Moje tvorba

  Všechno to začalo v roce 1386 . tenkrát ještě věřili na duchy a jiné nadpozemské nestvůry . A když se večer sešla cela rodina pod zapálenou svíčkou vyprávěli se různé příběhy,z některých šel strach a jiné byli zas veselé. Tento večer však vyprávěl nejstarší z rodiny příběh o jednom duchovi jménem Heris Croov . Když tento muž  ještě žil byl velice hodný každému pomáhal a všechny hájil jako by to byli jeho vlastní. Jednou však vydal král nesmyslný rozkaz, že lide si nesměji pomáhat a že musí každý den od svítání až do západu slunce kopat vodní příkop kolem jeho hradu. Lidé se pochopitelně bouřily ale nebylo jim to vůbec nic platné, každý kdo se postavil proti tomuto rozkazu byl upálen a v lepším případě popraven. Král neměl z nikým sebemenší slitovaní zabil stovky neviných lidi. Ale našel se muž který mel plán jak se tohoto krutovládce jednou pro vždy zbavit. Tento muž se jmenoval Heris Croov musel se ovšem dostat do královské kuchyně. Tak poslal dopis královy že jeho kuchař krade jídlo a ještě ho drze prodává na trhu. Král ho dal okamžitě vyhodit a to do slova z dvacátého patra té největší věže měl štěstí že pod věží byl hustý porost z trnů a všelijakých  bodláků. Přežil to jen o vlásek, Celí od krve utíkal domů svěřit se své rodině. A tak měl Heris volnou cestu do královské kuchyně. Šel tedy za králem a zeptal se jestli by nepotřeboval pomocníka. Král se ho zeptal co umí „umím vařit a uklizet“ odpověděl, budeš tedy v naší kuchyni vařit. Druhy den měl Heris uvařit pro krále jeho oblíbené jídlo. Přidal do jídla silný jed který měl krále zabít. Když se otrávena porce dostala až ke králi tak dal král ochutnat jídlo nejprve svému ochutnavači, který okamžitě spadnu k zemi a umřel. A to se nemělo stát Heris byl zavřen do hladomorny kde ho mučili bez přestání. Rozčíleny král dal ten večer vyvraždit celou vesnici, říká se to byl největší masakr na světě tu noc umřelo v šílené bolesti tisíce lidí. Přežil to jenom jediný muž a to byl Heris Croov. Ale nekonečné mučení které trvalo několik dní nakonec nevydržel a umřel. A král si myslel že má vyhráno. Srovnal vesnici se zemí a plánoval postavit novou. A když jednou v večer usínal měl zvláštní pocit jakoby ho někdo sledoval. Stávalo se to mnohem často a vždy když byl sám. Jednou v noci sledoval tmu a měl čím dal větší strach. Najednou se ze tmi pomalu začala vynořovat postava bylo to blíž a blíž když najednou král tu postavu poznal byl to Heris Croov. Každý večer se na něj chodil dívat a král poprvé poznal co je to strach. Když dalšího večera ležel v posteli Heris znovu přišel ale tentokrát nebyl sám vedle něj stáli všichni lidé z vesnice kterou král srovnal se zemí. Byli všude vznášeli se venku za oknem a jen se na něj dívali. Když zavolal stráže tak všichni zmizeli a pak se znovu objevili. Řekl si že už nikdy nepůjde spát ale vydržel to je pár dní a pak stejné usnul zdálo se mu jak ho upalují a mučí, a když se probudil skutečně hořel a kolem něj byli opět duchové mrtvých lidí a jen se na něj dívali a smáli se. Král se nemohl hýbat ale cítil tu bolest, a jeho dny kruté vlády byli sečteny. Když už konečně umřel a zbyl po něm jen popel tak museli někteří duchové odejít na onom svět a ostatní co měli na zemi nějaké nevyřízené účty mohli zůstat ovšem nesměli opustit bývalou vesnici. A tak jsou uvězněni na pozemku duchů. Když se dozvědělo okolní panství o králově smrti strhnula se válka o opuštěný hrad a samozřejmě i o pozemek duchů není důležité kdo to vyhrál ale když chtěl noví král něco postavit na pozemku duchů tak to shořelo nikdo nevěděl co se tam stalo a proč vlastně bývalá vesnice už nestojí tak král dal rozkaz postavit kolem pozemku velikou zeď ze samých obrovských balvanů a kolem postavil novou vesnici. A vté teď bydlíme my říkal starý muž co tento příběh začal vyprávět jeho syn akorát v duchu přemýšlel o tom jak to jeho otec všechno ví když to nikdo přece nevěděl ale bál se ho na to zeptat. Nejmladší se zase dozvěděl co je za tou zdí uprostřed vesnice a řekl si že se tam hned zítra ráno půjde podívat jestli nenajde nějakou skulinku kterou by se podíval na pozemek duchů. Vyrazil ještě za svítání když všichni ještě spali hodil za zeď klacek který když dopadnul tak začal hořet a on vyděl slabě prosvicujicí místo přiblížil se k němu a podíval se do něj když najednou zeď začala padat malí kluk utíkal domů a když přišel mlčel jako hrob a šel si hrát. Uplynulo pár dni a rodina se vše dozvěděla jen nikdo nevěděl z jaké příčiny spadla ta zeď. Když jednoho večer znovu seděli o zapálené svíčky a chtěli si vyprávět pro změnu veselí příběh tak někdo zaklepal na dveře, kdo to muže byt tak pozdě v noci říkali si, otevřeli a tam nikdo nebyl. Starý muž ale věděl kdo to byl věděl že klepal Heris Croov. Přišel si pro muže co vyprávěl příběh jediný Heris mohl opustit pozemek duchů. „musím se k něčemu přiznat“ řekl starý muž „ tenkrát když se stal ten masakr byl sem v královské mučírně a mučil sem Herise byl to jediný způsob jak to vše přežít a on si teď pro mě přišel aby mohl také odejít na onom svět„rodina strnula a nikdo nebyl schopný odpovědi až se zeptal nejmladší „ty umřeš?“ „ano pokud se nestane zázrak“ odpověděl všichni seděli a v místnosti se rozléhalo ticho když najednou se ozvalo klepání znova ale daleko silnější a v místnosti začalo být čím dál tím větší horko. Celí dům hořel a rodina tam byla uvězněna a v tom starý muž co to způsobil zařval „už dost pojď si pro mě ale mou rodinu prosím nech naživu“. Plameny ustávali a znovu se ozývalo hlasité klepání, tentokrát šel otevřít starý muž a když se blížil pomalu rukou ke klice dveře prudce vzplanuli a muže pohltili najednou vše zmizelo ostatní tu noc nemohli spát. A mezi tím stál jako duch za oknem starý muž a díval se na svojí rodinu a když se otočil viděl jak Heris odchází na onom svět velké bílé světlo ho úplně oslnilo, měl zvláštní pocit radosti a zároveň smutku. Věděl že musí na zemi poprosit o odpuštění. Ale nějaká síla ho táhla na pozemek duchů jen Heris mohl ven tak uvíznul duch starého muže na prázdném pozemku duchů obestavěným velikou zdí. Netrvalo dlouho a lidi opravili rozbouraný kus a všichni zase spokojeně žili dalších pár let. Jen duch starého muže pořád nevěděl jak má svou rodinu požádat o odpuštění když nesmí opustit pozemek. Tak plynul čas