Toyota Corolla 1.4i Hatchback 1997 - TEST
Celý článek nově na:
První pohled na karoserii nové generace evergreenu jménem Toyota Corolla v nás vzbudil smíšené pocity: z boku vypadal vyváženě, příď se nám však zdála být až příliš originální. Když jsme se ovšem posadili dovnitř vozu, ujeli s ním několik kilometrů a postupně objevili kvality zkoušeného hatchbacku, rozpaky nad výstřední corollou byly rázem ty tam.
Reakce zákazníků na vzhled nové corolly jsou prý dvojí: buď jsou jím přímo nadšeni, nebo nešetří zápornou kritikou. My jsme se sice nemohli ztotožnit ani s jedním z těchto vyhraněných názorů, ale při živém seznámení s vozem nás překvapil kontrast jednoduchých boků a netradičně pojatých předních světlometů. Na druhou stranu se nová corolla nedá přehlédnout a už vůbec ne zaměnit s jiným typem, což o některých jiných automobilech nelze zcela říci.
Každopádně o poznání hodnotnějším dojmem působí pětimístný interiér. Zvláště přístrojová deska nezapře rukopis Toyota - je nepříliš členitá a navýsost přehledná. Příjemnou atmosféru navozuje dvoubarevná kombinace světlých poddajných plastů. Na velmi vysoké úrovni je dílenské zpracování, a tak se při jízdě neozývá žádné drnčení. Správná pozice se za čtyřramenným volantem o větším průměru najde snadno, potěší standardně dodávaný airbag a posilovač řízení. Příkladné je tvarování sedákůn i dlouhých předních opěradel. Dostatek prostoru mají rovněž cestující vzadu. Tam najdeme dvě opěrky hlavy a dokonce tři tříbodobé bezpečnostní pásy. U karoserie bez druhých bočních dveří se musí spokojit posádka se zhoršeným nastupováním na zadní sedadla. U zkoušeného vozu nás ovšem zklamal ztěžka jdoucí mechanismus sklápění opěradla a odsunutí sedadla spolujezdce. Pro snadnou manipulaci sice nechybí zvláštní páka, která obsluhuje obě tyto funkce najednou, ale je na ni potřeba vyvinout značnou sílu. Navíc takto sklopené opěradlo si nepamatuje svoji původní polohu a vrací se do nepříjemně kolmé pozice. Proto si spolujezdec musí sklon opěradla nastavit dodatečně. Základní objem zavazadlového prostoru 281 litrů je v nižší střední třídě, kam provedení Corolla hatchback patří, podprůměrný, ale méně náročné rodině vystačí. koneckonců pro chataře je v nabídce modelové řady připraven prostornější liftback s pěti dveřmi a kombi.
Alespoň tak milé překvapení, jakého jsme se dočkali v interiéru, čeká pod kapotou. Tam se totiž skrývá šestnáctiventilový motor 1.4 zdánlivě známý již z předchozí generace corolly, v níž odevzdával solidních 55 kW a 115 N.m. V novém provedení corolly ovšem nabízí největší výkon 63 kW a točivý moment 120 N.m, a to je znát. Kupodivu také na příznivé spotřebě benzinu. Tu lze rozumnou jízdou udržet na hranici 6 litrů na 100 km. Při dynamickém ježdění mimo město se zpola zatíženým vozem jsme se se spotřebou pohybovali do 7 l/100 km a ve městě nároky spořivého agregátu nepřekročily osmilitrovou hranici. Ačkoliv v motorovém prostoru ani na kapotě nejsou tlumicí hmoty, čtyřválec 4E-FE vyniká nízkou hlučností, zvláště v pásmu do přibližně 3000 otáček za minutu. Vyznačuje se ovšem vysoko položenými hodnotami největšího výkonu a točivého momentu (5400 a 4200/min), a tak je dost citlivý na zátěž, ale i v plném obsazení dokáže držet krok s mnoha objemnějšími jednotkami. Při jízdě nejvýše ve dvou se však corolla 1,4 změní v pravého sportovce a to nejlepší ukáže až po překročení přibližně 4000/min a při častějším řazení. To ovšem řidiči nedělá žádné problémy, protože změna rychlostních stupňů probíhá snadno. Naopak - díky kvalitám podvozku corolly odolá výzvě ke svižnější jízdě jen málokdo.
Testovaný automobil měl sice příplatková čtrnáctipalcová kola s lehké slitiny a nadstandardní pneumatiky o rozměru 185/65, ale hlavní podíl na kvalitních jízdních vlastnotech má bezpochyby zadní víceprvková náprava. Ta se projevila především při sledu levých a pravých zatáček, kdy se sice vůz vlivem plavného pérování dost nakláněl, ale s přehledem držel stopu. V rychle projížděné zatáčce o menším poloměru je corolla neutrální a na přidání plynu reaguje velmi mírnou přetáčivostí, která při vysloveně dynamickém stylu jízdy na suchu přijde vhod. Na povrchu s horší adhezí se samozřejmě koncepce vše vředu projevuje nedotáčivostí. Dobré chování na silnici nezkazily ani brzdy s neslábnoucím účinkem.
Během testu Toyoty Corolla 1.4 nám v pořadí již osmá generace nejprodávanějšího osobního automobilu na světě dokázala, že je vhodným pokračovatelem tradice kvalitních vozů tohoto jména. Velkou předností je její motor, který nabízí i sportovnější svezení a přitom se spokojí s příznivou spotřebou paliva. Do značné míry překvapením je podvozek nabízející komfortní svezení a jisté chování ve vysokých rychlostech i v zatáčkách. Úplnou samozřejmostí dnes není ani kvalitní dílenské zpracování, spolu s hodnotně působícími materiály použitými na čalounění interiéru i přístrojové desce. Přitom mluvíme o základním, nejlevnějším modelu, jehož nějvětším lákadlem je cena 335 000,- Kč. Pokud vezmeme v úvahu i vyhlášenou životnost a bezporuchovost předchozí generace corolly, na kterou její nástupkyně hodlá navázat, pak máme v nižší střední třídě opět o jednu štiku více.
Cena v době testu činila 335 000,- Kč