Památky a zajímavá místa
Zámek Bučovice
Zámek Bučovice patří k nejlepším ukázkám záalpské renesance. Je to kousek severní Itálie, přenesený do poklidného městečka na okraji úrodné Hané. Stojí zde už hezkou řádku let, se stavbou se začalo v letech 1567-1582. Vybudovat ho nechal známý moravský kavalír Jan Šembera z Boskovic, poslední potomek jednoho z nejstarších panských rodů na Moravě. Stavbu projektoval architekt, malíř a fortifikační inženýr Pietro Ferrabosco, původem Ital, který již od mládí působil ve Vídni, ve službách u císaře Maxmiliána. Ferrabosco nakreslil vznešenému zákazníkovi plán venkovského sídla, jaké by mohlo stát kdekoliv v severoitalské rovině. Byla zde založena i pravidelná renesanční zahrada s vodotrysky na průsečících pískem vysypaných pěšin. Řešením nádvoří obklopeného ze tří stran arkádami se Bučovický zámek řadí do vývojové linie arkádových zámků, které byly na Moravě a ve východních Čechách postaveny v 60. až 80. letech 16. století. Arkády bučovického zámku působí, ve srovnání s jinými dojmem značné lehkosti. Toho projektant dosáhl tím, že vypustil těžší sloupové řady a nahradil je lehčími v pořadí jónský, korintský a kompozitní.
Ani jeden z obou tvůrců tohoto pozoruhodného díla stavbu dlouho nepřečkal: Ferrabosco zemřel v roce
Stavba byla dokončena podle letopočtu v arkádě v roce 1582, takže Ferrbosco stačil ještě dohlédnout na vnitřní úpravu nejdůležitějších místností západního křídla, obrácených do zahrady. Je to šest klenutých sálů, z nichž nejbohatší je tzv. císařský sál. Zachovala se tu sice jen část původní výzdoby, ale ta patří nesporně k tomu nejlepšímu, co vytvořili italští štukatéři a malíři severně od Alp. Goblény, které pokrývaly holé stěny, i velká kachlová kamna, která sály vyhřívala, už sice dávno zmizely, ale zůstalo tu barevné štukové členění kleneb, s oblíbenými výjevy z antické mytologie. Výjimkou je jedině tzv. Zaječí sál, jehož nástropní fresky vypravují humorně o tom, jak by vypadalo, kdyby si zajíci vyměnili v životě úlohu s lidmi. Tematika maleb je čerpána z grafických předloh italských a flámských malířů. Bajka o zajících měla bezprostřední vzor ve výmalbě tzv. Haasenhausu ve Vídni.
Posledním článkem výzdoby bylo zařízení kaple v rohovém sále 1. patra východního křídla z let 1637-1641. Ale to už panství patřilo bratřím Karlu a Maxmiliánu z Lichtenštejna, kteří Bučovice vyženili a jejichž potomci tu pak vládli až do roku 1945. Jediným výtvarným dílem, jímž umocnili tento pozoruhodný projev italského manýrismu, byla však už jen kašna s Neptunem, postavená doprostřed arkádového nádvoří.
Od roku 1722, když byla do Bučovic přenesena správa některých lichtenštejnských panství a hlavně účtárna. Bylo tedy nutné obě patra zámku přestavět na úřednické byty a do přízemních sálů nastěhovat police s archívem. Bohatstvím a kvalitou vnitřní výzdoby patří bučovický zámek k nejcennějším památkám své doby.
Židovský hřbitov
První zmínky o přítomnosti Židů v Bučovicích jsou ze 16. století, nicméně první podrobná zpráva o počtech zdejších Židů pochází z r.1673 a vypovídá o 9 starousedlých rodinách a o 2 rodinách nově příchozích. Další podrobná zpráva z r.1749 hovoří o 26 židovských rodinách. Z profesí jsou v soupisu uváděni obchodníci (s moukou, svíčkami, krajkami), kramáři, hauzírníci, kožešníci, krejčí, řezníci, lazebník, koňský handlíř a nájemce pivovaru. K r.1798 je ale uváděno již 78 rodin s celkem 508 členy, v r.1846 pak 566 osob židovského vyznání, to bylo zřejmě nejvíce a Židé tehdy tvořili téměř 25% obyvatel města. Později už počty Židů v důsledku občanského zrovnoprávnění a jejich stěhování do větších měst jen klesaly. Při sčítání obyvatelstva v r.1921 se přihlásilo k judaizmu ještě 104 občanů. Původní staré ghetto bývalo v okolí dnešních ulic Komenského a Smetanovy, z původních 49 židovských domů je 11 dochováno. Staletá přítomnost židovského obyvatelstva ve městě byla tragicky ukončena za německé nacistické okupace, ve velkých transportech moravských Židů.
První synagogu si zřídili bučovičtí Židé již v r.1546, alespoň o tom vypovídá hebrejsky psaná pamětní deska nalezená v r.1965. Další svatyně pak pocházela z r.1690 a v r.1853 ji na stejném místě vystřídala neorománská stavba nové synagogy, byla pořízena nákladem 32 tisíc zlatých, peníz tehdy jistě nemalý, ale chrám byl krásný a honosný. U všech bučovických synagog je doloženo působení 12 rabínů, posledním byl od r.1900 Dr. Max Steif. Po válce byla stavba nevyužita a chátrala, byla zbořena v r.1966, na jejím místě je dnes málo vzhledný vnitroblok bytovek Komenského ulici.
Hřbitov židovské náboženské obce najde návštěvník v Hájecké ulici, je poměrně starobylý, založen byl nejméně již v 17. století. Je velký a tvoří jej celkem hluboké údolíčko, má plochu
Kubistický Obecní dům 
Dnes Nová radnice od architekta Jaroslava Syřiště, který je hlavním představitelem moravského architektonického kubismu. Byl prvním rektorem Vysokého učení technického v Brně, učitelem stavebních disciplín.
Syřiště se zasloužil o prosazení českého kubismu na Moravě. Je autorem mnoha nejen brněnských, ale i mimobrněnských staveb. Jeho první kubistickou stavbou byl právě Obecní dům v Bučovicích, jenž byl zároveň vůbec první kubistickou stavbou na Moravě.
Pozdně barokní radnice z roku 1765
Stará radnice dům č. p. 31(dnes drogerie) byla postavena roku 1765. V prvém poschodí byly kanceláře starosty a tajemníka a také zasedací síň. Na střeše byla věžička, ve které byl požární zvonek Po odstěhování radních do nové budovy byla původní radnice prodána do soukromých rukou.
Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z let 1637 – 164
Kostel postavil v barokním stylu v rozmezí let 1637 až 1641 architekt švýcarsko-italského původu Giovanni Giacomo Tencalla. V roce 1748 byl upraven podle návrhu A. E. Martinelliho. Následně v 60.-70. letech 18. století byla provedena štuková figurální výzdoba lodi J. Schubertem.
V letech 1826 - 30 byl postaven klasicistní vstup s dvojvěžím. Před kostelem strojí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z roku
Kostel stojí u hlavní silnice, naproti bučovickému náměstí.
Kaple Žarošských 
z doby po 1826 stojí v těsné blízkosti kostela.
V jejím interiéru jsou uložené vzácné náhrobky z patnáctého až sedmnáctého století (náhrobky z původního kostela).
Nyní je stavba na podnět památkářů navržená na prohlášení za kulturní památku.
Strakoschův dům
je postaven koncem 18 století
Restaurace Fontána - historie jednoho domu
Restaurace Fontána se jmenuje podle nedaleké fontány pře zámkem, ale bučovičtí občané ji znají pod různým názvem. O tomto hostinci je první zmínka v roce 1653. Dnes je málo známé, že se jedná o rodný dům JuDr. Josefa Furycha pražského advokáta a spisovatele. V této době se hostinec nazýval U bílého kříže a v knize Jaro života popisuje spisovatel své dětství, a život v takovém zájezdním hostinci. Kniha je k zapůjčení v knihovně v Bučovicích. Začátkem minulého století, přesně v roce 1903 koupili grunt Arnošt Kunc s manželkou Annou. Tehdy se ujal název " U svatého Kunce". Byl to tehdy zájezdní hostinec se stájemi a přepřaháním koní. Byly tu velké stáje. Majitel byl vyučený řezník a jeho klobásky byly žádány ve vybraných hotelech a restauracích v širokém okolí dokonce se dodávalo i do Prahy. V roce 1939 koupily hostinec Jan Klement s manželkou. V té době byla provedena nástavba prvního patra a rozšířeny bytové prostory. Hostinec dobře prosperoval, a byl velice vyhledávaný. Další vývojovou etapou bylo znárodňování. Restauraci v roce 1949 převzal RAJ a název byl přejmenován na pokrokovou Hvězdu. Lidé však ponejvíce používali název Na špici podle umístění budovy. Úroveň upadávala, až se z podniku stal hostinec 4 cenové kategorie. Až po převzetí majetku do soukromých rukou, několika rekonstrukcích je budova opět v plném lesku, a poskytuje i tolik potřebné ubytovací prostory.
