Zklamání šťastného
Stalo se mi něco opravdu... No, tedy... Z části dobré, z části špatné. Chtěla jsme Jacka Russela teriéra. Ale samozřejmě-najivně. Jako pitomec jsem si myslela, že ho dostanu! Ale samozřejmě: Odpověď byla ne. A tak jsem byla zklamaná. Hodně moc zklamaná! Ale najednou mě ovál jemný, příjemný větřík. Něco mi říkalo, že je to dobře! Že by se tu snad jen trápil! A tak jsem si v duchu řekla: ,,Je to pravda!" Pak jsme šla na PC a všechno jsme řekla na Skype své kamarádce. Ale co to bylo? Co mě přimělo změnit názor? Ale to jediné, co vím je, že jsme udělali dobře. Musím si prostě počkat. A tak mě hned přešlo zklamání a hodila jsme na sebe pocit vděčnosti a radosti. Ale pořád je to mé nejoblíbenější plemeno! Pořád mám ráda psi a pořád mám ráda agility! Na tom se nic nezměnilo. Ale stejně, když vidím fotku štěněte, usměju se, ale stejně mě bolestivě píchne u srdce. Hned se to ale vytratí. Máma s tátou mají pravdu! A to se, jistě to víte z vaší zkušenosti, moc často nestává.