2017 Polabí
Vinařská oblast Čechy patří mezi nejsevernější vinařské oblasti Evropy. Rozprostírá se na necelých 700 hektarech a dělí se na dvě podoblasti. Mělnickou a Litoměřickou.
Na sklonku prázdnin jsme si naordinovali cyklovýlet po českých vinicích, které jsou rozesety podél životodárného toku Labe. Výchozí pozici jsme umístili do Mělníka. Do kempu uprostřed města. V kempu jsme se ubytovali, převlékli a rovnou vyrazili do Roudnice nad Labem. Na cyklostezku se napojujeme kousek pod zámkem. Nádherná asfaltová stezka, na které jsme, až na pár maminek na „inlajnech“ s kočárky, sami.
Na protějším břehu sledujeme torzo vinice na Kostelním vrchu. Kdysi jistě majestátní terasovitá vinice, jakoby vystupovala z Labe. Je ale v dosti zuboženém stavu. Dominantou stráně je kostel sv. Ducha a sv. Hrobu. S občasnými zastávkami pokračujeme podél toku až do Račic ke známému veslařskému kanálu. Právě se zde koná nějaká mládežnická akce. Na chvíli opouštíme tok řeky, který pokračuje přes nedaleké Štětí. Proplétáme se lesíkem a vyjíždíme na hlavní silnici, podél které jsou chmelové plantáže. Tematicky to sem neladí, ale na horizontu nad nimi se tyčí pověstná vinice Sovice. Takový český Šobes. Proplétáme se následující vsí a sjíždíme opět k vodě, která nás dovede až do Roudnice. V Roudnici musíme vyfunět prudší kopec na náměstí, kde jdeme na oběd do pizzerie. Po obědě míříme navštívit a prozkoumat roudnické památky všeho druhu a stylově končíme v zámecké zahradě na degustaci roudnického vína. Popijeme po deci Modrého Portugalu a Sylvánského zeleného, poté Ryzlink a Müller. Láhev Fratavy bereme s sebou na nosič. Lobkovické zámecké vinařství vyrábí zejména Sylvánské zelené, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Rulandské modré, Svatovavřinecké a Fratavu (Fankovka se Svatovavřineckým).
Cestou zpět do Mělníka obhlížíme ještě „Roudnickou“ Sovici a plánujeme její návštěvu. Do Mělníka se dostáváme v podvečer a rozhodujeme nejet do kempu, ale na náměstí k zámku a pak do kavárny. Poté objíždíme náměstí a děláme zastávku ještě na víno. Do kempu už se nějak dokutálíme. Chutnáme vína Mělnická. Ze školního statku a od pana Krause. Obě bílá. Oba Rýnské Ryzlinky. Obě zvítězila. Do kempu sjíždíme téměř za tmy.
Den druhý vyrážíme hned po ránu. Nakládáme kola na střechu a jedeme tam někam, kde jsme včera skončili. Za Mělníkem se stavím podívat na Liběchovický zámek, v jehož areálu se má nacházet řopík z války. Dále ještě hledáme vinici Sovici. To se nám samozřejmě daří a polní cestou tam jedeme. Pokocháme se vinohradem, který je již plný hroznů, ale cíl máme dnes jinde. Dojeli jsme kus za Roudnici do obce Počáply. Parkujeme naproti hřbitovu u kostela sv. Vojtěcha, kde nasedáme na kola a vyrážíme vstříc dalším vinným zážitkům. Projíždíme Terezínem až do Litoměřic. Jen tak křižujeme náměstí a pokračujeme do Velkých Žernosek. Město si necháme na zpáteční cestu. Stezka nás vede podél řeky, někdy jen metr od břehu.
Významnou dominantou této cesty je vrch Radobýl, Máme docela hlad, ale před obědem ještě svištíme do Žernoseckého vinařství na košt. Chutnáme Müllerku a Savilon. Návštěva se neobejde bez přírůstku do tašky na nosič. Žernosecké vinařští produkuje zejména Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé i šedé, Svatovavřinecké, Modrý Portugal i Rulandské modré. Zajímavostí jsou Savilon, Johaniter a Solaris. Všechno jsou to interspecifické, čili mezidruhové resistentní odrůdy.
Po obědě stojíme na přívoz, který nás převáží přes Labe do Malých Žernosek. Máme 20 minut, tak si je krátíme v kiosku na břehu. Tak trochu se víníme na lavičce, ale jen jednou sklenkou Ryzlinku dohromady. Na loďku se naskládáme i s koly a po pár minutách plavby je vynášíme na břeh, kde po překonání hlavní silnice stoupáme podél vinohradu do obce. Tady se má nacházet vinařství u sv. Tomáše. Žel bohu má zavřeno. Sjíždíme zpět k přívozu, abychom se co nejrychleji přeplavili nazpět a pokračovali tak do Litoměřic.
V Litoměřicích jedeme okolo zbytků opevnění a městské věže rovnou do vinotéky. Usedáme a jdu pro dvě sklenky, opět Müller, tentokrát s Ryzlinkem. Od rána vím, že na náměstí je vinotéka s místními víny i po příjezdu jsme kolem ní jeli, ale nebylo místo k sezení. Jdu se tam podívat pěšky a odnáším 2 láhve. To už Martina na nosiči poveze 4. Nás teď čeká nejhorší úsek cesty a to most přes Labe, kde je docela provoz. Následně odbočujeme ke golfovému hřišti a jsme v Terezíně. Město prokličkujeme jinudy, abychom si jej prohlédli.
Auto na nás u kostela čeká, tak upevňuji kola a vracíme se směrem do kempu. Po cestě stavíme v Roudnici na zámku dokoupit nějakou tu láhev, přeci jen na kolo se toho moc nevešlo. Poslední zastávkou před Mělníkem je zámek v Hoříně, kde je i zajímavá hřbitovní kaple s hroby rodu Lobkoviců.
Den třetí, hned po odjezdu z kempu nakupujeme ve vinařství Bettiny Lobkowicz. V kufru přibývají 4 láááhvinky. Přestože jsme Mělník projeli kolmo první den, jedeme autem do města, kde parkujeme a jdeme na prohlídku pěšmo. V zámecké vinotéce kupujeme tradiční Ludmilu. „Cenově hodně zajímavá záležitost, chuťově taktéž!“ No nic, ale je to tradiční místní záležitost. Zámek jsme navštívili před lety, tak jdeme pouze na prohlídku místního sklepení. V infocentru nás nahlodá možnost prohlídky Mělnického podzemí s nejširší studnou u nás. Definitivní tečku za městem na soutoku našich dvou největších řek je zámek Neuberk kde je místní školní statek. Ještě jsme uvažovali o jejich prodejně, ale, ale jedeme. Tím putování vinicemi končí.
Zbytek dne pokračujeme putováním po památkách a hledáním objektů Liběchovické příčky. Ale to je jiná pohádka.