2012 Kterak k dobrému čaji jsem se propil
14. 10. 2012
"Díky bohu za čaj! Co by svět dělal bez čaje! Jak by mohl existovat! Díky Bohu, že jsem se nenarodil dříve než byl čaj."
Sidney Smith
Je čaj a je dobrý čaj. To je ale objev může leckoho napadnout! Za dobrý čaj se všeobecně považuje ten sypaný. Nicméně se dobrý čaj dá udělat i ze sáčku, zrovna tak se dá koupit i sušené seno, které se za čaj vydává. Ale o tom psát nechci. V devadesátých letech se roztrhl pytel s různými čajovnami i podniky čaj nabízejícími. S oblibou jsme do nich chodili a nechali si servírovat věci dosud nepoznané, o kterých jsme maximálně četli. Třeba takové Yerba maté jsem znal akorát z knih Karla Maye. Krom návštěv jsem si kupoval vzorky čaje i domů a vytvářel si tak první pomyslnou sbírku zážitků, která se většinou rovnala obsahu nádoby. Čajíky jsem zprvu skladoval v skleněných šroubovacích nádobách od různých pochutin. A pozvolna se propracovával k tzv. zabroušeným hrdlům. Jak šel čas, některé čajovny zkrachovaly a některé zrušili. Skoro bych řekl, že mnoho z nich. Mezitím jsem si doma ustájil několik oblíbenců.
Po letech experimentů jsem měl možnost zavítat poprvé na Taiwan. Tady došlo k druhému pomyslnému zlomu. Prostřednictvím místních partnerů jsem se dostal k čemu jinému nežli k čaji. Měl jsem povědomí o tom, že se zde hojně pěstuje, že je zde velmi rozšířena produkce, velmi kvalitní produkce čaje typu Oolong, atd. Taiwan se podílí na světové produkci čaje typu Oolong asi 20%. Dokonce z Taiwanu pochází jedny z nejskvělejších Oolongů. Nicméně to byla pouhopouhá teorie. Osobně nemám teoretiky příliš v lásce a tak jsem se začal o tento čaj více zajímat. Tak jako u nás je většina národa odborníky na pivo, zde jsou odborníky na čaj. Asi jsem měl taky štěstí na lidi. No a jedním z prvních zážitků byl i místní čajový obřad. U stolu v domě majitele firmy jsme seděli celkem čtyři. My tři z Čech a Anča, naše místní obchodní „kamarádka“. Popisuji, jak jsem viděl. Na stole byl velký dřevěný tác s roštem, na kterém bylo mnoho mističek a konviček. Mezitím co se vařila voda, tak Ann nakrájela místní jablka i ta vosková (místní druh "Vax Apple") na mističky a přiložila malá napichovátka. Vroucí vodou potom polévala již zmíněné nádobíčko. A to jak uvnitř, tak i vně. Vodu vylila skrz rošt do podnosu. Do konvičky nasypala čaj a zalila jej zbylou vodou z konvice, protřepala a vodu opět vylila. Tím čaj propláchla, dala opět vařit vodu, kterou potom nalila do konvičky a během chvilky nám z konvičky nalila do připravených mističek. Takto jsme to praktikovali mnohokrát, přikusovali jablka a konverzovali v příjemně uvolněném duchu. Už si nepamatuji kolikrát. Jako dárek jsme všichni dostali balíček čaje. Můj první pravý taiwanský Oolong! Zážitek byl korunován krátkou projížďkou k nedalekým čajovým plantážím. Čajové keříky jsem rovněž viděl poprvé. Měli jsme k tomu ještě štěstí a na poli pracovali sběrači v typických oděvech i kluboucích. Před odletem z ostrova jsme ještě navštívili obchod a další čaje nakoupili, ale o tom dále. V té době to bylo pro mne nové a doma jsem si čaj připravoval jinak. Psal se rok 2007 a bylo to moje první osudové setkání s Taiwanským Wulongem, jak se rovněž Oolongu říká.
Čínské znaky pro Wulong čaj. Čínské znaky pro metodu
První a druhý znak je pro Oolong Kung fu (Gong Fu Cha)
a třetí je znak pro čaj.
Graf produkce čaje za rok 2009
Hlavní čajové oblasti Taiwanu