2012 Šumava - Černé a Čertovo jezero
V letošním roce jsme objevili zimní Šumavu. Na běžky jsme se tam vypravili asi pětkrát. Jakmile se oteplilo, využili jsme situace a vyrazili do našeho největšího národního parku. Naším záměrem bylo a vlastně je navštívit všech osm ledovcových jezer. Pět z nich je na našem území a tři zbývající na území SRN. Ta naše jsme všechna již několikrát sami navštívili. Německá nikoliv. Česká jsou notoricky známá, jedná se o Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a jezero Laka. Toto pořadí vyjadřuje i pořadí co do rozlohy. Na straně Německé jsou zbývající tři jezera. Velké Javorské, Malé Javorské a Roklanské jezero. Zbude-li čas, možná do výčtu zahrneme i Boubínské jezírko.
Již pár dní je letní počasí, a ještě se nám do cesty postavil prodloužený víkend. V úterý je Svátek práce. Zbožňuju svátky připadající na pondělí nebo pátek! V pondělí se tudíž vydáváme na procházku k největším šumavským ledovcovým jezerům. Těmi jsou Černé a Čertovo nedaleko Železné rudy. V zimě jsme chtěli k Černému dojet na běžkách, ale vzdali jsme to, protože bychom si na nekvalitním podkladu zničili skluznici. Po cestě zastavujeme ještě v obci Čachrov, neboť je zde gotická tvrz. Dle stavu v jakém se nachází, bych typoval, že je opuštěná.
Na parkovišti na Špičáckém sedle nám prodává lístek za 100 korun stejný pán co v zimě. Parkujeme již v druhé řadě. Ještě nežli se vydáme po turistické značce, plní se řada dalšími přijíždějícími turisty. Otíka necháváme jít zpočátku pěšky. Překvapivě neprotestuje a vykračuje si jako starosta. Na několika místech potkáváme sníh a dokonce dva sněhuláky. Po čtyřech kilometrech přicházíme k jezeru. První co vidíme a s hrůzou komentujeme, je přítomnost čtyřkolky s vlekem se zmrzlinou. Nevím, jestli se to sem hodí! Břeh je obsazen, a proto pokračujeme podél jezera k nějakému klidnému místu. Nacházíme lavičky, které okamžitě obsazujeme. S Emčou pak pokračujeme až na konec jezera. Tady nacházíme ještě hezčí plácek. Oproti nám se tyčí Jezerní hora (1343 m n m.) a na několika místech jsou ještě patrná sněhová pole. Po svačině i odpočinku si Otíka nakládám na záda a vydáváme se do strmého stoupání k Čertovu jezeru.
K Černému jezeru jsme dorazili po žluté turistické značce. Nyní odbočujeme do strmého stoupání po červené. Cesta je rozbahněná a místy jsou několik desítek metrů velká sněhová pole sahající po kotníky. Otík z toho má legraci. Ne tolik už já, protože se cesta stává strmější, bahna přibývá a na sněhu se bořím a nepříjemně to klouže. Když konečně vyjdeme nahoře, jsme zablácení a všichni udýchaní. I Otík je unavený. Aspoň nám to tvrdí. Nahoře na malém Špičáku (1189 m n. m.) je silnice přivádějící nás k evropskému rozvodí Labe - Dunaj. Tzn., že voda z Černého jezera vtéká do Vltavy a Labe pak do Severního moře. Zatímco vody z Čertova jezera vtékají do Dunaje a pak do moře Černého. Cesta na Špičák je uzavřena. Do teď jsme stoupali a nyní začínáme klesat po lesní cestě plné kořenů k vodě. Otík se přestává ozývat a komandovat a podle toho soudím, že usnul. Když jej na břehu sundávám ze zad, ani to neregistruje. I zde je několik turistů. Ačkoliv píší, že cesta není vhodná pro „kolisty“ tak přijíždí partička Moraváků. Tož to se pozná, děcka néé. Počasí je stále nádherné a tak chvíli za asistence slunečních paprsků relaxujeme na velkém balvanu. Mezitím se Oťas probouzí a dere se ven z krosny. Zpět se nevracíme po červené, ale sestupujeme po žluté, která nás vede přes několik sjezdovek na silnici z Rudy a následně na parkoviště. V Rudě stavím jen udělat pár snímků barokního kostela Panny Marie Pomocné Hvězdy se svojí typickou velkou cibulovitou kopulí. Kopule jsou tedy dvě, ale ta velká je typická.
Na cestě domů stavíme v obci Běšiny, což je ves nedaleko Klatov. Nachází se zde renesanční dvoupatrový zámek, který vznikl přestavbou tvrze, tzv. Nové tvrze Soudruzi jej citlivě přestavěli na lihovar. V těsné blízkosti se nacházela tzv. Stará tvrz. Z té se dochovala sýpka. Prameny zmiňují ještě jedno panské sídlo. Pro změnu se mělo jednat rovněž o tvrz. Říkejme jí Nejstarší tvrz. Z té se dochovali pouhé terénní nerovnosti. Nedaleko nás se místní připravují na vztyčení májky. Pípa i sud vztyčeny již jsou a pár půllitrů na stole taktéž. Dále pokračujeme k zámku Újezdec. Ten je účelově využit. Po poslední přestavbě dostal zásadních změn, které z něj udělaly trochu víc civilní budovu. Asi dva kilometry dál po silnici z Klatov na Horažďovice je obec Mochtín. Uprostřed silnice po pravé straně od Klatov je nevelký patrový zámeček. Starý je asi dvě století. Naproti je malá kaplička Panny Marie Pomocné. Když si osádka vozu myslí, že už pojedeme zpět na Klatovy a pak domů, tak pokračuji dál opačným směrem. Po dalších dvou kilometrech je zámek Nový Čestín. Dalo by se říci to nejhezčí na závěr. Zámek je romanticky přestavěn, stavba připomíná jednoduchý obdélník s dvěma věžemi na krajích. Jednou čtyřhrannou a druhou šestihrannou. Vedle se nachází kaple Nejsvětější Trojice. Obě stavby nejsou v ideální kondici, ale i tak vyniknou jejich dokonalé linie, hlavně té kaple. Musel jsem slíbit, že je to poslední kulturně-historické zastavení na cestě domů. Tedy ještě jedno nás čekalo, ale to bylo odsouhlaseno i ostatními. Tou zastávkou byl klatovský Albert. Jednak jsme potřebovali nakoupit zásoby domů a zároveň si Emča přála zakoupit sběratelskou knihu zoologických zahrad, do které se sbírají kartičky jednotlivých zvířat. Dvě kartičky jsou za utracených dvě stě korun. Výborný marketingový tah.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Nový průvodce přírodou, zvířata a rostliny, Beta, Dobrovský, Ševčík, 2003
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář