Občanské sdružení Vladislava Vančury

Nechme se unést bohatostí Vančurova jazyka a slohu, jeho shovívavosti k lidským slabostem a pokleskům, nesmiřitelností k lidské zlovůli a ke všemu co život hyzdí, oklešťuje, co jej zbavuje jeho tvořivosti, plnosti a smyslu. Jeho dílo je oslavou, ale i obranou plnokrevného lidského života a oslava takovéhoto života je také nejzákladnějším smyslem jeho díla.
 

Jsme rádi, že autor takových literárních skvostů jako je Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Pole orná a válečná, Josefína a řada dalších, je rodákem právě z naší obce. Především proto, že jsme dílem Vladislava Vančury okouzleni, moc bychom si přáli, aby v dnešní době nezůstalo jen v učebnicích a bylo trvalou součástí našeho života. Má nás čím obohatit.
 

LITERÁRNÍ UMĚLECKÁ ČINNOST
 

• Knižní debut přišel v roce 1923 pod názvem Amazonský proud. Hrdinové, příznační pro Vančurova díla, se objevují již v jeho prvotině – jednak tiší a mírní lidé s dobrým srdcem, dále „renesanční uživatatelé“ krás tohoto světa, kteří jsou šťastni i přes jeho nedostatky, nakonec věční nespokojenci a rebelové.
• Dlouhý, Široký a Bystrozraký /1924/ je druhou Vančurovou knihou. Zahrnuje tři povídky, které vyšly již dříve časopisecky.
• První román V. Vančury – Pekař Jan Marhoul /1924/ - vyjadřuje myšlenky období proletářské literatury. Tragický životní příběh drobného živnostníka, pekaře Marhoula, je obžalobou společnosti, která zaviní pád čestného, ale příliš dobrosrdečného člověka.
• Podobný ráz má i další román – Pole orná a válečná /1925/. Zaměření je tentokrát protiválečné. Válka je zobrazována v celé své absurdnosti, ironii a tragické grotesknosti.
• Rozdílná od předchozích tragických děl je krátká humoreska Rozmarné léto /1926/. Podtitulem tohoto dílka je „humoristický románek“, což vystihuje jeho charakter. Opravdu z něj dýchá rozmarná, lehce ironická atmosféra. Podstatou díla není jen vyjádření filosofie životní pohody a optimismu, ale také jemná satira maloměšťáckého života. Rozmarné léto je dalším důkazem Vančurovy jazykové originality. Filmová podoba v režii Jiřího Menzela pochází z roku 1968. 
• Román Poslední soud /1929/ přináší konfrontaci dvou rozdílných prostředí – Prahy a Zakarpatské Rusi. Téma této oblasti využili později i Ivan Olbracht a Karel Čapek.
• Poněkud odlehčený je román Hrdelní pře anebo Přísloví /1930/. Je zde použit žánr, který právě přicházel do módy, detektivní příběh. Dílo obsahuje rovněž kritické postoje vůči společnosti, závěr ale vyznívá jako oslava života a humoru.
• Na počátku 30. let došlo ve Vančurově tvorbě ke změně. Projevilo se to i v pohádkové knížce pro děti – Kubula a Kuba Kubikula /1931/. Vančura ji psal v době dětství své dcery Aleny.
• Jeden z vrcholů tvorby V. Vančury představuje baladický román Markéta Lazarová /1931/. Autor se poprvé věnuje historickému námětu, který je dokonce inspirován rodovou kronikou Vančurů z Řehnic. Hlavním tématem je láska, rozmanitost a plnost života. Autor využívá prvků dobrodružného románu k vykreslení střetu charakterů s realitou. Filmové zpracování z roku 1967 režíroval František Vláčil.
• Milostný příběh je rovněž námětem románu Útěk do Budína /1932/. V příběhu tragické lásky Češky a Slováka autor konfrontuje českou a slovenskou povahu i dobové měšťácké prostředí. Byl úspěšně zfilmován.
• V souboru povídek Luk královny Dorotky /1932/ se projevuje další posun ve Vančurově tvorbě směrem k realismu. Povídky spojuje motiv lásky. Mají většinou humorné ladění, ale ozývá se v nich i soudobá hospodářská krize a společenská kritika.
• Další jeho román Konec starých časů /1934/, představuje autorovu snahu o sdělnost a sociální dosah své tvorby. Byl zfilmován Jiřím Menzelem roku 1991.
• V románu Tři řeky /1936/ se Vančura vrací k tématu války. Děj je bohatý a dramatický, objevují se prvky pohádkového podobenství i protiválečný postoj.
• Po několika povídkách se Vančura věnuje práci na rozsáhlé románové trilogii Koně a vůz, jež měla zachytit vývoj společnosti od poloviny 19. století až po přítomnost. Napsal však jen první díl Rodina Horvatova /1938/ .
• Dovršením Vančurova celoživotního díla jsou Obrazy z dějin národa českého /1939, 1940, torzo 3. dílu vyšlo až roku 1948/. Jejich vznik souvisel s ohrožením našeho národa, měly posílit národní vědomí. Ústřední myšlenkou je touha lidí po svobodě, ozývající se z českých dějin i pomíjivost všech událostí.
• Z jeho dramatické tvorby z druhé poloviny dvacátých let pochází dvě hry: Učitel a žák /1927/ a Nemocná dívka /1928/. Jde o experimentální scénické básně, úzce spjaté s avantgardním uměním.
• Z roku 1932 pochází drama Alchymista, odehrávající se v rudolfínské Praze.
• V dramatu Jezero Ukereve /1935/ oslavuje vědeckou práci, protestuje proti kolonialismu a rasismu.
• Jeho poslední dramatická práce – Josefína /premiéra 1947/ je rozmarnou hrou o mládí, námětem připomínající Pygmalion. Projevuje se zde autorův zájem o nespisovný jazyk.
• Za romány Pekař Jan Marhoul a Markéta Lazarová obdržel Vladislav Vančura státní ceny. Za celoživotní dílo byl pak v roce 1946 in memoriam jmenován národním umělcem.

FILM
 

Vladislav Vančura byl náruživým milovníkem filmů. Často chodil do kina (jeho manželka vzpomínala, že mnohdy viděli i několik filmů denně).

• V roce 1932 dodal Vančura námět, který byl přepracován a podle něhož byl natočen film Před maturitou. Film je psychologickým dramatem ze života středoškolských studentů.
• Vančura spolupracoval i s Emilem Františkem Burianem, který pro film složil několik songů, jako například Chlupatý kaktus, které sám nazpíval.
• Samostatným režijním debutem Vladislava Vančury je film Na sluneční straně z roku 1933. Film řešil závažné problémy moderní kolektivní výchovy dětí. Opět je to dílo, vymykající se dobové produkci nejen závažným námětem, ale i formou.
• Film Marijka nevěrnice vznikl na tehdejší Podkarpatské Rusi a kriticky zobrazil sociální a národnostní útlak. Hudbu složil Bohuslav Martinů.

Jméno Vladislava Vančury se stalo symbolem pro boj za uměleckou filmovou tvorbu. Nenajdeme ve světovém umění třicátých let tak významnou tvůrčí osobnost, v tomto případě spisovatele, který by tolik tvůrčí i organizátorské energie věnoval rozmachu nejmladší – filmové múzy. Vančura dokázal, že i v podmínkách tehdejšího výrobního systému bylo možné umělecky tvořit. Tím se stal vzorem pro mnohé další tvůrce. V době okupace pomáhal připravovat model nové, zestátněné kinematografie. Pro jeho filmovou tvorbu mu bylo vyměřeno necelé desetiletí. Když ho přišlo gestapo zatknout, zabavilo i ruční kameru, kterou dostal jako část honoráře za film Před maturitou, a kterou byly natočeny mnohé záběry pro film Marijka nevěrnice.

Prezentováno za použití zdroje: Helena Horčičková 2001/2002