Jdi na obsah Jdi na menu
 


Luckyho ,,minulý" nemilosrdný život.

 

 

Lucky byl ,,pes z ulice"... smutný příběh. Ale se šťastným koncem:

Lucky žil pravděpodobně u nějakého staršího pána v bytě ,protože se v něm uměl chovat :) ale pán mu zhřejmě zemřel a jeho život byl v rukou osudu :( Ale jen napůl: Jednoho zimního dne byla na terase mamka a koutkem oka zahlédla ,,podvraťáka" jak u je u nás na dvoře. Hned nás zavolala a my jsme běželi se segrou dolů a chtěly jsem ho poznat více. Ale on jen spapal zvířecí salám určený pro našeho kocoura a už byl pryč... V duchu jsem si řekla že je to škoda, protože jsme s taťkou a se sestrou po pejskovi strašně toužili... Ale když už k nám hafan zavítal porvé a našel jídlo, tak bylo jasné, že se vrátí a bude hledat  zase něco k snědku :) Druhý den ho mamka zahlédla u okna. Hned mu dala kolečko psího salámu. Pesan ho s chutí zhltnul. Já jsem s mojí segrou hned běžela dolů za ním. Protože jsme měly od narození straně rádi pejsky :D tak jsme měly i pár obojků ,,na hraní" :D Jeden z obojků jsme vzaly a Pejskovi ho nandaly. Pak jsme začaly mamku ,,překecávat" aby jsme si mohli pejska nechat.. Mamka nesouhalsila.. Se segrou jsme protestovaly, ale nebylo nám to platny :( a pejska nachaly jít se slzami v očích.. Další den pejsek zase přišel a zase jsme mu dali salám... Takhle to šlo asi měsíc! Pejsek zase přišel, dostal salám a my jsme se s ním pomazlily a mohl jít.. Ale jednoho den od sousedů vyšla segry spolužačka a ta řekla, že slyšela nějaký kluky jak na toho pejska volali Lucky. Tak jsem to hned zkusila a on se tak opravdu jmenoval! Přišel ke mě a zavrtěl svým ocáskem, který měl jako vlajku. No a další den jsem se o tom bavila s mojí spolužačkou a ta mi řekla, že tomu pejskovi asi umřel pán a že je z něj psí bezdomovec :( a že se o něj jen tak, lážo plážo, starají nějací 2 kluci. Tuhle novinku jsem hned po škole vyklopila mamce a tak o tom začala konečně přemýšlet... Lucky zatím seděl dole na sněhu a hipnotizoval okna :( Taťkovi by to taky nevadilo, a tak další !měsíc! mamka o Luckym přemýšlela. Jednoho dne napadlo hodně sněhu. Když jsem asi kolem 3. hodiny odpolední koukala na teploměr, zahlédla jsem ,,nějaký" kámen u nás před baráke. Bylo mi to nějaký divnýa a tak jsem zavolala na rodinku...  Ale pak nastal doslova šok pro nás všechny, kdo z toho okna koukali... Ten ,,kámen" se najednou pohnul !!!  Byl to Lucky zapadaný sněhem.. Jenom zvedl hlavičku, která mu padala pod tíhou sněhu, zablikal očkama, která v tom bílém sněhu zářila malou nadějí a hlavně.. Prosbou ;(  Kdo to nikdy nezažil, nepochopí.. Hned mu mamka ohřála mléko a nakrájela salám a my jsme mu to běžěly naservírovat dolů do průjezdu. Chudinka ,zmzrlej, hned začal chlemtat teplé mléko. Luckyho jsme nechali dole a šli nahoru. Tam jsme mamku zase začali všichno přemlouvat... i děda, který zrovna vyjímečně dorazil na oběd... Nakonec se stalo to, na co všichni čekali: MAMKA DOVOLILA NECHAT SI LUCKYHO!!! Hned jsme za ním letěly dolů celí sťastní a zvěstovali mu tu radostnou zprávu :) Lucky se mezitím dole rozkoukal. Po pár dnech, když mamka šla prohrnovat, tak si vzala prohrnovadlo a Lucky se najednou skrčil a zavřel oči a už čekal, že mu přiletí rána... :( Takže byl zhřejmě klukama nějak týraný :( No, Luckymu jsme běželi koupit mističky do místního zverimexu a protože je děda včelař, zajel domu pro jeden volný úl a Luckymu z něj zhotovil boudu. No a Lucky mohl začít bydlet. 1.dny to s ním bylo otřesné ,protože v noci vyl a jelikož byl tulákem a byl zvyklý být venku jak chce a kdy chce... Takže když zavyl, tak mamka za ním každou noc musela chodila ho okřikivat ho ,,nesmíš!" a zadní vrata jsme museli zabarikádovat, aby se jimy Lucky nemohl ,,procpat" a utéct.. Ráno jsme stejně našli kládu odhryzanou a cesta ven byla hotová :P Tak jsme museli vymyslet nějakou větší barykádu... Vyšlo to .Ale on byl tak chytrý, že vylezl na půdu po žebříku ukousl pár planěk a utekl :D prostě chronický útěkář... Pak jsme ale žebřík dali pryč a pod vratama jsme to zabetonovali a pejsánek už byl doma a chodil na delší vycházky, ale pouze na vodítku. Mě ho bylo líto tak jsem ho 2 měsíce učila na náhubek a zvykl si...Tak chodí navolno jedině s náhubkem. To neutíká. Také jsem s ním chtěla zkusit pár psích sportů, protože je strašně hiperaktivní ( když jsme si ho vzali tak mu bylo asi tak 4-5 let a teď už mu je 11-12 ) a pořád skáče přes překážky a běhá poctivě u kola i přes svůj vyskoý věk :) Luckymu ale bohužel zůstala jedná špatná vlastnost:..napadá bezdůvodně ostatní psy...Už jsme vyzkoušeli snad všechny metody,ale nic nepomohlo.. :( Na jaře se sním chystáme na voříškiády,tak nám držte packy,ať nám to dobře dopadne :) ;) Mějte se fajnově jako já ;-) Váš Lucky :-*

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář