Svatý Martin se narodil kolem roku 316 na území dnešního Maďarska pohanským rodičům. Jako voják se dostal do Galie, kde se rozhodl přijmout křest, opustil vojenskou službu a chtěl žít jako poustevník. Roku 361 se stal knězem a r. 371 biskupem. Jako ohniska křesťanského života mezi vesničany založil několik klášterů, zřizoval a navštěvoval venkovské farnosti.
Sv. Martin se narodil v místě, kam byl jeho otec převelen, a sice v Sabarii, dnešním Szombathely (česky někdy nazývaném Kamenec) v západní části Maďarska, nedaleko rakouských hranic. Jeho jméno znamená "bojovný". Martinovi rodiče byli pohané, ale on se brzy stal katechumenem, to znamená, že se připravoval na křest. Podle otcova přání byl v 15 letech přijat do armády a začala jeho cesta po Evropě. Přidělili ho k jízdnímu pluku (sv. Martin je proto zpodobňován na koni) a odvolali jej do Galie. Martin podle legendy přijel v době kruté zimy do otcova rodného Amiensu a uviděl před městskou branou polonahého žebráka. Rozťal mečem svůj vojenský plášť a polovinu dal žebrákovi. Celý mu dát nemohl, protože jedna polovina výstroje římského důstojníka byla „erární“ a tu musel na konci služby vrátit. Pouze s tou polovinou, kterou si pořídil za své peníze, si mohl dělat, co chtěl. V noci pak měl sen, že vidí Spasitele, který říká: „Tímto rouchem mne přikryl dosud nepokřtěný Martin!“ Martinova vize změnila celý jeho život. V r. 355 se dal jako 39 letý pokřtít a vzápětí opustil vojenskou dráhu. Ve francouzském městě Poitiers vyhledal věhlasného biskupa sv. Hilariaovi, jenž se právě vracel z vyhnanství z Malé Asie. Ten se mu stal učitelem a rádcem. Daroval mu pozemek pro založení poustevnické osady. V r. 371 již jako 55 letý byl zvolen biskupem v Tours ve střední Francii. Nechtěl přijmout úřad, před voliteli se ukryl v chlívku, kde byly husy, ty ho však prozradily. Od té doby jsou s jeho jménem spojovány. Dál však žil neobyčejně skromně. Při bohoslužbách odmítal sedět na svém biskupském trůnu a sedával na stoličce mezi svými pomocníky. Ostře vystupoval proti mravnostním přestupkům, naopak vycházel vstříc ubožákům a žebrákům. Vždy neohroženě hájil spravedlnost a poctivost. Na apoštolských cestách kácel pohanské modly a věnoval se vzdělávání prostého lidu v pravé víře, proto zaváděl duchovní správu po vesnicích. Zemřel v Candes 8. listopadu 397 ve věku 81 let a byl pohřben 11. listopadu v Tours. Je uctíván jako patron vojáků, jezdců, kněží, žebráků, ale pro svůj nejznámější čin hlavně jako patron krejčích a všech, kteří se starají o teplé oblečení pro své bližní, i když se tím sami živí.
V sedmém století je jedenáctý listopad vyhlášen svátkem k Martinově památce a později je k tomu dní také stanovena výplata daní a desátků církví. Je to začátek chladného zimního času - na svatého Martina kouřívá se z komína - závěr zemědělského roku a konec sklizně. Lidé přináší v průvodu desetinu své úrody, obilí, ovoce, dobytek i drůbež ke zdanění. Poprvé se toho dne ochutnávají mladá vína a tradičně se před začátkem adventní postní doby hoduje a zabíjí husa.
Povšimněte si výrazu desátek, tj. desetina, neboli 10 % produkce dotyčného zemědělce tehdejší doby. Nikde nenaleznete další způsob daně či odvodu, např. typu DPH, sociální, zdravotní, silniční daň, apod. Nezbývá nám, účastníkům dnešní doby než si povzdychnout nad tehdejší daňovou povinností a doufat v časy příští.
Advent byl ve středověkých dobách šestinedělní a začínal právě po svatém Martinu. Symbolika čísel byla v té době velmi živá a všem srozumitelná, jedenáctka znamenala číslo bláznivé, šílené, znamení hříchu a přestoupení Božího desatera. Také proto byl jedenáctý den jedenáctého měsíce v roce příhodný pro hody a nespoutané veselí.
Svátek svatého Martina byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Svatomartinský den měl v Čechách bohatou tradici:
Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní. Hojně se pořádala martinská posvícení.
Toho dne se hodně slavilo a existují hojné záznamy o rozpustilostech, ba i výtržnostech, prováděných “martínky” – čeledí.
Tradici, zvláště ve vinařských oblastech neb je Martin také patronem vinařů, má v tento den také slavnost nového vína.
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, že největší teplotní rozdíly nastávají právě na svátek sv. Martina a proto tento den spojili s pranostikami:
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina
Na svatého Martina kouřívá se z komína
Martinův led, bude vodou hned
Svatý Martin přijel na bílém koni
Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš