S babičkou na maďarštinu
30. 11. 2010
Jednou z mnoha věcí, které jsem vždy na své babičce obdivovala, byla její neuvěřitelně dobrá paměť. O starších lidech se říká, že čím více roků mají, tím méně si pamatují současných událostí, ale o to více se noří do hlubokých vzpomínek, které jim najednou vyvstávají zcela jasně a zřetelně. Přestože mé babičce bylo okolo sedmdesáti let, rozhodně se nikterak neztrácela v informacích z dneška a vše z minula si pamatovala stejně dobře. Vždy mi tvrdila, že se toužila stát spisovatelkou. Chtěla psát velké historické romány. Její touhu nejenom, že dobře ilustrovala její láska ke knize Vojna a mír, kterou za svůj život mnohokrát znovu a znovu přečetla, ale i její skvělá jazyková vybavenost. Tolik barvitých slov, slov zapomenutých, starých i básnických, babička všechny tyhle výrazy uměla používat naprosto samozřejmě, s lehkostí. Právě proto byla její vyprávění tak poutavá a dobře se poslouchala. Babička byla a je skvělým vypravěčem. Nejvíce se mi líbily její osobní rodinné historky. Babiččin život byl plný překvapení, nečekaných zvratů a velkých historických událostí. Myslím, že kdyby svůj život bývala dala do knihy, mohl by se z něj stát nový historický Vojna a mír.
Co mě již z dětství upoutalo za příběh, a na který dodnes nemůžu zapomenout, je příběh babiččina narození. Babička se narodila slovenské matce a maďarskému otci. Narodila se však za hranicemi Československa, takže má maďarské občanství. Její otec však za podivných okolností, které ji její maminka nikdy nechtěla osvětlit, od rodiny odešel. Babička tak zůstala se svojí maminkou sama. Její maminka však využila svých příbuzenských vazeb na Slovensku a po nevydařeném svazku se vrátila z Maďarska zpět domů. Přijetí od jejích rodičů prý bylo vlažné a dceři dlouho vyčítali její útěk k maďarským hranicím, který měl podle všeho probíhat za dramatických událostí. Babiččina maminka byla velmi mladá, když se babička narodila. Pocházela ze střední vrstvy maloobchodníka, měla prý dobré chování a ve městě slušnou pověst. Stačil ale jeden jediný den, kdy na večerní promenádě potkala tmavého uhrančivého Maďara a babička byla na cestě. Když se budoucí prarodiče dozvěděli o nemanželském dítěti, hned se na dceru obořili, protože rodinná pověst byla v tu chvíli v ohrožení. Dcera si ale nedala svůj sen o maďarském milenci vzít a odjela za ním. Našla jej a on si ji vzal k sobě. Ovšem do té doby než zjistil, že jeho milá je v očekávání. Snažil se tak budoucí matku někam uklidit z cesty, proto se babička narodila v Maďarsku. Okamžitě po narození se ale dcery zřekl, dal ženě peníze a odešel. Takže se babička ještě jako malinké děťátko stěhovala poprvé ve svém životě. Pak se stěhovala ještě jednou, a to do Čech. Tenkrát na jedné ze závodních dovolených potkala u maďarského Balatonu svého cizince. S ní jí však naštěstí vztah vyšel a byla z něj moje maminka a její sestra. Dědeček však bohužel již nežije. Babička ale dodnes na maďarský Balaton vzpomíná a říká, že maďarský kraj je jí osudný.
Díky babiččiným maďarským kořenům jsme všichni v rodině snědí. Máme tmavé vlasy a tmavé oči. Bohužel, babička si ze svého krátkého pobytu v Maďarsku během dětství nic z maďarského jazyka nepamatuje. Jejím rodným jazykem je dnes spíše češtino-slovenština. Maďarsky, jak vypráví babička, se před ní navíc nikdy nemluvilo a o Maďarech už vůbec ne. Všichni Maďaři byli po zkušenosti její maminky považováni za neslušné lidi a maďarština za nejhorší jazyk na světě. Babička tyhle předsudky ale vůbec nesdílela. Naopak, o Maďarech mluvila vždycky jako o hodných lidech, když vzpomínala na své časté dovolené, a o maďarštině jako svém mateřském jazyku, který ale neznala. S postupem času, a tedy i věku, se babička často vyznávala z toho, že ji mrzí, že se nikdy maďarsky nenaučila. Když si vzala dědečka a založila rodinu (což v té době bylo poměrně v mladém věku), už neměla čas na to, se zajímat o školu nebo osobu, která by ji maďarsky naučila, když doma měla manžela a dvě děti. Pár dovolených u maďarského Balatonu rozhodně nijak člověku jazykové obzory nerozšířilo. A když obě její dcery odešly z domova, ještě dlouho potom pracovala jako vychovatelka v dětském domově, takže její volný čas se mnohdy rovnal nule. Od smrti dědečka sice již uplynulo několik let, ale babička nikdy vlastně nezůstala sama. Měla a má spoustu přátel, kamarádů, se kterými podniká cesty, výlety a nejraději vysedává po kavárnách. Volný čas v důchodu si tak dokáže naplnit. Přesto mi její povzdech ohledně maďarštiny tak nějak zůstával v hlavě a tušila jsem, že když udělám první krok já, babiččina veselá a společenská povaha se o zbytek postará. A tak jsem se ten první krok udělala a babičce koupila jazykový kurz maďarštiny pro začátečníky.
Babička tedy k narozeninám rozbalovala zapečetěnou obálku. Myslím, že očekávala spoustu možností, jak ji obdaruji, ale jazykový kurz rozhodně ne. Když si na dárkovém certifikátu přečetla, že se stává novou studentkou kurzu maďarštiny v jazykové škole Tutor, byla dojatá a rozčílená zároveň. Prý tenhle dárek rozhodně nečekala, ale je pro ni tím absolutně nejlepším. A babička vážně do lekcí maďarštiny začala docházet. Okamžitě se stala miláčkem kurzu. Všichni ji každý pokus o maďarské slovíčko chválili a svým příběhem si získala publikum kurzu na svou stranu. Babička chodila z kurzů první měsíc natolik nadšená a neustále si na nás nová maďarská slovíčka zkoušela, až jsem sama začala uvažovat nad tím, jestli se do kurzu ještě na poslední chvíli nepřihlásit a první měsíc lekcí dohnat. Přestože bylo jasné, že maďarština je naprostým unikátem mezi evropskými jazyky, takže není lehké do ní proniknout, byla to zároveň výzva. A já cítila, že jsem od ukončení střední školy dlouho neprovětrala své mozkové závity. Jakmile jsem se o svém nápadu před babičkou jenom zmínila, už do mě „šila“ dnem i nocí, abych kurzy navštěvovala. Nakonec jsem samozřejmě jejímu nátlaku podlehla, a tak s babičkou do kurzu docházíme obě. I když je babička o několik desítek let starší nežli já, maďarština jí jde mnohem lépe. Vše umí rychleji než já, lépe si slovíčka a fráze pamatuje. Sama říká, že se na ní nemám zlobit, prý má maďarštinu v krvi – a to doslova.