Vždy tu byla. V dobách dávno zapomenutých, v zemích už ztracených, vládla světu magie. Magie tak mocná, že se před ní leckterý válečník třásl strachem. Ti nejmocnější mohli pouhým mávnutím ruky zabít statného muže. Bylo jich málo, ale přesto to stačilo, aby ochromili svět. Podrobili si obyčejné smrtelníky a nastolili někdy až krutou vládu. Zdáli se neohrožení.

Dokud se neobjevil jeden muž. Muž, který dokázal sjednotit lid a vzbouřit se. Jmenoval se Fingel.

Fingel už měl dost útisku ze strany mágů. Rozhodl se jednat. A tak se zrodila legenda. Legenda o mocném Fingelovi, který dokázal porazit nejvyššího čaroděje Nagroma.

Jak se to skutečně stalo, se už nedozvíme. Příběh se měnil s každým dalším vyprávěním a v dobách, kdy byl poprvé zapsán, již existovaly minimálně desítky verzí Fingelova hrdinného skutku.

Všechny příběhy se shodují v jediném: Fingel tajně shromáždil armádu a vydal se s ní do Nagromova sídla. Tato armáda byla tak silná, že ji ani kouzla nezastavila. Tehdy všechny natolik omámila touha po svobodě, že je ani nenapadlo tázat se, jak mohl pouhý smrtelník uspět proti nejmocnějšímu z čarodějů. Tvrdí se, že jejich síla nebyla přirozená. Mluví se o kouzlech, magických artefaktech a tajemných stvořeních. Různé verze nabízejí mnoho vysvětlení, odkud se ta síla vzala, ale těžko říci, které je pravdivé.

Nicméně Nagrom byl poražen a lid prohlásil Fingela za svého krále. Po Fingelově smrti se jeho pobočníci začali dohadovat o tom, komu by měla připadnout vláda. Rozpoutaly se další boje, které zemi rozdělily na tři části: Ledové vrchy, ohraničené masivními horami a tedy těžko dobyvatelné. Na druhé straně Ledových vrchů se nacházela převážně zalesněná a úrodná země, Callworn, která sice neměla tak nedobytné území, ovšem o její armádě kolovaly zvěsti, že je nejmocnější z celého známého světa. Poslední z nich se jmenovala Shwel. Rozkládala se na pobřeží a díky dobrému vládci se rozvinula ve velmi prosperující zemi. Ostatní se ji pokoušeli napadnout, ale vedl k ní jediný bezpečný přechod, samozřejmě velmi dobře hlídaný. Zbytek hranice pokrývaly nebezpečné, hluboké lesy, zvané prostě Divočina.

Dlouhá doba uplynula od rozpadu Fingelova království a na trůnech se vystřídali mnozí panovníci. Někteří si vedli hůře, jiní lépe. Když se zjistilo, že je nemožné podrobit si znovu všechny tři říše, byl uzavřen mír. Země se uzavřely do sebe, cestování mezi nimi bylo možné jen s povolením.

Na callwornský trůn nastoupil Sedderoh. A tehdy se v Callwornu rozpoutalo nové peklo. Sedderoh se rozhodl pokračovat ve Fingelově odkazu. Původní záměr narušit převahu mágů a nastolit rovnoprávnost, kterou se Fingelovi i jeho několika následovníkům podařilo vybudovat, se však zvrhla v lov čarodějnic. Sedderoh vytvořil řád Lovců, který měl za úkol dostat pod kontrolu všechny mágy. Mágové opanovávali širokými znalostmi a jejich kouzla byla nepopiratelně mocná. Proto vybudoval pevnosti, ve kterých mágy držel, aby ochránil nekouzlící většinu svého lidu. Čarodějové pomáhali vyvinout štíty a zbraně proti svým vlastním lidem, či amulety odrážející kouzla.

Zemi zachvátil strach. Rodiče marně schovávali své děti, aby jim nebyly odvedeny. Některým skupinám mágů se podařilo uniknout. Skrývali se v Divočině, kam se žádný rozumný člověk neodvážil. Divočina, plná nebezpečí a neznámých tvorů, byla krajním řešením, avšak přesto se k němu někteří čarodějové uchylovali. Zde je čekal život ve vyhnanství, nebo smrt. Pár jedincům se snad i podařilo přejít do Shwelu, ale šance byly mizivé.

Tak či onak, život mága se rovnal životu na útěku, s věčným pocitem strachu.

⇒Kapitola 1