2001 - Jižní Evropa
JAWARAJDEŘI 2001 – CHORVATSKO
(17.8.-1.9. 2001)
17.8. (1. den):
V 15.oo jedu domů z práce a dávám bágly na motorku. Potom razím ke Spěvimu.
Vyrážíme k Losiné, kde se u pumpy setkáme s Jirkou. Za Losinou na nás už čeká
Čoud. V 17.oo vyjíždíme směrem na České Budějovice. Přijíždíme k Petrymu
do Kamenného Újezdce v 9 večer. Nocleh, návštěva místní restaurace. V noci jsme
zmokli. Varuju kluky, že chrápu. (Brzo zjistí, že jsem měl pravdu).
18.8. (2. den):
Přejeli jsme hranice s Rakouskem. Dále jedeme přes Linz, Kremsmunster, Liezen,
Trieben, Gork, Weitensfeld, Zammelsberg. Přespali jsme u Dariny na faře. V noci
hráli hru na žáby - já jsem všechno prospal.
19.8. (3. den):
Odjeli jsme směrem na slovinsko. Milan má problém s motorkou - ráno mu nechce
chytnout. Projeli jsme italské sedlo Predil, serpentiny na Vršič (1611 m.n.m.). Tady
jsme potkali motorkáře z Českých Budějovic, který nás poslal na Triglav. Spíme v
Triglavském národním parku pod Vršičem u řeky Bistrice, nad hlavou nám hučí
vodopád a před spaním si povídáme o zdejších medvědech.
20.8. (4. den):
Jsme probuzeni hlídačem parku, který nám hrozí pokutou 100 DM, pokud do 10 min.
neodjedeme - jsme tam ještě 1/2 hodiny, ale už se neukázal. Martin s Čoudem si
vyšlápli k hučícímu vodopádu Peričnik, tekoucímu z neuvěřitelné výšky, tříštící voda
dole vytváří hučící hrnec, který vše semele. Vyrážíme na Triglav, jedeme okolo
Aljaševa domu (chata 1015 m.n.m.). Na vrchol Triglavu vyleze nakonec jenom Čoud.
Já s Martym jsme vylezli do výšky 2250, Jirka a Čoud jdou dále - Jirka na Triglavský
dom a Čoud na vrchol. Milan se dostal o něco výš než já s Martym, vrátil se s jídlem
a scházíme ve třech dolů, abychom to ztihli ještě za světla. Jirka s Čoudem přichází
už za deště. Chceme spát v Aljaševo domě, ale nakonec odjíždíme dolů do vsi, kde
Jirka domlouvá nocleh u hodných lidí - nechali nás spát v podkroví a nic si od nás
nenechají zaplatit. Tak jim Jirka alespoň dal plechovku piva.
21.8. (5. den):
Vstáváme v 7, vracíme klíče a jedeme se vykoupat do řeky Bistrice. Jedeme na Bled
a Ljubljaň (prohlídka města, Plečnikova knihovna, tržnice, trojmostí, fasády domů
na nábřeží, Plečnikovo gymnázium, trg Osvoboditele...). Trochu máme obavy z Rusů
a Albánců, kteří nám postávají u motorů. Přespáváme za Ljubljaní u hodných lidí na
statku - majitel je pokrývač. Domlouváme se anglicky a slovinsky, zná Prahu, kde byl
před 17 lety. Byl i v Plzni v Pivovaru. (Ptal se nás, jestli je u nás ještě socialismus -
když viděl naše motorky).
22.8. (6. den):
Probouzíme se s ranním sluníčkem za zvuků zvonů v 7.oo. Přichází babička s tácem
kafí a sušenek, aby nás pohostila. Ostatně, tak to bylo i včera večer, když jsme přijeli.
Taky jsme dostali kafe s mlékem, škvarkovou pomazánku, pivo a sós (voda se šťávou).
Šteluju karburátor, aby mi to míň žralo. Okolo projíždějí malí kluci na kolech a stydí
se nám říct, jak se jmenují. Martin stojí ve vinici za městem. Projeli jsme Terstem, na
hranicích se Slovinskem jsme potkali partu motorkářů od nás. První koupání bylo
v Koperu. Sháníme lékárnu, aby si Jirka mohl koupit něco na nátku. Mezi nás se
zařadil karavan, který prudce zabrzdil, já taky a zahučel jsem pod něj. Pěkně jsem si
popálil lýtko o výfuk, motorka je ale v pořádku. Jedeme směrem na Pulu, přespáváme
na vinici pod kopcem, na němž se tyčí zvonící kostelík, umocňující klid tohoto místa.
23.8. (7. den):
Dojeli jsme do Umagu, Martymu a Jirkovi je špatně (asi z toho vína z vinice). Jdeme
s Čoudem a Milanem do města na prohlídku a pro aspyrin. Pokračujeme dál -
Novigrad, koupání v moři, Višnjan - krásné náměstí bez lidí, jen jedna slečna oblečená
do kovbojského, pes Majlo a jeho kamarádka, a tři kluci hrající hry (gameboy).
První chorvatské pivo. Nakupujeme v samoobsluze. Přespáváme v háji u Višnjanu.
24.8. (8. den):
Jirka se s náma ráno rozloučil a jede domů. My pokračujeme k Pule. Koupáme se
ve Fužíně. Prohlížíme si Pulu - Triumfální oblouk, Augustův chrám, dáváme si první
chorvatskou zmrzlinu. Jedeme po pobřeží Istrie (vlevo skála, vpravo moře), stavíme
se v Plominu, spřátelili jsme se tam s malým strakatým pejskem. Pokračujeme dál,
u pumpy si povídáme s hlíkujícím moto-policajtem o českých motorkách. Sůl se
dostane všude - i do svíček. Spíme v horách poblíž vesnice Dělnica.
25.8. (9. den):
Jedeme frontou aut z hor k moři, Selce - vesnice, kde se koupeme na skálách. Vyrážíme
do ticha hor dál od moře, zmizet od lidí, kterých je u moře mraky (tady není nikdo).
V horách nás čekají policajti se samopalem. Vesnise směrem k Plitvickému parku
mají plno rozstřílených domů. K večeru dorážíme k jezerům, prohlížíme si je, večer
hledáme místo na spaní poblíž Draženik Gradu a Bihače.
26.8. (10. den):
Ráno nás probouzí nějaká střelba. Milan už jede taky domů. My vyrážíme na Zagreb.
Projíždíme Karlovac, rozhodli jsme se jet zas do Slovinska. Prohlížíme si hrad a
poutní místo u Žužemberku. Spíme asi 30 km před Ljubljanou.
27.8. (11. den):
Přijíždíme do města, parkujeme tam, co minule - pod hradem ve vilové čtvrti. Prohlí-
žíme si město, knihovnu od Plečnika, tržnici, trojmostí. Vyrážíme směrem k Mariboru
po úzkých silničkách, mnohdy i prašných cestách, abychom viděli vesnická stavení,
dřevěné seníky, kterých je tu po krajině plno. Zvláštností je, že tu nikde nejsou vidět
ploty. Silnice jdou jako linky v lukách - bez pangejtů. Stavíme se u putůčku, kde máme
oběd, siestu, koupeme se v řece a chytáme do ruky raky. K večeru projíždíme serpen-
tiny u hornického městečka Trebovlje, spíme na Goře Oljce vedle kostela (poutní
místo), který je v noci osvětlený.
28.8. (12. den):
Ráno se probouzíme a děláme pomník kejvačce. Jedeme po okreskách směrem
na Maribor, cestou mírně prší. Potkáváme již potřetí v týdnu skupinku motorek
z Budějovic. Zastavujeme v jedné vesničce u muzea závodních motorek a "slintáme".
Prohlížíme si Maribor, v kostele nás jedna paní hlídala (už jsme vypadali jak vaga-
bundi). Přejíždíme do Maďarska u Murarské Soboty, spíme u kukuřice. Jednotvárná
krajina lánů polí, plno trabantů a wartburgů, podélná uliční města, vsi, vypálená
smradlavá pole.
29.8. (13. den):
Ráno jedeme směrem k Balatonu, je zima a voda špinavá, takže koupel nebude - až
doma ve vaně. Celé dopoledne a odpoledne sháníme hospodu, kde mají guláš. Slovu
"guláš" nikdo nerozumí a jen říkají "nemtudum". Jazyky skoro nikdo neumí. Města
jsou pořád stejná, samá rovina. Přibližujeme se k Pešti, spíme nedaleko od Dunaje
v topolovém hájku.
30.8. (14. den):
Jedeme rovinami k Dunaji, který je nakonec dál, než jsme čekali. Ale okolo 10-té ho
máme a prohlížíme si nový most s nýty. Jedeme do Pešti, přijíždíme po 6-ti proudé
silnici, parkujeme kousek od hlavního nádraží (stará budova doplněná novým termi-
nálem). Procházíme centrum k parlamentu, který stojí přímo na břehu Dunaje. Vlají
tu černé vlajky, okolo jsou řetězy a když se jenom trochu přiblížíme, jde na nás
policajt v komunistické uniformě. Jdeme tedy po zalomeném mostě přes Dunaj na
pravý břeh k hradu, prohlížíme si starou část města, na kopci je Matyášův chrám.
Scházíme dolů z hradu okolo lanovky a tunelu pod hradem na kruhový objezd,
z něhož vede řetězový most Franze Jozefa na druhý břeh (k parlamentu). Hledáme
naše málo moderné motory, abychom se dali na cestu hledání hospody s gulášem,
která končí neúspěchem. Večer přejíždíme hranice asi 30 km za městem Vác na
Slovensko, hledáme nocleh, ale vjíždíme do cikánského gheta a ráje vozů Žiguli.
Nakonec nacházíme klidný nocleh na poli za JZD, osvíceném podzimním měsícem.
Táboříme pod velkým vozem a Orion nám oznamuje příchod zimy, která je hlavně
po ránu. Kluci mi dali přezdívku "Pan Hrouda" (podle mého tureckého posedu ve
spacáku - vypadal jsem fakt jak hrouda).
31.8. (15. den):
Jedeme po slovenské krajině při Hronu, navštěvujeme Banskou Štiavnici - nádherné
centrum města nedotčené výmysly současnosti, střechy pokrývá štípaný šindel nebo
měď a pálené tašky, všude je žulová dlažba. Nad městem, které je samotné v kopci, se
tyčí hrad, postavený jako pevnost proti Turkům. Hned při příchodu je patrné, že jde
o bývalou katedrálu, která má zpevněné zdi vyzděné zároveň s opěrnými pilíři. Okolo
pevnosti je dvůr obehnán čtvercovou vysokou zdí se střílnami - moc pěkná strukturo-
vaná omítka. Jedeme k Váhu po okrskách. Velice dobře se najíme v motorestu -
poprvé v historii tohoto výletu. Dal jsem si 3 chody: smažený řízek s opékanými
brambory, pizzu a nakonec palačinky se šlehačkou. A místní pivo. Jídlo si dáváme
ještě večer v motorestu před Trenčínem, kde nedaleko končí náš den stavěním stanu,
protože začíná pršet. Prší celou noc.
1.9. (16. den):
Probouzíme se klapotem kapek na celtu a Čoudovým prozpěvováním, kterýmžto chce
zvednout naši náladu a probudit nás k akci. Nějak se mu to nedaří, tak nastává ještě
jedna hodinka klapání kapek. Jedeme za deště na Trenčín, Uherské Hradiště, Hodonín,
Břeclav, Znojmo. Cestou navštívíme muzeum motorek, kde přibyl půllitr se sajdou a
250 se sajdou. Jedeme přes Jindřichův Hradec, Týn nad Vltavou, Písek až do Plzně
v dešti. Loučíme se s Čoudem v Nepomuku po absolovování společných cca 3300 km.
16 dní po Čechách, Rakousku, Slovinsku, Itálii, Chorvatsku, Maďarsku, Slovensku =
7 států.
Psal Mamut J
Letos jeli:
Milan Bašný (JAWA 350 - Twin Sport)
Mamut - JAWA 350 - 640
Spěvi - JAWA 350 - kejvačka
Čoud - JAWA 350 - chopper
Jirka Zábran - JAWA 350 - policejní