BISEXUALITA bez přetvářky, pro lidi, kteří mají otázky

Když mi bylo sotva 13, začal sem si uvědomovat, že nějak zvláštně tíhnu ke klukům, byl to pro mě úplně nový a dosud zcela neznámý pocit. V té době by mě ale vůbec nenapadlo, že jsem gay, jednak to bylo v roce 2000, kdy se toto slovo ještě tak často nepoužívalo a jednak proto, že když se řeklo homosexuál, každý si představil ušišlaného, vykrouceného a do růžové se odívajícího podivína. Což jsem pochopitelně nebyl a nejsem dosud. Zhruba do svých 17cti let jsem se považoval za "čistokrevného" heteráka. V sedmnácti už s člověkem ale natolik bouří hormony, že jde za hlasem svého srdce a v tomto věku především následuje své pubertální a sexuální pudy. Toto se nevyhlo ani mě. Měl jsem v té době až do svých 19cti orální sex a jednou i pokus o anální sex celkem se třemi chlapci svého věku (ne najednou, pochopitelně že s každým zvlášť a v jiném období svého života).

Když mi bylo 18 let, začal jsem chodit s jednou svojí kamarádkou, kterou jsem znal už od základky. Do té doby jsem byl (co se holek týkalo) panic. Lucka mě dokázala vždycky rozparádit. Vždycky se mi postavil, ale když mělo být něco víc než vzájemná masturbace nebo orál, prostě nic, spadnul mi. Nějak mě to nevzrušovalo a už vůbec jsem necítil to vzrušení a napětí jako předtím s klukama. Pak jsem si ale uvědomil, že když onanuju, myslím u toho na kluky a ne na holky. Tak jsem na to přišel, když jsme se s Luckou sešli příště, začal jsem si vybavovat to co mě opravdu rajcuje, tedy pěkné mladé muže. A hle... Erekce mi vyržela. Jednou jsme do toho s Luckou bušili dokonce skoro hodinu, k ejakulaci ale už vzhledem k mé následné vyčerpanosti nedošlo. Příště, když jsme spolu souložili kratší dobu, tak už jsem se udělal. Sex jsme spolu měli ale spíše méně. Během těch dvou let, co jsme spolu byli to bylo tuším asi jen 8 nebo 9krát, což bylo oproti mým vrstevníkům podstatně méně. Když jsme spolu na to ale skočili, nemůžu říct, že bych jako chlap selhal, sice jsem ne vždycky došel vyvrcholení, ale byli jsme schopni to dělat ve sprše, ve vaně, na zapnuté pračce, v lese a různé polohy. Když jsme se spolu o tom před nedávnem bavili, Lucka přiznala zcela upřímě, že na základě tohohle všeho by ji tenkrát ani ve snu nenapadlo, že jsem na kluky. To jsem tenkrát věděl jen já, protože vždycky při každém sexu s ní jsem si musel představovat pravý oběkt svého vzrušení, tedy mužské tělo.

Časem mi ale pouhé představy a gayporno z internetu nestačily a svou holku jsem (i když jen dvakrát) během těch dvou let podvedl. Pak už jsme spolu neměli sex prakticky vůbec a tak jsme se rozešli. V té době  už jsem se identifikoval jako bisexuál, protože mě vzrušovali kluci a muži, ale díky představivosti jsem byl schopen fakticky spát i s holkou. Bral jsem to tedy jednoduše. Jsem schopnej mít sex s klukem i s holkou, tak jsem bi.

Když mi bylo 20 a nastoupil jsem na vejšku, zkoušel jsem si najít holku, ale tak nějak mě to prostě netento. Vůči holkám jsem byl takzvaně imunní. Nepřikládal jsem tomu žádnou pozornost a sám sobě jsem si říkal, že jsem skrátka nepotkal tu pravou. Nakonec jsem ale dostal chuť si to zase rozdat s mužem. Pak s dalším a dalším. Když jsem pomyslel na to, že bych měl spíš spát s holkama a pokusit se třeba i založit rodinu, tak jsem si vždycky vybavil ten skoro až nechutný pocit, kdy jsem k sexu s dívkou potřeboval homosexuální fantazie. Byl jsem vůči ní vlastně neupřímný, byla pro mě skvělou přítelkyní, měli jsme se rádi, ale jen jako kamarádi. Nemiloval jsem ji.

Až jsem se jednou účastnil setkání celkem sedmi gaykamarádů (skontaktovali jsme se přes internet) a po celodenních debatách jsem si to uvědomil. Ráno jsem si doma před zrcvadlem řekl: "Petře, prostě seš gay, teplouš, buzna, homokláda, na kluky..." Nemáte ani ponětí jak mi bylo, otázky, které jsem musel řešit byly tyto: co na to řeknou naši, mám jim to vůbec říkat? co na to řeknou kámoši a kámošky, budou se se mnou ještě kamarádit? Co bude s rodinou, impotent nejsem, ale pokud budu žít s mužem (i když ho budu opravdu milovat) tak nebudu mít děti. Chci mít děti, vždy jsem je chtěl. Mám svoje ideály, své morální hodnoty, komu je předám, když ne svým dětem? Co se bude dít u nás v tři a půl tisícovém malém městě, kde ví každý o každém všechno? Nebude tím trpět moje celá rodina, která se stane středem všech drbů?

Možná mi to nebudete věřit, ale úmyslně jsem tu napsal, že jsem tyto otázky musel řešit. Ty otázky tu byly mnohem dříve, už v mých 13cti leteh. Už ani ne třináctleté, psychicky křehké dítě mělo téměř denně na paměti tyto otázky. To byl podle mě hlavní důvod, proč jsem si za žádnou cenu nechtěl přiznat, že jsem na kluky. To byl můj největší životní boj. Obstál jsem v něm. Jakým způsobem, to ale už psát nebudu, není to zase tolik podstatné. Podstatné ale je, že ještě před mým cumming outem (vyjitím sám ze sebe, přiznáním barvy) párkrát četl na internetu různé debaty a články na téma bisexuality a strašně se mi to "líbilo". Říkal jsem si: "Aha, už to chápu. Být bi je vlastně vpohodě. Můžu spát a mít vztah s kluky, ale jinak budu moct mít i ženu a rodinu, tedy to, co po mně společnost vyžaduje. Zároveň nemusím mít strach, že až budu starý, skončím opuštěný, budu mít děti a vnoučata. Nikdo se nikdy nemusí dovědět, že se mi líbí kluci, když se násilím a kamufláží donutím spát s ženou.

Na základě těchto osobních zkušeností jsem došel k názoru, že označovat se za bisexuála je jen jistá fáze, kdy si muž přizná, že sex s chlapy ano, ale city k mužům ne. V mém životě to bylo období, kdy jsem si přiznal pravdu o své sexuální orientaci vůči mužům, ale nebyl jsem ještě připravem se vzdát klasického postavení heterosexuála v naší společnosti a vzít na sebe svou skutečnou roli, roli homosexuála, která je ještě dnes v české společnosti problémem pro skoro čtvrtinu lidí (cca 25%).