Imhotep - ten,který přichází v míru
Imhotep („ten, kdo přichází v míru“; “moudrý muž přicházející v míru“ nebo jednodušeji "Vítaný") asi 27.-26.stol př.Kr
Základní data narození a skonu tohoto velikého muže a filozofa Starověkého Egypta jsou neznámá, podle některých pramenů se narodil 31.května a žil mezi lety 2635 -2595 př. Kr., ale proti tomuto tvrzení stojí jiné dochované údaje - stavitel pohřebního a zádušního komplexu v Sakkáře a člověk mnoha dalších činů, žil nejen v době stavby tohoto komplexu, ale prokazatelně zářila jeho Hvězda života ještě o mnoho let později-v době posledního krále (faraona) 3. dynastie Huneje – což odpovídá době v rozmezí asi 50 let. Žil pod čtyřmi faraony. Ještě jedna zmínka napovídá o délce jeho života - 50 let po jeho smrti dal král Menkaure (5 .vládce 4. dynastie) postavit na jeho počest chrám, ke kterému Egypťané pořádali poutě a odehrávala se zde zázračná uzdravení. (viz příloha 3. dynastie a 4. dynastie). Možná se narodil v Ankhtowě, předměstí Memfidy. Jiné klasické texty uvádějí, že pocházel z vesnice Gebelein, jižně od Théb.
Možná se jedná o syna krále Necericheta (Džosera), později zboštělého, či snad syna architekta Kanofera a jeho ženy Khreduonkh (podle jedné stély v Britském muzeu), která původně pocházela z provincie Mendes, a měl ženu Ronfrenofer; anebo syna Kanetefa, který byl představený prací v zemích jihu a severu. Výkladů je mnoho. Hrobka Imhotepa se zatím nenašla a jen budoucnost ukáže, jak to bylo s jeho životními osudy.
Imhotep studoval v „Domě života“, kde se naučil matematice, geografii, historii a lékařství, ale také filozofii a umění. Později se stal veleknězem v Chrámu Boha Slunce Rea v Heliopoli (egyptsky Iunu, biblický On. Leží SV od hl. města Staré říše, na východním břehu Nilu, dnešní předměstí Káhiry). Byl vysoce postaveným knězem „Školy mystérií Hórova oka“
Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu a sušených cihel přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy vytesanými do jejich hlavic. Použil ty nejvytříbenější detaily v Sakkáře. Skvělý filozof věnující se rozjímání o základních koncepcích např.o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace např. o cestě mysli k Bohyni Maat ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze. Platón tvrdí, že příběh o Atlantidě, který vyprávěli egyptští kněží Solónovi, pochází z Imhotepovy doby. Byl také astronomem a astrologem a sestavil první systematické záznamy hvězdné sféry a první mapy souhvězdí. Znal procesy rovnodennosti a změny věků k popisu stádií duchovního rozvoje egyptské civilizace. Ale byly to jeho lékařské schopnosti, které Imhotepa proměnily v poloboha. Řekové, kteří studovali v Egyptě a všechno přejmenovali, ho nazvali Asklépio či Aeskulap, aby zdůraznili jeho úspěchy na poli medicíny. Také ho pojmenovali Hermes Trismegistus, čili trojnásobně veliký, kvůli jeho filozofickému a fyzikálnímu nadání,díky kterému odhalil, jak funguje vesmír. Sepsal množství děl a pojednání (zejména lékařských), která se však nedochovala. Je autorem první knihy moudrých rad do života. Svým žákům radil: “...nepijte pivo, oblbnete.“ Z generace na generaci se na Imhotepa vzpomínalo jako na univerzálního génia, obvzláště jako na lékaře, který položil základy egyptského systému na dlouhou dobu nejvýznamnějšího svého druhu ve starověku. Imhotep je zřejmě autorem Edwin Smithova papyru, který jej zakoupil v r.1862. Jde asi o první lékařský text a obsahuje návod k léčení 48 případů poranění a nemocí.
K jeho osobě se váže dávné vyprávění - za vlády krále Džosera postihlo Egypt hrozivé sucho, hladina Nilu stále klesala a všichni propadali zoufalství. Sucho trvalo celých 7 let a tehdy se Džoser rozhodl povolat velekněze Imhotepa (už tehdy zřejmě měl pověst mudrce a věštce). Ten prozradil králi, že Nil pramení v Elefantině, kde byl uctíván bůh Chnum. Ten měl schopnost zadržovat nohou vodu Nilu. Džoser měl přinést velké množství obětin Chnumovi. Král uposlechl a sucho konečně pominulo. Tím Džoser vstoupil do dějin jako spasitel egyptského lidu.
Než se v minulém století francouzský architekt a archeolog Jean-Philippe Lauer pustil do svého celoživotního díla v Sakkáře, nevěděli toho egyptologové o Imhotepovi příliš mnoho.Čerpali pouze ze zmínek o Imhotepovi v díle kněze a historika Manétha, který žil ve 3. stol. př. Kr. Tento kronikář starých dynastií vyprávěl o životě velkého vezíra krále Džosera, o jeho lékařském umění a moudrosti, zachycené na nedochovaných papyrech. Dodával, že Imhotep jako první vynalezl kamennou architekturu (vynálezce stavitelství z kamene).
Jako autor projektu Džoserovi stupňovité pyramidy v Sakkáře za sebou ponechal nesmazatelnou stopu, která se jako nit vine cestou pěti tisíc let.
Před 5000 lety proběhla v egyptské architektuře skutečná revoluce a k ní dal podnět jediný člověk - Imhotep. Před Džoserem byli panovníci starého Egypta pohřbíváni v hrobkách -mastabách (z arabštiny -kamenná lavice), stavěných z nepálených cihel a ze dřeva. Imhotepa napadlo vybudovat pro svého pána hrobku skládající se se ze řady mastab postavených na sebe. Tak vznikla první stupňovitá pyramida. Tuto stavbu vybudoval Imhotep empirickým (založeným na zkušenostech) způsobem v Sakkáře, nedaleko nového hlavního města Memfidy (Džoserův zádušní komplex -příloha 2).
Definitivní důkaz o tom, že stavitelem Džoserovy pyramidy byl opravdu Imhotep, přinesl až objev fragmentu podstavce Džoserovy sochy, jenž byl nalezen v prostoru vstupní kolonády Džoserova komplexu v Sakkáře. Objev učinil v r. 1926 britský egyptolog Cecil Firth. Imhotep byl označen za „nosiče pečeti krále Dolního Egypta“, “dvořana“, “velkého správce paláce“, “dědičného prince“, “velekněze (slunečního kultu v Héliopoli)“ a především „velkého stavitele“.
Jak vlastně Imhotep vypadal? Většinou byl zobrazován v dlouhém rouchu. Oděv z čistého bílého materiálu symbolizoval nestrannost. Několik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu. Bronzové sošky a kamenné plastiky, jaké vidíme v muzeích, ho zachycují v postoji vznešeného muže, sedícího strnule s rozvinutým papyrem na kolenou.
Jednou takovou soškou je i památka uložená ve sbírkách Egyptského muzea v Káhiře.
Soška ho znázorňuje jako sedícího s papyrem v rukou. Na sobě má suknici, sandály a zlatem inkrustovaný náhrdelník. Nápis na podstavci jej označuje za „Ptahova syna „ v souvislosti s jeho činnosti v Memfidě, kde byl Imhotepův kult nejrozšířenější. Také na papyru je hieroglifický nápis, který jej označuje jako „ toho, co naslouchá modlitbám.“
Soška je bronzová, výšky 21,5 cm, původ je neznámý, asi 3.-2. stol př.Kr.
Když Imhotep poradil, jak obnovit každoroční záplavy na Nilu, zřejmě ho král už z dohledu nespustil, tento nadaný a zkušený architekt byl nejen knězem, ale i vezírem neboli prvním ministrem krále Džosera. Imhotep se stal prvním vezírem v Egyptě, ačkoliv za jeho života tento titul ještě neexistoval. Tato funkce vznikla oficiálně až za vlády krále Snorfua ze 4. dynastie, ale Imhotep vykonával všechny úkoly, které s touto funkcí souviseli. Stál v čele centrální státní správy, kontroloval významné státní záležitosti a byl nadřízeným státních úředníků, kteří jeho rozkazy uváděli v platnost v jednotlivých krajích. Dalším jeho důležitým úkolem bylo soudnictví - předsedal šesti významným královským tribunálům a staral se také o zemědělství. Egyptsky se označoval jako „catej“- vezír, tak se toto egyptské slovo obvykle překládá.
Začal tesáním nádob a skončil jako nejvlivnější muž po faraonovi. Král mu udělil statut člena královské rodiny a fakticky ho prohlásil za boha, když mu dovolil, aby Imhotepovo jméno bylo a tituly byli uvedeny na podstavci jeho vlastní sochy v král.pyramidě.
Tituly: Kancléř krále Dolního Egypta,
První po králi
Správce velkého paláce
Dědičný šlechtic (princ nebo kníže)
Velekněz v Heliopoli (ver man -Velký z vidoucích)
Tesař
Sochař a výrobce kamenných nádob
Nosič pečeti krále Dolního Egypta
Velký Stavitel
Vrchní kněz předčitatel
Jedním z jeho titulů byl i „tesař z Heirankopole“, což je jméno bývalého hlavního města v jižní části Egypta.
Je zajímavé, že v tehdejší době se o něm mluvilo v souvislosti s kamennými vázami, které představovaly první velký úspěch egyptské kultury. Za Imhotepa se vyráběly v obrovském množství, a to nezapomínejme, že každý takový předmět vyžadoval hodiny a hodiny lidské práce věnované vyvrtání vnitřního prostoru a vyhlazování vnitřních a vnějších stěn nádoby: Více než 40 000 nádob bylo nalezeno v Džoserově komplexu, ačkoli mnohé z nich sem mohl Džoser přesunout z dřívějších dynastických hrobek, aby tak vyzrál nad lupiči. Tají se nám dech nad smělostí Imhotepovy koncepce a nad nesmlouvavostí s jakou ji uskutečnil. Velká část komplexu byla rekonstruována a bylo k tomu použito původních tesaných kvádrů, takže jsme schopni ohodnotit jeho rozměry a velikost. Když byl celý komplex v polovině dvacátých let 20.stol. zcela odkryt, archeologové s úžasem hleděli, jak se před nimi z trosek v písku vynořují dórské sloupy. Jak se tu ocitly, když šlo o dva tisíce let starší památku, než jakou představovaly stavby, v nichž se uplatnil tento řecký vynález? Kameny ale lhát nemohly, Imhotep, takový Leonardo z Memfidy, byl předzvěstí antických časů.
Vezíry se stávali v období Staré říše (3. a 4.dynastie) většinou princové, kteří se tohoto úkolu zhostili přímo oslnivě, je možné, že Imhotep byl také princem (odpovídali by tomu i jeho tituly), jedním z příkladů může být vezír Hemiunu, Hemiunův otec, princ Nefermaat, byl synem a vezírem krále Snorfua (1.panovník 4.dynastie). Ve 3. a 4 .dynastii bylo mnoho nejvyšších státních úředníků členy královské rodiny , což bylo přímým pokračováním systému raně dynastické doby. Svou autoritu odvozovali od příbuzenství s králem. Nejvyšším postem byl úřad vezíra, který měl dohled nad chodem všech složek administrativního aparátu - mimo náboženské záležitosti.
Svými znalostmi a činy si získal takovou proslulost, že brzy po své smrti začal být považován přinejmenším za poloboha. U pozdějších generací si získal úctu jako mudrc a kulturní velikán. Původně byl patronem stavitelů.
V době Střední říše, tedy pět století po svém odchodu na věčnost, mu byly připisovány četné moudré výroky a začal být oslavován písaři, kteří mu v době Nové říše obětovali kapku své psací tekutiny. Od této doby byl považován za patrona písma a vědy a v literatuře byl řazen mezi veliké mudrce minulosti. Nejpozději v sajské době (24. dynastie - Pozdní období) se stal ochráncem písemnictví a vzdělanosti, v ptolemaiovské době povýšil na boha lékařství. Byl dokonce prohlášen za syna boha Ptaha a jeho manželky bohyně Sechmet, čímž se stal členem Trojice bohů prvního hl. města sjednoceného Egypta, Mennoferu. Také v této době byl Imhotep spolu s Amenhotepem, synem Hapuovým, vzýván na terase chrámu v Dér el-Bahrí, kde se shromažďovali věřící a nemocní a žádali o přízeň obou bohů lékařství. Imhotep byl znám ještě v řecké době (helénské-antické Řecko), Hypokrates i Galén navštívili Imhotepův chrám v Memfisu (Memfis zmizel pod moderní vesnicí Mit Rahina).
Na sošce vystavené v Egyptském muzeu v Káhiře je na papyru, který drží v ruce nápis, který ho označuje jako „toho, kdo naslouchá modlitbám“ Stejně byli označováni prostředníci mezi světem lidí a světem bohů. Tyto sošky byly podle Egypťanů schopny sdělovat bohům každodenní problémy a potřeby lidí. Otázka, zda staroegyptské chrámy obsahovaly otevřené plochy, kde se k danému bohu mohli modlit prostí lidé, zůstává nedořešena.
Imhotepova náhrobní deska – neví se, zda patřila tomuto Imhotepovi, ve starém Egyptě bylo toto jméno hojně používáno. Byla nalezena v Thébách. V horní části je zobrazen, jak se modlí k Osiridovi, jako vládci podsvětí. V dolní části pak uctívá Ápidu symbolizujícího slunce, jenž nese mezi svými rohy. Stéla se nachází v Britském muzeu.
Byl pohřben pravděpodobně v Sakkáře, snad na okraji pouštní roviny, východně od pyramidy svého pána.
Činy Imhotepa a jeho znalosti byli známy také ještě v době Ptolemaiovců, když si výlet k jeho chrámu a ke Stupňovité pyramidě udělala královna Kleopatra VII. a Gaius Julius Ceasar. A to mezi životem Imhotepovým byla větší časová propast než mezi námi a Kleopatrou a Ceasarem. Bohužel jeho činy v té době hovořili a lidé si ho připomínali, i když jen v božské podobě. Nám se jeho osobnost ukázala v celé své velikosti teprve po jeho „znovuzrození“ před necelými dvěma staletími. Z pohledu starověkého Egypta a jeho civilizace je to jako když luskneme prsty. V současné době se chystá otevření muzea o Imhotepovi a jeho životě přímo v Egyptě, v Sakkáře.
Příloha 1 (datování vlády je nutné brát jako informační, stále není,vzhledem k dlouze uplynulé době, s jistotou určit přesná data panování jednotlivých panovníků - prameny se v mnohém rozcházejí, rozcházejí se též v počtech i jménech panovníků)
3.dynastie (v seznamu bývá též uváděn Nebka - zřejmě předchůdce Necericheta a jeho bratr)
Sanacht (Nebka) 2649 - 2630 př. Kr.
Necerirchet (Džoser) 2630 - 2611
Sechemchet 2611 - 2603
Chaba 2603 - 2600
Hunej 2600 - 2575
4.dynastie
Snorfu 2575 - 2551
Chufu 2551 - 2528
Radžedef 2528 - 2520
Rachef 2520 - 2494
Menkaure 2494 - 2472
Šepseskaf 2472 - 2465
Příloha 2 Džoserova pyramida, převzato z "Jejich Veličenstava Pyramidy", Vojtěch Zamarovský, vydáno v r.1986, edice Spirála, Československý spisovatel..V současné době je na trhu nové vydání této knihy.
Imhotep jí nejméně šestkrát rozšiřoval a zvyšoval původní mastabu, až se rozrostla do rozměrů na svou dobu nebývalých. Rozkládá se na ploše 109 krát 121 metrů a jejích šest stupňů se vzpíná do výše 61 metrů. Pohřební komora je tak malá, že se do ní sarkofág vůbec nevejde. Komora nebyla zřejmě určena nikdy k pohřbu.V takzvané další jižní hrobce opatřené nápisy s faraonovým jménem, také nemohlo být tělo uloženo. Prostor je více než 27 metrů pod zemí a má plochu pouze 1,6 m čtverečních a jde do něj vstoupit pouze úzkým otvorem ve stropě. Mumie by se do něj dala jen vhodit a pak by stála nedůstojně uvnitř opřená o zeď. Vybudovat tak hluboko uloženou skrýš dalo velkou námahu, ale přesto zůstala prázdná.
Džoser se nechal pohřbít v původní mastabě.
Ohradní zeď měřila původně přes 1650 m, protože ohrazovala obdélník o str. 1000 x 500 egyptských loktů, tj. 554 x 277 m .Výška byla téměř deset metrů. Ohradní zeď je obnovena jen z malé části, z původního stavu se zachovala jen její spodní část, kterou už před staletími zavál písek.
Ohradní zeď byla zbudována podle výkresů Firtha, Quibella a Lauera, kteří jí na nákresech pečlivě zrekostruovali („jako by měl plány schválit sám Imhotep“). Arabští dělníci ji znovu postavili. Použili při tom zčásti původní kvádry, které na místě odkryli, jiné vyřezali z turského vápence dnešní kameníci a uhladili je téměř se stejnou dovedností jako dávní předchůdci.
Z ohradní zdi vystupovaly bašty a předsunuté brány, zbrázděna byla výklenky a a náznakovými sloupy. Bílým obložením z vyleštěných vápencových kvádrů představovala asi protějšek mennoferských hradeb.
Zeď měla 15 bran, pokud se dalo zjistit, a 14 z nich bylo slepých. Jedinou, kterou se dalo projít, byla na JV straně pod věží. Nenašly se žádné stopy po pantech ani veřejích na ní, takže byla zřejmě otevřená a střežila jí ozbrojená hlídka. Dodnes slouží za vchod, který vede do dlouhé kolonády, jejíž horní část byla rovněž restaurována. Tvoří jí čtyřicet jemně žlábkovaných čtyřmetrových sloupů, které připomínají pevně svázaná stébla rákosů. Asi v polovině kolonády je po pravé straně vchod do velké čtvercové síně, jejíž zastřešení spočívá na osmi pětimetrových sloupech stejného typu. Jsou však vždy po dvou spojeny zdí, jakoby jejich tvůrci nevěřili, že při své výši a hmotnosti neseného stropu udrží samy. Za kolonádou se tyčí „Zeď kober“, zvaná podle výzdoby horního okraje kobřími hlavami, z jejíhož ochozu je nejkrásnější pohled na celý komplex staveb a ruin.Vpravo, směrem k zrekontsruované ohradní zdi, můžeme vidět zbytky chrámu a kaplí na dvoře pro slavnosti sed, vlevo od nich pozůstatky podstavců pro symbolické trůny Horního a Dolního Egypta, za nimi trosky Jižního a Severního domu. Pouze zádušní chrám se serdabem a vzdáleným oltářem se skrývá za pyramidou. Podle všeho má ohradní zeď napodobovat pravděpodobně městskou zeď Memfidy, která dala jméno městu Bílá zeď neboli Ineb - hedž.
Pyramida měřila původně u základny 125 x 115 m a vysoká byla si 61 metrů. Pouštní vítr otupil přesně zaostřené hrany jejích stupňů a generace ničitelů i stavitelů z ní strhaly její skvěle uhlazené obložení. Dnes měří u základny 121 x 109 metrů a vysoká je 59 metrů. Vyrůstá jakoby z písku, ale víme, že spočívá na vápencové skále, provrtané téměř kilometrem chodeb.Od Zdi kober je jakoby na dosah ruky, přesto trvá hezkou chvíli, než k ní dojdeme.
Výstup na Džoserovu pyramidu je nesnadný a nebezpečný; je také zakázaný. Do jejího podzemí se smí jen s průvodcem a na zvláštní povolení. Kromě královy pohřební komory a vstupní chodby ze sajské doby není osvětleno, je v něm spousty prachu a sídlí v něm hejna netopýrů. Mínoův labyrint na Krétě je radostnou květnatou zahradou, tohle je však podsvětní bludiště, v němž kromě archeologa vydrží pouze kominík nebo horník. Kdo se rád bojí, najde k němu příležitost při pohledu na na rozpraskané kamenné stropy chodeb. Strastiplný sestup odmění jen modravé světelkování fajánsové výzdoby na ostění dvou komor v hloubce 26 metrů.Panely s reliéfy, zobrazujícími Džosera při běhu o slavnosti Sed, které tu byli kdysi zapuštěny do zdi, jsou dnes v Káhiře, obrubně dveří s Džoserovým jménem jsou pak od doby Lepsiusovy v Berlíně.
Vlastní pohřební komora je prázdná, leží v ní jen spadlý žulový kvádr, který jí kdysi uzavíral.Sarkofág v ní není asi nikdy nebyl. Vešla se do ní nanejvýš dřevěná rakev a to také dost těsně.
Ačkoli Džoserova patří mezi nejprozkoumanější památky starého Egypta, je kolem ní stále ještě stále dost záhad. Za všechny je jednu : tzv. “jižní hrob“ Poblíž ohradní zdi je totiž šachta, která vede do hloubky 27,5 metru, kde ústí do komory obložené žulou. Tato komora se podobá pohřební komoře pod pyramidou, jenže je ještě menší, a rakev by se do ní určitě nevešla.Na chodbách kolem ní jsou panely s podobnými reliéfy, jaké se našly pod pyramidou, a nápisy s Džoserovým jménem. Co mohlo být Džoserovy tak drahé, že si zasloužilo tak nákladný hrob, že si to nepřál mít pod pyramidou? Jeho srdce, játra atd., obvyklý obsah kanop? Jeho placenta? Nebo něco dosud neznámého? Většina egyptologů se přiklání k názoru Lauera, že tam byly uloženy kanopy.
Jinak je o Džoserovi známo, že kromě pyramidy u Sakkáry si dal postavit symbolickou hrobku v Bét Chaláfu v Horním Egyptě, na jižním výběžku abýdského pohřebiště, poblíž kláštera v Girze. Byla to cihlová mastaba takových rozměrů, že jí Denon pokládal za opuštěnou pevnost. Na výšku měřila deset metrů a na délku sto metrů a měla 18 místností. Roku 1900 jí prozkoumal britský egyptolog J.Garstang. Na pohřební výbavě, jež se opět skládala z nesčíslných váz, přečetl jméno „Necerirchet“ Tehdy se však už rok vědělo, že je to „Horovo jméno“ krále Džosera (z nápisu na žulovém ostrůvku Sehélu u Asuánu).
V Džoserově serdabu můžeme vidět jeho podobu v životní velikosti dvěma malými otvory. Sedí na na trůně s královskou rouškou na hlavě a malounko ulomeným božským vousem , má bílý plášť a hezky osmahlé tělo, hledí na nás prázdnými očními důlky. Toto je kopie původní sochy. Originál je uložen v Egyptském muzeu v Káhiře. Se zbytkem polychromie a s královským jménem na podstavci stojí dnes ve 42. místnosti dolního traktu.
JZ od Džoserovy pyramidy byla započata stavba pyramidy určená pro Sechemcheta a její plány byly ještě ambicióznější než u stavby jeho předchůdce nebo spíše otce (Džoser byl pravděpodobně jeho otec). Graffito na ohradní zdi se zmiňuje o Imhotepovi (tedy Sechemchetův bratr nebo strýc?)
Podobná nedokončená stavba se nachází v Záwijit el-Arjánu, ležícího severně od Sakkáry, je s určitým stupněm pravděpodobnosti, nikoli však s jistotou, připisována Chabovi. Krátká doba vlády těchto dvou králů (každý vládl pouze šest let) je téměř jistě příčinou toho, že pyramidy nebyly dokončeny.
Pevnost „Bílé zdi“ (Ineb-hedž) ležela na západním břehu Nilu, jižně od moderní Káhiry, ale místo přesné polohy není dosud známé, mohlo být poblíž moderní vesnice Abúsír, v údolí Nilu, přibližně SV směrem od Dž. pyramidy. Toto sídlo egyptských králů tedy čeká také na své objevení.
Serdab - byla malá uzavřená místnost, která přiléhala k pyramidě, v níž byla umístěna socha zemřelého. Ten odtud mohl komunikovat s vnějším světem díky dvěma průzorům ve výši očí.
Literatura a prameny: Verner Miroslav - Pyramidy tajemství minulosti, Vojtěch Zamarovský - Jejich Veličenstva Pyramidy, Alessandro Bongioanni a Maria Sole Croce - Poklady Starověkého Egypta - sbírky Egyptského muzea v Káhiře, Manfred Lurker - Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů, Delia Pemberton - Poklady faraonů - sláva Starověkého Egypta, Bill Manley - Sedmdesát záhad Starověkého Egypta, Paul Johnson - Civilizace Starého Egypta, Arnošt Vašíček - Egyptské záhady, Evžen Strouhal - Život starých Egypťanů, Alberto Siliotti - Průvodce Egyptskými pyramidami, Larousse (vydavatel) - Dějiny světa - První civilizace, Ian Shaw - Oxfordské dějiny starověkého Egypta - studijní mat. pro VŠ, internet, Slovník cizích slov - velký, kapesní, Arnošt Vašíček -Egyptské záhady 2, Ian Shaw -Dějiny starověkého Egypta, Kent R.Weeks - Poklady Luxoru a Údolí králů, Caroline Humprhey, Piers Vitebsky - Posvátné stavby, Olivia Zornová ( Knižní klub) edice "Jak poznáme?" - Umění Egypťanů, RosalieDavidová - Náboženství a magie starého Egypta, Udo Becker - Slovník symbolů,
Pozn.:Již v době před stavbou Stupňovité pyramidy jsou zaznamenány pokusy o stavby kamenných hrobek a pyramid, ale Imhotep dovedl stavbu až dokonce. Ne nadarmo je známý výrok „Všichni se bojí času, ale čas se bojí pyramid.“
K článku existuje veliké množství obrazového materiálu, ale sem se bohužel nevejde.Pokud bude zájem, mohu dodat.
Dneska jsem zůstala v šoku (29.12.2006), protože jsem při hledání nějakých informací na internetu narazila na článek "Imhotep, stavitel nejstarší pyramidy na světě" od Miroslava Bárty. Tento článek mě doslova zvedl ze židle. Je skvělý! Doc. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. je ředitelem koncese pro výzkum lokality el - Hajez. Český egyptologický ústav najdete na adrese http://.egyptologie.ff.cuni.cz .
Možná kdybych našla tenhle článek dřív, neseděla bych půl roku nad knížkami, časopisy a dalším materiálem a nedržela neustále v ruce poznámkový blok, do kterého putovala každá zmánka o Imhotepovi. Na začátku bylo pět řádek textu a nakonec práce více než osm měsíců. Dva měsíce vznikal tenhle článeček a nakonec " finální " podoba jednoho deštivého dne v březnu 2005. Po šesté noční jsem už nemohla bolestí rukou spát a tak jsem sebrala poznámky a smolila, přepisovala.V jednu v noci už bylo hotovo. Ke vzniku dal podnět jeden kolega, vlastně od června 2006 už bývalý, bohužel. Na téma vyhození po deseti a půl roku, protože si dovolíte zničit ruce a hlavně karpály, nemá cenu mluvit. Prostě se zřejmě pod vlivem opakování filmu "Mumie" zeptal na Imhotepa. Co jsem věděla, řekla jsem, ale to nestačilo a tak začalo pátrání :-) Dnes postupně doplňuji jen střípky do podoby zatím nepublikovatelné. Snad dojde k opravě a časem zmizí i bolesti rukou, které mi brání psát déle. Možná skončím jako pár dalších mých bývalých kolegyň a kolegů, kteří jsou už po operaci. Tak zatím musí stačit stará podoba.
Marie Šulcová
Pozdrav ze Vsetína
(Milos Kurtin, 6. 6. 2009 9:53)