Škoda 130 RS
Nejúspěšnější vůz v historii značky, český Stratos, auto s vynikajícími jízdními vlastnostmi, tak se mluvilo o tomto voze z produkce Škody s písmenem S v názvu. Továrna AZNP jej představila a homologovala v roce 1975. Jako první byly postaveny vozy pro okruhové a vrchařské závodění, protože tehdejší mistrovství Evropy i Pohár míru a přátelství měly velkou prestiž a Škody 120 S již silně pokulhávaly. Stávající seriový motor 1300 ccm již neskýtal moc možností pro zvýšení výkonu a tak se šlo cestou snížení hmotnosti, zlepšení aerodynamiky a jízdních vlastností.
Snížení váhy šlo realizovat na povrchových panelech, protože zásahy do skeletu by byly výrobně náročné. Tvarově nezměněné panely, jako střecha, zadní čelo a přední kapota, se dělaly z hliníkového plechu. Tvarově změněné - blatníky a zadní kapota - byly z laminátu. Boční a zadní okna jsou z plexi, spouštění oken bylo nahrazeno posuvnými okénky a podstatného snížení váhy bylo docíleno i na čalounění.
Velmi dobrý podvozek u prototypů Š 180 - Š 200 byl aplikován i na stotřicítku. Tzn. použití prodloužených ramen přední nápravy a použití tvrdších pružin, vzadu použití vlečených ramen s šikmým kýváním pod úhlem 15°, tlumiče Koni. Zlepšení jízdních vlastností okruhových speciálů přineslo použití pneumatik Good Year (oproti dříve užívaným Dunlopkám).
Aerodynamické vlastnosti a rozložení tlaků na nápravy příznivě ovlivnily přední a zadní spoilery, zadní vytvarovaný přímo na víku motorového prostoru. Od konstrukce "embéček" používaný a vylepšovaný šikmo postavený motor - řadový čtyřválec s rozvodem OHV byl vypiplán ke svým konečným možnostem. Třikrát uložená klika (malá tuhost) a rozvod OHV (těžké pohyblivé části) byly limitujícími parametry pro další zvyšování výkonu.
V podstatě se příliš neliší od převrtané verze v Š 120 S. Vrtání x zdvih 75,5 x 72 mm dává celkový objem 1289 cc. Většímu vrtání byly přizpůsobeny i rozteče válců v odlitku bloku motoru. Stupeň komprese se pohyboval podle úrovně úpravy mezi 10,5 až 11,7. Hlava válců byla přepracována na osmikanálovou, nejlepší výkon dávala s "hranatými" kanály a spalovacím prostorem konstrukce ing. Josefa Michla. Ventily měly průměry 37 mm sací a 32 mm výfukové. Nezbytnou součástí byl sportovní vačkový hřídel a dva dvojité karburátory Weber 40 nebo 45 DCOE. Mazání motoru je v provedení tzv. suché skříně (úprava kvůli odlévání oleje v zatáčkách) a olej tlačily dvě čerpadla přes chladič umístěný napravo na zadním čele vozu. Svíčky se používaly Champion L2G a L3G (okruhy), rozdělovač Bosch B 231. Předstih 12°.
Výkon motoru se u soutěžních vozů pohyboval v rozmezí 100 až 115 k při 7000 - 7500 ot/min a u verzí racing 125 až 134 k při 8000 ot./min. Kroutící moment v nejlepší verzi dosahoval 137 Nm při 5000 ot./min. Nejvýkonější byl v konečném vývoji motor převrtaný až k hranici třídy (1299,6 ccm), který měl 142 k při 8500 ot./min.
Na podvozku je nejvýraznější změnou prodloužení ramen přední nápravy, celkově na rozchod o 100 mm větší a výše zmíněná kyvná zadní náprava. Litá kola 13" jsou domácí výroby, stejně tak dělené ráfky šířky 7" tlačené z hliníkového plechu, které vyrábělo ARC Brno. V roce 1979 se již začaly používat disky 15". Pro soutěže se obouvaly pneu od sněhových 5,20 x 13 až po suché kvalitní asfalty 215/60 x 13. Tento rozměr byl i na verzích racing. Patnáctipalce Good Year byly 7,0 / 21,5 vpředu a 8,0 / 21,5 vzadu.
Vozy se vyráběly v letech 1975 až 1981 a již třetí titul mistra Evropy v závodech historických automobilů do vrchu v kategorii 2 získal v letošní sezóně Josef Michl.