Bologna - pomocníček k návštěvě
Bologna
Něco málo z historie Bologne ( Boloně ):
Hlavní město celého regionu Emilia-Romagna leží v pravém břehu řeky Reno. Už v období prehistorie jsou v okolí města známky osídlení – tzv. vilianovská kultura. Od 6. století př. Kr. se tu usadili Etruskové a jméno města znělo v této době Felsina. Dalšími obyvateli Bologne se stal keltský kmen Bójů, právě od jména tohoto kmene je odvozen dnešní název města – Bononia – Bologna. Později žezlo vlády převzali Římané – od roku 189 př. Kr. Později v období počátků středově ovládají a pustoší město Langobardi a Frankové, v dalších staletích tedy od 11. do 14. století je samostatným městem s první univerzitou nejen v Evropě, ale i na světě, i když se dá spíše hovořit o Evropě, protože podobná školy bychom mohli nalézt v arabském světě - tedy je třetí nejstarší univerzitou na světě, i když výklad je v mnoha průvodcích jiný. Většinou je psáno, že je nejstarší univerzitou světa. Na základech právnické fakulty je tu roku 1119 založena Univerzita (historie právnické fakulty spadá až do konce Římské říše). Mezi známé studenty patřili Dante Alighieri, Francesco Petrarca. Pro upřesnění se samostatným městem stává Bologna v roce 1086. V období své samostatnosti si ale obyvatelé města mnoho klidu neužili. Bojovali mezi sebou znesváření guelfové (stranicí papeži) a ghibellini (stranící císaři). K nejznámější oběti patřil i nemanželský syn císaře Fridricha II. – Enzo, zajatý po bitvě r. 1249 a potom je držen ve městě až do své smrti roku 1272. Tak jako Ferrara byla i Bologna členem Lombardské ligy a to od roku 1167. Ale už od konce 14. století spadá Bologna do sféry papežského vlivu a roku 1506 se stává součástí Papežského státu. V držení Papežské stolice zůstává Bologna až do sjednocení Itálie. Tedy opět s výjimkou okupace francouzskými vojsky v letech 1796-1814. Mezi nejvýznamnější a nejmocnější rodiny ve městě patřili Visconti, Pepoli a Bentivolglio. Bologna se jako člen Lombardské ligy aktivně podílela na bojích proti římsko-německým císařům. Jako ironie vyzní, že zde byl korunován císařem, už po připojení k Papežskému státu, r. 1530 Karel V. Také je to poslední císařská korunovace na území Itálie.
Přesuňme se v čase o několik století do budoucnosti a zastavíme se v období 2. světové války. Město utrpělo velké škody, protože se stalo opěrným bodem fašistických vojsk pro jejich udržení v Itálii. V dnešní době je velmi aktuální hrozba terorismu a Bologna si podobný hrůzný čin také prožila. Stalo se tak 2. 8. 1980, kdy neofašisté vyhodili do povětří část budovy nádraží, bohužel tento hrozný čin si vyžádal i 90 lidských životů. V r. 2000 se stala Bologna „Evropským městem kultury“. Podobně jako naše hlavní město Praha.
Město je z minulých desetiletí vyhlášeno jako sídlo levice, proto se mu přezdívalo „rudá Bologna“. Teprve v roce 2001 se podařilo prolomit nadvládu levice a starostou se stal kandidát z opačného tábora.
A ještě nesmíme zapomenout na vyhlášené Boloňské špagety a omáčku. Samozřejmě musíme připomenout salám mortadelu a další gurmánské lahůdky.
V současnosti má hlavní město kolem 384 tisíc obyvatel a řadí se mezi ekonomicky významná města v celé Itálii. I když je tu rozvinutý průmysl, přece jen je Bologna především univerzitní město, vždyť studenti po celý akademický rok tvoří někdy až pětinu obyvatel města. Proto se Bologni přezdívá i učená – La Dotta. A z dalších přívlastků – tučná – la Grassa. Díky potravinářskému průmyslu a proslulým kulinářským zážitkům, přece kdo neochutnal ragù alla bolognese nebo tortellini jako by ani v Bologni či v Itálii ani nebyl.
Procházka se začíná na Piazza Maggiore , které je nejen středověkým centrem, ale toto postavení si zachovalo v dnešní době. Rozhodně je dobré trochu si náměstí prohlédnout. Je tu spoustu paláců a dalších krásných budov a jen letmé prolétnutí ochudí oči o nádherný zážitek. Už jen z virtuální prohlídky města to stojí za to. Nachází se tu nejznámější gotická Basilica San Petronio ze 14. století – nazvaná podle boloňskéko bidkupa a patrona města. Patří mezi největší křesťanské kostely. V roce 1390 naplánovali jeho stavitelé, že bude dlouhý 200 m, ale nikdy nedosáhl plánovaného rozsahu a zůstal nedokončen. Nikdy nebyla dostavěna příčná chrámová loď a nedokončena zůstala i fasáda. Však uvidíte sami. Spodní část je obložena mramorem a vršek je jen z hrubých cihel, jako bych něco podobného už viděla v Ravenně. Tak jako ve Ferraře se podílel na výzdobě portálu už nám známý slavný renesanční sochař Jacopo delle Querce (1425-1438). San Petronio je největším farním kostelem na světě. O jeho velkoleposti vypovídají následující rozměry vnitřku: délka 117 m, šířka 48 m a výška hlavní lodi je 40,5 m. Uvnitř jsou fresky, gotické a renesanční deskové malby. Ještě jednou raritou se může interiér kostela pyšnit. Poledník opatřený stupnicí vytvořený v dlažbě roku 1656. Podle paprsku, který procházel otvorem v klenbě, se mohl určit čas. Součástí komplexu je i Museum a v něm umístěný model plánované podoby chrámu. Dodnes jsou vidět základy nedostavěné příčné lodi. O další velikosti basiliky vypovídá počet dvaadvaceti kaplí. Uveďme několik z nich – sv. Girolamo, Madona se svatými od L. Costy. Podrobný seznam lze najít na webu či mám k dispozici, ale výčet by byl zbytečně dlouhý.
Návštěvnické informace: pozor! u všech kostelů a dalších svatostánků je uváděno důrazné upozornění, že slouží především věřícím a účelu, ke kterému byli vybudovány - tedy pro bohoslužby. Proto v době konání bohoslužeb a dalších náležitostí může být počet návštěvníků z řad turistů nejen omezen, ale návštěvníci, neučastnící se bohoslužeb, z návštěvy zcela vyloučeni či jim může být odmítnut vstup. Mějte pochopení pro toto upozornění a zdvořile vyčkejte či se zeptejte, kdy je možná návštěva. A hlavně pamatujte na ještě jednu neméně důležitou věc a to platí pro celou Itálii. Sukně nebo kalhoty Vám musí sahat alespoň po kolena a ramena musí být zakrytá. Zahalení ramen se dá lehko vyřešit přikrytím lehkým šátkem, v baťůžku či kabelce zabere jen kousek místa, a když je dostatečně veliký, může sloužit i jako improvizované šaty. Opravdu si vezměte tuto radu k srdci. Nejen ve Vatikánu toto zahalení vyžadují. Byla by škoda vyvolat pohoršení a vykázání z kostela, jen pro ta odhalená ramena nebo kolena. Toto platí i pro muže. Piazza Maggiore , 40124 Bologna, TF.: 051225442;051231415. Otevřeno: zimní období 7:30-12:30,15-18; letní období 7:45-12:30, 15:30-18.
Vedle chrámu je další stavba zasloužící si trochu pozornosti - Palazzo dei Notai neboli Notářský palác ze 14. století, učenci, zde sídlící v této době, dali základy dnešnímu právnímu systému.
Můžeme pokračovat v prohlídce náměstí – Palazzo Re Enzo a Palazzo Comunale – radnice (jinak zvaný Palazzo D´Accursio). Taktéž na tomto náměstí nalezneme Palazzo Podestà – přeloženo volně Palác představených -sídlo starosty. Má renesanční průčelí s arkádami. Vystavěný z podnětu rodiny Bentivoglio – vládli městu v průběhu 15. století než byla znovu obnovena papežská nadvláda. Gotický Pallazo di Re Enzo se stal příbytkem už zmíněného nedobrovolného obyvatele – sardinského krále Enza. K němu ještě přináleží věž z r. 1212. Palazzo Comunale – cihlová stavba z období 13. - 16. století. Někdy nazývaný Palazzo D´Accursio Nad jeho portálem je umístěna socha boloňského rodáka papeže Řehoře XIII. Právě tento papež stvořil a uvedl dodnes používaný gregoriánský kalendář od r. 1582. Další sochy stvořil Nicolo dell´Arca v roce 1478 – představuje Pannu Marii s Ježíškem. Podle průvodců je zde umístěna ve 2. poschodí obrazárna s obrazy mistrů boloňské školy ze 14. - 16- století. Např. Vitala da Bologna, Simondei Crofessi. Nachází se tu i Museo Morandi – věnované tomuto malíři 20. století. Můžeme si prohlédnout zrekonstruovaný ateliér a 200 jeho obrazů. Otevřeno: od úterý do neděle 10-18.
Další ze symbolů města je na Piazza del Neptuno je slavná Neptunova fontána od T. Laurentiho z roku 1566 s bronzovou sochou boha Neptuna od Gaimbologny.Toto není vlastní jméno tvůrce - zní Jean de Boulogne. Stvořil sochu na zakázku pro papeže Julia II. v rozmezí let 1564-1566. Můžeme dodat, že když přišla doba baroka s ním i trochu puritičtější období, dostal Neptun na inkriminovaná místa budící pohoršení fíkový list. Dnes je opět ve své původní kráse, jak byl stvořen v době vzniku.
Vydáme se na další cestu, je jedno kterým směrem. Všude narazíme na renesanční paláce nebo sakrální stavby.
Naproti Notářskému paláci je Via dell´Archiginnasio s Palazo del Banchi – je to jen průčelí, které navrhl renesanční architekt Vignola, aby sjednotil ráz celého náměstí. Vedle se skrývá daleko zajímavější objekt – Museo Civico Archeologico – schraňující nejen egyptské a římské artefakty, ale nalezneme zde i etruské památky z období osídlení města tímto národem. Otevřeno út- pá 9-14, v so a ne 9-13. Vstupné nezjištěno.
Nebo se můžete vydat směrem na Via M. D´Azeglio k raně raenesančnímu Palazzo Bevilacqua (1474-1482). Tedy v plném znění se tento palác nazývá Palazzo Sanuti Bevilacquua degli Ariosto – na už zmiňované ulici 31, tf.: 051234666 nebo 051225052.
Na Via Clavature jsou tržní stánky a také kostel Santa Maria della Vita s pietami od Nicola del´Arca - sedm terakotových soch. Otevřeno: po-so 7:30-19, neděle a svátky 16:30-17, ale návštěvu musíte stihnout do srpna 2008. Od srpna do října 2009 bude probíhat v kostele rekonstrukce.
Přesně na opačné straně této ulice je budova staré univerzity Archiginnasio – byla naplánována v době rozvržení půdorysu Piazza Maggiore. Vlastní budovy se univerzita dočkala ale až v roce 1565 od architekta Antonia Morandiho. Původně byl pozemek určen pro stavbu kostela San Petronio. Teprve výstavbou této budovy se dostala univerzita tzv. pod jednu střechu, vyhovovalo to hlavně církvi, která tak získala kontrolu nad studenty. Ne nadarmo chtěli mít církevní hodnostáři kontrolu nad vším univerzitním děním – na univerzitách více než kde jinde vál často svobodný duch projevu a rostlo podhoubí pro revoluční myšlenky. Také v této budově přednášel světoznámý autor románu Jméno růže (Il Nome della Rosa) Umberto Eco. Román se odehrává v období středověku v klášteře, kde dochází k záhadným a hrůzným úmrtím mnichů. Kdo román nečetl. Vřele doporučuji nebo těm, kdo neradi čtou – podívejte se stejnojmenný film. Ráno je možná návštěva hlavní knihovny a Teatro Anatomico, kde ve středověku probíhali máločetné pitvy. Tento sál byl původně pitevním sálem lékařské fakulty. Pitvy se zde odehrávali spíše sporadicky kvůli odporu církve, a když se náhodou nějaká pitva probíhala, tak hodně v období karnevalu a to se do sálu nahrnula i veřejnost a herci, kteří tuto událost brali jako skvělou možnost pro pobavení. V sále nad křeslem profesora jsou nebesa podepřená sochami tzv. gli spellati – z kůže stažených. Otevřeno: po-so 9-13, stup uváděn jako volný. Na Piazza Galvani stojí socha stejnojmenného fyzika Luigiho Galvaniho, který na univerzitě působil.
Dále budeme pokračovat na Piazza San Domenico, kde jsou klenuté hrobky s těly středověkých právníků, kteří pomáhali v řešení sporů mezi papežem a císařem Svaté říše římské. Právě toto působení právníků přisoudilo jednu ze tří přezdívek Bologne: La Dotta – Učená. Hrobky jsou pozůstatkem ze zrušeného hřbitova.
Kostel ( basilica ) San Domenico je vystavěn v roce 1235 pro uchování ostatků svatého Dominika, jehož jméno kostel nese. Chrám byl zcela přestavěn v 15. století. Ostatky zakladatele dominikánského řádu jsou uloženy v Arca di San Domenico. (podle gotického nástavce arca dostal Nicolò dell ´Arca své nové přízvisko; do této doby znělo jeho přízvisko da Bari, práce z let 1469-1473). Jejím stavitelem je Nicolo Pisano a jeho žáci a další umělci. Pisano se svými učedníky stvořili reliéfy s výjevy ze života svatého Dominika (1267). Autorem malé figurky anděla s krátkými vlasy a svatého Procula s pláštěm přehozeným přes ruku a další sochy svatého Petronia je mladý dvacetiletý Michelangelo. Je možnost též navštívit i Museo di San Domenico – mezi uchovávané umělecké předměty patří i busta sv. Domenika od Nicola dell´Arcy. Dašími památkami jsou obrazy, ornáty a relikviáře. Otevřeno: po-pá 9:30-12:30/ 15:30-18:30; so-ne 9:30-12.30/ 15:30-17:30. Tf.: 0516400411
Ještě můžete přidat ke svému putování návštěvu kostela San Giovanni in Monte ze 13 století se sbírkou obrazů boloňské školy, portál je dílem Domenica Berardiho. Kostel postavený ve 13. a 14. století na místě staršího starověkého.
Univerzitní čtvrť:
A teď k dominantě města, která se opravdu nedá přehlédnout – na Piazza di Porta Ravegnata stojí dvě vysoké nakloněné věže -známé jako Due Torri. Ta menší se jmenuje Torre Garisenda a má na výšku 47 m. Od své osy je odkloněna o 320 cm, způsobuje to nestabilní podloží. Bohužel není přístupná, ale rozhled na celou Bolognu a i mnohem dál – tedy jsou prý za jasného počasí vidět i Alpy- vynahradí vyšší z obou věží jménem Torre degli Arsinelli - vybudovaná v roce 1109 rodinou, podle níž je nazvána. Měří úctyhodných 97,6 m někde je udáváno i 97,2 m. Ve zdech obou věží je možné zpozorovat mnoho pravoúhlých otvorů – ty sloužili ve středověku k ukotvení lešení. Věž je veřejnosti přístupná po 486 schodech. Odchylka od kolmice činí 123 cm. Otevřeno je od října do dubna od 9-17 a v letním období tedy od května do září 9-18. Platí se vstupné. Je uváděno - 3 eura. Informace je zastaralá, vstupné se může lišit. K menší věži se váže vyprávění, že se naklání proto, aby nasála vůni všech lahůdek, které voní po celém městě. Věže se začali naklánět jen chvíli po svém dokončení, není divu, když mají nestabilní podloží. O věžích se zmiňuje i Dante ve své Božské komedii. Jen tyto dvě věže zbyly z několika desítek jim podobných.
Pod věžemi se nachází nádherný gotický palác Loggia della Mercanzia - sídlo cechovních korporací. Jsou tu jejich erby a alegorické sochy.
V této čtvrti se nachází mnoho fakult sídlících v palácích ze 17. a 18. století.
V ulici San Stefano jsou čtyři kostely - původní počet byl sedm - zvané souhrnně Santo Stefano. Jsou to San Sepolcro z 12. stol., Crocifisso ze století jedenáctého, Santi Vitale e Agricola původně z 5. stol., zasvěcen mučedníkům ze 4. stol. - přestavěn od 8. až 11. stol. a Trinità z poč. 13. stol. s muzeem otevřeným od 9-12 a 15:30-18 s vystaveným relikviářem svatého Petronia s výjevy vraždění neviňátek. Vstup uváděn jako volný. Kostel SS. Vitale otevřen – 8-12,15:30-19:30, tf.: 051220570. Otevírací doby ostatních kostelů není možné zjistit. Na tomto náměstí byli umučeni dva italští světci - Vitalo a Agricola.
Další možnou návštěvou svatostánku je S. Maria dei Servi z r. 1346. Vstupní sloupová síň z 15. Století a fresky od Vitala da Bologna. Madona na trůně od Cimabua. Otevřen 8-12, 16-20, tf.: 051226807. A můžeme přidat Chiesa S. Giovanni in Monte ze 13. stol. s průčelím ve stylu benátské renesance – uvnitř obrazy Madony od L. Costy.
Via Zamboni, Pizza Verdi jsou plné starých paláců sloužících jako sídla univerzitních institucí. V ulici Zamboni 33 Palazzo Poggi je sídlo dnešní univerzity. Je z roku 1549. V 1. patře je Námořní muzeum s modely lodí. Na malbě fresky na hlavní budově se podílel Tibaldi, známý spíše jako architekt. Ve čtvrtém patře budovy je 300 let stará Specola tedy observatoř a v ní Museo di Astronomia- - umístěné přístroje z 18. století a fresky znázorňující mapy hvězdných konstelací namalované sotva 70 let po uvěznění Galilea. Palazzo Poggi- návštěva: tf: 0512099360, www.museopalazzopoggi.unibo.it .
A opět návštěva kostela: San Giacomo Maggiore – je románská stavba s datem založení 1261-1315, přestavěn v 15. stol v renesančním slohu. Lidově se nazývá kostel Bentivoglio. Nejvíce ceněna je kaple Bentivogliů, nechal ji vyzdobit příslušník této rodiny Annibale. Kapli vyzdobil freskami malíř Lorenzo Costa – Triumf smrti, Apokalypsa a Trůnící Madona. Mezi další umělce podílející se na výzdobě patřili L. Carracci a sochař Jacopo della Quercia. Můžeme dodat, že jeden z představitelů této šlechtické rodiny po řadě krvavých nájezdů konečně dobil město a vládl mu v letech 1460-1506. Jedná se o Giovanniho II. V kostele je mnoho hrobů právě této rodiny. Velmi nápadný je hrob Antona Galeazza Bentivoglia s výjevem od J. della Quercii (1435). V rodinné kapli můžeme nalézt Madonu se svatými od F. Francii. Otevřeno 7-12,15:30-18. Piazza G. Rosinni. Další fresky od malíře L. Carracii společně s pracemi od Francesca Francii se nacházejí v Oratorio di Santa Cecilia – téma fresek výjevy ze života sv. Cecílie a sv. Valeriána. Můžeme navštívit i kostel S. Martino ze 13. až 16. století. Via Oberdan, tf.: 051234662, otevřeno 8-12,16-19.
A konečně Pinacoteca Nazionale – ulice Belle Arti 56, obrazárna zaměřená zejména na díla boloňských mistrů. Vyjmenujme ty nejznámější – Vitale da Bolegna ze 14. století, F. Francia, Tibladi, Aniballe (Zvěstování a Madona v blaženosti) a Agostino Carracci, Guido Reni - Vítězný Samson, Guercino z počátku 17. století. A výčet může pokračovat – Giotto - Trůnící Madona, Jacopino da Bologna, L. Costa, Rafael - Extáze sv. Cecílie, Nicolo Pisano, Parmigianino – Madonna di Santa Margheritta, G. M. Crespi, Tintoretto. Otevřeno: út- so 9-14, ne 9-13.
Další památky:
Kostel San Francesco – pochází ze 13. století. Je zvláštní tím, že u něho jako první v Itálii je použito vnějšího opěrného francouzského typu .Oltářní obraz z roku 1392. Informace: Piazza s. Francesco , tf.: 051221762, otevřeno 6:30-12, 15-19.
Metropolitana – Cattedrale di San Pietro – Via Indipendenza 9, tf.: 051222212, otevřeno 8-12, 16-18:15, najdeme tu i museum. Biskupský kostel původně z 10. století, ale je mnohokrát přestavován. Chór zaklenut až v r. 1575 Pelrginem Tibaldim a loď je barokní. Kampanila je z 12. - 13. století v románském slohu spolu s kryptou v katedrále. Uvnitř za pozornost jistě stojí Zvěstování P. Marie a Oplakávání Krista od L. Carracciho. Vedle chrámu je arcibiskupský palác.
Východním směrem je plno malých středověkých uliček a další ze zbytků stověk věží v Boloni – dvě věže vysoké kolem 60 m ze 12. století s názvy Altabella a Prendiparte.
Museo Civico Mediovale e dal Rinascimento – Via Manzoni 4. Muzeum sídlí v Palazzo Fava vyzdobeném freskami od Carracciho a dalších mistrů boloňské školy - Příběh Európy, Jásonovy hrdinské činy a výjevy z Vergiliovy Aneidy. Sbírka v museu se skládá ze zbraní, keramiky, náhrobků a bust papežů a za samostatné vzpomenutí stojí Madona se světci od J. della Quercia. Pozlacená dřevěná socha papeže Binifáce VIII.Desky s reliéfy z hrobů profesorů. Otevřeno: po, st - pá 9-14, so-ne 9-13, 15:30-19, o svátcích zavřeno.
Nejbližší okolí:
Klášter S. Michele in Bosco – z přelomu 14. a 16. století. Kostel otevřen 9-12,16-19. Piazzale San Michele in Bosco. Tf.:051636328
Poutní místo Madonna di S. Luca – na vrchu Guardia ze 12. - 16. století. Vede k němu 5 km dlouhá krytá chodba se 665 arkádovými oblouky z let 1674-7139. Uvnitř ikona Madony od sv. Lukáše – původně byzantského původu ze 13. stol.
Sídlo turistické centrály: IAT, Piazza Maggiore č. 6, tf: 051239660 nebo Piazza Medaglie d´Oro, tf.: 051246541.
Do města vede několik překrásných bran, ale pokud se hodláte zdržet ve městě jen jeden den, tak pečlivě vybírejte z „menu“ historie, co si dáte jako předkrm nebo rovnou hlavní chod.
Jména několika bran: Porta San Felice, Porta Saragozza, Porta S. Stefano, Porta Maggiore, Porta S. Vatale, Porta S. Donato, Porta Mascarella, Porta Galliera, Porta Lame, Porta San Mamolo, Porta CaStiglione.
Plánek je dobré najít v nějakém průvodci či na internetu. Autobus přijíždí na Piazza XX. Settembre a odtud se pohodlně podle ukazatelů dostane na Piazza Maggiore nebo k dalším památkám.
Krásnou prohlídku a veškeré informace berte jen jako návod, ne všude jsou otevírací doby aktuální nebo vstupné.
M. Š.