Výstup na Sedlo
Venku se udělalo krásně a tak rodiče usoudili, že by byla věčná škoda sedět doma. Vzhledem k tomu, že již byla pokročilá hodina (cca 15°° hod), museli zvolit nějaký nedaleký cíl. Vyhrálo Sedlo. No proč né, tam jsem ještě nikdy nebyla a prý tam přebývali naši předci Keltové a hlavně to není moc do kopce. Tak hurá jedem. Výchozím bodem jsou Albrechtice.... Naskákali jsme do auta a po nějakém kilometru jsme celí rozněžnělí z malebnosti naši krajiny dorazili do Rozsedel, kde maminka nenápadně tatínkovi naznačila, že do Albrechtic se přez Rozsedly rozhodně nejede. Tatínek přiznal, že se asi příliš kochal a odbočil špatně. Ale za nějaký další kilometr jsme se dostali na tu správnou cestu. Tehdy si roztržití rodiče všimli, že nevzali kočárek.... Co se dá dělat.... Poté jsme už dorazili k penzionu Pod Sedlem, odkud jsme vyrazili po červené značce. Hned zkraje bylo jasné, že cesta nebude snadná, neboť hurikán Kyril a následně těžká technika vykonali své. Ale přesto jsme to nevzdali a za občasného přeskočení, podplazení či obejití padlého stromu jsme vítězně stanuli na vrcholu. Výhled byl nádherný a to ticho..... Dali jsem si tatranku a čajík, omrkli jak pokračuje stavba rozhledny, pokochali se výhledem do krajiny a vyrazili zase dolů. Aby se rodiče nenudili, tak jsme to vzali poklusem.Dole jsme si v penzionu dali ještě limonádu a tyčinky (protože nanuky ještě neměli) a skamarádili se se dvěma pejskama a dvěma koníkama a pak už jsme nasedli do auta a tentokrát už dobrou cestou se vydali k domovu.
Byl to fakt super výlet. Už se těším na další. Teď když už umím hledat značky (ještě se musím naučit poznávat barvičky), tak se snad neztratím.