Historie světového skautingu
Předchůdci skautských myšlenek
Od doby renesance se řada myslitelů a pedagogických reformátorů zabývala myšlenkou výchovy. Šlo jim buď o výchovu, při které se mladý člověk formoval přirozeně v soužití s
přírodou, nebo o výchovu, ve které se vědomě věnoval činnosti podle zájmů - prací nebo tělesnou výchovou. Objevily se i první praktické pokusy o pobyt v přírodě a o využití získaných zkušeností při výchově. Byly spojeny se jmény Francois Rabelais v 16. století, Jan Ámos Komenský v 17. století, J. J. Rousseau (myšlenka návratu k přírodě) v 18. století, John Locke v 18. století, J. B. Basedow (táboření hochů) v 18. století, J. H. Pestalozzi (pokus o dětskou kolonii) v 19. století, John Ruskin, Lev N. Tolstoj a Ellen Keyová. V devatenáctém století myšlenka tělesné výchovy a sportu zcela zevšeobecněla. V Německu propagoval F. L. Jahm gymnázia v přírodě. Ve Velké Británii a Americe pěstovala mimoškolní zájmovou činnost sdružení YMCA a YWCA. Roku 1883 založil ve Velké Británii William A. Smith chlapeckou organizaci s vojenskými prvky, nazývanou „Brigády hochů." Začátkem století měla organizace v anglosaských zemích 150 tisíc členů. Koncem století vzniklo v Německu rekreační hnutí wandervogelů - „stěhovavých ptáků", toulky přírodou v duchu přátelství a romantiky. V Americe se filozof Henry D. Thoreau pokusil o novodobé poustevnictví, o návrat k prostšímu a zdravějšímu životu. Své zkušenosti zachytil v díle Walden, či život v lesích, z roku 1854. V Kanadě a USA se jako jeden z prvních pokusil o výchovu chlapců ve volné přírodě Ernst Thompson Seton (1860 až 1946). Přírodovědec, zkušený lovec, spisovatel povídek o zvířatech, „dětech divočiny, a malíř, nalezl štěstí i smysl života v divoké kanadské přírodě a ve sžití s ní. Vystihl sílu života v přírodě a využil objevu výchovně: „Protože jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnici, z níž mohou pit i jiní." Roku 1902 založil kluby Woodcraft Indians, v nichž chlapci žili životem indiánského kmene, učili se hrami v přírodě znát přírodu a tábornickou praxi. Seton využil vzor ušlechtilého Indiána a uplatnil indiánský svéráz v obřadech a organizaci. Od Setona pochází obliba totemů, indiánských jmen, kult táborového ohně a podobně. Obsah woodcraftu - „lesní moudrosti", - popsal Seton v Knize lesní moudrosti, Dvou divoších a Rolfu zálesákovi. Podobně jako Seton organizoval chlapce v Americe i Dan O Beard; za vzor postavil amerického bílého průkopníka a podle nejslavnějšího z nich nazval hnutí Synové Daniela Boona.
Sir Robert Baden-Powell
Britský generál Robert Baden-Powell (1857 až 1941) získal ve službě a na válečných výpravách v Africe značnou znalost v umění hledat cestu, pozorovat, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině. U jezdeckého pluku v Indii zavedl výchovu, která obsahovala výcvik vojenského zvěda - skauta. Pěstovala v mladých mužích i odvahu, soběstačnost, fyzickou odolnost, vytrvalost, schopnost vědět si rady v každé situaci a rozvíjela jejich inteligenci. Roku 1899 o tom vydal příručku, která překvapivě vyvolala obrovský zájem mezi chlapci. Když Baden-Powell viděl zájem o knihu, jejíž přitažlivý obsah chlapce strhoval, přepracoval ji na výchovný systém. Roku 1907 uspořádal s dvaceti hochy první tábor na ostrůvku Brown-sea u jihoanglického pobřeží. Po úspěchu tábora vydává roku 1908 Scouting for Boys - Skauting pro chlapce. Skautskou výchovou měly být základní práce, zručnosti a vlastnosti zálesáků, objevitelů a hraničářů, doplněné hrami - vznikl program pro chlapce zajímavý a přitažlivý, který byl současně výchovný, s cílem vychovat dobrého občana. Skauting zdůrazňuje mravní výchovu, založenou na vzoru středověkého křesťanského rytířstva, pro které nejvyšší hodnotou byla čest. Ducha skautingu vyjadřuje skautský zákon, slib a heslo. V souladu s přirozeným sklonem chlapců tvořit party s vlastní činností, často utajovanou, byla zdůrazněna družinová soustava jako nový a účinný výchovný prvek. Skautská výchova vede ke smyslu pro povinnost a čest, ke kázni, k úctě k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu, lásce k přírodě a má etický základ v křesťanském náboženství. Praktický kroj i odznak rytířské lilie, symbolizující správný směr cesty, nesly stopy Baden-Powellova vojenského působení. Jako výchovná soustava a metoda znamenal skauting převrat v mimoškolní výchově mládeže, neboť jí poskytoval vyžití podle vlastních přání a představ v užitečných činnostech a v bratrském prostředí. Není proto divu, že skauting při své mnohostrannosti, s praktickými způsoby v rozvíjení inteligence, mužnosti a charakteru, i při získávání praktických znalostí a dovedností prací a hrou, získával rychle ve Velké Británii oblibu. Baden-Powell původně nezamýšlel vytvořit vlastní organizaci. Chtěl zavést prvky výchovy do ostatních organizací - do Brigád hochů, do YMCA. Příliv zájmu si vynutil vytvoření vlastního ústředí Boy Scouts Association of Great Britain - Sdružení skautů Velké Británie. Baden-Powell, k němuž se přidalo mnoho spolupracovníků, byl duší hnutí. Pořádal tábory, přednášel a publikoval, navštěvoval skautské oddíly. Hnutí se rychle šířilo ve Velké Británii, jejích dominiích i koloniích,
získávalo zájem i podporu veřejnosti a vládních kruhů, často však muselo čelit i výtkám z imperialismu a kosmopolitismu, militarismu či pacifismu. Hnutí potřebovalo vyšší záštitu a patronem se nakonec stal anglický král. V čele organizace byl hlavní stan s radou jmenovanou králem, se štábem a náčelníkem. Baden-Powell se vzdal vojenské kariéry a plně se věnoval funkci chief scouta. Založil týdeník Scout pro chlapce a další časopis pro skautské vůdce a činovníky. Časem byl založen odbor námořních skautů (Sea Scouts). V roce 1909 bylo na prvním srazu 10 tisíc skautů, o rok později už bylo organizováno 100 tisíc skautů. Také dívčí skauting, který Baden-Powell původně nezamýšlel, si vynutil uznání. Věci se ujala jeho sestra Agnes Baden-Powellová a roku 1910 založila organizaci Girl guides. Skauting sám pronikl i do ciziny. Baden Powell založil osobně skautskou organizaci v létě roku 1909 v Chile. V Evropě se objevil skauting nejdříve v Německu (Pfadfindeři), kde se kladl důraz hlavně na brannou složku. Američan William D. Boyce dal podnět k založení skautingu v USA. Roku 1910 vznikla organizace, která sloučila organizace Setonovy a Bear-dovy. Seton se stal náčelníkem amerických skautů, ale zachovával uvnitř hnutí své woodcraftery, pro které napsal dílo The Book of Woodcraft. Po roce 1910 vznikaly organizace téměř ve všech evropských zemích, ve Skandinávii, Francii (eclaireuři), Belgii a Lucembursku, Nizozemsku, Polsku (harceři), v Čechách a Finsku, Itálii, Rakousku, Španělsku, Maďarsku, Portugalsku, Švýcarsku, Srbsku, Rumunsku. Z asijských zemí zavedly skauting nejdříve Japonsko, Čína a Siam. V roce 1914 vznikl chlapecký skautský dorost - vlčata. Šlo o přípravu na skauting s motivy Kiplingovy Knihy džunglí. Obdobně v dívčím skautingu vznikly brownies - světlušky. Roku 1915 opustil Seton organizaci amerických skautů a woodcraftery odvedl s sebou. Reorganizoval je jako Woodcraft League of America, v níž byli hoši, dívky i dospělí. Hnutí mělo už vlivem spojení s Baden-Powellem pevnější organizaci, ovšem indiánskou symboliku. Po rozchodu Baden-Powell a Seton nikdy nevystupovali jako rivalové. Po první světové válce vytvořil Baden Powell stálou táborovou školu pro skautské vůdce v Gilwellském parku. Stala se centrem výchovy vůdců z celého světa. Skautskou výchovu hochů dovršil Baden-Powell ustavením roverů-skautů starších 17 let. Pro ně vypracoval náročnější program a stanovil jim za hlavní obsah činnosti službu. Rady roverům publikoval v knize Na pouti za úspěchem. Pro dívky je zaveden obdobný stupeň ranger.
Světový skauting za Baden-Powella
Baden-Powell poukazoval za války na to, že musí nastat sbratření lidí a skauti musejí jít v čele těchto snah. Hnutí zapustilo pevné kořeny ve větší části světa. Pro posílení světového bratrství skautů je založena Skautská esperantská liga - Skolta esperantista ligo v roce 1918. Roku 1920 svolal Baden-Powell britské skauty k velkému sjezdu, jamboree, do Londýna. Konalo se ve výstavní hale Olympia a táboře v Richmondu. Pozváni byli i skauti jz 26 zemí. Na programu byly hry a závody, ukázky skautských prací, výstava a slavnostní shromáždění. Jamboree bylo ukázkou skautského bratrství. Baden-Powell se stal světovým náčelníkem. Vznikl mezinárodní skautský výbor a byl zřízen mezinárodní skautský úřad s ředitelem H. S. Martinem. Ten rozhodl, že jamboree se bude konat každý čtvrtý rok v jiné zemi a každý druhý rok skautský kongres. Roku 1922 mělo hnutí milion skautů v 32 zemích. Toho roku byl kongres v Paříži, roku 1924 druhé jamboree v Kodani za účasti 33 zemí. V Evropě nebyla tehdy skautská organizace jen v Rusku a Albánii. Roku 1928 se konala konference skautek z 26 států v Maďarsku. Vznikla světová organizace, jejíž náčelnicí se stala manželka Baden-Powella Olave, náčelnice britských skautek od roku 1918. Nechyběla mezinárodní setkání skautů: roverské srazy - mooty, sjezdy vodních skautů, mezinárodní lyžařské závody a národní jamboree. Roku 1929 bylo slaveno v Arrowe Parku u Birkenneadu „jamboree dospělosti" skautingu - 21 let od založení - největší událost v dějinách skautingu za účasti 40 tisíc skautů z 35 zemí. Baden-Powell vyzval skauty k šíření lásky, přátelství a míru. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu. Světová organizace skautů měla dva miliony členů, podle počtu členů nejsilnější organizace americká - přes 800 tisíc členů, a britská 600 tisíc členů, japonská, čínská, siamská, maďarská, italská, polská, španělská a československá. V ostatních státech bylo do 10 tisíc členů. Roku 1933 při jamboree v maďarském Godollč za účasti 25 tisíc skautů vyzýval Baden-Powell k rozvíjení ducha nesobecké dobré vůle a snášenlivosti, jež mohou přinést lidstvu mír. Ve Velké Británii se rozvinul i program pro děti různě handicapované a letecký skauting. Skauting v Německu byl likvidován a po anexi Rakouska i tam. Roku 1937 se konalo jamboree v nizozemském Vogelzangu za účasti 27 tisíc skautů z více než 50 zemí světa. Tehdy se osmdesátiletý náčelník Baden-Powell se skauty loučil a znovu připomenul povinnost šířit přátelství a bratrství ve světě. Skautů byly na světě asi 3 miliony. V nastalé válce skautské hnutí silně doplácelo na okupaci větší části Evropy. Uprostřed války, v lednu 1941, zemřel Baden-Powell v keňské Nyeri; zanechává své dílo ve stavu těžké zkoušky.
Světový skauting po druhé světové válce
Konec 2. světové války otevřel cestu dalšímu rozvoji skautského hnutí, především byl obnoven život hnutí v osvobozených zemích. Hnutí sílilo přílivem členů. Světová skautská organizace je spravována mezinárodním výborem, světový náčelník už není volen. Roku 1947, po desetileté přestávce, bylo světové
jamboree jako „jamboree míru" v Moissonu ve Francii, poprvé bez Baden-Powella, ale v jeho duchu. Přes poválečné potíže se sešlo 25 tisíc účastníků ze 70 zemí. V dalších letech vzrůstá počet členských organizací, hlavně ze států, jež získaly nezávislost. Jiné organizace zanikly v důsledku politických změn v jejich zemích - v roce 1946 v Polsku, roku 1948 v Maďarsku, roku 1950 v Československu a Číně - zůstala na Tchaj-wanu, 1961 na Kubě. První poválečné jamboree bylo v roce 1951 v Ischlu v Rakousku. Pro potíže v zemi dosud okupované mělo jen 15 tisíc účastníků. V roce 1955 bylo jamboree u Niagarských vodopádů v Kanadě - poprvé mimo Evropu; v roce 1957 k oslavě jubilea Baden-Powella i jubilea skautingu v Suttonském přírodním parku ve Velké Británii kde se sešlo přes 30 tisíc skautů z 90 zemí; v roce 1959 na Filipínách; 1963 u řeckého Maratónu a v roce 1967 k diamantovému jubileu hnutí v Idahu v USA; 1971 v Japonsku; 1975 v Norsku; 1983 v Kanadě; v roce 1987 v Austrálii a v roce 1992 v Soulu. Nyní má světová skautská organizace ve 150 zemích, v některých pracuje více organizací sdružených ve federaci, na 16 milionů skautů a světová organizace skautek na 6 milionů skautek v 70 zemích. Organizace chlapců tvoří šest oblastí - evropská (s Tureckem, Kyprem a Izraelem), severoamerická, latinskoamerická, arabská, africká a dálnovýchodní. Nejvýznamnější organizace jsou mimo Evropu v USA (3,8 milionu), Kanadě (300 tisíc), ve velkých asijských státech a Austrálii. V Evropě největší a nejstarší je ve Velké Británii, další podle počtu v Německu, Francii, Itálii, Belgii, Švédsku, Španělsku, Irsku, Nizozemsku, Dánsku, Švýcarsku, Finsku, Norsku, Řecku, Portugalsku a Rakousku.
Generálním sekretářem v Ženevě je nyní Švýcar Jacques Morillon.
Historie skautingu u nás
Situace před vznikem skautingu
V době před první světovou válkou byly u nás tělovýchovné organizace. První a nejvýznamnější byl Sokol, založený roku 1862 dr. Miroslavem Tyršem. Tyrš sokolství chápal jako tělesné i mravní zušlechťování národa, pěstování síly, statečnosti a brannosti, zdraví tělesného, duševního i mravního. Vzorem byla helénská harmonie tělesné krásy i ducha. V programu byly i výlety do přírody. Ze Sokola byly odvozeny početně slabší katolický Orel a Dělnické tělocvičné jednoty. Vedle tělesné výchovy pěstovaly zpěv, divadlo, besedy a přednášky.
Antonín Benjamín Svojsík
(1876 až 1938), středoškolský profesor tělocviku v Praze, byl mužem nevšedních zkušeností a velké energie. Jako
třiadvacetiletý byl náčelníkem sokolské župy. Jako člen pěveckého kvarteta učitelů poznal značnou část Evropy a Blízkého východu i Ameriku a podnikl cestu kolem světa. Pracoval v četných kulturních institucích. Navštívil v létě roku 1911 Velkou Británii a poznal skauting. Zkoušel prvky skautské výchovy s několika chlapci a začal organizovat český skauting po poradě s pedagogickými odborníky Bílým a Klenkou, profesory Drtinou, Čadou, Masarykem, i politickými a kulturními představiteli národa Kramářem, Klofáčem, Jiráskem a dalšími. Psal a přednášel o skautské výchově a se svými žáky začal skautský výcvik na výletech do okolí Prahy. O prázdninách roku 1912 uspořádal Svojsík první tábor pod hradem Lipnicí na Humpolecku. Do tábora dorazili hoši z Prahy s těžkou károu s výstrojí pěšky za čtyři dny. V táboře zkoušeli první čeští skauti skautskou praxi za nesnadných podmínek, přitom zcela úspěšné. Téhož roku vydal Svojsík Základy junáctví. Z Baden-Powella převzal většinu praxe a zdůraznil zejména vztah k přírodě; proto připomíná i význam Setonův a tělesnou výchovu. Pro český skauting nalezl i domácí vzor v tradici českých hraničářů Chodů, lidí silných a statečných, sžitých s přírodou a svobodomilovných. Názvy „junák", „junáctví", byly převzaty z Holečkova podání života slovanských hrdinů, černohorských junáků, tělesně i mravně zdatných mladých mužů. Zdůraznil ve skautingu lásku k vlasti, národu a domovu. Rakouské úřady proto hleděly na český skauting podezřívavě a navrhovaly jeho napojení na říšskou skautskou organizaci, vznikající ve Vídni za lákavých výhod. Tomu se Svojsík bránil. Po organizační stránce zamýšlel Svojsík nejprve uvést skauting do Sokola a výchovu skautingem doplnit. To narazilo u četných sokolských funkcionářů na odpor. Proto Svojsík založil při Svazu spolků tělesné výchovy mládeže skautský odbor. Při náboru v Praze se přihlásilo 300 chlapců i dospělých. Mimo Prahu vznikly první oddíly v Třebechovicích pod Orebem, Jičíně, Domažlicích, Berouně, Nymburku a Rokycanech. Veřejnosti se skauti představili roku 1913 na ukázkovém táboře na Císařském ostrově v Tróji a v Šárce při představení Národního divadla. Růst skautských oddílů si vyžádal ustavení spolkového centra a tak byl roku 1914 založen Junák - český skaut v Praze. Starostou byl zvolen dr. Čeněk Klika, místostarosty Bílý a Klenka, Svojsík vrchním vůdcem. Vznikaly další oddíly, Svojsík sám vedl 18. oddíl v Praze. Na Moravě vznikl první oddíl roku 1915 v Uherském Brodě, vedený Milošem Stojanem. Od Svojsíkova ústředí se někteří vůdcové oddělili a šli vlastními cestami. V Berouně založili roku 1912 Miloš Seifert a Miloš Maixner Děti Živeny a v Praze Jan Hořejší ustavil roku 1913 Psohlavce. Obě složky zdůrazňovaly Setona a domácí, slovanské, vzory. Roku 1915 se ustavil dívčí odbor Junáka zásluhou prof. Anny Berkovcové a spisovatelky Bronislavy Herbenové. Téhož roku skautky Vlasty Koseové a Emilie Milčicové poprvé tábořily u Živohoště. Nadšenou práci a slibný rozvoj mladého hnutí narušila první světová válka. Roku 1915 začal vycházet časopis Junák. Některé oddíly zanikly, jiné opět vznikaly, takže roku 1918 měl Junák v Praze 300 členů ve 14 oddílech chlapeckých a dvou dívčích. Mimo Prahu byly oddíly v Třebechovicích pod Orebem, Domažlicích, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi, Hradci Králové, Jičíně, Nymburku a Čáslavi. 28. října 1918 se v Praze skauti dali do služeb Národního výboru. Důležité bylo zřízení skautské pošty - její známky byly prvními poštovními známkami Československé republiky. Vedle sokolů se čeští skauti osvědčili ve službě nového svobodného státu.
Rozvoj skautingu u nás
Osvobození nepřineslo českému skautingu idylické časy. Sokol opět odmítl ujmout se skautingu a skauting nastoupil samostatnou cestu. Došlo k dohodě mezi stávajícími skautskými organizacemi u nás a v červnu 1919 byl založen v Praze Svaz junáků - skautů RČS, který byl později rozšířen na svaz skautů a skautek, uznaný Baden-Powellem za představitele českého skautingu. Znakem je skautská lilie s chodskou psí hlavou v podání Alšově. Koncem roku 1919 měl Svaz na 250 oddílů, za rok již přes 400 oddílů a 10 tisíc členů. Svaz se rozrůstal a vytvořil pevnou organizaci okresů a žup. Rok 1920 byl bohatý na události. Světového jamboree v Londýně se mohla ze Svazu zúčastnit nepatrná skupinka skautů, jež v Olympii uspořádala výstavku. Svaz se stal členem světového skautského bratrstva. Svojsík je zvolen za člena mezinárodního skautského výboru a od Baden-Powella, s nímž se osobně setkal, obdržel řád Stříbrného vlka. Vyšly Svojsíkovy spisy Výchova občana republiky skautováním a Základové skautingu s Janem Novákem, jež dovršují program českého skautingu. Vedle Skauta - Junáka začal vycházet časopis Vůdce. Rok 1922 byl úspěšný. Národní skautské slavnosti téměř dvacetitisícového Svazu v Praze, s tábory, závody, výstavou a oslavami, prokázaly životnost svazového skautingu. Slavností se zúčastnily cizí delegace, mezi nimi i delegace londýnského ústředí. Od roku 1923 jsou pořádány lesní školy pro vůdce. První v Jemčinské oboře u Jindřichova Hradce za vedení F. A. Elstnera, 1926 první dívčí u Hranic na Moravě, 1934 pro vedoucí vlčat v Nižboru u Berouna. Roku 1926 přijal valný sjezd Svazu programové prohlášení, podle něhož je skauting obrodným hnutím mládeže s všestrannou výchovou, hnutím národním, demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým. Na jamboree roku 1929 ve Velké Británii měl český tábor s 50 skauty značný úspěch. Skauti Svazu zajížděli tábořit do evropských zemí i do severní Afriky. Naši vodní skauti konali prázdninové plavby po Středozemním moři. Naši vůdcové byli vysíláni do gilwellské školy.
Na počátku třicátých let se zapojila do Svazu většina skautských skupin s různou autonomií, z 30 tisíc členů Svazu to bylo 5500 členů. Roku 1931 slavil československý skauting dvacetiletí Slovanským jamboree v Praze za účasti asi 15 tisíc skautů. V Královské oboře a na Trojském ostrově byly uspořádány ukázkové tábory a skautské lehkoatletické závody, soutěže vodních skautů i různé výstavy. Na Hradě pozdravili skauti prezidenta republiky T. G. Masaryka, který se plně ztotožnil se skautským programem národnosti a lidskosti. Na táborech vystoupili poprvé na veřejnosti katoličtí skauti. Od slavností získal československý skauting postavení ve společnosti a byl podporován. Roku 1933 se Svaz účastnil světového
jamboree v Maďarsku, roku 1935 druhého slovanského jamboree v Polsku a roku 1937 světového jamboree v Nizozemsku, naposled s Baden-Powellem i Svojsíkem. Roku 1936 oslavil Svaz stříbrné jubileum čs. skautingu zemskými sjezdy v Praze, Zlíně a Bratislavě. Roku 1938, kdy Svaz dosáhl největšího rozvoje počtem 65 tisíc členů, zemřel dne 17. září A. B. Svojsík, zakladatel československého skautingu a náčelník Svazu junáků - skautů RČS.
Skautské organizace mimo svaz
V ČSR pracovaly vždy skautské složky, jež do Svazu nevstoupily nebo jej brzy zase opustily. Hlavním organizátorem skautingu v duchu Setonova woodcraftu byl Miloš Seifert, autor spisu
Přírodou a životem k čistému lidství (1920). Přínosem pro čs. skauting je uvedení většiny Setonových děl do českého jazyka v knihovně Walden. Roku 1923 ve straně národních socialistů založili skauti novou organizaci Čs. obec junáků volnosti, která se hlásila k idejím lesní moudrosti. Katolický skauting se pevně organizoval nejprve na Slovensku (1927) ve Sdružení katolické mládeže. V českých zemích pak prof. František Němec provedl spojení katolické skupiny se Svazem, v němž katoličtí skauti všech národností utvořili autonomní Ligu. Vedoucí postavení v katolickém skautingu ve Svazu měl profesor dr. Jan O. Martinovský a Jan F. Remišer. Skautskou organizaci ministrantů Legio angelica přivedl do Svazu P. Metod Klement. Roku 1936 bylo katolických skautů 5 tisíc.
Skauting v roce 1939 až 1945
Mnichov v září 1938 znamenal rozvrácení Československé republiky. V druhé republice byly snahy sjednotit všechny složky národa do organizace řízené vládní stranou Národní jednoty. Svaz junáků - skautů a skautek RČS, ukončil v prosinci 1938 svou činnost a začátkem roku 1939 byla založena pod tlakem národního ohrožení jednotná skautská organizace Junák - ústředí skautské výchovy, kterou utvořil SJSS s katolickými složkami, Junáky volnosti a Švehlovými junáky. V čele Junáka byl podplukovník Václav Vlček jako „velitel". Organizace byla rozdělena na kmen chlapecký s náčelníkem Bohuslavem Řehákem a dívčí s náčelnicí Vlastou Koseovou. Ustavilo se Sdružení přátel Junáka. Zakládaly se homogenní oddíly, kde všichni členové byli jednoho vyznání. Ty byly řízeny Duchovní radou Junáka. Slib věřících skautů obsahoval slova: „K tomu mi dopomáhej Bůh."
Za okupace musel Vlček rezignovat. Nástupcem se stal Bohuslav Řehák, který však byl s řadou dalších činovníků zatčen v září 1939. Zavládla zostřená cenzura a perzekuce, i když nový náčelník Junáka dr. Rudolf Plajner se snažil organizaci udržet. Ze strany německých úřadů byl na Junáka nátlak k vystoupení z mezinárodní skautské organizace. Roku 1940, po výslechu vedoucích činovníků, vniklo gestapo do šestnácti táborů a účastníky rozehnalo. Táboření bylo zakázáno pod záminkou, že se v táborech provádí branná výchova proti německé říši.
Náčelník Junáka dr. Plajner se snažil udržet Junáka změnou stanov, ale 28. října 1940 podepsal K. H. Frank rozhodnutí o jeho zrušení. 4. listopadu 1940 obsadilo gestapo ústředí Junáka a zakázalo mu činnost. Nastala tvrdá perzekuce hnutí. Uprchlíci vzkřísili československou skautskou organizaci ve Velké Británii roku 1941 a pracovali i v mezinárodním výboru emigrantů, připravujícím obnovu hnutí v obsazených zemích. Československý skauting byl zastoupen na mezinárodních skautských jednáních hlavně zásluhou dr. Velena Fanderlíka.
Skauting v roce 1945 až 1948
S obnovou zahájilo skautské hnutí znovu činnost. Přes hmotné potíže byly organizovány četné prázdninové tábory a lesní školy.
Podle přání vlády vstoupil Junák jako kolektivní člen do Svazu mládeže, odmítal však politickou práci. V souladu s nově chápaným vztahem obou národů vznikly organizace Junák pro země české: starosta dr. Velen Fanderlík, náčelník dr. Plajner, náčelnice Vlasta Koseová, a Junák slovenský: starosta pplk. Staněk, náčelník Mgr. M. Stržínek. Obě samostatné organizace utvořily Československý junák. Vycházely časopisy Junák, Skautka, Slovenský junák, Činovník (bývalý Vůdce) a Kapitánská pošta. Autorita československého skautingu stoupla po úspěšné účasti na světovém jamboree 1947 ve Francii, kde bylo 600 skautů z Československa. Dr. Fanderlík a Koseová se stali členy mezinárodních výborů skautů a skautek. Československo navštívili Olave Baden-Powellová a ředitel mezinárodní skautské kanceláře Wilson. V ústřední duchovní radě Junáka pracoval ředitel salesiánského ústavu v Praze-Kobylisích dr. Štěpán Trochta, pozdější kardinál a litoměřický biskup, a Jiří Reinsberg, autor publikace Skaut přemýšlí o Kristu. O postavení Junáka ve Svazu mládeže měl definitivně rozhodnout junácký sněm koncem února 1948. K němu již nedošlo a vývoj směřoval k opětné likvidaci skautingu.
Potlačení skautingu v letech 1948 až 1967
Za únorového puče v roce 1948 byla provedena v Junáku čistka. Vedení bylo odstraněno a byl jmenován akční výbor, který měl Junáka včlenit úplně do Svazu mládeže. Proti vedení, koncepci i činnosti Junáka, který se bránil, byla rozpoutána kampaň. Skauting byl prohlášen za „reakční" a za „živnou půdu pro rejdy reakce", za falešně apolitické, fangličkářské a únikové hnutí s nezdravým romantismem. Za změněných poměrů většina činovníků Junáka již oddíly neregistrovala a počet členů klesal. Junák byl zbaven členství v mezinárodním skautském ústředí. Když konference mládeže v Budapešti odsoudila český skauting k zániku, Junák prakticky již neexistoval. Po formální stránce byl Junák k 1. lednu 1951 rozpuštěn a výchova dětí předána nově založené monopolní Pionýrské organizaci ČSM, v níž byla pěstována komunistická politická indoktrinace. Proti vedoucím činovníkům kampaň neustále pokračovala. Roku 1949 byl odsouzen náčelník Junáka dr. Plajner a v padesátých letech proběhla řada „skautských" procesů; známými metodami prokázala nezákonné organizování skautů a ilegální činnost. Skauting byl označen za úhlavního nepřítele pokrokové mládeže našeho státu. Jednotné pionýrské oddíly se napojily na školu a byly koedukovány. Celé hnutí bylo projevem tragédie doby.
Skauting v roce 1968
Neutěšený stav výchovy vyvolával od roku 1964 jisté pokusy o renesanci skautské výchovy. V pionýrské organizaci se začaly objevovat skautské prvky. Více se projevovaly v turistických kroužcích mládeže i Svazarmu. Objevovaly se i tendence k rehabilitaci Junáka. Obnova Junáka však byla komunisty odmítnuta. Přesto vznikají další skupiny a kluby se skautskou výchovnou náplní. Dne 29. března 1968 byla po dvacetileté přestávce shromážděním v Praze obnovena činnost Junáka. Již během dubna vzniklo velké množství oddílů. V čele Junáka stanuli opět dr. Rudolf Plajner a Vlasta Koseová. O prázdninách již probíhaly s úspěchem četné tábory. Po invazi armád Varšavské smlouvy se politické poměry v Československu vyvíjely opět nepříznivě. V říjnu 1968 schválilo sice ministerstvo vnitra stanovy Junáka, čímž byla jeho činnost legalizována, a v listopadu se konaly sněmy v Praze a Bratislavě. Skauting byl znovu označen za jeden z projevů kontrarevoluce a po dubnu 1969 bylo jasné, že se neudrží. Přesto bylo ještě o prázdninách 1969 až 1970 mnoho táborů. V červnu 1970 rozhodly orgány moci o ukončení činnosti Junáka koncem září. Mnozí skauti pokračovali v činnosti v jiných organizacích.
Skauting po roce 1989
Po pádu komunistické moci 17. listopadu 1989 byl Junák obnoven shromážděním v Praze dne 2. prosince 1989. 19. května 1990 byl v Praze 4. mimořádný sněm.
