2016 Kokořínsko
Kokořínsko je kraj pískovcových skal hlubokých roklí i tajemných zákoutí. Pískovcové skály často tvoří roztodivné tvary i útvary. Tu hříčkou přírody, tu rukou lidskou. Hrad, zámky, technické památky, to vše zde najdeme.
Plesová sezona pozvolna končí a jaro klepe na dveře. Klepe tak usilovně, až nás vysílá do Kokořínských hvozdů. Trochu mrholí až se občas sepnou stěrače. Věříme předpovědi a nechává nás to klidnými. V Praze odbočujeme k letišti a potom z D7, což je dálnice Praha – Chomutov (taky jsem to nevěděl, musel jsem požádat o nápovědu internet), sjíždíme na Slaný. Dál pokračujeme přes Mělník až do Mšena. Divoká krajina hodinu a půl od domova.
Tady parkujeme na náměstí a po žluté, která značí naučný okruh, šlapeme po silnici. Okruhu se říká Mšenský nebo taky Cinibulkova stezka po zdejším rodákovi a nadšenci. Naštěstí po chvíli odbočuje na lesní pěšinu. Dokonce se zvedá a nás čeká první výšlap, aspoň se nám prokrvilo tělo. Počasí se tváří, že neví co a jak. Teplo není, zima taky ne. Vítr občas foukne, ale hlavně že se voda drží v mracích.
Prvními skalními útvary jsou Prolezovačky. Dutiny vytvořené zvětráváním pískovce, jsou prvním náznakem pískovcových útvarů jimiž je tento kraj prošpikován a znám. Cesta připomíná horskou dráhu neboli sestup následuje výstup. Teď nás čeká sestup do rokle. Tady je uměle vytvořená jeskyně zvaná Obraznice. To proto, že za 30-leté války sloužila jako skrýš cenných předmětů. V jeskyni potkáváme na stropě visícího-spícího netopýra. Následuje pochod smíšeným lesem, který je korunován vyhlídkou na Vrátenskou horu se stejnojmennou rozhlednou. Dříve ty výhledy musely být daleko lepší. Nyní zde všude bují přerostlé nálety.
Po celou dobu včetně výchozího místa potkáváme nezvykle mnoho souputníků. Značka náhle ústí na silnici, docela blbý, protože je poměrně frekventovaná. Nedaleko je ostrá zatáčka, která co chvíli chrlí rychle jedoucí auto. Přejít není jednoduchý, ale stojí za to, protože dole na nás čeká cíl naší cesty, skalní bludiště, zvané Bludiště.
Před příjezdem jsme k názvu bludiště měli mírnou skepsi. Nicméně svému názvu opravdu dostálo. Opravdu by se zde dalo, sice na chvíli, ale dalo zabloudit. V systému skalních chodeb se orientujeme stále podle žluté značky. Dvě místa překonáváme za pomoci instalovaných dřevěných žebříků. Systém soutěsek se nachází v rokli pod úrovní oné silnice. První, nejrozsáhlejší část záhy procházíme a směrovky nás posílají vzhůru k další části skalek. Ta je korunována převýšením, které je možné překonat jen za pomoci ocelového řetězu. Pěšina nás vyvádí zpět na silnici. V podstatě se jedná o takový okruh.
Po silnici jdeme směrem k Romanovu a následně z ní scházíme po bahnité cestě. Po asi tři sta metrech nás vítá švédský voják. Asi nějaký zapomnětlivec z dob třicetileté války. Jedná se ale jen o napodobeninu, ale v místě kde kdysi opravdu Švédi tábořili, někdy v tom roce tisícšestsetněco. Kromě onoho vojáka tu po nich zbyl i terénní val. Opět scházíme, tentokrát k cestě vytesané do skal až k ke skalním útvarům připomínajícím hlavu a žábu. Říká se to nejlepší nakonec. Tentokrát nás čekal opravdu prudký výstup. Následovala procházka mezi poli, sadem a mezi chatkami zpět do Mšena. Vycházíme u městských lázní. Je to koupaliště s hlavní budovou ve stylu art-deco. Auto na nás stále čeká na parkovišti.
Míříme k Vrátenské hoře, kde se nachází stejnojmenná rozhledna. Cestou projíždíme obcí Lobeč, kde míjíme parostrojní pivovar, ukazatel ke Štorchovu muzeu a na hoře na kopci zámek, který v současnosti slouží jako hotel. Po pár minutách přijíždíme na parkoviště pod rozhlednou. Na něm moc aut není, alespoň se nebudeme mačkat. K rozhledně je to maximálně pět set metrů. U prodavače s výrazným východním přízvukem kupujeme 3 pohledy a tři vstupy. Po točitém plechovém schodišti vystupujeme na stejně plechovou stavbu. Kol dokola jsou nádherné výhledy, na Bezděz, kdyby byla vysoká fronta, tak bychom v dáli viděli i Ještěd.
V okolí je ještě jedna rozhledna, rozhledna Hradišť. Ta se nachází nedaleko Kadlína. Když dojíždíme k rozhledně jsme trochu rozčarováni. Není nikde na kopci, jak by se dalo čekat, ale v poli. No nic, jdeme. Stavba je dřevěná s kamennou základnou. Nakonec výhledy nejsou tak špatné. Samozřejmě je vidět Bezděz. To je dominanta blízkého okolí.
V podstatě hned po výjezdu z Kadlína vjíždíme do obce Stránka. Náhodou se podívám vpravo do dvora a vidím podezřelou stavbu. Z vybydlené budovy se vyklube docela pěkný zámek. Tedy dřív musel být pěkný. Je součástí statku a chátrá. To už byla skutečně poslední zastávka.
V Mělníku stavíme v pizzerii na výjezdu z města. Pamatuji si, že jsme zde s Emčou byli před deseti lety při naší poslední návštěvě tohoto kraje. To je vostuda.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
Kokořínsko a Mělnicko, svazek č. 37, vydáno 2003
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Mělnicko a Kokořínsko, č. 16, vydáno 2000
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Mělnicko - Slánsko, č. 8, vydáno 1993
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář