Dvakrát jsem si poslechl pozorně video euro-poslankyně Kateřiny Konečné ohledně sporů, které provázejí odstranění pomníku maršála Koněva. Je jí smutno, že výročí konce války se někteří lidé údajně pokusili zneužít ve svůj prospěch. Nezdálo se mi, že se někdo pokusil zneuctít padlé vojáky. Nechci řešit tento spor, ale rád bych se vyjádřil k tomu, jakým způsobem paní Kateřina se pokouší získat pozornost a sama zneužívá hrubým způsobem informace pro sebe a pro stranu, které slouží. Asi bychom ji měli naslouchat, vždyť ona sama v EP hlasovala údajně v zájmu naší země, jak se o tom hrdě zmiňuje.
Jsem přesvědčen, že většina normálních slušných lidí zachovává památku, nebo chcete – li ctí padlé ve válce na našem území. Pečují o pomníky a hroby padlých na různých místech, při výročích zavzpomínají, položí kytičku. Je to hezké a správné. Sám se někdy zastavím u takových památníků padlým a je mi líto tak mnoha mladých životů. Přemýšlím o našich dějinách a děkuji Pánu Bohu, že nemusíme v takových podmínkách dnes žít.
Myslím, že v případě druhé světové války je potřeba rozlišovat mezi vojáky, kteří položili své životy na našem území a těmi, kteří je do války vyslali. Vojáci nešli bojovat za Československo a jiné národy dobrovolně, protože nám chtěli pomoci. Neměli na výběr. Bojovali napřed za svůj národ, pak museli pokračovat, až ke slavnému vítězství v Berlíně. Plnili rozkazy, nemohli odmítnout, pokud by se chtěli vrátit, byli by zastřeleni rukou svých spolubojovníků. Nebylo jim dáno v té době, aby přežili válku, ale museli umřít. Přesto jim patří naše uznání, jak se říká a píše: „Čest padlým za naší svobodu“.
Jejich nadřízení, kteří vedli válku, měli své cíle. Je jisté, že Stalin neměl rád naše národy a neměl zájem nám pomoci od nacismu. Od samého začátku měl docela zištné a hrozné plány. Neměl rád ani svou zemi. V době předválečné z jeho rukou zahynuly milióny nevinných lidí (v době násilné kolektivizace, hladomorem, politickými čistkami...).
Kolektivizace byla na mnoha místech prosazována brutálním až nelidským způsobem, její odpůrci byli označení za tzv. kulaky a byli postaveni mimo zákon, deportováni nebo popraveni. V mnoha oblastech vedlo násilné odnímání zásob obilí k hladomoru, který si vyžádal velké množství obětí (odhady hovoří až 6 milionech).
Stalinovi nezáleželo na slovanských národech. Potřeboval jen porazit nacismus, aby mohl nastolit svojí diktaturu a podmanit si alespoň část Evropy pro své zájmy a pro rozšíření totalitního komunistického režimu. Podařilo se mu to dokonale na několik desetiletí.
Je to udivující, že p. Kateřina není smutná i z těchto obětí zrůdného vojevůdce, který nectil lidský život, jen vlastní a své sobecké zvrácené zájmy. Proč se tedy zmiňuje jen o slavném vítězství Rudé armády?
Paní europoslankyně uvádí soupis států, které před válkou uzavřely dohodu s Hitlerem, stejně jako Sovětský svaz. Jakoby ji obhajovala. Jenže zapomněla uvést, že tato jediná dohoda způsobila rozdělení Polska mezi Německem a Sovětským svazem a vzápětí vyvraždění polské inteligence a důstojníků polské armády v počtu kolem 22 000 v Katyni a okolí. To je taky součástí druhé světové války, o které je nyní řeč. Proč takovým podlým způsobem komunisté v Sovětském svazu a Polsku zapírali strůjce tohoto vraždění? To vše pod taktovkou „velikého a slavného vojevůdce“.
Proč se p. Kateřina nezmíní, že vlivem působení stejného tyrana, který osvobodil naše národy od nacistů, mnozí naši občané, ještě během války, byli odvlečeni tajně ze svých domovů do gulagů a mnozí se nevrátili, nebo se vrátili zubožení po desítkách let.
Po válce stovky odsouzených v těžkých žalářích a zavražděných, tisíce zničených životů v našich podrobených národech. Jako daň za ideologií „světlých zítřků“ pod vedením komunistické strany.
Aniž bych chtěl hodnotit maršála Koněva je zřejmé, že i on samozřejmě podporoval Stalina svou ideologií a oddaností a jeho cíl se nelíšil od jeho politické linie a záměrů. Jinak by skončil svůj život, jako mnoho generálů, kteří si dovolili nesouhlasit a otevřít ústa a skončili pod „mečem krvežíznivého kata“. Proto ve zdraví přežil až do doby okupace Maďarska a Československa v 1968, jak nám to potvrzují historikové, samozřejmě již pod jiným vedením.
Myslím, že hodnocení, zda pomník maršála Koněva byl odstraněn právem, nebo nikoli, nejsme schopni zhodnotit, ani paní Konečná. Není totiž objektivní. Ona je smutná jen z věcí, které jsou „podbarveny“ a stále zapáchají tou jedinou správnou, pozitivní ideologií, jejíž důsledky naše země již nesou jako břímě mnoho dlouhých desetiletí.
Jen tak mimochodem jsem dnes četl článek, jak Rusové odstranili desku Katyňského masakru.
Zaslechl jsem, že se naší komunisté po roce 1989 distancovali od chyb minulosti a to je ctí. Ale je zajímavé, jak vždy u příležitostí různých výročí se vynoří v médiích to jejich typické (o správných politických procesech, o „neokupaci“ v roce 1968, o konci války, o úspěchu KSČ po roce 1948...) Jakoby naschvál, jen tak mimochodem se vynoří „kostlivec ze skříně“. Možná to je jen názvem jejich strany, který si ponechali, jako jediní, který je spojuje neviditelnou nití s dobou minulou? Jakýkoli závan „větru z východu“, prožívají, jak se zdá s nadšením a nadějí.
Nejsem z toho smutný, jak to vyjadřuje p. Konečná, ale nelíbí se mi, že členové současné KSČM mají znova silný vliv na naše politické dění. Oni rozhodují, kdy má být konec nouzového stavu, jsou jazýčkem na váhách rozhodnutím vlády, podle jejich sobeckých zájmů.
Z druhé strany jsem rád, že navzdory všemu, komunisté mají svůj hlas v médiích. To znamená, že žijeme stále v demokratické a svobodné zemi. Běda nám, pokud by měli opět něco více, než jen hlas. Vlastně ani nejsem rád.
Myslím, že je potřeba zpozornět a pokud možno se ozývat a stavět proti, když jim začíná být smutno a vzpomínají na staré dobré časy......
ZDROJE:
ČTK. Katyň: Symbol genocidy, válečných zločinů i mistrné propagandy. ihned.cz [online]. 10. 4. 2010, rev. 12. 4. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online
