Láska z ledu
Stojím opřený o mantinel a pozoruji volnou jízdu svého nevětšího rivala. Skočí nádherného dvojitého Axla a hned trojitého naprosto dokonale a bez chyby. Zakleju. Perfektně zajel celou jízdu bez jediné chybičky. Pokud neskočím vše bez chyby, jsem, víte kde.
„Royi nenech se zviklat. A jeď podle choreografie, nedělej žádný zbytečný blbosti.“ Otočím se na svojí trenérku.
„Jasně.“ Zavrčím.
„Ale Royi. Snad to zas nezvoráš.“ Projde kolem mě Rick, když vychází z ledu. Zhluboka se nadechnu. Já ti ukážu, zavrčím v duchu a vyjedu na led. Začnu svojí jízdu. Vše se mi povede, ale to bych nebyl já, kdybych nechtěl dokázat, že sem nejlepší. Zvýším rychlost a připravím se na čtyř obrátkového Salchowa. Odrazím se pravou nohou. Vše vypadá skvěle. Až na dopad při, kterém sice dopadnu na nohu, ale nějak mi to podklouzne a já spadnu. S příšernou bolestí se chytnu za nohu. Strašně to bolí. A pak si už pamatuji jen nemocnici spoustu otravných sestřiček a krásného doktora, který mi bez obalu klidně řekl větu, která mi změnila život.
„Už nikdy nebudete moct krasobruslit. Buďte rád, že budete chodit bez berlí.“ Oznámil mi klidně a odešel jako by to nic neznamenalo.
Když si na to teď vzpomenu, je mi nanic. Vyrazili mě ze svazu, že už bych se nedokázal vrátit do stejný formy. Naliju si skleničku vodky a na ex jí vypiju
„Nesnáším je!“ mrsknu skleničku proti stěně. Sklenička se roztříští a střepy spadnou na zem.
„Royi! Tak kde jsi?“ Otevřou se vchodové dveře a někdo vejde.
„Vypadni Yume!“ Kouknu na mladou dívku a mojí bývalou trenérku i přítelkyni.
„Zapomeň, možná jsme se rozešli, ale nenechám tě žít v takovémhle hnusu.“ Vezme do ruky prázdnou lahev. „Musíš se vzpamatovat. Najít si práci začít chodit mezi lidi.“ Začne s povzdechem uklízet.
„K čemu můj život skončil. Nechci nic dělat, chci se tu v klidu uchlastat k smrti. Tak buď od té dobroty a vypadni za tím svým Rickem.“ Zavrčím a napiju se z flašky.
„Royi. J..Já nechtěla aby to takhle dopadlo, ale podvedla jsem Ricka s tebou. S ním už chodím 4 roky.“ Skloní hlavu.
„A to se k tomu klidně přiznáš. Vypadni, ty děvko!“ Hodím po ní lahev. Uhne a otočí se k odchodu.
„Promiň Royi.“ Popotáhne a vyběhne z bytu. Odfrknu si a doplazím se k flašce.
„Tak takhle skončil mistr světa v krasobruslení a nadějný olympionik.“ Otočím se za hlasem.
„Kdo jste a co je vám do toho?“ Prohlížím si vysokého muže s krátkými rozčepýřenými vlasy barvy nejtmavšího moře.
„Sem tvůj nový trenér. A je mi do toho hodně. Budu tě z toho muset dostat, abychom mohli začít trénovat.“ Sehne se ke mně a vezme mi flašku. Vztekle se na něj podívám.
„K čemu bych trénoval. Nikdy už nebudu tak dobrý, jak jsem byl. Tak k čemu celých 16 let stávání ve 4 a chození domu v 10. Všechno je už pryč. Co kdyby jste se přestal starat a následoval tu děvku!“ Křiknu na něj. Sedne si naproti mně a přitáhne si mně do náruče.
„Royi. Ted mě poslouchej, před 8 lety se mi stalo to co tobě. Kdybych je tehdy neposlechl a dál trénoval, mohl jsem být nejlepší, vím, že bych to dokázal a vím, že ty to dokážeš taky.“ Začnu brečet jak malá holka. „ Nesmíš zahořknout. Nevzdávej se svého snu. Dokaž těm byrokratům, že ty na to máš.“ Nechám se od něj utěšovat. „Jestli chceš tak tě zítra ráno budu čekat tady.“ Položí na zem vizitku s adresou a odejde.
Celou noc strávím uvažováním a střízlivěním.
Ráno se pokusím aspoň trochu zkulturnit. On měsíc o chlastu dělá sví. A dostat tu alkoholovou pachuť z úst je děsný. Jídlo ani nehledám, žádný bych tu nenašel. A kdyby jo tak by bylo plesniví a bůh ví, jestli by už nemělo i nožičky. Navlíknu na sebe poslední čistý oblečení. Teda spíš oblečení, které není ještě tak moc smradlavé a vyjdu ven. Cestou na stadion si to ještě promýšlím. Dělám dobře věřit nějakému neznámému chlapovi? Vejdu na stadion a zamířím ke kluzišti. Už cestou slyším nějakou hádku.
„Alexi. To nemyslíš vážně, že mě přestaneš trénovat kvůli tomu nemehlu!“ Prskne pro mě až příliš známý hlas.
„Ricku nedělám. Možná máš talent. Ale chybí ti jedna důležitá věc. Chybí ti srdce. A ano radši budu trénovat Roye než tebe a teď jdi za svou snoubenkou.“
„Tak kvůli tomuhle to je. Jsi naštvaný, že jsem jí dal přednost před tebou. Ale já neřekl, že jí budu věrný.“ Vyjdu ke kluzišti a kouknu na Ricka, jak se plazí na neznámého. Alex ho shodí na zem.
„Je konec Ricku co na tom nechápeš?! A teď padej!“ Chce mu ukázat dveře, ve kterých stojím.
„Royi perfektní. Víš co Ricku klidně si tu buď. A my jdeme.“ Dojde ke mně. Chytne mě za ruku a táhne ven. Ricka tam nechá stát zkoprnělýho. Dotáhne mě do parku, kde si sedne na lavičku a pustí mi ruku. Pocítím zklamání, ale nedám to na sobě znát. „Royi sem rád že ses rozhodl do toho jít.“ Usměje se a chytne se za kořen nosu a promne si ho. „Nestůj a sedni si.“ Sednu si vedle něj.
„Takže mi chceš pomoct kvůli své pomstě ?“ Zeptám se po chvíli trapného ticha. Zavrtí hlavou.
„Ricka netrénuju už rok. Ale něco sem s ním měl. A když se doslechl od té svojí, že tě chci trénovat, tak mě přišel otravovat.“ Kývnu, jako že rozumím.
„ Začneme s tréninkem hned, nejdřív ti musím upravit jídelníček a uklidit v tom tvém mrdníku.“ Zavrtím hlavou, že ne.
„Nemá cenu, v týdnu mi skončí smlouva.“ Skloním hlavu. „Budeme to muset nějak zkombinovat s prací, kterou si budu muset najít.“
„Nic hledat nebudeš. Hned zítra pojedeme na jedno místo a tam bude po celý čas probíhat tvůj trénink.“ Kývnu na souhlas. „Tak pojď, pomůžu ti se sbalením věcí.“
Díky Alexovi mám rychle zabaleno, protože mi půlku věcí vyhází, že si s tím ničím zdraví a pak mě vezme se zbytkem k sobě do bytu. Kde přespím a ráno jeden na jeho chatu. Kde mi začnou galeje.
…..
Alex
„Royi skvělé, zítra začneme na ledě. Dneska už odpočívej.“ Pohlédnu na chlapce, kterého už skoro půl roku trénuji. V očích mu jde vyčíst strach. Strach z toho že znova spadne a zraní se. Bude těžké ho z toho dostat, ale zvládnu to. Musím to zvládnout.
Asi jsem se moc zamyslel, protože Royi už je pryč. Zklamaně si povzdechnu. Takhle je to poslední dva měsíce pořád, po tréninku hned uteče. Odešel jsem do domu, kde jsem si sedl ke krbu a nalil jsem si whisky. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a pozoroval tančící plameny v krbu. Zaslechnu nějaký hluk z kuchyně. Tak se zvednu, vezmu pohrabáč a jdu se podívat. Dojdu tam a kouknu na totálně ožralého Roye.
„Pro bůh Royi.“ Dojdu k chlapci. Teda já o něm říkám, že je chlapec, ale je to mladý muž.
„Hajzle!“ Hodí po mně skleničku. Uhnu. A sleduju, jak brečí. „Hajzle, cos mi to udělal. Proč ty?“ Rozbrečí se ještě víc a sveze se na zem po dveřích, o které se opíral. „ Proč? Já jsem byl vždycky normální, líbily se mi holky. Holky jako Yume nebo Kate. A teď se mi líbíš ty. Proč?“ Brečí. Povzdechnu si a dojdu k němu. Kleknu si před něj a obejmu ho. Začne mě odstrkovat a mlátit do hrudi. „ Pust mě!“ Skloním se k jeho obličeji a utřu mu slzy.
„To brečíš jen kvůli tomuhle?“ Pohladím ho po tváři. Zadívá se mi do očí a ruce obtočí kolem mého krku. Chvilku si hledíme do očí, než se políbíme.
„Royi nech toho si opilý. Nevíš, co děláš, ráno si o tom promluvíme.“ S obtížemi ho uložím ke spánku.
Ráno když se vzbudím tak ho najdu v kuchyni.
„Co jsem ti včera řekl?“ Zeptá se tiše. Dojdu k němu a obejmu ho zezadu.
„Všechno.“ Šeptnu mu do ouška. Aspoň si otestuju, jak to všechno myslel. Ještě víc skloní hlavu.
„Jestli už mě nechceš trénovat, pochopím to.“ Lehce ho kousnu do ouška.
„Myslíš, že kdybych tě nechtěl trénovat, tak tě budu objímat?“ Otočím ho k sobě čelem a políbím ho. „Ale nečekej, že budeš mít úlevy při tréninku.“ Obtočí mi ruce kolem krku.
„To bych ani nečekal.“ Stoupne si na špičky a políbí mě.
Komentáře
Přehled komentářů
Nevím jestli je to mojí náladou, ale mně se chce plakaaat :'( To bylo tak krásný Lil. Vážně :')
....
(šárka, 24. 10. 2011 17:17)nádherné, jsem taky moc zvědavá jak to s nimi bude vypadat dát a jak se jim vyvedl trénink
...
(ElenEstel, 23. 10. 2011 19:48)wow je to úchvatný jsem zvědavá jestli Roy po tréninku s Axelem vyhrál
šmankoteee
(Frux, 21. 4. 2012 16:48)