4.2. Chyby ze strany školy
Z pozice studentky gymnázia, která tráví ve školních lavicích v průměru 7 hodin denně a je ve školním procesu už jedenáctým rokem, chci poukázat zejména na níže uvedené chyby. Také bych ráda navrhla případné řešení a ukázala, že alespoň některé z níže uvedených chyb se jinde ve světě nevyskytují.
Ze strany školy jsou produkovány hlavně tyto chyby:
1) malá informovanost o základech zdravého životního stylu
2) nadměrná dostupnost „špatné“ stravy
3) špatná dostupnost vhodné stravy
4) nedostatečná úroveň školních obědů
5) málo pohybu ve školních osnovách
6) malý výběr z možností pohybu
7) slabý výběr mimoškolní pohybové činnosti
4.2.1 Malá informovanost o základech zdravého životního stylu
První obrovská chyba. Mládež není dostatečně informovaná, aby věděla, jak se má „zdravě žít”. Na první pohled se může zdát, že tento bod je zbytečný, ale kolik z Vás ví,
jak se správně stravovat? Kolik z Vás ví, jaké množství energie denně potřebujete? A kolik jí ve skutečnosti přijmete? Kolik z Vás ví, jak se správně hýbat?
Ptám se tedy: proč není ve škole povinný předmět: „úvod do správného životního stylu“? Jistě, tento problém spadá i do odpovědnosti státu, škola samozřejmě nemůže zařadit do svých osnov povinný předmět, jak se jí zachce, ale aspoň by se mohla pokusit s tímto problémem něco dělat, například zařazením tématické přednášky. Nemyslím si tedy, že by škola nemohla v tomto směru dělat nic, a tudíž má podle mého názoru také podíl na současném stavu.
4.2.2 Nadměrná dostupnost „špatné“ stravy
Nadměrná dostupnost špatné stravy ve školách není žádnou novinkou. Je samozřejmé, že pojem „špatná strava“ je relativní. Žádná strava není v určitém množství špatná, problém nastává teprve tehdy, je-li nezdravé stravy příliš. A to jistě ve školách je. Čokoládové tyčinky, bagety s obrovským množstvím energie, coca-cola, brambůrky… to vše na nás dnes a denně útočí ze školních automatů a kantýn.
Pro zajímavost jsem zpracovala seznam potravin, vyskytujících se v kantýně víceletého gymnázia, které navštěvuji. Výsledky naleznete v příloze 1.
4.2.3 Špatná dostupnost vhodné stravy
Tato chyba samozřejmě značně souvisí s chybou předchozí. Tím že nezdravé potraviny zabírají převážnou část školních automatů a kantýn, nevyskytuje se zde téměř žádná, nebo dokonce žádná možnost zakoupení nějaké vhodné stravy. Vhodnou stravou myslím například ovoce, zeleninu, zdravé mléčné výrobky, celozrnné pečivo, nízkotučné sýry… Jednoduše řečeno: pokud si někdo zapomene svačinu, nemá ani možnost koupit si něco zdravějšího než čokoládovou tyčinku a coca-colu. A to samozřejmě není dobře.
4.2.4 Nedostatečná úroveň školních obědů
Pod tímto názvem si samozřejmě každý vybaví školní obědy, které do této kapitoly určitě spadají, ale zmíním se také i o možnosti svačin a dalšího jídla na škole.
Nejdříve tedy něco k obědům. U školních obědů vidím hlavní problém v jejich chutnosti, v množství jídla, v možnosti výběru a v podmínkách příjmu. Všechny tyto body spolu navzájem souvisí a aby se docílilo správné úrovně školního oběda je potřebné, aby byly „v pořádku“ všechny.
Prvním důležitým faktorem je chutnost jídla. Pokud Vám jídlo nechutná, nesníte téměř nic, a jste prakticky bez oběda odkázaní na již dříve zmiňovanou školní kantýnu a automat. Dalším faktorem je množství jídla. Pokud Vám již jídlo chutná, je důležité, abyste ho dostali dostatek, což podle mě v dnešní době v řadě případů nedostáváme. Pokud Vám jídlo chutná a dokonce ho i dostanete dostatek, spočívá problém v časování oběda. Pokud jste zvyklí jíst každý den kolem jedné hodiny, a na oběd jdete už o půl dvanácté, není to dobře. To stejné platí o množství času na oběd. Pokud se má na obědě během 20 minut vystřídat pět tříd, nemáte šanci se v klidu najíst. Je jasné, že většina školních jídelen nepojme takové množství studentů, jaké by bylo třeba. Tento problém bude obtížně řešitelný, ale je potřeba ho řešit. S problémem časování samozřejmě souvisí i tlak a stres. Například oběd před důležitou písemkou také není zrovna šťastnou volbou. Posledním faktorem ovlivňující úroveň školních obědů je možnost výběru jídla, ta je podle mého názoru v mnoha školách České republiky nedostatečná.
Jako příklad, jak by mohly školní obědy vypadat, si můžeme vzít například Francii. Na oběd mají studenti vyhrazenou dobu přibližně dvou hodin, ve kterých je přerušena výuka, a ve které se v klidu vystřídají všichni studenti. Jídla jsou chutná, s možností obrovského výběru, s množstvím příloh a salátů, které jsou servírovány v podobě švédských stolů.
Dalším problémem ohledně školního stravování je, jak jsem již dříve zmínila, možnost zakoupení zdravé svačiny. Ta je ve většině škol nulová. Mnoho z nás, kteří ráno vstáváme tak, abychom se mohli co nejdéle vyspat, a nemáme ani minutu rezervu, ošidíme úroveň dělané svačiny, popřípadě vynecháme i snídani. Škola by nám v tomto případě mohla, možností koupit si zdravou a chutnou svačinu, výrazně pomoci.
4.2.5 Málo pohybu ve školních osnovách
Množství času, který je v současnosti na školách věnovaný tělesné výchově je samozřejmě věcí názoru. Podle toho mého je 2x45 minut pohybu, přičemž jenom kvalitní rozcvička trvá 15 minut, opravdu málo.
Prvním opatřením, které by mohlo tuto skutečnost zlepšit, je spojit dvě osamocené hodiny tělocviku do dvouhodinovky – hodina TV bude efektivnější a ideální by bylo mít tyto dvouhodinovky alespoň dvě.
4.2.6 Malý výběr z možností pohybu
Malým výběrem z možností pohybu myslím možnost výběru, co se bude v daných hodinách tělocviku dělat. Pokud se má 20 studentů rozhodnout, co se bude v dané hodině dělat, nikdy nebudou spokojení všichni. Obecná sportovní průprava je nutná, ovšem alespoň na vyšším stupni škol by měli mít žáci možnost vybrat si, jakému sportu by se v daných hodinách chtěli věnovat.
Řešením by bylo rozdělit tělocvik podle sportů, a ne podle pohlaví, popřípadě ročníků jak je tomu nyní. Tento systém zavedlo například Gymnázium Brno – Řečkovice, a to u septim a oktáv osmiletého studia. Navrhovala bych tento systém rozšířit i na ročníky kvint a sext. Studenti, kteří mají rádi určitý druh sportu, to určitě ocení.
4.2.7 Slabý výběr mimoškolní pohybové činnosti
Slabým výběrem mimoškolní pohybové činnosti myslím malou možnost vybrat si nějaký sport v rámci školy, který by sama škola zavedla. Jistě, tato možnost v nějaké míře je, ovšem na mnoha školách nedostatečná. Učitelé, vedoucí tyto mimoškolní pohybové činnosti často neřeší úroveň, na jaké probíhají a nesnaží se ji zvednout. Musím se znovu zeptat, proč například na některých školách, které mají výborné sportoviště přímo za školou (plavecký bazén, atletický stadion…), nenavážou spolupráci s těmito sportovišti a studentům nezaplatí například jednou týdně pronájem jedné dráhy bazénu či volný vstup na sportoviště.