2016 Kterak český žaludek v Číně i na Taiwanu hodoval - díl 1.
Nejpočetnějším etnikem v Číně (92%) i na Taiwanu (98%) jsou Chanové. Oficiálně se uvádí 55 etnických národů v Číně. Na Taiwanu zase žijí zástupci 14 původních národů.
Čínská lidová republika (Poeople´s - Republic of China – PROC)
Počet obyvatel : 1.400.000.000
Měna : čínský jüan (CNY)
Rozloha : 9.596.960 m2
Hustota zalidnění : 137 ob/km2
Úvod
Myslel jsem, že už se dálný východ nikdy nepodívám a byl jsem s tím smířen. No a letos se mi poštěstilo se podívat rovnou do obou Čín najednou. Těšil jsem se jako malý kluk. Na Taiwan již po deváté a do Číny poprvé. Tak už jen to Japonsko!
Čínská lidová republika
Neděle
Vystupujeme na letišti v Šanghaji, kde usedáme po příletu z Dubaje. Po odbavení se přesouváme na nádraží vysokorychlostní dráhy Maglev. Ta je zde v provozu od roku 2002 a jedná se o nejmodernější a nejrychlejší kolejovou dopravu. Tou se z letiště jezdí do vlastního města. Daří se mi vyfotit rychlost 431 Km/h.
Po ubytování jdeme na večeři do města. Čekal jsem něco podobného, jak jsem zvyklý z Taiwanu, ale chyba. Krom nečitelných nápisů a podobných obličejů je vše, alespoň pro mne jiné. Po procházce okolím usedáme do pouliční restaurace, kde objednáváme každý nějakou polévku. Dávám si hovězí nudlovku. Velká plastová miska, plastové hůlky i lžíce, silné nudle a následně rosící se čelo. Polívka ale byla výtečná. S ní se dokonale snoubí místní Suntory. To je pivo. Zapadám do nedalekého obchoďáčku na průzkum. Mají všechno i čerstvé žáby a želvy v akváriu. Jen nevím, jestli jsou na váhu nebo na kusy. Jsme hodní, zítra nás čeká celodenní, náročný veletrh.
Pondělí
Uvazuji si červenou kravatu ladící s košilí s červeným proužkem. Jsme v rudé Číně. Nejsem ale nejlepší, jeden představitel významného českého producenta má rovnou rudou košili. Na výstavišti máme malý stánek. Teda, než se ke stánku dostaneme, musíme projít mega-haly s mega-expozicemi domácích mega-výrobců i zahraničních vystavovatelů. Kam se hrabe EMO. V průběhu dne je menší vzrůšo neboť Českou expozici přijeli navštívit představitelé našeho „kulturního a politického života“ dva senátoři a pan velvyslanec. Moc lidí jinak nechodí.
Večer jedeme na místní trh. Ten je v podzemí, v podstatě ve vedlejších prostorách metra. Mají tu vše, dokáží zde vše. Nepředstavitelné a to jsem něco zažil. Tím, že jsem zde poprvé a nemám zkušenosti tak procházím vše a koukám. Kupuji „originál“ Conversky. To bude sláva. Nějaké šátky a šály pro mne s neznámými nápisy, ale dle kolegyně „bomba“. Pro sebe košile, ale už mi to nebaví. Večeříme v obdobném pouličním podniku jako minule. A to polévku s nudlemi a pivo. Musím říct, že polévky jsou vynikající. S takovými jsem se na Taiwanu se nesetkal.
Úterý
Den na výstavišti je opět dlouhý. Občas se prostřídáme a jdeme se podívat někam vedle. Seznámili jsme se s některými kolegy z jiných firem a večer zašli na společnou večeři.
Olihně na špejli s místními několika pivy. Večer se vyvíjel tak pěkně, že ve stánku kupuji Durian a jdeme ke mně na pokoj. Na zemi jej loupu a konzumujeme jej. Smrad je ukrutný a nedá se popsat. Bohužel ani vyvětrat. Chuť je naproti tomu lahodná. Z kufru vytahuji jednu dárkovou Becherovku a plod zapíjíme. Druhý den zjišťuji, že to spolu nejde dohromady.
Durian je považován za krále ovoce. Dokonale rozděluje společnost konzumentů na ty, kdo jej zbožňují a ty kteří jej nenávidí. Je to šišoid o velikosti okolo 30 cm se silnou slupkou s výraznými ostny. Dosud jsme nikdy neměli odvahu to pozřít.
Středa
Dostal jsem volný den. Po včerejším představení se docela hodí. Na pokoji je stále smrad, ale já padám na celý den do města. Podotýkám, do Šanghaje!
Shangai je s 27 miliony lidí nejlidnatější město Číny. Je to významný přístav Východočínského moře i řeky Jang-c´- ťiang, která do něj ústí. Tu si pamatuji ze školy. Je to asi nejmodernější a nejkapitalističtější město říše středu. Nepočítámly specifický Hongkong nebo Macao. Má status provincie. Mám mapku i průvodce tak nasedám do metra a jedu.
Mířím do čtvrti, které se říká Bund. Je to nábřeží, které tvoří budovy bank a hotelů ze začátku 20. století. Na protější straně je čtvrť Pudong. To je naopak moderní, výstavní část města, kde se nachází nejvyšší mrakodrapy. Šanghajské metro má 14 linek a dosahuje délky 550km a stále se rozšiřuje. Je tak nejrozsáhlejší na světě. Ve městě jsou i 2 letiště. Silniční doprava to je vysloveně masakr. SPZ je třeba možné získat jen v aukci a její cena se pohybuje okolo 300 tis. Kč.
Vydávám se nejprve do uliček Bundu. Jakmile se zajde z hlavní ulice, je to jiný svět. Nějak se proplétám ke klášteru Čchen-siang-ke. Rozlehlý areál, v kterém jsou i obchody. Procházím si staré město, ale včerejší „durianový zážitek“ se ozývá silněji a silněji. Jdu si odpočinout do parku Jü-Jüan, kde si objednávám termosku s horkou vodou a zelený čaj. Sedíme tu všichni v klidu a stínu. Číňani odpočívají, já se zotavuji. Po odpočinku a nabuzení přejíždím trajektem do Pudongu. Bohužel Shanghai tower je bohužel ještě nepřístupná, tak jdu na SWFC (Shanghai World Financial Center). Té se říká otvírák, díky podobnému tvaru na vrchu a bývala nejvyšší budovou Číny. Nemůžu říci, že procházka v nejvyšším patře ve výšce 425 m, po prosklené podlaze je zážitek. Další zajímavou stavbou je Perla Orientu, což je TV vysílač a někdejší nejvyšší budova Číny. Ještě chvíli kličkuji ulicemi a nasávám atmosféru i smog.
Večeři máme domluvenou s jednou „známou“. V restauraci usedáme ke kulatému stolu, v jehož středu je pánev rozdělená příčkou na dvě poloviny. Jedna je s pikantním vývarem, druhá s normálním. Na nedalekém baru si do mističek nabíráme různé omáčky a ingredience. Čert ví co je co. Vybírají oči. Postupně přinášejí různá masa, směsi a hmoty, které vkládáme do vývaru. Něco podobného jako Hot pot či Shabu-Shabu. Na dalších mističkách a talířkách jsou různé mixy zeleniny, hub apod. Žaludek utrpěl další zážitek!
Čtvrtek
Celodenní služba na stánku. Domlouváme zítřejší návštěvu a jednání v městě Nanjing. Večer se jedu podívat opět do tržnice. Dokoupit nějaké blbosti a utratit nějaké jüany. Ale hlavně na nějakou skvělou polévku. V obchoďáku zase zkouším jiné ovoce.
Pátek
Metrem jedeme na nádraží, odkud pojedeme vlakem do Nanjingu. Není to daleko, jen asi 320 km. Slabá hodinka. Zdejší nádraží je něco jako letiště. Mraveniště lidí. Kupujeme místenky a řadíme se do fronty na peron. Ve vlaku je to jak v letadle.
Jednání probíhají na vrátnici, neboť nás vzhledem k charakteru výroby dovnitř nevpustí. Se zástupcem, který se dnes o nás stará, jdeme i na oběd. Kulatý stůl se skleněným otáčivým servírovacím stolkem. Tady se asi nedá jíst stejné jídlo. Ryba v omáčce je delikatesní, rovněž tak bambusové plátky nebo na páře dělané různé druhy kořenové zeleniny. Krevetky nebo nadýchané rýžové chlebíky už ani nemůžeme nikam vměstnat. Jen to vepřové mě neláká. Pivo má jen čínský nápis, tak jej nedokáži pojmenovat. A po tomto se máme vměstnat do auta a pokračovat?
Po návratu večer se jen zkulturníme a jdeme kam? Jdeme na masáž. Mám strach s masáže zad. 2x jsem ji doma absolvoval a 2x jsem se nemohl hýbat. Přežil jsem, ještě uvidíme co zítra. Jdeme kam? Jdeme na polévku. Tentokrát s výrazným množstvím nějakého zeleného lupení. Ale ta je! Nezbývá nežli si zabalit a přesunout se zítra do druhé Číny.
Sobota
Kufry a my s nimi stojíme na peronu a vyhlížíme Maglev, kterým se krátce přesouváme na letiště a následně letadlem do Taipeie.
Server: