SDH SMRKOV

          Další soutěží zařazenou do PP OSH Tábor, byla hasičská soutěž v Bezděčíně, kterou tamní hasiči oslavili 115 let od  založení sboru. V tento den se zároveň konaly Hry bez hranic v Libenicích. Do Bezděčína jsme jet potřebovali kvůli bodům do celkového hodnocení poháru OSH a účast desetičlenného smíšeného týmu na Hrách bez hranic, které pořádali naši sousedé byla povinnost. Kdekdo by si mohl myslet, že při počtu 53 členů našeho sboru nebude problém dát dohromady sedmnáct soutěžících. Jenže opak byl pravdou. Nakonec se podařilo oba týmy poskládat. 

          O Hrách bez hranic se v novinách píše, že se zde potkávají, seznamují a soutěží mezi sebou mladí lidé, žijící v obcích společenství Čertova břemene. Tvrzení o mládeži se našemu týmu zdárně podařilo vyvrátit. Jeden pětatřicátník, jeden pětačtyřicátník, dva padesátníci a jeden čerstvý šedesátník v našem družstvu budiž tomu jasným důkazem. Je sice pravdou, že poté co si Mr.Mrva nechal obarvit vlasy na žluto, omládl minimálně o patnáct let, ale méně než čtyřicet mu stejně nikdo nehádal.

          Z ženského družstva, které jelo do Bezděčína zůstaly také trosky. Přeházeli jsme celou sestavu a doplnily se holkama z okolních sborů. Opět jsme oslovili Verču z Radimovic, Páju z Borotína, která s námi trénuje sání od začátku sezony a ještě jsme museli zlanařit Vendulku z Makova. Holky si samozřejmě chtěly vše vyzkoušet a tak se sešly ve čtvrtek v Borotíně na hřišti a nacvičovaly útok. Zbytečně! Hned v pátek jsme se dozvěděli, že se nepoběží klasický útok, ale bude se sát z potoka a že pro nás mají pořadatelé připraveno jetě několik  překvapení, které nám sdělí až na soutěži. Nezbývalo než čekat co nás v sobotu vlastně čeká.

          Při příjezdu do Bezděčína jsme potkali kluky ze Slap, kteří jeli opačným směrem. Později jsme se dozvěděli, že si jeli vyměnit jejich našláplou stříkačku za horší, neupravený stroj.  My jsme si měli vzít také naši starou Máňu, ale to zjištění už přišlo pozdě. Zaparkovali jsme, vyplnili přihlášku a šli jsme vyzvídat, co se bude dít. Z postavení základny bylo jasné, že se bude startovat z opačné strany. Kompletní  informace jsme dostali při nástupu. Bylo nám zděleno, že hadice budou na základně v kotoučích a musí se postupně rozhazovat  a spojovat starým způsobem.  Nastal zmatek. Nikdo už si starý způsob nepamatuje a ani neví jak se má takový útok provádět. Další kuriozitou byl samotný start. Nejenže se startovalo z opačné strany, ale celé družstvo si sedlo ke stolu se sundanými opasky a helmami. Po odstartování museli soutěžící vypít pivo, nasadit si opasek a helmu a teprve poté mohli vyrazit směrem k základně.

           Do soutěže se zapojilo pět mužských družstev, tři ženská družstva  a jedno smíšené družstvo, které se nepočítalo do celkového pořadí. Před zahájením hlavní soutěže ještě předvedlo požární útok několik dětských družstev z okolních sborů. Nám se útok moc nevydařil. Po doběhnutí k základně holky trošku zmatkovaly, ale to nebyl hlavní problém. Nejvíce jsme doplatili na to, že oproti jiným týmům, které nasály za pět až deset vteřin, jsme my sáli dlouhých 21 sekund. To samozřejmě nebyla chyba holek, ale mašiny. Přesto jsme ještě mohli zaútočit na druhé místo. Jenže v momentě kdy holky  konečně nasály, vzala strojnice pákou plynu na opačnou stranu a chcípla stříkačku. Naštěstí zachovala chladnou hlavu. Po pěti vteřinách absolutního ticha, kdy jsem stál jak opařený a bránil jsem se  uvěřit tomu, co se vlastně stalo, stroj opět zaburácel a hnal vodu hadicemi kupředu. Bohužel na druhé místo nám chyběly asi tři sekundy.

          Ze soutěže jsme ale odjížděli spokojeni. Body do poháru jsme získali, což bylo hlavním cílem, aby jsme zůstali v kontaktu s ostatními týmy. Soutěž byla dobře zorganizována a  konala  se na krásném místě. Bylo vidět, že pořadatelé odvedli spoustu práce, aby mohli důstojně oslavit své výročí a vytvořit příjemné podmínky a prostředí pro všechna zúčastněná družstva. Kdyby nebyla tato soutěž zařazena do poháru OSH Tábor zřejmě by jsme se sem nikdy nepodívali a to by byla velká škoda. Navíc nejen, že jsme neplatili žádné startovné, ale ještě dostal každý člen družstva občerstvení ( vynikající klobásu ) a domů jsme si odváželi krásný diplom, pohár a uponínkové předměty.

Sestava: Věrka Ďurišová, Pája Cmuntová (SDH Borotín), Hanina Kačirková, Vendulka Švecová (SDH Makov), Jarka Svatošová, Verča Štěpánková (SDH Radimovice) a Peťa Nováková

Výsledky: