tisíc Kč. Dětem se nejvíc líbí divoká řeka s jeskyní. Venku se rozpršelo a tak pobyt pod střechou je příjemný. Večer toho máme dost a všichni svorně uléháme.
4. 8. 2015 - úterý
Dnešek jsme domluveni s T, D, L a D, že se sejdeme na společném výletu na Radhošť 1129 m n. m.. Sraz máme na parkovišti v Trojanovicích. Máme to domluvené dopředu neboť se pohybují v okolí Nového Jičína. Na parkovišti jsme první a jdeme koupit lístky na lanovku, protože se tam obvykle tvoří fronty. Lístky kupujeme a ostatní akorát přicházejí. Na lanovce jedu s Oťasem, kterej je nadšenej. Na hoře se připojujeme k davu mířícímu k soše boha Radegasta a dál ke kapli. Míjíme altán Cyrilku. U sochy občerstvujeme naše vyprahlá hrdla. Ohnivá koule do nás pere. U kaple sv. Cyrila a Metoděje už jsme opět vyprahlí. V horském hotelu Radegast objednáváme lehký oběd a poleháváme. Ještě nežli se přesuneme k autům, jdeme si prohlédnout Maměnku a Libušín. Obě stavby navrhl Slovák Dušan Jurkovič. Ne že bychom stavby neznaly, ale před několika lety nešťastně Libušín shořel. Je to smutný pohled. Nad objektem vyrostla ocelová konstrukce, jenž má to co zbylo chránit. V archivu nalézám, že jsme zde naposledy byli v roce 2011 a před tím v roce 2003.
U lanovky se s Emčou a s L. rozhodujeme sjet cestu dolů na koloběžce. Oťase bereme v sedačce s sebou. Zbytek jede lanovkou. Zpočátku zjišťujeme jak ta dvě kola jedou, brzdí, reagují a pak už pelášíme dule. Jízda je to krásná, docela dlouhá. Koloběžky vracíme a jdeme čekat do občerstvovny u parkoviště. Loučíme se s ostatními a jedeme do Nového Hrozenkova na koupaliště.
Parkujeme na velkém bezplatném parkoviště jen pár kroků od koupaliště. Jedná se o přírodní koupaliště s travnatou plochou okolo. Na straně, kde jsme rozbili ležení jsou na vstupu do vody drobné oblázky a jsou rovněž i na začátku dna. Voda je krásně čistá. Ještě i v tuto podvečerní dobu je koupaliště docela zaplněné.
5. 8. 2015 - středa
Po sportovně zaměřených dnech, jsme se vypravili opět mezi lidi. Ráno jsme si trochu přispali, a potom jeli přes Slavičín do Luhačovic. Původně jsme chtěli jet lodí po Baťově kanálu, dokonce jsme měli rezervaci, ale v tom horku se nám nechtělo na lodi strávit celý den. Ve Slavičíně stavím jen vyfotit zámek, který je komerčně využit.
Dál už se přesouváme do nejznámějších moravských lázní. Krom toho jsou i naše čtvrté největší. Ve městě se nachází mnoho zajímavých objektů, jakož i mnoho méně hezkých. Nejznámější stavby, které jsou pro Luhačovice tolik charakteristické navrhl architekt Jurkovič. Ten samý co navrhl stavby na Pustevnách. Krom pěší zóny a kolonády město nijak zvlášť zajímavé není. Procházíme si jej, včetně pramenů, které ochutnáváme. Ochutnali nebo jen prošli jsme prameny Vincentka, Ottovka, Amandka a pramen Dr. Šťastného. Na pěší zóně jdeme na oběd. Bohužel to byla tragédie v přímém přenosu. Tedy jídlo dobré, ale obsluha. Občas se divíme, proč to ty lidi dělají, když je to nebaví.
Naloďujeme se a jedeme do nedalekých Bojkovic. Sluníčko, potvora furt pálí. V Bojkovicích jdeme na prohlídku zámku Nový Světlov. Bílá stavba v ostrovním stylu Tudorovců. Zámek je v soukromých rukou, což mu dopřálo rozsáhlé opravy. Měli jsme v plánu se někde vykoupat, protože z nás opravdu leje. Z Boskovic tudíž jedeme do Pozlovic k místní přehradě. Když, ale vidíme ten žabinec, setřeme pot a rozhodujeme se jet k nám do Nového Hrozenkova.
Poslední zastávku činíme ve Vizovicích, a to jen a pouze projít se okolo místního zámku. Přesto, že ještě doznívá parný den, večeříme venku na lavičce.
6. 8. 2015 - čtvrtek
Další tropický den jedeme do Zlína, kde máme rezervovánu exkursy a projížďku Baťovým výtahem v budově 21. Čekáme ve vestibulu na příchod naší průvodkyně. Do výtahu vstupujeme ještě z jedním párem. Na svou dobu progresivní myšlenka, kancelář ve výtahu, nás odváží do patra, kde sídlilo vedení Baťova impéria. Následně pak na střechu odkud je výhled po okolí, které tvoří mnoho budov této éry. Většina je z červených cihel a pravoúhlých tvarů. V té samé budově jezdí i páternoster neboli oběžný výtah. Přestože se jedná o jeden z neúčinějších výtahů, není již příliš rozšířen. Samozřejmě se s ním svezeme, ale nemám z toho dobrý pocit. V areálu ještě navštěvujeme Baťovo museum, kde se nalézá rozsáhlá sbírka obuvi, ale i třeba i expozice věnovaná cestovatelům Zikmunda a Hanzelky. Nejvíce mne zaujala videa z dob Baťovy doby.
Z krajského města se přesunujeme do Napajedel, které jsou stejně jako široké daleké okolí spojené s rodinou zlínského průmyslníka. Zdejší zámek je mohutná trojkřídlá budova, postavená ve tvaru písmene U. Okolo zámku je rozsáhlá zahrada. Zdálo se nám, že není přístupný. V jedné části se nacházela kavárna. Hlavní zdejší atrakcí nebo památkou není zámek, ale nedaleký hřebčín. Známý je svým chovem dostihových koní. Měli jsme štěstí a byť jsme dorazili o čtvrt hodiny po prohlídce, tak nás hodná paní ještě vpustila. Děkujeme! Ostatní návštěvníci stáli ve stínu statných listnáčů a pan průvodce vyprávěl o historii, současnosti i poslání instituce. Měli jsme možnost vidět osvěžování koníků proudem vody z hadice, jakož i jejich ustájení. Seznámili jsme se osobně s nejcennějšími plemeníky.
Odtud jsme jeli rovnou domů schovat se do stínu. Pozdní odpoledne jsme vyrazili na koupaliště Balaton. Na zpáteční cestě jsem odbočil k nedalekému zámečku Dinotice. Provokovala nás cedule u silnice. Původní lovecký zámeček nechali postavit bratři Thonetové. Zakladatelé firmy vyrábějící nábytek z ohýbaného dřeva. Nyní je zde hotel. Asi sem moc aut nejezdí, protože nás po celou dobu sledují místní zvědavci. Po vyfotografování proto raději jedeme domů.
7. 8. 2015 - pátek
Poslední den už nikam nejedeme. Tedy jen do Vsetína nakoupit a podívat se na místní zámek. Bílá renesanční stavba s vysokou věží v průčelí nyní slouží jako museum a pořádají se zde výstavy. Po nákupu v místním Penny marketu jedeme s dětmi samy do Nového Hrozenkova. Dnešní den se zde koná triatlonový závod Valachy-man. Organizátoři přehradili část přírodního koupaliště a zbytek nechali k volnému koupání. Lidí je zde opravdu mnoho a místy není k hnutí. Občas sledujeme soutěžící, nejprve startují děti a potom dospělí. Navečer přijíždíme domů a balíme nějaké věci, abychom je jen ráno naházeli do kufru.
8. 8. 2015 - sobota
Svorně se stěhujeme do auta a na skok se ještě jedeme podívat do Slušovic. Odbočujme ze silnice a napojujeme na proslavenou nejkratší dálnici u nás. Ta nás přivádí do obce, která jako by umírala. Dávná sláva této výkladní skříně socialistického podnikání je ta tam. Závodní dostižiště uprostřed obce je prázdné a láká na nějaké blížící se závody. Nic jiného tu není a tak se vracíme jedeme domů.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – červená edice
Beskydy a Ostravsko č. 3, vydáno 2001-2002
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
Beskydy - západ č. 18, vydáno 1998
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Vizovické vrchy, č. 93, vydáno 2014
Hostýnské vrchy, č. 94, vydáno 2011
Javorníky západ, č. 95, vydáno 1994
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Hostýnské a Vizovické vrchy , č. 41, vydáno 1991
Beskydy , č. 42, vydáno 1995
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář