Lieksa

Tento příběh je o slavném pěvci Orfeovi, který žil v Řecké krajině Trakie. Hrával na lyru a uměl k tomu krásně zpívat, že jeho zpěvu nikdo neodolal. Lidé když ho slyšeli, tak se smáli nebo plakali podle toho, o čem zpíval. Když zpíval na hostinách, tak Bohové sestupovali po Mléčné dráze na Zem za jeho hlasem. I vodní víly Najády cystupovaly z vln když jej zaslechly. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval.Jmenovala se Euridika, byla krásná jako jeho zpěv. Vzal si ji za ženu a odvedl ji k sobě domů. 

Byli spolu štastni. Ale jedou Orfeus musel odejít z domu. Euridika zůstala sama. Jak byla sama zatoužila navštívit své družky Najády. Pospíchala za nimi nejkrátší ces¨tou. Ale najednou ucítila v noze prudkou bolest. Uštknul ji jedovatý jad, padla k zemi mrtvá, hadí jed byl moc silný. Ani pláč vodních vil ji nevzkřísil a ani Orfeovo zoufalství, když se s ní shledal. Pohřbil Euridiku, s ní i veselé písně. 

Po světě bloudil smutný. Jeho nové písně byly tak smutné, že každý plakal. Neustále na Euridiku myslel. A po dlouhém putování se odhodlal sestoupit do podsvětí říše mrtvých. Tam vládl bůh Hádes a jeho manželka Persefona. Orfeus ji chtěl poprosit, aby mu vrátili Euridiku, aby se mohla navrátit zpět na zem.

Když konečně došel na místo, vnořil se do mrtvé mlhy a najednou se ozval štěkot. To vítal Orfea trojhlavý pes Kerberos. Orfeus začal zpívat a Kerberos přestal štěkat. Orfeus prošel kolem Kerberose a šel dál, když došel k zástupu stínů, které pospíchaly ke břehu řeky Styx. Za chvíli přijel člun se starcem Cháronem, který převážel duše mrtvých do podsvětí. Orfeus do loďky nastoupil také, ale Cháron ho něchtěl převést, a tak Orfeus začal zpívat. Nakonec ho převezl. Když loďˇ byl an druhé straně, tak šel Orfeus hledat vládce podsvětí. Přešel louku, kde stíny zavzpomínaly na své útrapy při jeho zpěvu. Došel před černý trůn, na kterém seděl zamračený Hádes, vedle něho seděla Persefona. Začal zpívat o Euridice, o své bolesti a o smutku. Prosil bohy, aby mohla Euridika opět na zem. Hádes mu dovolil si Euridiku odvést, ale nesměl se ohlížet na manželku, než výjde na zemský povrch, jinak ji už nikdy neuvidí. Orfeus poděkoval a šel. Za ním šel i stín Euridiky.Jak šel Orfeus napřed, naslouchal, jestli jde Euridika za ním, ale nic neslyšel, ze strachu se otočila porušiů slib. Jeho Euridika umírá po druhé.

Sedm dní hledal Euridiku a pokoušel se dostat zpátky do podsvětí. Vrátil se zpět na zem. Orfeus začal zpívát. Všichni zmlkli a naslouchali mu. Jak zpíval tak vtrhly do háje opilé a šílené Bakchnatky, ctitelky boha vína a bujného veselí, Bakcha. Smutným zpěvem podráždil šílěné Bakchnatky a začaly po něm házet kamení. Ale dopadly před Orfea sraženy  jeho zpěvem. Ale v jejich křiku jeho hlas zanikal a zasáhly cíl. Zpěv umlkl a jeho život také. Oplakávala ho celá příroda. Orfeova duše sestoupila do říše mrtvých, a tam se setkal s Euridikou.

Bůh Bakchos potrestal ženy. Proměnil je ve stromy. Múzy pohřbyli Orfeovo těllo. Hlava, kterou Bakchnatky urvaly, plula s Lyrou po řece do moře, až na ostrov Lesbos. Podnes řeky zpívají, co si zapamatovaly z písně mrtvého Orfea.