2011 Krkonoše - Sněžka
Přede dvěma lety jsme s Emčou objevili úžasné ubytování v podkrkonošské obci Zboží nedaleko Dvora Králové nad Labem. Tenkrát jsme sem jeli jen a pouze proto, že jsme jeli na zdejší safari. Letos jsme do ZOO jeli jako celá rodina.
Naprosto neplánovaně jsme jeden den vyjeli na výlet k Pomezním boudám. Spontánním rozhodnutím jsme se vydali na Sněžku (1602 m). Naštěstí tato trasa je tou jednodušší z cest na naši nejvyšší horu.
Z naší usedlosti odbočujeme vlevo zkratkou na Trutnov a následně do Krkonoš. V Malé Úpě parkujeme nedaleko informační střediska. Připravujeme se na procházku po okolí. Najednou nás napadá, že bychom mohli jít k chatě Jelence. A budeme-li chtít, můžeme až na Sněžku. Balíme nějaké svršky, svačinu a hlavně pití a vyrážíme k ceduli, kolik že nás to to vlastně čeká kilometrů? Cifra to není nikterak závratná a kolektivně se shodujeme na tom, že to dáme. Před pěti léty jsme na Jelenku šli a co jsme si pamatovali tak cesta to nebyla nijak nepříjemná.
Cestu podél Česko-Polské hranice tvoří jak kameny, tak asfalt. Značka nás moc nezajímá, protože jdeme rovnou za nosem. Sluneční paprsky nás provází a zpříjemňují nám místy náročnou cestu. V dáli začínáme rozeznávat obrysy chaty. Před chatou i v ní odpočívají čeští i polští spoluputovníci. Nalézáme poslední místečko na trávníku a jdu stát frontu na pivo. Otíka vyndáváme z krosny, aby se protáhl. Upřímně, protáhnutí oceňuji i já. Užíváme si ještě chvilku sluníčka, ale dokud máme chuť a čas je dobrý vyrážíme k dalšímu stoupání. Pěšina nás provází vzrostlými borovicemi a začíná nám foukat. Před námi se již tyčí naše nejvyšší hora. Poslední část je již holá a fouká taky pořádně a ještě k tomu šlapeme po asfaltu s davem.
Nahoře se těším, až shodím Oťase. Tak trochu fotíme panoramata a mačkáme se na vrcholu s ostatními. V Polské restauraci nechávám oběma napsat certifikát o zdolání vrcholu. Trochu váhám, zdali nemám místo Oťase na certifikát nechat napsat sebe! Přesouváme se k české poštovně. Což je moderní dřevěná budova. Zvenku nevypadá zle. Ne zcela úplně zapadá, ale nač se bránit něčemu novému, neotřelému. Zato uvnitř je to do slova a do písmene masakr. Ne zcela rozumně je vymyšleno okénko s pokladnou a suvenýry. Tvoří se zde totiž takový špunt z lidí. Z jedné strany se stojí fronta u okénka, z druhé na střechu a mezitím spousta nerozhodnutých čumilů nebo těch, kteří by si chtěli prohlédnout nabídku suvenýrů. Rovněž foto u vrcholového rozcestníku si musíme vystát, ale to je daň za oblíbenost tohoto národního místa.
Dolů scházíme na jeden zátah a v Jelence pozdně-obědváme. K autu už je to jen pár minut.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Freytag & Berndt, turistický průvodce
Krkonoše a Jizerské hory, vydáno 2007
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Krkonoše, č. 22, vydáno 2003
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář