Mé a Lukyho vzpomínky
To na co si ještě pamatujem :D
Auto
Náš dům je necelých 100 metrů od pole, na které s Lukýskem chodíme. Na cestě jsou dva přechody, ale auta tam moc nejezdí a tak jsme bez vodítka a obojek měl jen proti klíštatům. Když jsme na pole přišli začali jsme si hrát a pokračovali při té krátké cestě domů, kterou límujou dva přechody. Luky se ale pak rozdováděl a začal utíkat volala jsem na něj ale bral to spíš jako zrychli. Přeběhl první přechod a já viděla jak k druhému míří auto. Když byl Luky uprostřed druhého přechodu auto bylo těsně před ním. Dal jsem si ruce jako na bradu a z plných plic zaječela né... ...paní v autě naštěstí zastavila a Lukýsek taky. Omluvila jsem se a běžela pro něj. Byli jsme už blízko domu a tak jsem si před něj sedla, vzala si Lukyho na klín, hladila ho a brečela... . Proto už ted beru Lukýska na vodítko, pustím ho až na poli a když se vracíme znovu ho přivážu proto, že mám o něj strach!