Jak jsem si kupoval čelenku
JAK JSEM SI KUPOVAL ČELENKU
Bejvaly časy, kdy jsem hrával fotbal. A dlouho trvaly. Hrával jsem s kamarády občas v hale, ale raději jsem hrával venku. Klasickej fotbal v parku mezi stromama, na Revoluční ulici za pivnicej, ještě když tam bejval písek, někdy i na škváře na Tyršáku, s Lukesem na plácku u nemocnice, s bráchou a Papinem u nás na zahradě a když bylo nejhůř, tak i k večeru na parkovišti mezi autama nebo jen tak si kopat na ulici, když už nejezdily žádný auta. To bejvávaly starý dobrý časy, který už bohužel dávno vodnes čas a na který mi zbyly jenom hezký vzpomínky.
Časy se změnily. Z fotbalu jsem přesedlal na futsal, z venkovních hřiští do haly na jedničce škole nebo na gymplu, a místo Lukese s Papinem se mnou hrávali Jarda, Hugo nebo Mira. Akorát brácha zůstal jako taková stálice. Když jsem pak poznal Renka, nebo lépe Renkovu povahu, přestal mě můj oblíbený sport bavit. Hlavně a především právě kvůli tomuto člověkovi, ale o tom podrobněji někdy jindy.
Byl nějakej ten rok 2005, možná 2006, možná oba napůl. Přesně vám to neřeknu, neboť alkohol již zpustošil moje kdysi funkční mozkové buňky a výbornou paměť. Ale to sem teď taky nepatří. Zatímco bouřlivá většina mejch vrstevníků prožívala těžkou pubertu provázenou zkoušením trávy, cigaret, sexu nebo chlastu, na mě toto přišlo později nebo vlastně vůbec. Trávu jsem si poprvý dal s Matesem na Akademii (tedy, ne přímo na Akademii, ale během mého „studia“ tam, to jen pro pořádek, aby nedošlo ke špatný interpretaci), cigaretu jsem vyzkoušel někdy asi dva roky před tím a do osmnácti jsem nechlastal. Proč jsem se takhle zkurvil, to by věděl snad jen bůh, kdyby nějakej existoval a jakože neexistuje. Mým jediným úletem za celou pubertu, když nepočítám ten blonďatej pruh uprostřed hlavy, tedy bylo, že jsem si nechal narůst dlouhý vlasy, někam po lopatky.
A jako každýho fotbalistu, nebo aspoň člověka, co si na fotbalistu hraje, půlka kádru Slavie by o hraní si na fotbalisty mohla psát romány, ta druhá psát neumí, ale to je jedno, mě sralo, když mi vlasy při tom všem kopání do míče, běhání a chytání padaj do vočí, do obličeje a vůbec je to nepříjemný. A protože holící strojek a nůžky pro mě tehdy byly sprostý slova, rozhodl jsem se vše řešit čelenkou. Měl jsem takovou vizi, že budu mít čelenku jako měl Baroš. Takovou tenkou, černou, vypadala jako z gumy.
Nejdřív jsem si koupil florbalovou čelenku Unihoc, díky níž jsem na školním vejletě v prváku dostal přezdívku Jankulovski. Časem mi ale přišla nějak z módy a hlavně jsem ji po každým hraní musel prát, což mě hlavně sralo, tak jsem začal nosit na hlavě šátek. Nějak mi nedošlo, že ten budu muset prát taky, takže ten jsem zavrhnul hned, jak mi to došlo. Zbylo mi snad jen koupit si metr gumy a sešít to jako čelenku. To jsem taky udělal, ale moc se mi to nelíbilo.
Na netu jsem pak našel úplně bombovou čelenku. Byla modrá nebo oranžová, teď už nevím, však víte, jak jsem to na začátku psal s tou pamětí, a vypadala dost pevně. Tu chci, říkal jsem si a vůbec mi nebylo líto vyhodit za to ty tři kila i s poštovným a balným. Prostě mi to připadalo jako dobrá investice a byl jsem z toho nadšenej jak Remek ze skafandru.
Jaký rozčarování to bylo, když mi po dlouhým čekání přišlo to, co mi přišlo. Čelenka sice pevná byla, ono proč by taky ne, když to byl kus látky, na němž byla na kousku přišitá guma vod trenýrek, aby se to vůbec dalo na hlavu nasadit. Ale daleko víc mě uzemnilo, že místo modré barvy měla barvu růžovou. Nechutně růžovou. Růžovější než Hugův pásek u kalhot, a to už je co říct. Okamžitě jsem hledal web, kde jsem si to objednával, a ten zmetek jsem reklamoval. Vůbec mě nepřekvapilo, když se na moji reklamaci vysrali. Když jsem to zkoušel podruhý, web už byl zrušenej, takže to vypadá, že mi poslali poslední šmejd ze skladu a zavřeli krám. S růžovým hnusem za tři kila jsem se raději nikde neukazoval.
Krátce po této příhodě jsem zjistil, že nejlepší na dlouhý vlasy při sportu jsou nůžky, strojek a šikovná kadeřnice. Takže místo vlasáče je ze mě šampón. Nevypadám sice nejlíp, pořád jako debil, ale už to není tak hrozný. Sice si geluju vlasy a strávím ráno v koupelně víc času než když jsem byl za máničku, ale aspoň mi při sportu nic nezavazí. A vo tom to je!