Gabriel

Úloha sportu ve volném čase

Pro svou práci jsem si vybral fiktivního člověka, který může být kdokoli z nás, a chtěl bych v jeho životě, taktéž z pohledu vývojové psychologie, poukázat na význam sportu . Jak od útlého mládí si hraje a přitom sportuje, přes sport na úrovni výkonnostního, po sport pak už jen pouze rekreační…

Chlapec ve školce:

V této době se rozvíjejí sociální vazby nejen s rodiči, ale též s vrstevníky. Velmi důležitá je hra. Proto než o sportu mluvíme o sportovní hře. Například hra „na babu“, „schovka“… Všechny tyto hry jsou důležité pro pohyb dětí a jejich zdravý rozvoj hrubé motoriky, ale posilují se i sociální vazby-děti si hledají kamarády. Pohyb je spíše spontánní.

Školák:

V tomto období, které se může rozdělit na mladší školní a starší školní věk se setkáváme s výběrem a preferencemi. Žák si vybírá sport, který jej baví a věnuje se mu. Ať už jde o klasický fotbal a hokej přes ty, které se v poslední době velice rozvíjejí: cyklistika, bruslení na „inlajnech“, skateboarding a další.

Problém může nastat ve chvíli, kdy sport dítěti vyberou rodiče a dítě samotné sport nebaví. Může se také stát, že kvůli sportu dítě nestíhá své povinnosti ve škole. Avšak myslím si, že v tomto období má sport veliký vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Dítě si nejen vybírá z možností, které mu nabízí svět, ale hledá také uvnitř sebe.

Velkou úlohu tu hraje vzor. Nyní si dítě hledá někoho, kým by chtěl být. Pomalu se odpoutává od autorit rodičů či učitelek a utváří si pohled na svět. Už mu nestačí to, že to „říkala paní učitelka“, ale chtějí nějak vystupovat. Jako „TEN“ vzor, který je tak opěvovaný a „úžasný“!

Dorost:

Když už pomalu vyroste z toho, že jeho vysněný vzor je také jen člověk, s nejen vlastnosti uctívané ikony, tak pomalu začíná hledat více. Rozhlíží se po okolí a v této vývojové fázi se chce seznamovat s opačným pohlavím. Sport je nejen dobrým pomocníkem k formování těla, ale také k navazování kontaktů, protože „chodit se sportovcem“ je pro dívky in, a pro kluky jsou to „body navíc“. Může se stát, že sport je více prostředek či se může využívat jenom účelně.

Ale myslím si, že kdo má v sobě sportovního ducha, hledá v něm něco více. Je to také únik od všednodenních starostí školy a domova, protože v pubertě je na každého toho jaksi hodně. Formuje to osobnost, kdy se dorostenec „vybije“ a lépe zpracuje svou agresivitu a emocionální výkyvy. Také se pěstuje jako zájem, který by se mohl jednou stát hlavním zdrojem zábavy popřípadě příjmu. Člověk zde dosahuje skrze své kvality poznání hodnoty sebe sama a více si váží sebe a rozvíjí i altruismus a pomoc ostatním.

Dospělý:

Člověk je na vrcholu svých sil. Jestli se rozhodl pro vrcholový sport, pěstuje se soutěživost. Zde je kladen důraz na výkon. Posouvá své možnosti, stále se rozvíjí. Pokud je trénován v kolektivu, či soutěží na různých hrách, je v určité hierarchii a díky své vůli být lepší posouvá své vlastní možnosti a překonává sám sebe.

V druhé etapě dospělosti může chytit tzv. „druhou mízu“ a například být trenérem. Jeho výkon se nedá srovnávat s mladými, pružnými těly, ale jeho nabyté zkušenosti jsou to nejcennější, co může nabídnout. Pro něj je to jakýsi bod, kdy užitkuje své znalosti a může poradit ostatním, kudy mají jít a čeho by se měly vyvarovat. Avšak je to také práce na sobě, jelikož je důležité, aby trenér nechal volné pole působnosti svým svěřencům, protože jde o jejich rozvoj a určitou samostatnost.

Starší věk:

Myslím si, že v tomto období už člověk nemůže posouvat své možnosti kupředu, ale pouze zužitkované zkušenosti a znalosti využít k obohacení svého volného času. Nyní pěstuje sport rekreačně, kdy má radost z mezilidských kontaktů a je kladen důraz na prožitek, nikoli výkon. Jde o zábavu a radost z pohybu.

Závěrem bych chtěl dodat, že toto je jen fiktivní příběh. Je to jen příklad, na kterém jsem chtěl ukázat, že sport není jen jednou z kategorií zábavního průmyslu. Jde o mnohem více. Sportem člověk roste, rozvíjí svou duši, raduje se z vykonané práce, relaxuje, odpočívá, uniká od všednodenních starostí, aby se mohl znovu vrátit pln síly a energie a vyřešit problémy. Sportem člověk také učí vycházet s lidmi, učí se sebekontrole a narůstá mu sebevědomí, podporuje odolnost, jak fyzickou, tak psychickou a co je velmi důležité, může objevit smysl života. Může zjistit, že sportem objevuje svůj zdroj. Místo, kde si odpočine, nabere sil a také kde může docházet k určité kontemplaci. Ztišení a hledání toho „více“ v sobě.

Lidské tělo začne být chápáno jako nástroj duše. Jako něco, co pomůže člověku projít transformací své bytosti. Člověk nejen zažívá smyslově, ale prožívá i na úrovni ducha. Veškeré sportovní utkání rituálem. Vlajky, barvy, oblečení, příchod sportovců, hymna, atd…

Smyslem sportu není jen vypěstovat tělo. Mělo by jít o mnohem více. Rozvinout sebe sama v osobnost: Vyzrálou bytost, která ví, co sama se sebou. Ať už mluvíme jen o volném čase, nebo i o sportu jako o práci.