UNIKÁTNÍ zpověď pokračuje.... kdy začne platit všemi proklamované "padni komu padni!"
Dříve, než se začtete do pokračování mého příběhu, dovolím si uvést citaci, která je napsána v úvodu volebního programu ČSSD: „Usilujeme o stát, který efektivně slouží veřejně prospěšným cílům, dbá na dodržování zákonnosti a vymahatelnost práva, ale přitom nepřekáží spontánním a tvořivým aktivitám občanů. Občan je zákazníkem státu. Stát musí zajistit občanovi rovný přístup ke kvalitní službě veřejné správy, včetně veřejných služeb, stejně jako přístup ke všem potřebným informacím. Usilujeme o demokratický stát, který je štítem ochrany lidských práv. Usilujeme o stát, který uznává právo každého člověka žít v důstojnosti a svobodě.“ Je to hezky napsané, hezky se to čte, dobře se to poslouchá a nejeden člověk by mohl podlehnout a „uvěřit“ těmto proklamovaným citacím, slibům ..... Jaká je skutečnost? Čtěte.
I. část
Nejprve krátké připomenutí důležitých informací z předchozí části příběhu „Unikátní zpověď...“
Jaké závažné skutečnosti se objevily a byly doloženy „důkazním materiálem“, který jsem v rámci uváděného případu řešení Situace v Dětském domově Senožaty č.199 předložila - samotné vykonstruování problému členy Rady kraje Vysočina, což plně dokladuje zneužili moci, vykonstruování dalších pochybení mé osoby (včetně údajného „bossingu“ zaměstnanců), aby bylo možné užití nátlakových prostředků, porušení několika právních předpisů (zákonů, ale i samotných Pravidla Rady kraje Vysočina) a předkládání nepravdivých informací veřejnosti. To vše proto, aby vyhověli své „klientce“ – „oné osobě“, která se svým nenormálním a nemorálním chováním na veřejnosti prezentuje více jak 7 let a dopouští se při něm porušování základních lidských práv. V předcházející části příběhu je dále dokladováno – selhání kontrolního výboru Zastupitelstva kraje Vysočina, jakožto nejvyššího kontrolního orgánu kraje, které je možné v jeho konečném výsledku kvalifikovat – jako odklon od demokracie a navrácení se k praktikám totalitní vlády a možné spáchání trestného činu „pomluvy“ podle § 206 trestního zákona.
Proč opětovně zmiňuji tyto skutečnosti?
Smyslem výše uvedených informací je připomenutí protiprávního a nedemokratického jednání některých členů ČSSD, kterého se dopustili při výkonu veřejné správy kraje Vysočina, při řešení Situace v Dětském domově Senožaty. Předložením dalších informací poukázat na skutečnost, že ve svém protiprávním a nedemokratickém jednání, pokračují. Znamená to, že nejenže nevyvodili ze svého předchozího protiprávního jednání žádnou odpovědnost, morální, ani politickou, ale svými dalšími postupy při řešení uvedeného případu, překračují hranice vymezené trestním zákonem – jinak řečeno z jejich strany mohlo dojít ve dvou případech k možnému spáchání trestného činu.
Začnu nedemokratickým způsobem dořešení případu „ Situace v Dětském domově Senožaty č.199.“ Jistě si pamatujete, že zastupitelé kraje Vysočina na zasedání Zastupitelstva kraje Vysočina 05/2010 dne 21.9.2010 rozhodli o tom, že celý případ podstoupí k prošetření Ministerstvu vnitra ČR. Kdy přišla odpověď z MV ČR na KÚ kraje Vysočina nevím. Z dopisu hejtmana kraje MUDr. J. Běhounka je zřejmé, že proběhla konzultace mezi pracovníky Krajského úřadu Vysočina a Ministerstva vnitra, odboru dozoru a kontroly a že pracovníci Ministerstva vnitra zastávali názor, že nejvyšším orgánem kraje Vysočina je ZK, a to je oprávněno se záležitostí zabývat. Zastupitelstvo kraje Vysočina se od zmiňovaného data 21.9.2010 do 15.11.2010 (datum, kdy jsem dostala od hejtmana kraje MUDr. J. Běhounka zmiňovanou odpověď) sešlo pouze jednou a to dne 9.11.2010. Na uvedeném zasedání se zastupitelstvo dořešením uváděného případu nezabývalo, ani v průběhu samotného jednání, ani v průběhu rozpravy. Nezbývá, než si položit otázky: „Byli členové zastupitelstva seznámeni s postojem pracovníků Ministerstva vnitra? Dostali včas písemné vyrozumění o postoji pracovníků MV ČR a informaci o tom, že na dalším zasedání (tj. 9.11.2010) budou moci vyjádřit svůj názor k dořešení celého případu? Nedošlo k tomu, že byl případ uzavřen na podkladě informací, které předcházely zmiňovanému jednání s pracovníky MV ČR?“ Skutečnost, že nebyl projednáván na uváděném zasedání (tj. 9.11.2010) tomu nasvědčuje a opětovně dokladuje nedemokratický přístup řešení problému, ze strany členů Rady kraje Vysočina, kteří případ uzavřeli, pouze na podkladě svého vlastního rozhodnutí – bez doporučeného projednání Zastupitelstvem kraje Vysočina. Domnívám se tedy, že řešení Situace v Dětském domově Senožaty č. 199, nemůže být , z výše uvedených důvodů, považováno za ukončené.
V souvislosti s řešením uváděného případu, jsem byla pracovníky KÚ kraje Vysočina veřejně a záměrně nařknuta z „bossingu“ svých zaměstnanců. Proti tomuto nařčení jsem se ohradila a podala jsem na pracovníky KÚ kraje Vysočina trestní oznámení na možné spáchání trestného činu „pomluvy“ podle § 184 odst. 1,2 zákona č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník). Jak k možnému spáchání trestného činu mělo dojít a kdo se ho měl dopustit?
II. část
Jedním z pracovníků, který se uvedeného nařčení dopustil, byl náměstek hejtmana Ing. L.Joukl, který na zasedání zastupitelstva 02/2010 dne 23.3.2010 řekl, cituji: „...já normálně bych se k materiálu, který jste dostali (Materiál – míněna zpráva mapující šetření sociálního klimatu v Dětském domově Senožaty č.199, vypracovaná PhDr. Z. Kulhánkem.) k nahlédnutí, nevyjadřoval, protože z citace dopisu zde bylo řečeno něco ve smyslu v politickém kontextu, či něco takového. Já s plnou vážností, jako představitel ČSSD, zde na Vysočině, bych rád přečetl jeden odstaveček, který vy, máte v rukách, ale bohužel tím, že se toto zastupitelstvo veřejně přenáší, přes internet, tak si toto neodpustím. Sociometrické šetření a význam sociálního klimatu provedené klinickým psychologem PhDr. Z. Kulhánkem...mimo jiné v personálním a manažerském řízení dětského domova paní ředitelka výrazně selhává a že její způsoby jednání a řízení nesou jednoznačně znaky bossingu... Tento materiál, který čítá čtyři strany na každé straně je zhruba 10 odrážek, všichni ho máte, tak tam máte výčet ostatních, řekněme nedostatků a nebo podání, které mě vedly k rozhodnutí, při odvolání paní ředitelky Strakové.“
Po vystoupení náměstka Ing. L.Joukla se ujal slova hejtman kraje MUDr. J. Běhounek, jehož slova také stojí za připomenutí. Řekl, cituji“ „..já bych prosil všechny zastupitele, aby se soustředili na návrh tohoto usnesení a materiály, které mají k dispozici, pokud možno příliš nerozebírali.“ konec citace. Nepřijde vám zvláštní, že zastupitelé dostanou pokyn, od samotného hejtmana, aby uvedený materiál o kterém se diskutuje příliš nerozebírali?
Druhým pracovníkem KÚ kraje Vysočina, který se vyjadřoval k mému vystoupení byla radní pro oblast školství RNDr. M.Kružíková. Zdůvodňovala oprávněnost provedeného šetření sociálního klimatu, s odvoláním na závěry ČŠI, která ve své zprávě uvádí „závažná zjištění“ a poukazuje na nezdravé klima v zařízení. Připomínám informaci, která je uvedena v předchozí části příběhu „Unikátní zpověď....", že RNDr. Kružíková, stejně tak, jako pracovníci KÚ OŠMS, nezná ona „závažná zjištění“. Pracovnice ČŠI Mgr. E. Kořínková, která je tam vepsala, je nikdy nedoložila. Na základě čeho bylo tedy nutné provést ono zmiňované šetření sociálního klimatu? Skutečnost, že ona „závažná zjištění“ nikdo nezná, znamená, že neexistují a vše bylo vykonstruováno. Dále ve svém vystoupení zdůvodňuje, proč hodnocení mé práce neproběhlo standardně, jako u ostatních ředitelů škol a školských zařízení. Rada kraje Vysočina vydala dne 9.2.2010 Pravidla pro periodické hodnocení výkonu funkce ředitelů škol a školských zařízení zřizovaných krajem Vysočina. Tohoto hodnocení jsem se měla zúčastnit dne 12.3.2010. Uvádím-li standardně, tak to znamená před komisí a podle stanovených pravidel. Jediná jsem toto hodnocení absolvovala v úzkém pracovním kruhu a za zavřenými dveřmi. Potvrzuje to i radní RNDr. Kružíková ve svém vystoupení, kde uvádí, cituji: „Paní ředitelka byla opravdu zařazena do hodnotícího jednání, do komise, ovšem tam jsme počítali s tím, že ten výsledek, který nám byl dán, bude jiný. Nepočítali jsme s takovým výsledkem od p. Kulhánka a na základě tohoto nebylo už potom nutné v podstatě hodnocení provést, protože to bylo dostačující k tomu dalšímu jednání, které bylo vedeno...“ konec citace. Zapomněla uvést, že zprávu o kterou své tvrzení opírá obdrželi pracovníci KÚ již 1.3.2010 a uváděné hodnocení probíhalo až 12.3.2010. Tato informace plně vyvrací skutečnost, že již nebylo nutné hodnocení provést. Pro úplnost a objektivnější posouzení celé situace uvádím, že výstupem z uváděného periodického hodnocení je možné ukončení působení ve funkci ředitele. Pravidla Rady kraje Vysočina byla v mém případě porušena záměrně a účelově. Důvod? Pokud by bylo provedeno hodnocení standardně, museli by členové komise dostat do rukou zprávu vypovídající o výsledcích šetření sociálního klimatu. To zřejmě nebylo žádoucí.
Uvedený případ dostala k prošetření PČR (Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, ÚO Jihlava, Obvodní oddělení Jihlava). Znamená to, že po roce, kdy bylo uvedené šetření provedeno, v mnou řízeném Dětském domově Senožaty 199, budu mít konečně možnost nahlédnout do zprávy, která je výstupem z prováděného šetření. Aby těch zvláštností při řešení tohoto případu nebylo málo, objevují se další. Jsem seznámena s postupem, jak bude celý případ šetřen. Dozvídám se, že PČR nebude zkoumat pravost zprávy, kterou dostane a na základě které, je možno „celý případ“ objektivně a spravedlivě posoudit. Jako důvod je uváděno, že případ spadá do oblasti pracovního práva. Překvapuje vás to? Trestný čin „pomluvy“ spadá do oblasti „pracovního práva“? S touto argumentací nesouhlasím. „Pomluva“ je nařčení člověka z něčeho, čeho se nedopustil a co jej společensky a profesně poškozuje. Trestní zákon neupravuje a neřeší „pomluvu“ s přihlédnutím v jaké z oblastí práva byla vyřčena. Každopádně je jasné, jakým směrem se vyšetřování uvedeného případu ubírá. Pojem „pracovní právo“ se stalo pro pracovníky KÚ kraje Vysočina, při řešení Situace v Dětském domově Senožaty č. 199, jakýmsi „zaklínadlem“, které je má ochránit před možnými následky všech protiprávních jednání a možného spáchání trestného činu. Jako by úplně zapomněli, že jako veřejní činitelé, zodpovědní za výkon veřejné správy, se nemohou dopouštět porušování zákonů, ani v oblasti „pracovního práva“. A skutečnost, že jejich pochybení neřešil soud, neznamená, že se protiprávního jednání nedopustili.
Dovolím si vložit poznámku vztahující se k uváděnému případu. Ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil navrhuje razantní zvýšení některých soudních podplatků. Jako jeden z argumentů pro svůj návrh uvádí fakt, že tato agenda neúnosně narůstá a obrovské množství návrhů (žalob) je údajně zcela zjevně šikanózních. Uvítal by, kdyby bylo méně zbytečných soudních sporů. Návrh by tak měl motivovat obě strany, které se soudí, aby spor nehrotily a pokud možno se raději dohodly, právnicky řečeno, uzavřely smír. Jaké je tedy vysvětlení proto, že nebyla řešena pochybení členů Rady kraje Vysočina v oblasti "pracovního práva", které uvedený případ zmiňuje? Proč nedošlo k nápravě uváděných pochybení. Je důvodem skutečnost, že jsem se v zákonné lhůtě neodvolala k soudu? Uvádím, případ řešení Situace v Dětském domově Senožaty č. 199 to nevyžadoval, neboť pro jeho vyřešení "mimosoudní cestou" jsem poskytla "rozbor případu včetně důkazního materiálu", který je jasný a čitelný i pro lidi, kteří nejsou odborníky v oblasti práva. Uváděná fakta si tak vzájemně protiřečí. Rozhodnutí některých orgánů se tak jeví jako účelová, neboť se odvíjí od toho, co jim právě vyhovuje a ne, od toho, co je vhodné pro rychlé vyřešení daného problému. Nebylo by od věci, provést takovou úpravu zákona č. 129/2000 Sb. (zákon o krajích), kde by odbor dozoru a kontroly veřejné správy, mohl vykonávat dozor a kontrolu nad výkonem samostatné působnosti orgánů kraje i v případech porušuvání právních předpisů z oblasti pracovního práva a to s přihlédnutím k tomu, že se chystají změny v systému odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a státní správě, neboť obdobných případů, jako je tento, bude dozajista přibývat a soudy je nebudou stíhat řešit.
III. část
Pokud nebude zkoumána pravost předložené „Souhrnné zprávy ze sociometrického šetření a výzkumu sociálního klimatu v DD Senožaty“ nedokáži si dost dobře představit, podle jakých dalších důkazů může být případ objektivně a spravedlivě posouzen. Pro tuto chvíli vám nabízím svá vyjádření a „důkazy“ týkající se tohoto podání, které dokladují, že jsem se údajného „bossingu“ vůči svým zaměstnancům nikdy nedopustila a že předložená zpráva není kopií „originálu“ zprávy, podle které by měl být případ posuzován. Konstatuji, že pracovníci KÚ kraje Vysočina už tím, že začali jednat o mém návratu zpět do funkce, potvrdili, že jsem se ničeho nedopustila a že jejich jednání bylo protiprávní. Zároveň je takovýto postoj důkazem toho, že ani zpráva, která je výsledkem sociometrického šetření a výzkumu sociálního klimatu, neobsahuje žádná zjištění, která by dokladovala – onen „bossing“ ze kterého jsem byla obviněna, na základě kterého jsem byla odvolána a z něhož jsem byla i veřejně nařčena. Dokladem mých tvrzení je i skutečnost, že zpráva, která byla orgánům v trestním řízení, předložena, je v rozporu s veřejným vystoupením Ing. Libora Joukla, neboť uvedena byla jako: “Sociometrické šetření a význam sociálního klimatu provedené klinickým psychologem PhDr. Z. Kulhánkem“, ale předložená byla „Souhrnná zpráva ze sociometrického šetření a výzkumu sociálního klimatu v DD Senožaty“- podepsána PhDr. Zdeňkem Kulhánkem (odborným psychologem); neobsahuje uváděný a čtený „odstaveček“. Stejně tak informace stran materiálu, který pravda čítá čtyři strany, ale žádná z uváděných stran neobsahuje oněch proklamovaných zhruba 10 odrážek. Pro upřesnění uvádím: 1. a 2. strana neobsahuje žádnou odrážku. Na 3. straně je uvedeno 6 bodů a na 4. straně je uvedeno 9 bodů. Za další uvádím, že nebyla předložena kompletní, neboť chybí přílohy č. 2,3,4,5,6,7,8 a 9, které jsou pro posouzení pravosti zprávy důležité. Dle vyjádření pracovníků orgánu v trestním řízení, nebudou, ani požadovány – další důkaz, že nemá být vyšetřena pravda. Byly přiloženy pouze přílohy č.1 a 10 - obě bez razítka. Dále konstatuji, že i přes výše uvedené, předložená zpráva, dle mého názoru, nedokladuje onen údajný „bossing“. Tuto skutečnost museli být pracovníci KÚ kraje Vysočina schopni posoudit, stejně jako já. Jako poslední uvádím, že předložená zpráva není potvrzena podpisem PhDr. Zdeňka Kulhánka a jeho následným vyjádřením souhlasu, že je totožná s originálem (žádala jsem o takovéto ověření z důvodů dalšího možného postupu při řešení případu – doložení uváděných skutečností a zdůvodnění vyjádření o údajném „bossingu“apod.). Vše tedy nasvědčuje tomu, že k možnému spáchání trestného činu v tomto případě mohlo skutečně dojít, nebo došlo? Výrok k uváděnému případu je na orgánech v trestním řízení. Bude ale spravedlivý za předem avizovaného postupu šetření? Za nestandardní postup orgánů v trestním řízení považuji výše uváděné skutečnosti – snaha nezkoumat pravost zprávy, nevyžádat si přílohy k předložené zprávě, nepožadovat ověření předložené zprávy apod. Vše uváděné je, dle mého mínění, důkazem, že orgány v trestním řízení nepracují nezávisle, ale podle předem určených postupů – na základě kterých by mělo docházet k prodlužování vyšetřování celého případu, následného nezjištění skutečné pravdy a poté jeho odložení. V souvislosti s řešením uvedeného trestního podání a k němu uváděných skutečností – je možné, že došlo ze strany pracovníků KÚ kraje Vysočina k možnému spáchání dalšího trestného činu „padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů“ podle § 350 odst. 1 zákona č.40/2009 Sb. (Trestní zákoník).
IV. část
Pro ucelený obraz toho, jakou představu o „demokratické společnosti“ a naplňování programu své strany mají členové ČSSD v kraji Vysočina, vám nabízím další svá zjištění, která se tentokrát týkají porušování základních lidských práv a s uváděným případem velice úzce souvisí. Uvedu fakta, která vypovídají o skutečné hodnotě lidských práv, pro některé členy ČSSD v kraji Vysočina a o tom, zda jejich dodržování, není výsadou pouze pro privilegované. V předchozí části příběhu „Unikátní zpověď...“ zmiňuji skutečnosti, které předcházely a byly důvodem pro vykonstruování celého případu řešení Situace v Dětském domově Senožaty č.199. Týkaly se „oné osoby“, která nezákonně získala informace o mém zdravotní stavu a oněch informací více jak 7 let používá k útokům na moji osobu. Měli byste vědět, že „ona osoba“ o sobě tvrdí, že nic z toho není pravda. O mém zdravotním stavu nic neví a informace údajně nikdy nesháněla. Před nikým mě nepomlouvala, údajně něco takového nedělala a nedělá. Za agresora označila mojí osobu, kterou již nikdy nechce potkat. Co myslíte, na čí straně je pravda. Policie ČR dále nezkoumala pravdivost jejich slov, spokojila se s jejím vyjádřením k případu, které bylo provedeno po telefonu. Celý případ uzavřela jako „přestupek proti občanskému soužití“, kterého jsem se dopustila já tím, že jsem „onu osobu“ nepravdivě obvinila. Následně byl případ předán k projednání správnímu orgánu. Proti tomuto rozhodnutí jsem se odvolala a požádala o přezkoumání postupu OSZ, neboť považuji takovéto rozhodnutí za výsměch spravedlnosti a všem slušným lidem, kteří žijí v souladu s normami společnosti. Neřešení uváděného chování je snahou o jeho legalizaci. O jakém chování se zmiňuji "čtěte" v úvodní část příběhu "Unikátní zpověď..." ze dne 12.12.2010.
Kdo měl na takovémto řešení zájem? Posuďte sami. Nabízím vám další informace, které předcházely uváděnému šetření.
Můj příběh dostal do rukou jako první osobně dne 10.11.2009 hejtman kraje Vysočina MUDr. J. Běhounek. Hejtmana kraje jsem požádala, aby uvedený dopis (obsahující příběh) byl projednán v zastupitelstvu kraje. Dodnes se tak nestalo, i když zápisy z jednání zastupitelstva hovoří jinak. Na stránkách kraje Vysočina se můžete dočíst, že v zápise ze zasedání ZK č.6/2009 je v bodě 63 projednávána záležitost občana kraje – mělo by se jednat o mé podání ze dne 10.11.2009. Není tomu tak, projednáván a odeslán byl dopis ze dne 12.12.2009, který byl určen pouze samotnému hejtmanovi a ze kterého není patrné, kdo se uváděné trestné činnosti dopouští. Záměna dopisů byla účelová. Šla jsem se informovat na PČR, KŘ kraje Vysočina, ÚO Pelhřimov, kam byl dopis předán. Uvedený dopis byl vložen do složky k jinému případu, se kterým neměl nic společného – jinak řečeno, pro další postup a šetření se ztratil. Na čí podnět? Opětovně jsem žádala hejtmana, aby můj dopis ze dne 8.11.2009 byl zařazen na program zasedání a projednán, nikdy se tak nestalo. Proto jsem po určité době podala trestní oznámení osobně. Moje trestní oznámení už se nemohlo ztratit, proto bylo vyřešeno tak, jak výše uvádím – obviněna jsem byla já. Je to jeden z momentů, který každého slušného člověka překvapí. Vypovídá o tom, jakým způsobem řeší pracovníci KÚ kraje Vysočina problémy občanů kraje a jednotlivých příspěvkových organizací, které spravují. Je výpovědí o jejich morálních kvalitách, o tom jaké hodnoty uznávají a také o tom, jestli svých funkcí nezneužívají a do jaké míry jsou důvěryhodní a hodni toho, aby nadále zastávali své funkce. Takovéto jednání je možné kvalifikovat jako „podvodné“ a „protizákonné“" a měli by se ho vyvarovat všichni veřejní činitelé.
V případu, který uvádím, je osouzeníhodné především soustavné zneužívání získaných informací . Není správné, ale může se stát, že ze zdravotnického zařízení uniknou některé citlivé informace týkající se zdravotního stavu některého z pacientů. Lidé si je vyslechnou, prodiskutují a přestanou se jimi zabývat, protože denně jim život podobných a jiných informací nabízí desítky. Toto většina z nás považuje za normální. Lidé, kteří pracují s citlivými informacemi, ale musí mít na paměti, že ve společnosti nežijí pouze lidé, kteří normy společnosti respektují, ale i jedinci, kteří z nějakých důvodů nechtějí a nebo nejsou schopni uváděné normy respektovat. U druhé skupinky lidí, kteří normy společnosti nerespektují jde o známku toho, že trpí určitou formou poruchy osobnosti. Co to je porucha osobnosti (psychopatie)? Jde o soubor trvalých povahových odchylek vytvářejících nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Takový jedinec nerespektuje běžné sociální normy a z hlediska společnosti se tak jeho chování jeví jako nápadné, rušivé, či dokonce nepřijatelné. K druhým lidem jsou velice necitliví, netrpí pocitem viny, pro své nemorální chování hledají výmluvy, nemají charakter, ani svědomí. Jedním z výrazných znaků je skutečnost, že si připisují nadpřirozené schopnosti. Nevyváženost osoby je důsledkem toho, že informace, které veřejnosti předkládají mají hlavně manipulativní charakter – tzn., že k informaci, které dostanou si něco přidají, vymyslí, zkombinují s další informací a tím změní její vypovídající hodnotu tak, aby dotyčného člověka, kterého se informace týkají, vystavily posměchu a urážkám veřejnosti. Proč to zmiňuji? Chování „oné osoby“ vykazuje všechny zámky poruchy osobnosti, proto své nemorální a nenormální chování vnímala a vnímá jako normální. Aby mohla objektivně posoudit své chování, chybí „oné osobě“ „vlastní zkušenost“ prožití takovéto situace. Jinak řečeno, považuje-li chování typu – soustavné (několikaleté) řešení a připomínání zdravotních problémů druhých lidí, jejich urážení a zesměšňování, týkající se nejenom zdravotních problémů, nabádání druhých k nevhodnému chování (aby na takového člověka troubili, blikali a jinak mu dávali najevo, že o jeho zdravotních problémech vědí) za normu pro „druhé“, zákonitě by se uváděné chování mělo stát „normou pro ni samotnou a to nejen proto, že má stejné zdravotní problémy. ale především, že svým "zvráceným" chováním" a "zvráceným myšlením" slušné občany neustále obtěžuje. Každou lidskou společnost lze rozdělit na lidi slušné, kteří respektují normy spolenčosti a nijak nenarušují vzájemné soužití s druhými lidmi a na lidi neslušné, kteří mimo již vyřčené a napsané, nepochybně svým nevhodným chováním k druhým lidem řeší své vlastní osobní a pracovní problémy, potažmo svoji nedostačivost. Je na každém člověku do které skupinky lidí se zařadí, neboť při řešení takovýchto problémů, nelze zůstat lhostejný a je na místě se postavit na stranu slušného člověka. Uvedu další důvod. Je všeobecně známo, že "porucha osobnosti" nijak nesouvisí s výší inteligence daného jedince, která někdy může být nadprůměrná i vyšší. To ale není případ "oné osoby". Její inteligence není ani nadprůměrná, natožpak, aby byla vyšší, což by znamenalo, že je vysoce inteligentní. Nicméně ona si to o sobě myslí a je přesvědčena o své tzv. "výjimečnosti", což je bohužel další důkaz toho, že trpí "poruchou osobnosti". Svojí výjimečnost, až nadřazenost prezentuje svým chováním, kdy je přesvědčena o tom, že ona si může dovolit úplně všechno a společnost, stejně tak občanská veřejnost, to musí respektovat a vzít na vědomí. Nerespektování zákonů lidské společnosti považuje za běžné a normální. Skutečnost, že za ní stojí někteří vlivní lidé, kterým její chování a jednání nevadí , naopak rozhodli se ho využít , při řešení případu spojeného s mojí osobou, ji v její tzv. "výjimečnosti" utvrzuje. O výše uvedeném svědčí i ta skutečnost, že "ona osoba" nerespektuje, ani zákony světské tzv. "Desatero", přestože se celý život vydává za člověka hluboce věřícího.
Odsouzeníhodný je celý případ i proto, že se zrodil v prostředí (obec Senaožaty), kde je umístěno školského zařízení (dětský domov). Vymyšlen byl pracovnicemi uvedeného školského zařízení a nevhodné chování je praktikováno „pouze“ na člověku, který prošel uvedeným školským zařízením. Nemůžeme proto hovořit v tomto případě o normě. Nabízí se tak otázky: „Splňuje takovéto zařízení svoji funkci a nahrazuje dětem rodinnou péči? Jaký je „skutečný“ vztah zaměstnanců k dětem, které měli, nebo mají ve své péči? A proč KÚ, zřizovatel školského zařízení, v tomto případě takovéto chování přehlíží, toleruje a řeší postihem a znevážením slušného člověka, který se stal terčem takovýchto útoků?
V takovémto případě, kdo jiný, než společnost a občanská veřejnost by se měla postavit na obranu práv slušného člověka a pomoci mu dosáhnout spravedlnosti při dořešení celého případu.
Nebo souhlasíte:
-
s názorem některých členů ČSSD, že zveřejňování zdravotních záznamů a jejich následné zneužívání je normální, že při něm nedochází k porušování listiny základních práv a svobod
-
mělo by se stát dodržování „Listiny základních lidských práv a svobod“ privilegiem pro vyvolené
-
s neřešením prokázaného porušování právních předpisů ze strany pracovníků KÚ kraje Vysočina, kterých se dopouští při výkonu veřejné správy
-
s nedemokratickým stylem řízení a řešení problémů kraje Vysočina
-
se skutečností, že svým jednáním se pracovníci KÚ kraje Vysočina dopouští možného páchání trestných činů
-
že orgány v trestním řízení v kraji Vysočina nepracují nezávisle, ale jsou ovlivňovány vysoce postavenými politiky kraje
Na co všechno si ještě budou muset zvyknout „slušní lidé“ v kraji Vysočina. Stanou se pro naši společnost vlastnosti „slušnost a poctivost“ a stejně tak „dodržování práv a povinností“ nežádoucí, nebo bude i nadále platit, že otevřou nejedno lidské srdce a nejedny zavřené dveře. O tom svým chováním a jednáním rozhodne každý z nás – nebuďte a nezůstávejte nadále lhostejní k dění okolo sebe. Je záležitostí nás všech, jak naše společnost bude v budoucnu vypadat.
ES